9 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B ., IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 30. 4. 1948 bytem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě z rušené držby

I. Žalovaný je povinen zdržet se jednání bránícího žalobcům v průchodu či průjezdu po zpevněné komunikaci přes část pozemku č. , číslo, a č. , číslo, v kat. území , adresa, na obecní pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, .

II. Žalovaný je povinen odstranit plot (zátarasu), který brání žalobcům v průjezdu a průchodu po zpevněné komunikaci přes část pozemku č. , číslo, a č. , číslo, kat. území , adresa, na obecní pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení.

III. Ve zbytku se návrh žalobců z rušené držby zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 8 655 Kč, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou podanou dne 13. 5. 2025 domáhali toho, aby soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen se zdržet rušení držby žalobců části pozemku p. č. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , adresa, , navazujícími na pozemek ostatní komunikace p. č. , hodnota, k. ú. , adresa, , betonovou obslužnou komunikací, a to jakýmkoliv stavebními pracemi, spočívajícími mimo jiné i ve stavbě nebo posunu plotu či rozhrad hranic pozemků a stav části pozemku p. č. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , navazující na betonovou obslužnou komunikaci uvést v předešlý stav. K odůvodnění žaloby uvedli, že žalobce a) je spoluvlastníkem pozemní komunikace na pozemku ve vlastnictví žalovaného, a to č. , číslo, v k. ú. , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne 21. 7. 2023. Žalobce b) je vlastníkem budovy č. p. , číslo, na pozemku st. , číslo, v k. ú. , adresa, . Žalovaný započal bezdůvodně v dubnu stavět na pozemku , číslo, oplocení, které mělo zabránit žalobcům, kteří se zabývají chovem a ustájením koní, na pozemek č. , hodnota, , který je ve vlastnictví obce. Jde o šikanózní výkon práva žalovaného, který se tím snaží činit žalobcům obtíže v výkonu jejich vlastnického práva. Žalobci užívají předmětnou část pozemku desítky let. Právním titulem na základě, kterého se žalobci chopili držby komunikace, byl žalobce a) ujištěn, že svědčí k pozemku věcné břemeno, které bylo takto zakresleno k užívání. Je zřejmé, že žalobci se do držby nevetřeli lstí, ale na základě dobré víry, po dobu přesahující mimořádné vydržení. Na místo smírného řešení začal žalobce v uvedené době natahovat přes svůj pozemek plot k zabránění dalšímu průchodu žalobců s koňmi.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že tvrzení žalobců v předmětné žalobě je účelové a neodpovídá objektivní skutečnosti, neboť žalovaný neruší žádnou jejich držbu nemovité věci. Je pravda, že se v areálu bývalého zemědělského družstva na pozemcích ve vlastnictví žalovaného nachází i plocha pokrytá např. z části asfaltovým povrchem, který má podílově spoluvlastnit žalobce a) a budova čp. , číslo, ve vlastnictví žalobce b). Nicméně v uvedeném místě se však žádný asfaltový povrch, který údajně nabyly žalobci kupní smlouvu po desítky let nenachází. Pozemek č. , číslo, je ve vlastnictví žalovaného, stejně jako pozemek č. , číslo, . Pozemek č. , hodnota, je ve vlastnictví obce , adresa, . Žalovaný uvádí, že žalobci uváděná „komunikace“ na pozemku č. , hodnota, je sice v katastru nemovitostí evidována z druhem pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, ale k tomuto účelu již desítky let tento pozemek obce neslouží a žalobci uváděná komunikace tedy fakticky zanikla. Naopak tento pozemek historicky byl využíván jako silážní žlab a nyní jako sklad zejména slámy a dřeva a přístup k tomuto pozemku je desítky let z komunikace , číslo, zaplocen. Tyto skutečnosti potvrzuje i to, že obec tuto část pozemku nemá zahrnutou ani do passportu komunikace. Má za to, že tvrzení žalobců je účelové a nepravdivé. Dále žalovaný uvádí, že není pravdou, že by započal stavět daný plot počátkem měsíce dubna letošního roku na pozemku č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Má za to, že tato tvrzení mají za cíl jej pouze dehonestovat. V současné době opakovaně dochází ze strany neznámého pachatele k ničení majetku žalovaného – části oplocení vztahujícího se k danému areálu a věc šetřila PČR, OO , adresa, , kde spis je veden č.j. , číslo, . Pro úplnost dodává, že stavba předmětné části plotu byla odsouhlasena Obecním úřadem , adresa, dne 24.4.2013 a stavební úřad na základě žádosti žadatele , Jméno žalovaného, ze dne 20.6.2013 vydal rozhodnutí o umístění stavby Oplocení části pozemku č. , číslo, v , adresa, , číslo spisu , číslo, pod č. j. , číslo, a následně ze strany zejména žalobců docházelo opakovaně k podávání opravných prostředků proti zde vydaným rozhodnutím. Dne 18.12.2024 vydal Městský úřad v , adresa, , stavební úřad usnesení, kterým zastavil územní řízení zahájené dne 20.6.2013 o vydání územního souhlasu s umístěním stavby ve věci stavby Oplocení části pozemku č. , číslo, v , adresa, na pozemku č. , čísla, v k. ú. , adresa, . Důvodem vydaného rozhodnutí bylo, že posléze nabyl účinnosti zákon č. 283/2021 Sb., kdy záměry, u níž není vyžadováno povolení záměrů, tak stavební úřad usnesením zastaví. V příloze ke stavebnímu zákonu je uveden výčet drobných staveb, u kterých se nevyžaduje povolení záměru a mimo jiné se jedná i o oplocení do výši 2 metry mezi pozemky, které se nacházejí v zastavěném území nebo zastavitelné ploše. Dle žalovaného se stavba plotu řeší od roku 2013 a ze strany žalovaného nebyly porušeny jakékoliv nároky třetích stran, protože žalovaný vždy jednal legitimně, a to již před řadou let, kdy stavbu zahájil na základě rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný dále uvádí, že tvrzení žalobců, že užívají předmětnou část pozemku jako uchopení držby komunikace, kterou si nechali dle něho účelově zakreslit k užívání, tak nemůže obstát, protože předmětná část pozemku nebyla komunikací a legitimně jí žalobci neužívali a ani neužívají. I když se o napravení stávajícího stavu s žalobci snažil. Žalobce a) tvrdí, že nabyl své právo kupní smlouvou, z které ale nevyplývá případné věcné břemeno, které se snaží účelově tvrdit a ani jej jako takové nebylo možné do katastru nemovitostí zapsat. Údajná asfaltová komunikace uvedená v příloze kupní smlouvy však v předmětná části pozemku zanikla a tím také zanikla její držba. Z přiložené fotodokumentace je zřejmé, že komunikace v dotčené části pozemku nebyla ani v roce uzavření kupní smlouvy. Žalovaný má tedy za to, že údajné užívání jeho pozemku na základě dobré víry žalobců nemůže obstát, protože přes snahu žalovaného k uzavření smluvního vztahu byl vždy odmítán. Má za to, že tvrzení žalobců o jejich smírném řešení užívání jeho majetku je až směšné, protože se o to snaží již řadu let, ale jednáním žalobců je mařeno. Dokončení oplocení předmětné části pozemku ve vlastnictví žalovaného je legitimní a žalobci nemají žádný legitimní nárok, aby jeho pozemky č. , čísla, v daných částech nacházejících se v areálu užívali k průchodu s koňmi. Má za to, že požadavky žalobci nemají oporu v zákonných ustanoveních, není žádný důvod uvádět na jeho majetku cokoliv v předešlý stav dle jejich přání. Žalovaný má za to, že u žalobců nemůže o jimi uváděnou držbu jít. Také ohledně jejich tvrzení, že došlo začátkem dubna letošního roku k rušebnímu činu neodpovídá skutečnosti, když zahájení stavby oplocení bylo provedeno legitimně před řadou let a přerušeno také legitimně v důsledku vydaných rozhodnutí příslušného stavebního úřadu. Žalovaný má za to, že neprovedl nic, co by rušilo žalobce a bylo v rozporu s platnými předpisy. Žalovaný dokončení dané části plotu na svém pozemku zajistil a nicméně daný plot a zábrana je v určité části pozemku odstraňována a šetřena PČR s předpokladem dalšího následného správního či soudního řízení. Opakuje, že požadavek žalobců pokládá za nedůvodný, zcela účelový, v rozporu s dobrými mravy. Má za to, že žalobci zneužívají práva, které nemá požívat právní ochranu a proto navrhuje, aby soud jejich žalobu zamítl. Z opatrnosti ještě uplatňuje námitku dle ustanovení § 1008 o. z. neboť je toho názoru, že žalobci se se svými nároky obrátili na soud po lhůtě. Žalovaný požaduje náhradu nákladů řízení.

3. Podle § 987 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 990 odst. 1 a 2 o. z., držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal.

4. Podle § 1003 o. z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

5. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

6. Podle § 177 odst. 1 zák. č. 99/ 1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

7. Podle § 178 o. s. ř., v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

8. Vlastnické poměry k dotčeným nemovitostem účastníků jsou prokázány výpisy z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, a č. , hodnota, k. ú. , adresa, . Z náhledu na mapy.cz a ortomap katastru nemovitostí je zřejmé, že na pozemku žalovaného č. , číslo, v k. ú. , adresa, se nachází komplex budov. Zde se nachází i budova ve vlastnictví žalobce b) č.p. , číslo, , která stojí na parcele st. , číslo, , jejímž vlastníkem je však Česká republika. Budovy zde se nacházející jsou ve vlastnictví různých vlastníků, jsou propojeny zpevněnými cestami, není mezi nimi žádný plot či jiná hranice oddělující budovy a evidentně tvoří nebo v minulosti spíše tvořily funkční celek. Kolem nemovitosti žalobce b) – budovy č.p. , číslo, vede cesta – zpevněná komunikace na pozemek č. , hodnota, , ve vlastnictví obce, který pak dále navazuje na pozemky s čísly , číslo, *, které mimo jiné jsou ve vlastnictví žalobce a) a které evidentně slouží k výcviku koní. Zpevněné cesty kolem budov jsou v mapě katastru nemovitostí zakresleny přerušovanými čarami (viz. č. l. 41 spisu).

9. Z předložených fotografií (č. l. 23–25 spisu) je zřejmé, že na zpevněné komunikaci bylo vystavěno oplocení zachycené na ocelových tyčích zabraňující průchodu přes tuto komunikaci.

10. Z kupní smlouvy ze dne 21. 7. 2003 uzavřené mezi , právnická osoba, jako prodávajícím a , tituly před jménem, , jméno FO, a , Jméno žalobce A, jakožto kupujícími bylo zjištěno, že prodávající měl být vlastníkem mimo jiné stavby zpevněných komunikací vystavěných na pozemku č. , číslo, v rozsahu geometrického plánku ke smlouvě přiloženého. Prodávající měl na základě této smlouvy prodat kupujícím tuto stavbu zpevněné komunikace za dohodnutou cenu.

11. Soud by uvedl, že žaloby na ochranu rušené držby směřují vždy pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení; nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá pouze ochrany possessorní. V důsledku toho může být žalobci possessorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník. Soud podle § 178 o. s. ř. v řízení o těchto žalobách zkoumá pouze existenci poslední držby a její svémocné rušení a obojí je povinen prokazovat žalobce. O žalobách na ochranu rušené držby soud rozhoduje usnesením (§ 180 odst. 1 o. s. ř.), výsledné soudní rozhodnutí je rozhodnutím o věci samé. S ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby však nedochází v tomto řízení ani k posuzování právních otázek týkajících se např. oprávněnosti či řádnosti držby, ale, jak již bylo řečeno, soud se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu. Lhůty zákonem stanovené (§ 177 o. s. ř.) ani v těchto řízeních neumožňují rozsáhlé a podrobné zkoumání. Aktivně legitimován k podání žaloby je držitel, jehož držba je rušena. Pasivně legitimován je ten, kdo držitele v držbě svémocně ruší.

12. V tomto případě žalobci uvádějí, že žalovaný v dubnu letošního roku začal stavět na pozemku č. , číslo, oplocení, které brání průjezdu žalobců s koňmi, jejichž chovem a ustájením se žalobci zabývají. Oplocení brání žalobcům k průchodu na pozemek č. , hodnota, ve vlastnictví obce. Soud má za to, že aktivní legitimace k podaní žaloby je dána. Žalobce b) je vlastníkem předmětné budovy č.p. , číslo, , kde je chov koní prováděn a žalovaný 1) jako fyzická osoba reálně vykonával (vykonává) právo průjezdu a průchodu po předmětné komunikaci na pozemku žalovaného minimálně od roku 2003, kdy byla uzavřená kupní smlouva uvedená v bodu 3 usnesení. Mimo to je jediným jednatelem a společníkem této společnosti, jako bylo zjištěno z obchodního rejstříku, z čehož je patrný vztah mezi oběma účastníky. Soud má za to, že aktivně legitimovaní mohou být oba žalobci. Jak bylo řečeno výše soud zde nezkoumá, jaké subjektivní právo žalobcům svědčí. Žalobci sice tvrdí, že žalobce a) je spoluvlastníkem pozemní komunikace na pozemku žalovaného č. , číslo, na základě uvedené kupní smlouvy. Otázkou je, zda ve smlouvě specifikovaná stavba pozemní komunikace mohla být předmětem koupě (jako samostatná právní věc), když je zřejmé, že nebyla zapsána jako samostatný pozemek v katastru nemovitostí, čehož si účastníci kupní smlouvy byli vědomi i když jí jako nemovitost nazývají a jsou si také vědomi, že pozemek, přes který komunikace vede není ve vlastnictví kupujícího a není předmětem prodeje (právo žalobců odpovídá tedy spíše právu z věcného břemene). Nicméně, jak již bylo uvedeno, zde soud nezkoumá, o jaké subjektivní právo se zde jedná a pokud účastníci o to vedou spor, byl by předmětem žaloby na ochranu tohoto práva. Podstatné je jaký byl poslední stav držby. Existence komunikací čili cest s nějakým zpevněným povrchem na pozemku žalovaného jsou prokázány zakreslením v katastrálních mapách, náhledem dostupných map na internetu i fotografiích předložených žalobci. Soud pokládá v tomto řízení za nepodstatné, zda jejich povrch je tvořen asfaltem či jiným materiálem, ani to kde přesně vedou a jak přesně jsou užívány. To ani soud v tomto řízení není schopen zjistit. Soud má za prokázané, že žalobci komunikaci na pozemku žalovaného č. , číslo, užívali a slouží jim k průchodu na přilehlé pozemky (č. , hodnota, a další pozemky). Ostatně jinou možnost než užití průchodu přes pozemek žalovaného č. , číslo, ani nemají, když budova č.p. , číslo, ve vlastnictví žalobce b) sloužící k chovu koní, je obklopena tímto pozemkem žalovaného. Žalovaný do pokojného stavu držby zasáhl tím, že přes komunikaci (cestu) vedoucí od budovy č.p. , číslo, v místě ústící na pozemek č. , hodnota, postavil oplocení – zábranu, která brání žalobcům průchodu na přilehlé pozemky (pozemek č. , hodnota, ve vlastnictví obce, ale evidentně i na další pozemky ve vlastnictví žalobce a). Existence oplocení je prokázána z fotografií přeložených žalobci. Jedná se o část oplocení nacházející se na zpevněné cestě, zavěšené na ocelových tyčích. Soud nemá důvod se domnívat, že nejedná o pořízení fotografií u místa pozemku č. , číslo, v místě, kde je poslední úzká část pozemku č. , číslo, a navazující na pozemek č. , hodnota, , které žalobci označili ve své mapě (viz. č. l. 16 spisu), neboť z fotografií žalobců zachycující předmětné oplocení je v pozadí vidět výcvikový areál pro koně, který je patrný na ortomapě (viz. 39–40), který se nachází na dalších přilehlých pozemcích navazující na pozemek č. , hodnota, ve vlastnictví obce. Soud se nemá důvod domnívat, že zde mohl být někdo jiný, kdo by oplocení vystavěl než žalovaný. Ostatně i žalovaný uvádí, že oplocení na svém pozemku provádí. Z vyjádření žalovaného je patrné, že výstavba plotu na jeho pozemku je však komplexnější a nejedná se pouze o část zachycenou na fotografiích žalobců. Pokud jde o splnění podmínky včasnosti podání této žaloby z rušené držby, tak soud má za to, že byla splněna. Žalovaný sice uvádí, že oplocení na svém pozemku začal stavět v roce 2013, pak jej přerušil z důvodu vedeného řízení u stavebního úřadu , právnická osoba, v Hořicích o umístění stavby Oplocení části pozemku č. , číslo, v , adresa, , nicméně soud má za to, že toto není podstatné a soud nemůže posuzovat započetí výstavby plotu jakožto celku, ale vycházet z toho, že část oplocení, která konkrétně brání v průchodu žalobců na přilehlé pozemky byla prováděna v dubnu letošního roku. Žaloba tak byla podána včas. Soud by ještě dodal, že žalovaný předložil soudu fotografie mající zachycovat část jeho pozemku v průběhu času, nicméně je patrné, že se jedná o jinou část pozemku, než je zachycena na fotografiích žalobců a o kterou se jedná. Dále by k tomu soud uvedl, že nic nenasvědčuje tomu, že by se žalobci vetřeli v držbu svémocně, potajmu nebo lstí (§ 993 o. z.). Žalobci prokázali, že dlouhodobě, již od roku 2003 užívali, nejprve tedy žalobce a), (od kdy se žalobce a) domnívá, že koupil stavbu pozemní komunikace vedoucí přes pozemek č. , číslo, ) předmětnou cestu k průchodu na pozemek č. , hodnota, ve vlastnictví obce. Z uvedeného soud uzavírá, že žalobci prokázali, že dlouhodobě užívají část pozemku žalovaného č. , číslo, jako přístupovou cestu z budovy č.p. , číslo, ve vlastnictví žalobce b) přes část dalšího pozemku žalobce č. , číslo, na pozemek č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , byli v držbě rušeni, prokázali také poslední faktický pokojný stav i to, že to byl žalovaný, kdo je v držbě rušil. Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zdržet se rušení držby žalobců, jak uvedeno v bodě 1. tohoto usnesení. Je zřejmé, že žalobci se domáhají, aby bylo žalovanému zamezeno zdržet se rušení v obecně širokém rozsahu. V návrhu jsou uvedeny skutečnosti k tvrzením o rušení držby spočívající ve výstavbě oplocení (jak rozvedeno výše), s tím že tato rušící činnost žalovaného pak brání žalovaný k výkonu jejich práva, tedy průchodu na jiný pozemek. Soud vyhověl návrhu žalobců v této části, pokud jde o rušení jejich práva výstavbou plotu žalovaným a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. usnesení. Soud upravil znění výroku usnesení oproti návrhu žalobců s ohledem obsah požadovaného a současně určitost požadované povinnosti uložené žalovanému (k vázanosti znění rozhodnutí viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 909/2003). Soud je toho přesvěcení, že takto je nutné povinnosti konkrétně vymezit, a to i vzhledem k tomu, že je zřejmé, že mezi účastníky je širší spor o oplocení nacházející se na pozemku č. , číslo, ve vlastnictví žalovaného. Ještě by soud poznamenal, že pokud má žalovaný umožnit žalobcům přístup na pozemek č. , hodnota, ve vlastnictví obce, tak není podstatné, jakého druhu je kvalifikován tento pozemek jako celek také jako takový používán. Je zcela evidentní, že jde o poměrně úzký pás pozemku, který v části (zřejmě) betonové vedoucí po pozemku žalovaného od budovy č.p. , číslo, následně navazuje na pevnější cestu vedoucí přes tento obecní pozemek až k výcvikovému areálu pro koně a tato část obecního pozemku o kterou se jedná fakticky slouží k průchodu na další pozemky. Pokud jde o další činnosti, kterých se má žalovaný zdržet jako jsou jiné stavební práce, posouvání plotu či rozhrad, které uvádějí žalobci, tak soud nedošel k závěru, že by je žalovaný prováděl, resp. že by žalobci tvrdili a prokázali, že je činí (lze je pouze předpokládat s ohledem na spor mezi účastníky). Soud vychází z toho, že stejně jako u negatorní žaloby se lze domáhat zdržení přesně vymezeného rušení, proto ve zbytku návrh žalobců zamítl (výrok III. usnesení). Výrokem II. usnesení soud rozhodl o povinnosti žalovaného uvést v předešlý stav podle v závěru uvedeném ust. § 1003 o. z. Soud zde má za to, že žalobní petit je v této části obecný a neurčitý, tak vycházel opět z obsahu návrhu a požadavku a určitost této povinnosti a specifikoval ji, jak uvedeno v tomto výroku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 655 Kč. Soud má za to, že žalobci byli spíše úspěšní, byť část jejich žaloby soud zamítl, tak v podstatné části byli úspěšní a soud nemá důvod jejich náhradu krátit. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč.