104 C 20/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 26 091,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 167 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 167 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 925,11 Kč s úrokem ve výši 94,78 % ročně z částky 15 202,43 Kč od 19. 7. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 035,43 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 091,82 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 15. 9. 2021 a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 94, 78 % p. a. v pravidelných 18ti měsíčních splátkách po 2 119 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2021. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný svoji povinnost ze smlouvy neplnil řádně a včas. Na svůj dluh zaplatil před zesplatněním úvěru částku 14 833 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek o více 65 dnů žalobkyně v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednáních smlouvy zesplatnila celý úvěr k datu 17. 7. 2022. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 18 581, 29 Kč. Žalobkyni tím vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč. K datu zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaný dále po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od 11. 5. 2018.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 9. 2021 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 16. 9. 2021, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 18ti měsíčními splátkami ve výši 2 119 Kč, splatnými vždy do každého 12. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 38 142 Kč Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden pouze„ jedinečný kód“. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 94,78 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout ji k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný hradit úroky z prodlení a dále je povinný uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dne 15. 9. 2021 žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Vyplacení úvěru žalovaného dne 15. 9. 2021 bylo prokázáno příkazem k úhradě z účtu č. [bankovní účet].

4. Formulářem Hodnocení klienta ze dne 15. 9. 2021 žalobkyně od žalovaného zjišťovala jeho majetkové poměry. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je ve výši 20 000 Kč měsíčně, životní minimum je 3 860 Kč, náklady na bydlení 2 603 Kč, celkem má tedy měsíčně k dispozici částku 12 537 Kč. Žalovaný svůj příjem doložil výpisem ze svého bankovního účtu. Žalovaný nebyl veden jako dlužník v databázi [příjmení] ke dni 15. 9. 2021.

5. Z karty žalovaného, kterou zpracovala žalobkyně, lze zjistit, že žalovaný celkem uhradil částku 14 833 Kč. Z oznámení ze dne 13. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 17. 7. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že jeho úvěr byl zesplatněn. Předžalobní upomínkou vyzvala žalovaného zástupkyně žalobkyně k zaplacení, k této listině je připojen poštovní podací arch ze dne 24. 5. 2023 a prokazuje odeslání výzvy k zaplacení.

6. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Žalobkyně ve svém podání k doložení prověření úvěruschopnosti argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na její stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost uvést veškeré výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které jedině mohly posloužit k ověření toho, kolik žalovanému skutečně měsíčně zbývá volných prostředků. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C [číslo]. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze částku ve výši 14 833 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 5 167 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

12. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému však žádné prokazatelné náklady nevznikly. Jelikož se žalovaný ani nevyjádřil k žalobě, ani se nedostavil k jednání soudu, nebylo možné uvažovat o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., a proto nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.