11 C 112/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalobkyně uvedla, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši částka, které byly zaslány na účet žalovaného po uzavření smlouvy, tj. dne datum. příjmení ve výši částka byla poskytnuta za účelem refinancování peněžitých závazků žalovaného z jiných úvěrů a částka částka pak zcela bezúčelově. Závazkem žalovaného bylo dle žalobkyně tyto peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po částka vždy k 20. dni každého měsíce počínaje dnem datum. Žalovaný byl povinen hradit úrok sjednaný ve výši 6,99 % p.a., poplatek za pojištění ve výši částka měsíčně a náklady v souvislosti s poskytnutím úvěru. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně a od prosince 2021 byl v prodlení s jejich úhradou. Vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého dluhu. Z důvodu nečinnosti žalovaného žalobkyně tedy s účinností ke dni datum zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr, který činil částka sestávající z neuhrazené jistiny ve výši částka, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a příslušenství (tvořeného úrokem kapitalizovaným ke dni datum na částku částka, úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni datum na částku částka, úrokem ve výši 6,99 % z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení). Žalobkyně uvedla, že žalovaný do dne podání žaloby na tento svůj dluh nic neuhradil, žalobou tedy uplatňuje celý dluh tak, jak byl vyčíslen ke dni zesplatnění.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, tyto údaje o poměrech žalovaného doplnila o vlastní šetření. Závěrem vyhodnotila žalovaného jako schopného řádně splácet poskytnutý úvěr.

3. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), platí, že zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (v souladu s § 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. nelze rozsudek pro zmeškání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (dle § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno první ústní jednání na den datum. Žalovanému bylo dne datum (formou náhradního doručení) doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání (žaloba byla žalovanému doručena již datum). Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.

5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle shora uvedených ustanovení. Žalovanému byly žaloba i předvolání doručeny do vlastních rukou více než deset dnů před konáním prvního jednání ve věci, žalovaný byl v předvolání poučen o následcích nedostavení se, jednání zmeškal a svou neúčast neomluvil. Po právní stránce soud posoudil věc jako dluh ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Pokud jde o podmínku předvídanou ustanovením § 153b odst. 3 o. s. ř., že se musí jednat o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír, soud dospěl k následujícímu. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).

7. V posuzované věci se jedná o spor z dvoustranné smlouvy. Z toho, co bylo uvedeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud neshledal ani překážky postupu dle § 153b odst. 3 o. s. ř., kdy žalovaný není osobou nezletilou, která dosud nenabyla plné svéprávnosti, vydání rozsudku pro zmeškání navrhla žalobkyně, která se k prvnímu jednání dostavila, a vydaný rozsudek pro zmeškání nemůže způsobit vznik, změnu nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (pouze se jím deklaruje platně smluvený závazek). Soud tedy může dle § 153b odst. 1 o. s. ř. považovat tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkající se sporu za nesporná.

8. Ke skutkovým okolnostem věci soud doplňuje, že ačkoliv jsou tvrzení žalobkyně považována za nesporná, soud je povinen z úřední povinnosti (bez ohledu na splnění výše uvedených předpokladů) posuzovat, zda předmětný závazek nebyl sjednán v rozporu s kogentními právními normami, což by ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru znamenalo absolutní neplatnost závazku. Vzhledem k tomu, že posuzovaný závazkový vztah je spotřebitelským úvěrem, podle zákona o spotřebitelském úvěru soud musí zkoumat splnění povinnosti žalobkyně jako podnikatele před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně tvrdila, že při zjišťování schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr nevycházela jen z údajů uvedených žalovaným, ale především z veřejných i neveřejných zdrojů (zejména pokud jde o otázku zadluženosti žalovaného). Současně žalobkyně uváděla konkrétní zjištěné poměry žalovaného (jako měsíční příjmy, typ bydlení a měsíční výdaje), přičemž vždy odkázala na konkrétní dokumenty či databáze, příp. interní postupy zpracovávající data Českého statistického úřadu. Vzájemným hodnocením těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný disponoval dostatečným finančním zůstatkem, který mu umožňoval řádné splácení úvěru. Žalobkyně tedy vyhověla požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru i ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), a soud považuje za nesporná rovněž tvrzení žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

9. Z uvedených důvodů soud rozsudkem pro zmeškání vyhověl podané žalobě v plném rozsahu. Žalobkyni byla přiznána částka částka spolu s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby dlužnou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva. Tato náhrada sestává z odměny právního zástupce za provedené úkony právní služby, kdy soud přiznal žalobkyni odměnu za 4 úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast na jednání soudu dne datum. Žalobkyně dále požadovala odměnu za jednoduchou výzvu k plnění v poloviční výši, nicméně soudu nebyla žádná taková výzva, jež by byla učiněna zástupcem žalobkyně, předložena. Odměnu za tento úkon právní služby tedy nelze žalobkyni přiznat. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni odměnu za právní úkon vyjádření ve věci samé, kdy žalobkyně prostřednictvím svého zástupce reagovala k výzvě soudu v otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného. Tvrzení relevantních skutečností a jejich prokázání ve vztahu k ověření úvěruschopnosti spotřebitele jedním z předpokladů, aby žalobkyně mohla být se svým nárokem úspěšná. Bylo tedy povinností žalobkyně, aby žaloba byla podána již včetně skutečností tvrzených ve vyjádření k výzvě soudu. Za tento úkon nelze žalobkyni náhradu přiznat. Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů sestávající z odměny za čtyři úkony právní služby po částka v celkové výši částka podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), dále čtyřikrát režijní paušál po částka v celkové výši částka podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, ve spojení s § 137 odst. 3 o. s. ř. pak z uvedených částek náhradu za DPH o sazbě 21 % ve výši částka a zaplacený soudní poplatek ve výši částka Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí částka Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena obdobně podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Proti rozsudku pro zmeškání ve výroku I. (vyjma lhůty k plnění) je odvolání přípustné jen pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může žalovaný podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.