11 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 200 901,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 200 901,62 Kč s úrokem ve výši 25 966,41 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 198 741,14 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 5 171,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 200 901,62 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 55 286,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 200 901,62 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 24. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalovaného a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dále že prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaný schopen hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr měsíčními splátkami ve výši 2,782 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný vyčerpal celkem částku 206 500 Kč a uhradil celkem částku 66 768 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nehradil řádně, tak žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 8. 2025 a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje jistinu ve výši 198 741,14 Kč, poplatky za pojištění 560,48 Kč, náklady vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (500 Kč za každou splátku v prodlení). Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 6. 2024. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2,782 % z dlužné částky (min. 5 564 Kč). Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 27,90 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s platbou a dále poplatek 300 Kč za měsíc vymáhání. Při sjednávání žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 80 000 Kč čistého měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 21 000 Kč. Výdaje byly uvedeny ve výši 6 000 Kč na bydlení, 30 000 Kč na splátky jiných úvěrů a 4 000 Kč na ostatní výdaje. Žalovaný vyživoval tři děti. Součástí smlouvy bylo přihlášení k pojištění za poplatek ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru.

4. Z dokumentu „potvrzení o provedení ověření bonity“ soud zjistil, že příjem žalovaného je uveden ve výši 80 000 Kč čistého měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 21 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti činí 40 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem 206 500 Kč a uhradil 66 768 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 soud zjistil, že z něj vycházela žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 soud zjistil, že hrubý měsíční příjem žalovaného odpovídal částce 80 000 Kč měsíčně.

5. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl 3 splátkové kontrakty a 2 kreditní karty. Měsíční splátky žalovaného činily 38 830 Kč a celková dlužná částka činila 9 198 791 Kč. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem ve výši 80 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 21 000 Kč. Výdaje uvedl ve výši 40 000 Kč. Lustrací v registrech nebyl zjištěn žádný záznam.

6. Z výzvy ze dne 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 13. 8. 2025. Z výzvy ze dne 1. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 222 462,93 Kč do 8. 10. 2025.

7. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným měla dne 24. 6. 2024 uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s poplatky a úroky měsíčními splátkami ve výši 2,782 % z dlužné částky (min. 5 564 Kč). Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky a poplatek ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 27,90 % ročně. Úvěr byl zesplatněn ke dni 13. 8. 2025. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů sdělených žalovaným a dále z lustrace v registrech a z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky před podáním žaloby.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 206 500 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 901,62 Kč (tj. jistinu včetně poplatků) s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 198 741,14 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 966,41 Kč. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 18. 11. 2025, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 200 901,62 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení. Soud tak přiznal i nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 171,25 Kč za dobu od 28. 8. 2025 do 17. 11. 2025. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 286,29 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 037 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) dále jen a. t., z tarifní hodnoty ve výši 200 901,62 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění, účast při jednání dne 23. 4. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. za jízdu osobním automobilem Volkswagen Sharan, reg. zn. , SPZ, , k jednání soudu dne 23. 4. 2026 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 5,5 litru motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně 34,10 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,90 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] v celkové výši 389 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 2 započatých půlhodin po 150 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 049 Kč ve výši 8 200,29 Kč. Soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 17. 4. 2026, neboť toto doplnění mělo být už součástí samotné žaloby. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.