9 C 161/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 16 464,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 872 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro zaplacení částky 13 592,01 Kč, úrok ve výši 610,11 Kč, úrok 8 % ročně z částky 6 534,87 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení z vyšších částek nebo za jiné období, než uvedeno ve výroku I. rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 461,01 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 21. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok z úvěru ve výši 507 Kč a dále i částku 4 900 Kč jako úhradu za poskytnutí úvěru a částku 1 385 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a dále částku 1 800 Kč za možnost platit splátky přímo v bydlišti žalované. Žalovaná měla zaplatit celkovou částku 18 592 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná zaplatila částku 7 128 Kč. Dne 12. 3. 2025 došlo k uzavření smlouvy mezi původním věřitelem a žalobkyní o postoupení pohledávky. Změna věřitele byla žalované oznámena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 6 534,87 Kč, úroku ve výši 219,76 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 791,32 Kč, smluvní pokutu 5 000 Kč, úrok vyčíslený od 222. 4. 2025 z dlužné jistiny ve výši 6410,11 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 179,01 Kč, úrok 8 % ročně z částky 6 534,87 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 6 754,63 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

2. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 2. 4. 2026 byla doručena žalované postupem dle § 49 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 21. 2. 2023 dohodly s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí v 14timěsíčních splátkách. Spolu s tím měla žalovaná zaplatit úrok ve výši 507 Kč, poplatek ve výši 4 900 Kč za poskytnutí úvěru, částku 1 385 Kč jako náklady za vyhodnocení úvěru a částku 1 800 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované.

4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, žalobkyně uzavřeli tuto smlouvu dne 12. 3. 2025. Na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek, včetně pohledávek za žalovanou, což bylo zjištěno z Přílohy č. , hodnota, této smlouvy.

5. Z oznámení o postoupení pohledávek datované dnem 2. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni.

6. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. V projednávané věci vznikl závazkový vztah mezi účastníky dle ust. § 2395 o. z., tj. dle smlouvy o úvěru. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalované při sjednávání úvěru, tak nelze žalobkyni vytknout, že by její právní předchůdce nepostupoval řádně a úvěruschopnost žalované neprověřil. Soud dále přistoupil ke zkoumání otázky platnosti uzavřené smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 § 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku a poplatků s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD dosahovala obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěru v únoru 2023 výše 10,34 % ročně. V daném případě byla sice úroková sazba vypočtena částkou 507 Kč, při započtení poplatků ve výši 6 285 Kč, se celkem jedná o částku 6 792 Kč, tj. úrok ve výši 93,6 % ročně. Pokud jde poplatek má soud za to, že jde o skrytý úrok, neboť za jeho úhradu není žalované poskytována žádná reálná protislužba, jedná se pouze o náklady na administrativu za zpracování žádosti. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli víc než 9tinásobek jako v tomto případě.

7. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků (respektive poplatků) podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně (její právní předchůdce) je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku (poplatků) z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022). S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z.

8. Nárok žalobkyně soud, posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. a to vzhledem k tomu, že zde není žádný právní titul na základě, kterého byly žalované právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 872 Kč, vzhledem k tomu, že již uhradila částku 7 128 Kč. Dle § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, a to od data, kdy byla předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení dlužné částky tj. 2. 8. 2025. Ve zbytku pak soud s ohledem na přijaté závěry o neplatnosti uzavřené smlouvy, žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. Žalovaná byla v řízení úspěšná v rozsahu 82,56 % (soud bere v úvahu i příslušenství pohledávky). Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady vznikly, rozhodl, jak již bylo uvedeno.