104 C 27/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 168 722,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 125 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 43 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 147 661 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 68,34 % ročně z částky 125 000 Kč od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 ve výši 5 467,92 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 125 000 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 440 928 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 731,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 168 722,44 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 21. 2. 2025 a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % p. a. v 48 měsíčních splátkách po 7 655 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím informací a dokladů od žalovaného, z dalších zdrojů a databází a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Získané informace žalobkyně poměřovala interním matematickým modelem, podle něhož byl žalovaný úvěruschopný. Žalovaný svoje povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalobkyně v souladu se smlouvou zesplatnila celý úvěr k datu 21. 5. 2025, jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 146 263,06 Kč (dle se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí této nové jistiny úvěru). Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ve výši 998 Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Mezi stranami bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, žalobkyně požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši 21 061,44 Kč. Rovněž bylo sjednáno, že úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a s odbornou péčí podle zákona o spotřebitelském úvěru když ji ověřila z dokladů o příjmech, informativních výpisů z bankovního účtu, výpisů z registrů NRKI a SOLUS, formuláře hodnocení klienta a prohlášení žalovaného, přičemž současně zkontrolovala, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně závazky ve stavu vymáhání, jeho doklad totožnosti byl platný, jeho zaměstnavatel nebyl veden v insolvenčním rejstříku a obchodník doporučil schválení úvěru. Bylo zjištěno, že žalovaný měl čistý měsíční příjem 18 594 Kč, měsíční výdaje 9 481 Kč včetně nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč, neměl vyživovací povinnosti ani další závazky a při zohlednění zákonného životního minima 4 860 Kč a rezervy 1 000 Kč disponoval částkou 8 113 Kč použitelnou ke splácení úvěru; tyto údaje byly podkladem pro interní scoring, na jehož základě byl úvěr schválen. Žalobkyně zdůrazňuje, že vycházela z údajů poskytnutých a písemně potvrzených žalovaným, který prohlásil jejich pravdivost, neexistenci dluhů, exekucí a úpadku i svou schopnost úvěr splácet, přičemž objektivně nemá možnost všechny jeho výdaje ověřit a případné nepravdivé údaje jdou k tíži žalovaného. Žalobkyně splnila zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost, že příjmy žalovaného převyšovaly jeho výdaje a umožňovaly splácení úvěru, a že žalovaný byl plně a srozumitelně seznámen s podmínkami úvěru, takže úvěrová smlouva je platná a nelze k tíži žalobkyně přičítat případné lehkomyslné či nepoctivé jednání žalovaného. Žalobkyně také poukázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

3. K nařízenému ústnímu jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně a žalovaný. Před zahájením jednání strany souhlasně sdělily záměr smírného vyřešení sporu. Za tímto účelem bylo jednání odročeno. V mezičase žádná ze stran neinformovala soud o tom, že by věc měla skončit smírně. Před uskutečněním jednání informoval žalovaný soud, že pobývá v Německu a rozbilo se mu auto. Z toho důvodu nebude moct dorazit na ústní jednání, přičemž o odročení nepožádal. Soud proto při splnění zákonných podmínek věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2025, dodatku č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2025, prohlášení klienta ze dne 21. 2. 2025 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 2. 2025 vč. dodejky bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 7 655 Kč, splatnými vždy do 17. dne v kalendářním měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 367 440 Kč. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden „jedinečný kód“ , Anonymizováno, . Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 68,34 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. Podle bodu 6.2 smlouvy v případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný hradit úroky z prodlení a dále je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V dodatku č. , hodnota, bylo mezi stranami upraveno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný rovněž obdržel předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Vyplacení úvěru žalovanému dne 24. 2. 2025 ve výši 125 000 Kč na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo prokázáno elektronickým výpisem z účtu č. , č. účtu, .

5. Formulářem hodnocení klienta ze dne 21. 2. 2025 žalobkyně od žalovaného zjišťovala jeho majetkové poměry. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem ve výši 33 000 Kč. Životní minimum bylo uvedeno ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení 5 562 Kč a jako rezerva byla uvedena částka 1 000 Kč. Za volné zdroje tak byla považována částka 21 878 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 18. 2. 2025 v něm žalovaný nebyl veden jako dlužník. Z oznámení o provedení zahraničních plateb bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovanému dne 10. 10. 2024 vyplatil částku 32 476,49 Kč, dne 11. 11. 2024 částku 32 331,24 Kč, dne 10. 12. 2024 částku 40 866,30 Kč a dne 10. 1. 2025 částku 26 816,34 Kč (to vše po konverzi z EUR). Toto bylo potvrzeno i z výplatních pásek za říjen 2024, listopad 2024 a prosinec 2024.

6. Z občanského průkazu žalovaného byla zjištěna jeho totožnost při uzavírání smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku.

7. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně má od České národní banky povolení poskytovat spotřebitelské úvěry.

8. Z dokumentu základní informace o klientovi bylo zjištěno, že žalobkyně o žalovaném evidovala číslo smlouvy, telefonní číslo, e-mail, č. účtu, datum podpisu smlouvy a datum vyplacení úvěru. Z dokumentu důkaz o odeslání 1 Kč bylo zjištěno, že dne 21. 2. 2025 byla na bankovní účet žalovaného zaslána 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Ze zaslané SMS ze dne 21. 2. 2025 bylo zjištěno, že touto byl žalovanému popsán postup k podpisu smlouvy prostřednictvím SMS (jak bylo žalovanému sděleno i metodikou zpracovanou žalobkyní) a z SMS přijaté žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný vyslovil souhlas s podpisem a uvedl verifikační variabilní symbol.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr u 5 finančních institucí, přičemž jeho celkový dluh činil 206 179 Kč.

10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Z výzev k zaplacení ze dne 17. 4. 2025 a 19. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky dlužných splátek a zároveň ho upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Dne 21. 5. 2025 žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení celé dlužné částky 147 661 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2025 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení celé dlužné částky 147 661 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od odeslání. Dle podacího archu byla upomínka odeslána téhož dne.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně ve svém podání k doložení prověření úvěruschopnosti argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost uvést veškeré výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného. K tomuto si měla opatřit například výpisy z účtu žalovaného. Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Dle názoru soudu navíc uvedená částka 4 621 Kč vydaná měsíčně za bydlení neodpovídá obvyklým současným nákladům. Dále měla žalobkyně s přihlédnutím k výpisu z nebankovního registru klientských informací zohlednit zcela zásadní skutečnost, že žalovaný žádal o úvěr u dalších 5 finančních institucí a v době poskytnutí úvěru žalobkyní dlužil statisícové částky. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti vůbec nezabývala předpokladem, že žalovaný musí hradit i tyto další úvěry, přičemž výše jeho měsíčního příjmu jistě nevytváří předpoklad, že bude schopen splácet všechny tyto úvěry. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, smluvní pokutě a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 125 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

16. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

17. Žalovaný v projednávané věci zůstal procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

18. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 208 433,15 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 125 000 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 60 %, neúspěch 40 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 20 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 437 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 168 722,44 Kč sestávající z částky 7 860 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání před soudem) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 48 657,40 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 20 %, tj. částka 9 731,48 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.