9 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 58 307,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 693,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 693,84 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá pro zaplacení 12 613,82 Kč, kapitalizovaného úroku 8 5974,02 Kč, kapitalizovaného úrok z prodlení 4 363,19 Kč, úroku ve výši 29,91 % ročně z částky 48 562,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení z vyšších částek nebo za jiné období, než uvedeno ve výroku I. rozsudku.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 942,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 58 307,66 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 22. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr, který mohl čerpat až do výši 50 000 Kč. Žalovaný měl hradit úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši které jí byly sděleny prostřednictvím rozpisu plateb dostupný na stránkách účtu , webové stránky, . Žalovaný se zavázal uhradit s tím smluvní úrok, dála také poplatky a náklady. Žalovaný svoji povinnost neplnil, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 26. 2. 2023. Po dobu trvání úvěru žalovaný zaplatil 4 306,16 Kč. Dne 21. 9. 2023 došlo k uzavření smlouvy mezi původním věřitelem a žalobkyní o postoupení pohledávky. Změna věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 48 562,69 Kč, poplatku ve výši 600 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny od 27. 2. 2023 do 27. 9. 2023 kapitalizovaný částkou 4 363,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 594,02 Kč (za období od 27. 2. 2023 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný úrok ve výši 9 144,97 Kč (za období do zesplatnění), úrok 29,67 % ročně z částky 48 532,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení z této částky od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % p. a.

2. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 20. 2. 2025 byla doručena žalovanému dne postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 22. 9. 2022 dohodly s odkazem na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalovanému bude poskytnut úvěr až do výši 50 000 Kč a že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí v měsíčních splátkách vždy do každého 27. dne v měsíci ve výši dle rozpisu plateb dostupného na účtu , právnická osoba, , webové stránky, .

4. Z výpisu z účtu (č. l. 55 - 70 spisu), kde není identifikováno číslo účtu ani jméno majitele účtu za období od 4. 3. 2022 do 22. 9. 2022 bylo zjištěno, že je zde množství vkladových plateb v různých částkách od více fyzických osob, dále jsou zde pravidelné platby ze mzdy od společnosti , právnická osoba, , které činí v průměru kolem 36 000 Kč a množství příchozích plateb ze společnosti , právnická osoba, s tím, že se jedná o gambling. Jako příchozí platby je zde 13 plateb jakožto půjčka od společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, . Dále za stejné období je zde množství odchozích plateb společnostem , právnická osoba, ., , právnická osoba, , právnická osoba, s tím, že jde o platby na gambling.

5. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že jeho pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

6. Ze zprávy , právnická osoba, . (č. l. 75 spisu) bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, , jejímž vlastníkem je žalovaný byla dne 22. 9. 2022 připsána z účtu č. , č. účtu, částka celkem 50 000 Kč.

7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Právní předchůdce měl dle vyjádření žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že vzal v úvahu sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Zkoumal transakce na běžném účtu žalovaného a z těchto údajů získal ucelené informace o finanční situaci žalovaného. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nevěnoval náležitou odbornou pozornost při zjišťování údajů o majetkových poměrech žalovaného vůči jeho schopnostem úvěr splácet. Je zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem okolo 36 000 Kč měsíčně. Příjem z gamblingu rozhodně soud nemůže považovat za regulérní. Jinak soudu nebyly poskytnuty žalobkyní žádné zjišťované informace o sociálních poměrech žalovaného (kde bydlí a s jakými náklady, zda se ještě někdo podílí na jejích nákladech na bydlení apod.) ani žádné jiné skutečnosti o jeho osobě z kterých by bylo zřejmé jaké jsou jeho náklady na životní potřeby. Je zřejmé, že již v době, kdy byl žalovanému úvěr poskytován, měl další půjčky u nebankovních institucí, to vyplývá z žalobkyní předloženého výpisu z účtu žalovaného. A i když nelze s jistou říct, zda je vždy po splatnosti, je nutné tyto údaje vzít v úvahu. Nad to s ohledem na výpis z jeho účtu je zřejmé, že se jedná o osobu, které provozuje gambling. Pokud právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného pouze tímto způsobem a vyhodnotil tyto skutečnosti, kladně, tak to činil ledabyle bez řádné pečlivosti a svoji povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS zanedbal. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

14. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný z této částky uhradil 4 306,16 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu ve výši 45 693,84 Kč a soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 28. 9. 2023 (tj. od data po zesplatnění dluhu, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu) do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 185,53 Kč, přičemž tato částka představuje 28,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,88 % - počítáno z částky 71 264,87 Kč představující jistinu a kapitalizované příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 967 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 264,87 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. – za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a odměna stanovená dle § 7 a. t. sestávající z částky 3 980 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast u jednání soudu dne 20. 2. 2025) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč – za úkon učiněný po 1. 1. 2025, dále dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 2. 2025 z , adresa, a zpět náhrada 2 132,89 Kč za 192 ujetých km v částce 1 532,89 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 402,89 Kč ve výši 4 074,61 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za písemné podání ze dne 16. 12. 2024, neboť se jednalo o doplnění tvrzení na základě výzvy soudu, která v žalobě chyběla, dále za účast u jednání soudu dne 7. 3. 2025 a za náklady na cestovné v souvislosti s tímto jednáním. Soud má za to, že se nejedná o náklady účelně vynaložené. Zástupce žalobkyně u jednání dne 20. 2. 2025 požádal o lhůtu k doplnění tvrzení ke kterým byl vyzván, soud mu vyhověl a za tím účelem i odročil jednání. Zástupce žalobce nakonec nijak požadovaná tvrzení nedoplnil. Jednalo se tedy o zcela zbytečný úkon, kdy náklady za to neúčelně vynaložené nemohou jít k tíži žalovaného.