108 C 19/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 32 302,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 670 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28 632,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 057,23 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 10 912 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 32 302,74 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela elektronicky prostřednictvím emailové komunikace dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku ve výši 8 521 Kč žalobkyni splatit v 72 měsíčních splátkách po 257 Kč. Žalovaná si dále s žalobkyní v souvislosti se smlouvou o úvěru sjednala doplňkovou službu„ PODPORA“, zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců za měsíční cenu 134 Kč, a také inkasní službu, za níž se žalobkyni zavázala hradit částku 42 Kč měsíčně. Celkem měla tedy žalovaná měsíčně platit 433 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky, za něž si účtovala 300 Kč a 500 Kč, a následně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 284,82 Kč, neuhrazených úroků ve výši 6 663,51 Kč, zbylé části poplatků za inkasní službu ve výši 2 604 Kč, zbylé části poplatků doplňkové služby PODPORA ve výši 1 860 Kč za odklad splátek, 3 224 Kč za přerušení splátek v důsledku nemoci, 3 224 Kč za přerušení splátek v důsledku ztráty zaměstnání, nákladů za upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 642,41 Kč (dle čl. V [číslo]. úvěrové smlouvy). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě žalovanou podepsaného dotazníku a předložených dokladů, a také lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a evidenci neplatných dokladů. Žalovaná uhradila v deseti splátkách celkem 4 330. Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili a soud ve věci v souladu se zákonem jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Současně nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší své důkazní břemeno, neboť takové poučení je soud oprávněn a povinen udělit pouze při ústním jednání.

4. Ze seznamu poskytovatelů vedeného ČNB plyne, že žalobkyně byla ke dni [datum] nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru.

5. Z dokumentu předloženého soudu ve formátu pdf a označeného jako„ instrukce-k-uzavreni-smlouvy“ soud zjistil, že se jedná o tištěný obraz e-mailové komunikace s předmětem„ Instrukce k uzavření smlouvy“. Email měl být odeslán dne [datum] v 09:15:15 z adresy [email] na adresu [email]. Podle textu emailu měly být před několika dny zasílány instrukce k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] přičemž smlouva nebyla dosud uzavřena. Následuje oznámení o zaslání přihlašovacích údajů do klientského účtu na adrese [webová adresa]. V příloze mají být zasílány instrukce ke zřízení inkasa a instrukce k zaslání verifikační platby. Jakmile bude smlouva uzavřena a budou zaslány potvrzení o zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby, dojde k vyplacení finančních prostředků v souladu se smluvními podmínkami. Následuje pasáž označená jako„ Přehled vybraného úvěru“, kde jsou uvedeny informace o vybraném úvěru, tj. výše úvěru 10 000 Kč, poplatek na náklady za vyřízení úvěru 2 000 Kč, takže na účet bude vyplaceno 8 000 Kč, úrok 23 % ročně, RPSN 38,69 % ročně, doba splatnosti 72 měsíců, celková splátka 433 Kč, z toho splátka jistiny a úroku 257 Kč, inkasní služba 42 Kč, možnost odkladu splátek 30 Kč, možnost přerušení – nemoc 52 Kč, možnost přerušení – ztráta zaměstnání 52 Kč, celková splatná částka v případě řádného splácení 20 597 Kč.

6. Z dalšího dokumentu předloženého soudu ve formátu pdf a označeného jako„ [anonymizováno]“ soud zjistil, že v záhlaví je část označená jako autorizační doložka, kde je označena IP adresa, datum a čas podpisu [datum] v 10: 10:34 hodin a SMS kód [číslo] zaslaný z telefonního čísla [číslo] Smlouva neobsahuje podpis kterékoliv ze stran. a. Poté v dokumentu následuje pasáž nadepsaná jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] která měla být uzavřena mezi účastníky (žalobkyně je označena jako poskytovatel, žalovaná jako spotřebitel). V bodu [číslo] smlouvy je uvedeno, že spotřebitel zašle poskytovateli verifikační platbu ve výši 10 Kč ze svého bankovního účtu k ověření a určení identity. V bodu 4.3. jsou uvedeny podmínky čerpání úvěru v celkové výši 10 000 Kč tak, že částka ve výši 8 000 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. [bankovní účet] a částka ve výši 2 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Podle bodu 4.8. spotřebitel souhlasí s tím, že uhradí potřebné účelně vynaložené náklady poskytovatele na vyřizování úvěru pro spotřebitele, jimiž se rozumí především náklady na zaslání smlouvy (kurýrní služba, zabezpečené odeslání elektronicky) ve výši 360 Kč, náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí ve výši 60 Kč, v insolvenčním rejstříku ve výši 30 Kč, v registru odcizených dokladů ve výši 70 Kč, v registrech spojených s AML ve výši 50 Kč a v nebankovním registru ve výši 80 Kč, dále odměna zprostředkovateli ve výši 600 Kč a ostatní administrativní náklady ve výši 750 Kč. Spotřebitel souhlasí, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny. V bodu 4.9. se spotřebitel zavazuje splatit poskytovateli úvěr a úrok v celkové výši 8 521 Kč, přičemž povinností spotřebitele je zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 18 521 Kč. Podle bodu 5.1 bude spotřebitel úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 257 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Podle bodu 5.3. vznikne poskytovateli v případě prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, na úroky z prodlení dle právního předpisu, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. V bodu 5.4. je zpoplatněno zaslání první písemné upomínky spotřebiteli částkou 300 Kč a druhé písemné upomínky částkou 500 Kč. Podle bodu 5.5. je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru, smluvní pokuty, úroky, upomínky a inkasní službu, pokud ani po dvou písemných upomínkách nedojde k úhradě dlužné částky. V tomto bodu není ujednání o smluvní pokutě, ač na takovou smluvní pokutu žalobkyně v žalobě požaduje částku 4 642,41 Kč. Dle bodu [číslo] jsou nedílnou součástí smlouvy přílohy 1 až 7. b. V dokumentu dále následuje příloha [číslo] – roční procentní sazba nákladů, příloha [číslo] – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, příloha [číslo] – tabulka umořování, příloha [číslo] – smlouva o inkasní službě, příloha [číslo] – dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), příloha [číslo] – smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA a příloha [číslo] – souhlas se zpracováním osobních údajů. Nakonec jsou připojeny žádost o zřízení inkasní služby a žádost o doplňkové služby PODPORA. c. Podle bodu 2.1 smlouvy o inkasní službě (příloha [číslo]) spotřebitel souhlasí s inkasem ze svého účtu číslo [bankovní účet]. Spotřebitel za výkon inkasní služby uhradí poskytovateli celkem částku 3 024 Kč v měsíčních splátkách ve výši 42 Kč (bod 2.3.). Spotřebitel se zavazuje ve lhůtě 10 dnů od nabytí účinnosti inkasní smlouvy zřídit inkaso ke svému účtu na částku 1 732 Kč měsíčně a zaslat poskytovateli doklad o zřízení inkasa do 7 dnů před termínem první splátky (body 2.4. a 2.5.). V případě že spotřebitel bude v prodlení se splácením úvěru, a ten se v důsledku toho stane splatným, je spotřebitel povinen uhradit zbývající část sjednané inkasní služby. V takovém případě má poskytovatel nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení (body [číslo] a [číslo]). d. V dotazníku k posouzení bonity žadatele (příloha [číslo]) je uvedeno, že žalovaná zaměstnána jako dělnice na dobu neurčitou od roku 2016 u společnosti [právnická osoba] s příjmem 20 141 Kč měsíčně. Její náklady jsou 6 800 Kč a na bydlení vynaloží 1 500 Kč. Žádné závazky nejsou uvedeny. e. V článku 2.2. smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA (příloha [číslo]) je uvedeno, že jde o hrazenou nepovinnou službu. Spotřebitel uhradí za výkon doplňkové služby PODPORA po dobu trvání úvěru částku 9 648Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 134 Kč. Dle bodu 2.3. zahrnuje doplňkový balíček PODPORA možnost využití tří služeb spotřebitelem, a to možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. [číslo] v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, a přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V., odst. [číslo] v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V článku 2.7. a následujících spotřebitel bere na vědomí a souhlasí s tím, že úhrada za možnost odkladu tří splátek úvěru činí měsíčně 30 Kč, za možnosti přerušení splácení v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace činí měsíčně 52 Kč a za možnost přerušení splácení při ztrátě zaměstnání činí měsíčně 52 Kč. V případě, že bude spotřebitel v prodlení se splácením úvěru a úvěr, sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] se v důsledku toho stane splatným, je spotřebitel povinen uhradit zbývající část sjednané Doplňkové služby PODPORA. Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části Doplňkové služby PODPORA v plné výši spotřebitel uhradí poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy spotřebitelem.

7. Z výpisu z centrální evidence exekucí je zřejmé, že žalovaná ke dni [datum] nebyla v této evidenci evidována. Z výpisu z insolvenčního rejstříku plyne, že žalovaná splnila podmínky oddlužení dle usnesení ze dne [datum]. Podle mzdového lístku čistá mzda žalované u společnosti [právnická osoba] v srpnu 2019 činila 19 641 Kč. Právní subjektivita zaměstnavatele žalované (společnosti [právnická osoba]) byla doložena výpisem z obchodního rejstříku. Z výpisu z účtu vedeného [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] je veden ve prospěch žalované a v období od [datum] do [datum] byl počáteční zůstatek na účtu 0,17 Kč a končený zůstatek 8,64 Kč. Jediným příjmem je platba od zaměstnavatele žalované ve výši 19 641 Kč. Mezi výdaji je evidována dne [datum] splátka půjčky [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 2 687 Kč a tři platby u čerpacích stanic v celkové výši 2 030 Kč. Z kopie občanského průkazu je zřejmé, že se jedná o občanský průkaz žalované [číslo] přičemž z databáze neplatných dokladů vyplývá, že tento občanský průkaz nebyl ke dni [datum] nalezen v této databázi. Dále byla předložena kopie řidičského průkazu žalované. Ze scoringu z databáze NRKI soud zjišťuje, že žalovaná byla ohodnocena písmenem C.

8. Z fotografie obrazovky mobilní banky ze dne [datum] vyplývá, že byla převedena částka 10 Kč mezi účty č. [bankovní účet] a [bankovní účet]. Z fotografie obrazovky mobilní banky a je patrné, že s platností od [datum] byl zřízen souhlas s inkasem ve prospěch účtu č. [bankovní účet] na částku 1 782 Kč.

9. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne [datum] vyplývá, že téhož dne byl zaúčtován převod částky 8 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet]. V potvrzení ze dne [datum] žalobkyně sděluje žalované, že došlo k vyplacení úvěru dle smlouvy ze dne [datum] a to tak, že částka 8 000 Kč bude vyplacena do pěti pracovních dnů na účet spotřebitele č. [bankovní účet] a částka 2 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované ve smlouvě. Dále jsou zde pokyny pro platbu splátek ve výši 433 Kč měsíčně.

10. Z listiny označené jako„ Upomínka [číslo]“ soud zjistil, že žalovaná byla dne [datum] upomínána o úhradu dlužné splátky splatné dne [datum] ve výši 433 Kč společně se sankcí za odeslání upomínky ve výši 300 Kč. Upomínkou [číslo] ze dne [datum] byla žalovaná opětovně upomínána o úhradu splátky úvěru ve výši 433 Kč splatné dne [datum] v dodatečné lhůtě do [datum] společně se sankcí za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Dopisem ze dne [datum] zástupce žalobkyně sdělil žalované, že pro nezaplacení splátky splatné dne [datum] byl úvěr zesplatněn a vyzval ji k úhradě dlužné jistiny a dalších částek v celkové výši 32 342,71 Kč do [datum], jinak bude pohledávka vymáhána prostřednictvím soudu. Dalším dopisem z téhož data byla žalované nabídnuta možnost splátek. Odeslání upomínek a zesplatňujícího dopisu s nabídkou splátek bylo prokázáno podacími lístky ze dne [datum], [datum] a [datum].

11. Soud neučinil žádné pro toto řízení relevantní zjištění ze sdělení ČNB, kterými je odpovídáno na dotaz žalobkyně ohledně rozsahu zkoumání obvyklých nákladů spotřebitele, z vytištěného obsahu webových stránek organizace Člověk v tísni, kde jsou hodnoceni jednotliví poskytovatelé úvěrů, ze znaleckého posudku ze dne [datum] [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], který se vyjadřuje k obvyklosti úrokových sazeb žalobkyně, jejím produktům, přiměřenosti uplatňovaných sankcí a postupu při zkoumání bonity, jakož i z auditní zprávy produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ 257/ 2016, která byla zpracována na základě požadavku žalobkyně [příjmení] aplikovaného práva z. s. a jejímž obsahem je právní rozbor a právní názor na skutečnost, zda postup žalobkyně při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru v elektronické podobě je v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Všechny navržené důkazy obsahují toliko subjektivní (Člověk v tísni) či právní hodnocení, resp. argumentaci směřující k podpoře oprávněnosti argumentace žalobkyně. Pro rozhodnutí věci byla rovněž irelevantní předložená metodika žalobkyně, včetně obdržených komerčních certifikátů.

12. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Ve věci byly provedeny výhradně listinné důkazy navržené a předložené žalobkyní, proti jejichž důvěryhodnosti či pravosti samy účastníce nic nenamítaly. Při jejich hodnocení však soud musí již na tomto místě zdůraznit, že žalobkyně nepředložila smlouvu o úvěru [číslo] ve formě, v jaké byla uzavřena – tj. ve formě elektronické, a předložila pouze obraz této smlouvy ve formátu pdf. Žalobkyně tak neprokázala své tvrzení, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva elektronicky, když předložený dokument není podepsán žádným uznávaným elektronickým podpisem. Soudu nebylo umožněno z předložené kopie přezkoumat, zda tento způsob vyhovuje požadavkům zákona na zachování písemné formy smlouvy (tj. zachycení obsahu a určení jednající osoby); k tomu viz podrobněji níže.

13. Řada důkazů předložených žalobkyní prokazuje, že tato byla dne [datum] v intenzivním kontaktu se žalovanou, přičemž jednání probíhalo zřejmě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a jeho předmětem mělo být poskytnutí finančních prostředků žalované (výpis z účtu, výplatní pásky, kopie občanského a řidičského průkazu, zaslání částky 10 Kč z účtu žalované na účet žalobkyně, souhlas s inkasem – není totiž rozumného vysvětlení, jak by se jinak žalobkyně k těmto důkazům dostala, a proč by žalovaná např. zasílala žalobkyni částku 10 Kč). Dále je rovněž prokázáno, že předmětného dne žalobkyně zaslala na účet žalované částku 8 000 Kč (výpis z účtu předložený žalobkyní.). Prokázána je rovněž skutečnost, že žalobkyně žalovanou upomínala o dlužné splátky, sdělila jí, že zesplatnila úvěr, a požadovala po ní, aby jí nejpozději do [datum] (dle předžalobní výzvy ze dne [datum]) uhradila částku v celkové výši 32 342,71 Kč.

14. Žalobkyní předložené důkazy, které se měly vztahovat k otázce uzavření smlouvy o úvěru a k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované, měly v mnoha případech nulovou vypovídací hodnotu. Kopie občanského a řidičského průkazu žalované a lustrace občanského průkazu v databázi neplatných dokladů nemá žádný vztah k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Uzavření úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalované pak nemohou být prokázány ani stručným a značně obecným znaleckým posudkem Ing. [příjmení], článkem z webových stránek Člověka v tísni či certifikáty vystavenými žalobkyni. Tzv. auditní zpráva je pak pouze právním názorem na otázku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru v elektronické formě, nikoliv důkazem, že k uzavření úvěrové smlouvy v tomto případě skutečně došlo v souladu se zákonem. Současně je zcela zjevné, že pokud žalobkyně měla informace od žalované doložené jejím výpisem z účtu, pak tyto rozhodně nehodnotila obezřetně a nepostupovala jako řádný hospodář, když byl pominut absolutní nedostatek volných prostředků použitelných v rámci jednoho měsíce a získané informace vůbec nebyly aktuální, když vypovídali o poměrech žalované v měsíci září 2019, nicméně o smlouvě bylo jednáno až v prosinci 2019.

15. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Dne [datum] žalobkyně jednala se žalovanou o poskytnutí finančních prostředků žalované. Schopnost žalované splácet úvěr prověřila na základě informací získaných od žalované (tvrzení o příjmech a výdajích, výpis z účtu) a z dalších zdrojů (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík). Žalovaná tak měla v srpnu 2019 příjem ze zaměstnání ve výši 20 141 Kč, přičemž na bankovním účtu měla ke konci září 2019 zůstatek 8,64 Kč. Dne [datum] zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku 8 000 Kč. Následně žalobkyně upomínala žalovanéou o úhradu dlužných splátek, sdělila jí, že zesplatnila úvěr, a požadovala po ní, aby jí nejpozději do [datum] uhradila částku v celkové výši 32 342,71 Kč. Dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně žalovaná na úhradu dluhu zaplatila celkem 4 330 Kč.

16. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 občanského zákoníku se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 věta druhá občanského zákoníku, je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

18. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] se pro účely tohoto nařízení rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet 257/ 2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (Úř. věst. L 133, [datum], s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

21. Podle § 83 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nevzniká poskytovateli nebo zprostředkovateli právo na odměnu nebo jinou platbu s výjimkou práva na náhradu daní, správních poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a účelně vynaložených nákladů na ocenění předmětu zajištění spotřebitelského úvěru. Podle § 122 odst. 1 písm. b) zákona 257/2016 Sb. může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení.

22. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastnicemi skutečně došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v písemné formě. Zákon [číslo] 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 104) a rovněž požaduje poskytnutí smlouvy v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli (§ 105 odst. 1). Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy pak musí být písemnost podepsána (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku). Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání uvedené v § 5 a 6 zákona, je možné k jeho podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Je však nutné zdůraznit, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

24. V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaná podepsala smlouvu vložením zaslaného [příjmení] kódu. Tento„ podpis“ však není podpisem žalované a sám o sobě nijak nezabezpečuje nezměnitelnost podepsaného dokumentu.

25. Pokud žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo elektronicky, bylo na ní, aby tuto skutečnost prokázala. Žalobkyně předložila soudu smluvní ujednání ve formátu pdf, které – možná – obsahují obraz vyjednávání mezi účastnicemi. Žalobkyně tak v prvé řadě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouva byla uzavřena elektronicky (jelikož se k jednání soudu nedostavila, nemohla být ani o tomto důkazním deficitu soudem poučena – k poučování viz shora). Dále z předložené verze smlouvy nelze dopět k závěru, že údajná smlouva v elektronické formě měla právě podobu poskytnutou soudu ve formátu pdf a že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Lapidárně řečeno, žalobkyni se podařilo prokázat, že inkriminovaného dne [datum] jednala se žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání byla smlouva o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě (ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku).

26. Nedostatek písemné formy u smlouvy o spotřebitelském úvěru je sankcionován v § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Absence písemné formy má dále za následek, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru není listinou, a nemůže se na ni tudíž vztahovat domněnka pravosti a správnosti podle § 565 věta druhá občanského zákoníku. Podstatnější je však soudem učiněné zjištění o absenci vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, které vede k závěru, že se jedná o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 551 a § 554 občanského zákoníku). Soud proto konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastnicemi v podobě předložené soudu.

27. Nad rámec nutného pak soud podotýká, že i kdyby skutečně došlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru v písemné formě, pak žalobkyně nesplnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento zákon je na závazkový vztah mezi účastnicemi plně aplikovatelný, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách [webová adresa], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách [webová adresa], či nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a [číslo] 2016 Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008 [číslo], která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z [webová adresa]) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

28. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalované i vlastními silami. Tyto informace však buď vůbec nevyhodnotila, nebo takové vyhodnocení trpí silným deficitem. Za situace, kdy žalovaná měla zůstatek na účtu v řádech desítek korun, doložila, že jí byla vyplacena výplata mzdy o málo vyšší než mzda minimální, a to vše ještě ne těmi nejaktuálnějšími doklady (předloženy listiny vztahující se k srpnu a září 2019, přestože k jednání došlo v polovině prosince 2019) bylo namístě ověřit, zda žalovaná skutečně disponuje dostatečnými finančními prostředky k úhradě pravidelné splátky. Žalobkyně také pominula jakékoliv informace a doklady k výdajům žalované, když třeba z bankovního účtu nevyplývá úhrada bytových potřeb. Současně je zjevné zadlužení žalované, která dne [datum] hradila splátku půjčky ve výši 2 687 Kč. Pokud žalobkyně přes tato zjištění žádnou aktivitu nevyvinula a setrvala na dosud zjištěných informacích o situaci žalované, pak je nutno uzavřít, že z těchto informací vyplývá důvodná pochybnost o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr byl tudíž žalované poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou by tak bylo možno posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. V tomto případě pak jde o neplatnost absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozhodnutí druhého senátu Soudního dvora ve věci OPR- [právnická osoba] sp.zn. C [číslo] dostupný na [webová adresa]).

29. Soud proto uzavírá, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak požaduje § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a smlouva o úvěru stejně jako na ni navazující akcesorická ujednání o inkasní službě a službě PODPORA jsou – pokud by byly vůbec sjednány - absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku podle § 588 občanského zákoníku.

30. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru stejně jako na ni navazující ujednání o inkasní službě a doplňkové službě PODPORA nebyly sjednány, resp. nebyly sjednány platně. Žalobkyně nicméně prokázala, že dne [datum] zaslala na účet žalované částku 8 000 Kč, z níž žalovaná žalobkyni vrátila 4 330 Kč. Jelikož mezi účastnicemi neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení zbývající poskytnuté částky ve výši 3 670 Kč jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu a žalovaná dosud nevydala veškeré obdržené finance. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná je po výzvě žalobkyně od [datum] v prodlení s úhradou této částky. Ve zbývající části soud žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci neúspěšná jen ve zcela nepatrné části, a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a žalovaná byla zcela nečinná, takže nelze uvažovat ani o paušální náhradě, soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.