108 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 57 436,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 000 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 425 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 011,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 425 Kč od 21. 6. 2025 do 4. 11. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 425 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 41 000 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 78,58 % ročně z částky 41 000 Kč od 21. 6. 2025 do 14. 7. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 41 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2025 dosáhne částky 162 374 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 584,16 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 425 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 425 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, a dále úhrady smluvní pokuty ve výši 7 011,29 Kč, úroku ve výši 78,58 % ročně z částky 41 000 Kč od 21. 6. 2025 do 14. 7. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 41 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 6. 2025 dosáhne částky 162 374 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 78,58 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 819 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem , datum, . Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a lustrací v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací); provedla též scoring klienta (interním matematickým modelem). Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 × 499 Kč, Anonymizováno, při prodlení se splátkami č. , číslo, a , číslo, ). Žalovaný o uzavření smlouvy neuhradil ničeho. S účinností ke dni , datum, došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 49 027,33 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný, Anonymizováno, vyzván k úhradě dlužné částky. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou z dlužných splátek, přičemž žalobkyně požaduje náhradu ve výši 400 Kč za 1. a 2. splátku. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen ve výši 0,1 % denně za dobu od , datum, do , datum, , tj. ve výši 7 011,29 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 49 027,33 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 7 011,29 Kč, a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný ze zbývající původní jistiny úvěru ve výši 41 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení (do 14. 7. 2025 ve výši 78,58 % ročně a od 15. 7. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, maximálně však do výše 162 374 Kč). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu od 21. 6. 2025 do zaplacení, a to ve výši 12 % ročně z dlužné částky 50 425 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu.

4. Z dokumentu označeného jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , číslo, “ ze dne , datum, včetně dodatku č. , číslo, z téhož dne, jehož obsahem byla žádost žalovaného o uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, bylo zjištěno, že žalobkyně je označena jako poskytovatel a žalovaný jako klient, přičemž žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, adresou pro doručování, číslem bankovního účtu, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje dva elektronické podpisy žalobkyně. Žalovaný dokument nepodepsal. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 819 Kč, splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy bude úvěr vyplacen. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 135 312 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 78,57 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, pokud je delší než 15 dnů. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru. Předložen byl rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva, a dále prohlášení klienta o splnění informační povinnosti. Jednání o smlouvě je dále dokládáno platbou ve výši , částka, a sms komunikací. Žalobkyně akceptovala návrh dopisem ze dne , datum, , jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Odeslání dopisu bylo prokázáno kopií dodejky.

5. Vyplacení peněžních prostředků žalovanému bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému , právnická osoba, ), z něhož je zřejmé, že dne , datum, byla z bankovního účtu č. , č. účtu, provedena platba na bankovní účet č. , č. účtu, ve výši 41 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy, tj. , var. symbol, , přičemž toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu, které je u žalovaného označeno v návrhu smlouvy jako bankovní spojení pro výplatu úvěru.

6. Formulářem Hodnocení klienta ze dne , datum, , potvrzeními o příchozí úhradě, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru SOLUS, žalobkyně prokazovala, že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný ke dni , datum, evidované dluhy. Podle výpisu z NRKI bylo za žalovaným evidováno šest žádostí o úvěr, expozice činila , částka, , limit , částka, , dluh po splatnosti , částka, . Z výpisu transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, vyplývá, že na účet byla připsána mzda, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku , částka, . Mezi výdaji je uvedena částka , částka, jako životní minimum a , částka, na bydlení. V části „doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uveden zaměstnavatel žalovaného, , právnická osoba, , IČO , IČO, , doba zahájení pracovního poměru , datum, a existence pracovního poměru na dobu neurčitou, dále skutečnost, že je žalovaný svobodný. Také je zaškrtnuto, že žalovaný žije u rodičů a má maturitu. Nejsou zde uvedeny žádné dluhy z úvěrů, leasingů či zápůjček.

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru č. , číslo, a , číslo, a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne , datum, pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splatných splátek úvěru č. , číslo, , , číslo, a , číslo, , přičemž byl žalovaný opětovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne , datum, se podává, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru v celkové částce 50 425 Kč a vyzvala jej k okamžité úhradě (do 10 dnů od odeslání dopisu). Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., a to dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 50 425 Kč s příslušenstvím, přičemž mu byla určena lhůta 15 dnů od data odeslání výzvy. Odeslání výzvy dne 20. 10. 2025 bylo doloženo podacím archem.

8. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně předložila nepodepsaný dokument označený jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , číslo, “ ze dne , datum, . Tento dokument je předložen ve formátu .pdf a obsahuje pouze dva nekvalifikované elektronické podpisy žalobkyně. V dokumentu je žalobkyně označena jako poskytovatel a žalovaný jako klient. Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, a to na určený bankovní účet, a závazek žalovaného dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 78,57 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 819 Kč, splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 135 312 Kč. Dále byly vymezeny smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě částku 41 000 Kč. Předmětný účet byl veden ve prospěch žalovaného. Žalovaný zaplatil 0 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 49 027,33 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 41 000 Kč a úroků ve výši 8 027,33 Kč. Lhůta pro vrácení byla stanovena předžalobní výzvou na 7 dnů od odeslání, k němuž došlo dne , datum, .

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 104 ZoSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto zákona uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

13. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 věty první o. z., když žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají z dokumentu označeného jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru“. Tento dokument neobsahuje kvalifikovaný elektronický podpis žalobkyně (podpisy žalobkyně jsou založeny pouze na jejím certifikátu) ani žalovaného. Ani z jiných skutečností (následný akceptační dopis a verifikační platba) nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v podstatných otázkách upravených ve smlouvě. Žalobkyně tudíž neprokázala, že znění smlouvy předložené soudu bylo platně akceptováno ze strany žalovaného. Na základě výše uvedeného v kontextu citovaných zákonných ustanovení proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (verifikační platba či registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle.

14. I pokud by se výše uvedený závěr ukázala jako nesprávný, je soud toho názoru, že s ohledem na provedené dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením je nutné na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným plně aplikovat ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz dřívější a stále použitelná judikatura - rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalovaného i vlastními silami. Tyto informace však byly nedostatečné. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně se spoléhala jen na doložení příjmů ze zaměstnání, ale dle názoru soudu bylo na místě blíže a podrobně zkoumat veškeré finanční toky na bankovním účtu žalovaného. Kompletní výpis z běžného účtu by ukazoval i konečný zůstatek, který mohl dát jistou informaci o tom, zda žalovaný disponuje volnou částkou určenou na úhradu předpokládané splátky. Současně žalobkyně zjistila z NRKI, že žalovaný má pohledávky po splatnosti. V moci žalobkyně tedy nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení podrobnějších výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na www.nsoud.cz).

15. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.

16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Proto by, v případě prokázání existence smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, musela být smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy. Povinností žalovaného by bylo ve lhůtě přiměřené jeho poměrům vrátit poskytnutou jistinu. Soud se ale s ohledem na výše přijatý závěr o plnění bez právního důvodu dále nezabýval poměry žalovaného, zda tyto připouštění vrácení zbývající části jistiny, případně v jakých splátkách. Nárok na úroky z prodlení by pak pravděpodobně byl uplatněn předčasně.

17. Na místě tedy bylo aplikovat zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 41 000 Kč a žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by žalobkyni cokoliv vrátil. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinen zaplatit žalobkyni celou částku bezdůvodného obohacení ve výši 41 000 Kč. Podle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do 15 dnů od odeslání, tj. do 4. 11. 2025, a soud dospěl k závěru, že žalovaný se dne následujícího dostal do prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 11,5 % ročně, což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z dosud nevrácené jistiny za dobu od 5. 11. 2025 do zaplacení.

18. V rozsahu uplatněného nároku na úhradu částky 9 425 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 011,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 425 Kč od 21. 6. 2025 do 4. 11. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 425 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 41 000 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 78,58 % ročně z částky 41 000 Kč od 21. 6. 2025 do 14. 7. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 41 000 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 6. 2025 dosáhne částky 162 374 Kč, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při určení míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval požadované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vycházel z toho, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 297,05 (jistina 50 425 Kč, smluvní pokuta 7 011,29 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 117,31 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 21. 6. 2025 do 14. 7. 2025 ve výši 12 710,58 Kč a kapitalizovaný úrok 3 032,87 Kč). Žalobě bylo vyhověno ohledně částky 42 446,79 Kč (jistina 41 000 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 446,79), tj. z 53,5 %. Dle názoru soudu byla převážně úspěšnou ve věci žalobkyně, které náleží poměrná část náhrady nákladů řízení (po odečtení neúspěchu od úspěchu) v rozsahu 7 %.

20. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“), ve výši 13 680 Kč (za 4 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání žaloby a účast u jednání soudu – po 3 420 Kč za úkon právní služby), paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 ve spojení s § 11 AT ve výši 1 800 Kč (za 4 úkony právní služby po 450 Kč), náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 AT ve výši 450 Kč (na cestu k jednání soudu a zpět za 3 půlhodiny po 150 Kč), náhrada cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 an. zákoníku práce ve výši 399,60 Kč (základní náhrada za cestu , adresa, a zpět – 2 x 27 km po 5,90 Kč za km a za spotřebované pohonné hmoty při této cestě s ohledem na normovanou průměrnou spotřebu 4,4 litru motorové nafty na sto kilometrů a ceně dle vyhlášky ve výši 34,10 Kč za jeden litr motorové nafty), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od , datum, , ve výši 3 429,23 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrad dle AT) a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 872 Kč. Za účelně vynaložený úkon právní služby nebylo hodnoceno sepsání doplnění žaloby, když soud k žádnému doplnění nevyzýval a žaloba mohla a měla být kompletní již při podání. Celkem náklady činí 22 630,82 Kč a z této částky byla tedy přiznána náhrada ve výši 1 584,16 Kč (7 %). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky , Jméno advokátky, jako zástupkyně žalobkyně.