9 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená datum bytem adresa 2. Jméno žalované B , narozený datum bytem adresa pro 3 440 976 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 3 440 976 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 440 976 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnosti druhého žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 137 640 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 25. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovaným uloženo zaplatit jí částku 3 440 976 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nárok ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 6. 2023, kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, s , jméno FO, , IČ , IČO, jako dlužníkem a , Jméno žalované A, , nar. , Datum narození žalované A, , nar. , datum, jakožto vedlejší účastníci. Na základě této smlouvy byl dlužníku poskytnut podnikatelský úvěr ve výši 1 520 000 Kč, který měl vrátit spolu s úroky. Dluh měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách po 3 724 Kč 4 x v každém kalendářním měsíci. Úvěr měl být splácen 240 měsíců. Vedlejší účastníci prohlásili, že pokud dlužník nesplní svůj dluh vůči věřiteli z této smlouvy, vedlejší účastník tuto pohledávku uhradí. Věřitel tento závazek vedlejších účastníků přijal. Dlužník úvěr čerpal. Splatnost první splátky nastala dne 7. 8. 2023 a sjednaná doba úvěru měla skončit 28. 7.

43. Ke dni 9. 5. 2024 byl dlužní v prodlení s úhradou splátky. Následně věřitel úvěr zesplatnil ke dni 8. 7. 2024. Pohledávka z této úvěrové smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena na společnost , Jméno žalobkyně, . Oznámení o postoupení pohledávky spolu s oznámením o zesplatnění úvěru bylo dlužníku oznámeno dopisem ze dne 8. 7. 2024 a doručen dlužníku do datové schránky dne 22. 7. 2024. Žalovaným bylo oznámeno doporučeným dopisem, který převzali dne 17. 7. 2024. žalovaná byli současně vyzváni k uhrazení dluhu. Vzhledem k tomu, že nedošlo k další úhradě dluhu požaduje žalobkyně jeho zaplacení po žalovaných jakožto po ručitelích.Elektronickým platebním rozkazem ze dne 27. 3. 2025 č. j. EPR 87863/2025-9 soud žalované v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podají odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Zároveň soud žalované uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.Dne 15. 4. 2025 žalovaní podali odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřili.Vzhledem k tomu, že se žalovaní nevyjádřili ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30-ti denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem 15. 5. 2025, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má za to, že žalovaní nárok uplatněný žalobou uznávají a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. V posuzované věci se jedná o spor z úvěrové smlouvy. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír.S ohledem na shora uvedené soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni částku uplatňovanou žalobou, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 137 640 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 137 640 Kč.