9 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 174 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba pro zaplacení 6 174 Kč s úrokem z prodlení v jiné výši z jiných částek nebo za jiné období, než uvedeno ve výroku I. rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 529,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 13 174 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce – společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalovanému na jeho bankovní účet dne 14. 12. 2023 částku 7 000 Kč. Žalovaný měl kromě jistiny zaplatit ještě úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka na ní z původního věřitele přešla na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2025 uzavřené mezi ní a věřitelem společností , právnická osoba, . na kterou přešla tato pohledávka z původního věřitele společnosti , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se měli dohodnout s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr až do výši 30 000 Kč a že žalovaný každý měsíc vždy do 24. dne v měsíci zaplatí úrok, jistinu může splatit kdykoliv. Sjednaná úroková sazba měla činit 40 % měsíčně. Tato smlouva není nijak podepsána ani datována.

4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 14. 12. 2023 byla na účet č. , č. účtu, zaplacena částka 7 000 Kč, a to z účtu , č. účtu, , jehož vlastníkem je právní předchůdce žalobkyně.

5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . a společnost , právnická osoba, . uzavřely tuto smlouvu dne nezjištěného data. Následně žalobkyně a společnost , právnická osoba, . uzavřeli dále smlouvu o postoupení pohledávek dne 10. 6. 2025. Dle příloh smluv o postoupení pohledávek byla postupována i pohledávka za žalovaným.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek datované dnem. 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni.

7. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Je otázkou, zda vůbec byla smlouva o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena. Předložená smlouva není nijak podepsána a žalobkyně neprokázala ani jiný způsob, pokud byla uzavírána elektronicky, že k němu došlo. Pokud by ale soud přesto uvažoval, že smlouva uzavřena byla, tak by bylo nutné jejich vztah posoudit podle ust. § 2395 o. z., tj. dle smlouvy o úvěru a přistoupit ke zkoumání otázky platnosti uzavřené smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 § 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku a poplatků s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD dosahovala obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěru v prosinci 2023 (dle tvrzení žalobkyně ohledně data uzavření smlouvy) výše 9,29 % ročně. V daném případě si účastníci měli sjednat úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. úrok ve výši 480 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli mnohonásobek jako v tomto případě.

8. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků (respektive poplatků) podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně (její právní předchůdce) je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku (poplatků) z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022). S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z.

9. Nárok žalobkyně soud, posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. a to vzhledem k tomu, že zde není žádný právní titul na základě, kterého byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč. Dle § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, a to od data, kdy byla předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení dlužné částky tj. 24. 7. 2025. Ve zbytku pak soud s ohledem na přijaté závěry o neplatnosti uzavřené smlouvy, žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 529,55 Kč, přičemž tato částka představuje 6,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 174 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 330 Kč ve výši 1 329,30 Kč.