104 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o 614 558,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67 185,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 185,25 Kč od 5. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 547 373,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 547 373,65 Kč od 5. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 25 927,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], LL. M 1. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal zaplacení částky ve výši 614 558,90 Kč spolu s příslušenstvím z titulu regresní náhrady u solidárního závazku, který mu vznikl společně se žalovaným. Žalobce uvedl, že na základě rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 2. 2016, č. j. 10 T 231/2012-1737, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 261/2016-1790 byli spolu se žalovaným povinni nahradit společně a nerozdílně škodu přiznanou poškozeným v adhezním řízení. Žalovaný tvrdil, že na společný dluh vynaložil částku ve výši 950 842 Kč a na nákladech exekučního řízení částku ve výši 278 275,80 Kč, celkem tak na jejich společný dluh vynaložil částku ve výši 1 229 117,80 Kč. Žalobce po žalovaném požadoval náhradu ve výši jedné poloviny toho, co sám vynaložil na solidární dluh. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení předžalobní výzvy ze dne 22. 6. 2022, odeslanou žalovanému téhož dne. Žalovaný žalobci ani po výzvě nic neuhradil.

2. Žalovaný nepopíral, že byl spolu se žalovaným společně a nerozdílně povinen zaplatit náhradu škody podle trestního rozsudku. Žalovaný se bránil tím, že původní věřitelé (společnosti [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [jméno] & [právnická osoba] a [jméno] [příjmení]) prodali své pohledávky společnosti [právnická osoba] (dále též jen„ věřitel“), která pak celkový dluh včetně zákonného úroku z prodlení vyčíslila na částku 1 901 683,80 Kč. Žalovaný především namítal, že žalobce zaplatil přesně polovinu z celkového dluhu vyčísleného věřitelem. Žalobci tedy právo na zaplacení regresní náhrady vůči žalovanému nevzniklo, neboť žalobce nezaplatil víc, než byl sám povinen. Oproti tomu v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou JUDr. [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo vedeno proti žalobci i proti žalovanému, žalobce svůj solidární podíl na nákladech exekučního řízení přeplatil, a proto žalobci právo na uhrazení poloviny vynaložených exekučních nákladů vzniklo. Náklady exekučního řízení vedeného JUDr. [příjmení] ve věci sp. zn. [číslo] [spisová značka] vedeného pouze proti žalobci, které žalobce zaplatil, nebyly solidárním dluhem, a proto byl tyto náklady povinen zaplatit pouze žalobce, aniž by mu vzniklo právo na regresní náhradu proti žalovanému.

3. Z kvitance o úhradě dluhu ze dne 2. 3. 2022 soud zjistil, že tato kvitance byla vydána věřitelem jakožto nabyvatelem všech pohledávek od společností, které byly poškozeny společným jednáním žalobce a žalovaného. Kvitance obsahuje potvrzení o zaplacení celkové částky 1 479 385 Kč spolu s příslušenstvím a je vlastnoručně podepsána bývalým jednatelem společnosti věřitele JUDr. [jméno] [příjmení], žalobcem a žalovaným. Z výpisu bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u společnosti [právnická osoba], na jméno [jméno] [celé jméno žalobce] (syna žalobce) soud zjistil, že dne 2. 3. 2022 byla provedena platba ve prospěch účtu [bankovní účet] ve výši 950 842 Kč. Z e-mailové komunikace mezi zástupcem žalobce a bývalým jednatelem společnosti věřitele ze dnů 17. 12. 2021, 20. 12. 2021 a 5. 1. 2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] vyčíslila své pohledávky vůči žalobci a žalovanému na částku 1 531 219 Kč na jistině a 370 464,80 Kč na úrocích z prodlení. Věřitel celkovou výši pohledávky vyčíslil na 1 901 683,80 Kč s tím, že polovina činí částku 950 841,90 Kč. Dále věřitel uvedl, že pokud žalobce uhradí částku 950 841,90 Kč a náklady exekuce, věřitel podá návrh na zastavení exekuci a žalobci vystaví kvitanci. Z připojeného exekučního spisu JUDr. [příjmení] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že tato exekuce byla vedena pouze proti žalovanému pro vymožení částky 769 477 Kč, kdy původním věřitelem byla společnost [právnická osoba], která svoji pohledávku postoupila na společnost [právnická osoba], která později v exekučním řízení vystupovala jako oprávněná. Soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ soudní exekutorka“) usnesením ze dne 23. 3. 2022 předmětnou exekuci zastavila, a to z důvodů zaplacení dlužné částky dne 2. 3. 2022. K zaplacení zůstává odměna exekutora ve výši 137 250, 30 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 14 495,80 Kč. Z připojeného exekučního spisu JUDr. [příjmení] sp. zn [spisová značka] soud zjistil, že toto exekuční řízení bylo vedeno proti žalobci a jeho manželce jako povinným, kdy původním oprávněným byla společnost [právnická osoba], která svoji pohledávku postoupila na věřitele. Exekuční řízení bylo vedeno pro vymožení částky 769 477 Kč Soudní exekutorka zaevidovala ve spise úplné zaplacení dlužné částky, povinný zaplatil i exekuční náklady a náklady zastoupení ve výši 143 905,30 Kč. Exekuce byla z důvodu zaplacení dlužné částky zastavena. Z připojeného exekučního spisu JUDr. [příjmení] sp. zn [spisová značka] soud zjistil, že toto exekuční řízení bylo vedeno jak proti žalobci, tak proti žalovanému pro vymožení částky 709 908 Kč. Oprávněným byla společnost [právnická osoba], která nabyla pohledávky od [právnická osoba] spol. s.r.o., [právnická osoba], [právnická osoba], [jméno] & [právnická osoba] a [jméno] [příjmení]. Z vyrozumění soudní exekutorky bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla zaplacena v celé její výši a dále, že byly žalobcem v hotovosti zaplaceny i exekuční náklady ve výši 134 371 Kč dne 2. 3. 2022 v hotovosti. Exekuce byla z důvodu zaplacení dlužné částky zastavena. Z připojeného trestního spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn 10 T 231/2012 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný byli dne 22. 2. 2016 v uvedené trestní věci odsouzeni a zároveň jim byla v adhezním řízení uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným společnostem v celkové výši 1 479 385 Kč. Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 2. 2016, č. j. 10 T 231/2012-1737 byl částečně změněn rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 261/2016. Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 16. 6. 2016.

4. Nebyl proveden výslech svědka [příjmení] [příjmení], bývalého jednatele firmy, který navrhovala zástupkyně žalovaného za účelem vyjádření se k výši pohledávky, výši příslušenství pohledávky a ke komunikaci s tím související. Soud tento návrh považoval za nadbytečný, jelikož ohledně zjištění výše pohledávky a jejího příslušenství považoval soud za dostatečnou e-mailovou komunikaci mezi zástupcem žalobce a JUDr. [jméno] [příjmení], ve které dotyčný jasně uvedl, jakou částku požaduje zaplatit, přičemž přesně tuto částku žalobce také uhradil.

5. Na základě uvedených listin a připojených spisů má soud za prokázané následující: Žalobce a žalovaný byli povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozeným společnostem částku celkem 1 479 385 Kč. K tomuto plnění byli odsouzeni v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě ve věci sp. zn. 10 T 231/2012. Věřitel společnost [právnická osoba] odkoupil pohledávky od poškozených společností a celkový dluh žalobce a žalovaného vyčíslil dne 17. 12. 2022 na částku 1 901 683, 80 Kč včetně úroků z prodlení. Pro zastavení exekuce věřitel požadoval, aby žalobce uhradil polovinu dluhu ve výši 950 841,90Kč. Žalobce prostřednictvím svého syna dne 2. 3. 2022 zaplatil částku ve výši 950 842 Kč na účet věřitele, dále pak prokazatelně zaplatil náklady exekučních řízení soudní exekutorce JUDr. [příjmení] v celkové výši 278 275,80 Kč (v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] částku 134 370,50 Kč a v exekučním řízení sp. zn. [číslo] částku 143 905,30 Kč). Soudní exekutorka JUDr. [příjmení] vedla proti účastníkům tohoto řízení celkem tři exekuční řízení: 1) V exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] pro vymožení částky 709 908 Kč byli žalobce a žalovaný označeni společně jako povinní, 2) v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] pro vymožení částky 769 477 Kč vystupoval jako povinný pouze žalobce a jeho manželka, 3) V exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] pro vymožení rovněž částky 769 477 Kč vystupoval jako povinný jen žalovaný.

6. Podle § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) je- li několik dlužníku zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoliv z dlužníků.

7. Podle § 1875 občanského zákoníku má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

8. Podle § 1876 odst. 2 občanského zákoníku věty první, vyrovnal – li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží (mu) od ostatních spoludlužníků náhrada.

9. Mezi žalobcem a žalovaným bylo především sporné, kdy vzniká regresní nárok jednoho solidárně zavázaného dlužníka vůči druhému (tj. zda regresní nárok vznikne po úhradě alespoň části dluhu jedním z dlužníků, nebo zda regresní nárok vznikne teprve poté, co dojde k úhradě více než poloviny z celého dluhu, který solidární dlužníci mají). Žalobce a žalovaný byli solidárními dlužníky na základně výroku o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 2. 2016, č. j. 10 T 231/2012-1737 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 261/2016-1790, kdy celková výše náhrady škody vůči šesti poškozeným společnostem činila částku 1 479 385 Kč. Těchto šest pohledávek od poškozených získala společnost [právnická osoba], která je následně uplatnila vůči žalobci, žalovanému a oběma současně ve třech exekučních řízeních. Tento postup odpovídal úpravě obsažené v ustanovení § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, podle které věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoliv ze spoludlužníků. Podle obsahu e-mailu zaslaného dne 17. 12. 2021 JUDr. [příjmení], Ph.D. jednatelem společnosti [právnická osoba] zástupci žalobce požadoval věřitel od žalovaných nejen úhradu všech šesti pohledávek z titulu náhrady škody, ale také příslušenství těchto pohledávek. Vykonatelnost trestního rozsudku nastala dne 16. 6. 2016. Nejpozději v tento den měli žalobce, žalovaný nebo oba společně náhradu škody poškozeným zaplatit už z toho důvodu, aby výše jejich dluhu dále nenarůstala, a to jednak o úroky z prodlení a jednak o případné náklady exekučního řízení. Podle názoru soudu měl věřitel jakožto postupník podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku právo požadovat zaplacení úroků z prodlení po účastnících tohoto řízení, neboť byli v prodlení se splácením peněžitého dluhu-náhrady škod. Lze dodat, že postupník nebyl povinen podat proti účastníkům tohoto řízení žalobu o zaplacení úroků z prodlení, aby mu právo na zaplacení vzniklo. Tento krok by musel učinit teprve v situaci, kdyby se solidární dlužníci zdráhali příslušenství zaplatit, což minimálně v případě žalobce není pravda. Soud vycházel tedy z toho, že celková výše společného dluhu činila ke dni 17. 12. 2021 částku 1 901 683,80 Kč včetně příslušenství a díl každého z dlužníků činil částku 950 842 Kč. Žalobce ostatně tuto výši akceptoval, když přesně částku 950 842 Kč prostřednictvím svého syna dne 2. 3. 2022 věřiteli zaplatil. Spojením ustanovení § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, kdy věřitel může požadovat splnění celého dluhu jako v tomto případě, a ustanovení § 1876 odst. 2 občanského zákoníku, kdy jednomu ze spoludlužníků náleží od druhého spoludlužníka náhrada, pokud vyrovnal více, než činil jeho podíl, lze dospět k závěru, že žalobci by regresní nárok v tomto případě vznikl teprve při zaplacení částky 950 843 Kč a více, tedy pokud by překročil polovinu z celkové výše dluhu. Ustanovení § 1876 odst. 2 občanského zákoníku je nutné vyložit tak, že regresní nárok vznikne, pokud jeden ze spoludlužníků věřiteli skutečně dluh zaplatí (1. podmínka), avšak teprve tehdy, pokud výše jeho úhrady přesáhne podíl spoludlužníka (2. podmínka). Pokud věřitel trvá na zaplacení pohledávky v plné výši, pak se podle § 1872 odst. 1 občanského zákoníku počítá podíl spoludlužníka z celé výše pohledávky, a to včetně příslušenství.

10. Podle citovaného ustanovení § 1872 občanského zákoníku si věřitel může vybrat, jak bude svou pohledávku vymáhat. Pokud v tomto případě vymáhal věřitel pohledávku získanou od společnosti [právnická osoba] ve dvou dílčích exekučních řízeních vedených zvlášť proti žalobci ([spisová značka]) a zvlášť proti žalovanému ([spisová značka]), pak náklady těchto exekučních řízení tíží pouze toho, kdo je účastníkem exekučního řízení a kdo v něm figuruje jako povinný. Náklady těchto exekučních řízení jsou tedy výlučnými dluhy každého zvlášť a nelze uvažovat o regresním nároku jednoho solidárního dlužníka vůči druhému.

11. Jiná situace ovšem nastala v exekučním řízení vedeném JUDr. [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Toto exekuční řízení totiž oprávněná společnost zahájila vůči oběma povinným současně. Náklady tohoto exekučního řízení ve výši 134 370,50 Kč byly společným dluhem obou povinných-účastníků tohoto řízení. Jestliže tedy dne 2. 3. 2022 tyto náklady zaplatil pouze žalobce, má podle § 1876 odst. 2 občanského zákoníku právo na náhradu poloviny, tj. částky 67 185,25 Kč, od žalovaného. Žalovaný evidentně podle obsahu obrany dosud žalobci tuto částku nezaplatil a ocitnul se po uplynutí lhůty určené zástupcem žalobce v předžalobní výzvě v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto žalobce oprávněně požadoval také úroky z prodlení v zákonné výši z uvedené částky od 5. 7. 2022.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) tak, že přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 78 %. Rozsah náhrady nákladů odpovídá rozdílu míry úspěchu žalovaného (89 %), kterou představuje výrok II. rozsudku, a míry úspěchu žalobce (11 %), kterou představuje výrok I. rozsudku. Náklady řízení žalovaného představují náklady na zastoupení advokátkou, které náleží odměna podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „ a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 614 558,90 Kč sestávající z částky 10 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, obrana žalovaného, účast na jednání před soudem dne 23. 11. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tak náklady řízení na straně žalovaného činily částku 33 240 Kč. Žalovaný měl právo na 78 % těchto nákladů, tzn. částku 25 927,20 Kč. Podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu je žalobce povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku.