104 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 92 169,44 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 934 Kč, a to ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení žalované s úhradou některé splátky.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 49 235,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 85 694 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,16 % ročně z částky 82 427,74 Kč od 24. 2. 2026 do 18. 3. 2026 ve výši 412,50 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 82 427,74 Kč od 19. 3. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 2. 2026 dosáhne částky 305 049,60 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 105 537 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou žalovaná podepsala dne 24. 3. 2025 a na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 86 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne 24. 3. 2025. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 68,81 % p. a. v 48 měsíčních splátkách po 5 296 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2025. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalované v databázi NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná svoje povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas. Žalobkyně v souladu s bodem 6.3 smlouvy zesplatnila celý úvěr k datu 22. 2. 2026, jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek. Celkem mezi dubnem a prosincem 2025 žalobkyně uhradila v nepravidelných splátkách 43 067 Kč. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 96 508,25 Kč (dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí této nové jistiny úvěru). Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tak dále požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši 7 431,27 Kč. Nakonec žalobkyně nárokuje z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině 82 427,74 Kč úrok ve výši 68,81 % p. a. od 24. 2. 2026 do zaplacení a od 91. dne prodlení žalované (tj. od 19. 3. 2026) úrok ve výši 11,5 %. Po zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s žalobkyní danou smlouvu skutečně uzavřela a byly jí poskytnuty finanční prostředky. Poukázala však na to, že žalobkyně neposoudila řádně její úvěruschopnost. Dále namítala nepřiměřenost sjednaných úroků, RPSN, poplatků a dalších nákladů, které jsou pro ni jako spotřebitele nepřiměřeně zatěžující. Její obecný zmocněnec se pokoušel s žalobkyní věc řešit smírnou cestou, avšak neúspěšně. Na poskytnutý úvěr uhradila celkem 43 067 Kč. Pro případ, že by soud vyhověl žalobě, navrhla, aby jí bylo umožněno hradit přiznanou částku ve splátkách.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že s námitkami žalované nesouhlasí, jelikož úvěruschopnost řádně posuzovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. S ohledem na vývoj judikatury a námitky žalované se však rozhodla vzít částečně žalobu zpět, kdy snížila požadovanou výši smluvního úroku z 68,81 % na 8,16 %. Původně požadovanou částku ve výši 98 106 Kč tak snížila na 85 694 Kč a dále požadovanou smluvní pokutu z 7 431,27 Kč na 6 475,44 Kč. Co se týče splátek, navrhovala, aby žalované byla povolena úhrada přiznané částky v měsíčních splátkách o minimální výši 2 648 Kč.

4. Usnesením ze dne 16. 6. 2026, č. j. 104 C 8/2026-56, rozhodl zdejší soud o tom, že řízení se z důvodu částečného zpětvzetí návrhu zastavuje v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 412 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 412 Kč od 24. 2. 2026 do zaplacení; částky 955,83 Kč a úroku ve výši 60,65 % ročně z částky 82 427,74 Kč od 24. 2. 2026 do 18. 3. 2026.

5. Den před konáním ústního jednání zaslala žalovaná soudu přípis, v němž žádala o rozhodnutí v její nepřítomnosti a trvala na tom, že žaloba je nedůvodná. Uvedla, že je ochotna uhradit nesplacenou jistinu, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně vzhledem ke své finanční situaci (toto dále nerozváděla, pouze v dřívějším podání uvedla, že s žalobkyní probíhá ještě jeden obdobný spor o plnění ze spotřebitelské smlouvy). Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 24. 3. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 24. 3. 2025, prohlášení klienta ze dne 24. 3. 2025 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 86 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 5 296 Kč, splatnými vždy do 18. dne v kalendářním měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 254 208 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 68,81 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. Podle bodu 6.2 smlouvy v případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovanou vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinna žalovaná hradit úroky z prodlení a dále je povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V dodatku č. hodnota bylo mezi stranami upraveno, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dne 24. 3. 2025 žalovaná podepsala rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Vyplacení úvěru žalované dne 24. 3. 2025 bylo prokázáno elektronickým výpisem z účtu č. č. účtu.

7. Formulářem hodnocení klienta ze dne 24. 3. 2025 žalobkyně od žalované zjišťovala její majetkové poměry. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 34 000 Kč. Životní minimum bylo uvedeno ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení 5 644 Kč, splátky žalobkyni 6 452 Kč a jako rezerva byla uvedena částka 1 000 Kč. Za volné zdroje tak byla považována částka 16 044 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr u 6 finančních institucí, přičemž její celkový dluh činil 1 671 771 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalované bylo zjištěno, že zaměstnavatelem žalované na něj byla dne 14. 1. 2025 zaslána částka 43 360 Kč.

8. Z občanského průkazu žalované byla zjištěna její totožnost při uzavírání smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku.

9. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně má od České národní banky povolení poskytovat spotřebitelské úvěry.

10. Z dokumentu základní informace o klientovi bylo zjištěno, že žalobkyně o žalované evidovala číslo smlouvy, telefonní číslo, e-mail, č. účtu, datum podpisu smlouvy a datum vyplacení úvěru. Z dokumentu důkaz o odeslání 1 Kč bylo zjištěno, že dne 24. 3. 2025 byla na bankovní účet žalované zaslána 1 Kč s variabilním symbolem var. symbol. Ze zaslané SMS ze dne 24. 3. 2025 bylo zjištěno, že touto byl žalované popsán postup k podpisu smlouvy prostřednictvím SMS (jak bylo žalované sděleno i metodikou zpracovanou žalobkyní) a z SMS přijaté žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná vyslovila souhlas s podpisem a uvedla verifikační variabilní symbol. Popis podpisu smluvní dokumentace soud zjistil z dokumentu nazvaného „podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“.

11. Z karty klienta, kterou zpracovala žalobkyně, lze zjistit splátkovou historii žalované. Z výzev ze dne 18. 8. 2025, 19. 1. 2026 a 18. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a zároveň ji upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Dne 22. 2. 2026 žalovanou informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2026 vyzvala žalovanou právní zástupkyně žalobkyně k zaplacení; dle podacího archu byla upomínka odeslána téhož dne.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 24. 3. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 86 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách společně se smluvním úrokem, avšak v průběhu splácení se dostala do prodlení, v důsledku čehož došlo dne 22. 2. 2026 k zesplatnění úvěru. Žalovaná splatila celkem 43 067 Kč. Žalovaná zbylou dlužnou částku sestávající z jistiny, smluvních pokut, smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení ani po výzvě neuhradila, dne 20. 4. 2026 tak byla vyzvána předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky právní zástupkyní žalobkyně.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. spisová značka) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla úvěr žalované v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně nedostatečně prověřovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. S ohledem na výpis z databáze NRKI (na který se žalobkyně sama odkazuje) soud konstatuje, že žalobkyně opomněla zohlednit zcela zásadní skutečnost, že žalovaná žádala o úvěr u dalších 6 finančních institucí a v době poskytnutí úvěru dlužila částku přesahující milion a půl korun. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti vůbec nezabývala předpokladem, že žalovaná musí hradit i tyto další úvěry, přičemž výše jejího měsíčního příjmu pohybujícího se v průměrné výši jistě nevytvářela předpoklad, že žalovaná bude schopna splácet všechny tyto úvěry.

19. S ohledem na výše uvedené proto soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatku za sjednání úvěru, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 86 000 Kč. Mezi stranami je nesporné, že žalovaná jí uhradila 43 067 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí plnila z neplatné smlouvy. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila.

20. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

21. S ohledem na majetkovou situaci žalované a souhlasná stanoviska obou stran soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, aby přiznanou částku uhradila v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, neboť tento způsob plnění považuje za přiměřený jak z hlediska možností žalované, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že úspěch účastníků byl poměrově téměř stejný, soud rozhodl o tom, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.