9 C 64/2024

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 19 232 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 474,95 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 10 474,95 Kč od 27. 9. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023 ve výši 14 %, od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 13,75 %, od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75 %, od 1. 1. 2025 do 27. 3. 2025 ve výši 11 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá pro zaplacení 8 757,05 Kč, kapitalizovaného úroku 21 237,07 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 10 474,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení z vyšších částek nebo za jiné období, než uvedeno ve výroku I. rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 19 232 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 2. 8. 2012 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná měla hradit úvěr v 60týdenních splátkách po 368 Kč, přitom poslední splátka byla stanovena na 26. 9. 2013. Žalovaná se zavázala uhradit částku 10 032 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 532 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 280 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 6 220 Kč. Dne 27. 9. 2023 došlo k uzavření smlouvy mezi původním věřitelem a žalobkyní o postoupení pohledávky. Změna věřitele byla žalované oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 10 474,95 Kč, poplatku ve výši 8 757,05 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 9. 2012 do 27. 9. 2023 kapitalizovaný částkou 8 766,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 237,07 Kč (za období od 27. 9. 2023 do 27. 9. 2023), úrok 19,98 % ročně z částky 10 474,95 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení z této částky od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,5 % p. a.

2. Žaloba společně s předvoláním k jednání dne 27. 3. 2025 byla doručena žalované postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 8. 2012 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaná se dohodly s odkazem na ustanovení zák. č. 40/1964 Sb. a zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč a že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí v 60týdenních splátkách po 368 Kč.

4. Ze zákaznické karty (č. l. 27 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná žije v nájmu. Má dvě nezaopatřené děti narozené v roce 2009 a 2011. Žalovaná uvedla, že je v domácnosti, je na rodičovské dovolené. Příjem má z peněžité podpory v mateřství, která je jí vyplácena SSSZ , adresa, ve výši 8 600 Kč. Dále byly zaznamenány jako její příjmy – jiný příjem ve výši 2 000 Kč a další příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč. Výdaje žalované tvoří nájem ve výši 6 000 Kč, spoření ve výši 200 Kč a výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč.

5. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že její pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

7. Podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. z.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 451 obč. z., (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Právní předchůdce měl dle vyjádření žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované tak, že vzal v úvahu sdělené informace žalovanou, které ověřil dle žalovanou předložených dokumentů. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nevěnoval náležitou odbornou pozornost při zjišťování údajů o majetkových poměrech žalované vůči jejím schopnostem úvěr splácet. Je zřejmé, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, měla příspěvek z dávky nemocenského pojištění – peněžité podpory v mateřství. Další příjmy uvedené v Zákaznické kartě nebyly nijak ověřeny a pokud jde o další příjem domácnosti, tak se nejedná o příjem žalované. Pokud jde o výdaje žalované za domácnost, tak byly vyčísleny částkou 10 200 Kč. Již z těchto údajů je zřejmé, že příjem žalované nebyl dostatečný ke krytí jejích nákladů na bydlení. Nepočítaje v to další příjem domácnosti, který nebyl nijak ověřen. Nad to žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti. Žalobkyně argumentuje tím, že žalované byla poskytnuta poměrně nízká půjčka s přizpůsobenými splátkami v přijatelné výši. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s řádnou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované, když poskytuje půjčku osobě, která má příjem pouze ze sociální dávky či jiné podpory poskytované státem. Takový příjem nepostačuje ani ke krytí základních potřeb na živobytí, osobní potřebu, platbu výživného atd. natož ke krytí poskytnutého úvěru či půjčky. Pokud pak poskytovatel kalkuluje s jiný příjmem, je nutné, o jaký příjem se jedná, z jakého zdroje a ověřit jeho výši. Pokud právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované pouze tímto způsobem a vyhodnotil tyto skutečnosti, kladně, tak to činil ledabyle bez řádné pečlivosti a svoji povinnost ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ zanedbal. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. K tomu by ještě soud uvedl, že ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. v tehdy platném znění, ještě nemělo ukotvenou sankci neplatnosti smlouvy mezi účastníky uzavřenou, spojenou s porušením povinnosti poskytovatele úvěru řádně úvěruschopnost prověřit. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, však vyplývá, že tento důsledek má i režim úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. před novelou zák. č. 43/2013 Sb.

10. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaná svůj dluh z části uhradila a dluží zaplatit 10 474,95 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu v této výši a soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 10 474,95 Kč s úrokem z prodlení dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a to od 27. 9. 2013 (tj. od data poté co byla splatná poslední splátka dluhu) do zaplacení. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Nárok na náhradu nákladů řízení má ten z účastníků, který je ve věci úspěšný. Pokud je žalobě částečně vyhověno poměřuje se úspěch obou stran. Soud přitom přihlíží, pokud jde o peněžité plnění, nejen k nároku na zaplacení jistiny, ale i požadovaného příslušenství. V tomto případě soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení části jistiny, ale pokud jde o příslušenství – zejména požadovaný úrok, tak její požadavek zamítl. V tomto souhrnu pak úspěch žalované je víc než 50 %. Žalovaná jakožto úspěšná účastnice by měla nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však neshledal, že by jí nějaké náklady vznikly, rozhodl proto jak uvedeno ve výroku III. rozsudku.