9 C 206/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 30 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba pro zaplacení částky 10 840 Kč a úroku z prodlení z vyšší částky a za jiné období, než uvedeno ve výroku I. rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 000 Kč. Mělo se jednat o nárok ze smlouvy o úvěru ze dne č. , hodnota, . Žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl v poslední upomínce z 14. 3. 2025 informována o zesplatnění celého úvěru k 18. 3. 2025 a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje jistinu ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 8 000 Kč (40 % z 20 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 18. 3. 2025 (tj. do odeslání předžalobní výzvy).

2. Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že byla vyhodnocena lustrací ISIR, SOLUS, NRKI a CRIBIS. Příjmy a výdaje žalovaného zjišťovala prostřednictvím údajů zjištěných z výpisu z účtu žalovaného. Úvěruschopnost ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 %, která musí odpovídat výši životního minima.

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. ze dne 28. 11. 2024 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše 2 000 Kč. Žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % měsíčně vždy k 12. v měsíci s tím, že jistinu může žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Strany se dohodly, že v případě prodlení žalovaného po dobu 2 kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Dále se dohodly, že žalobkyně je oprávněna jednostranně požadovat splacení celého dluhu, dojde-li k porušení smluvní povinnosti žalovaného.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má základní vzdělání. Bydlí ve vlastním domě bez hypotéky. Je zaměstnaný ve společnosti , právnická osoba, . s příjmem 17 707 Kč měsíčně. Jeho výdaje činí 4 860 Kč měsíčně.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 24. 7. 2024 do 11. 9. 2024 měl žalovaný příjem od společnosti , právnická osoba, . – 9. 8. 2024 ve výši 12 155 Kč, 10. 9. 2024 ve výši 7 832 Kč, 9. 10. 2024 ve výši 18 408 Kč, 8. 11. 2024 ve výši 14 882 Kč, 9. 8. 2024 ve výši 12 155 Kč. Většinu jeho výdajů z účtu tvoří sázky (Betano Payment).

7. Z dokladů o provedených platbách bylo zjištěno, že žalovanému bylo na jeho účet zaplaceno dne 28. 11. 2024 ve výši 2 000 Kč a 2 000 Kč, dne 29. 11. 2024 ve výši 4 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč a 2 000 Kč, dne 30. 11. 2024 ve výši 5 000 Kč.

8. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah mezi účastníky dle ust. § 2395 o. z., tj. dle smlouvy o úvěru. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání úvěru, tak nelze žalobkyni vytknout, že by nepostupovala řádně a úvěruschopnost žalovaného neprověřila. Soud dále přistoupil ke zkoumání otázky platnosti uzavřené smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 § 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku a poplatků s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD dosahovala obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v říjnu 2023 výše 8,9 % ročně. V daném případě byla sjednána úroková sazba 40 % měsíčně. Roční sazba úroku tedy činí sazbu 480 %. Úrok, který žalobkyně požaduje kapitalizovala částkou 8 000 Kč. I když žalobkyně požadovaný úrok ohraničila a požaduje jej v kapitalizované výši, tak sjednaná úroková sazba mnohonásobně překračuje obvyklou běžně poskytovanou úrokovou sazbu. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).

13. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků (respektive poplatků) podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku (poplatků) z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022). S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z.

14. Nárok žalobkyně soud, posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. a to vzhledem k tomu, že zde není žádný právní titul na základě, kterého byly žalovanému žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč. Dle § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, a to od data, kdy byla předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení dlužné částky tj. 16. 8. 2025. Ve zbytku pak soud s ohledem na přijaté závěry o neplatnosti uzavřené smlouvy, žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 852,39 Kč (zaokrouhleno na 2 852 Kč), přičemž tato částka představuje 29,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 234 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 840 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.