11 C 116/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce doručovací adresa adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se s účinností od datum zrušuje, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne datum, č. j. 4 P 14/2011-116, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka obec, ze dne datum, č. j. 54 Co 113/2016-165.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, která mu byla stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum ve výši částka měsíčně. Jako důvod svého návrhu uvedl, že se domnívá, že žalovaný se již nepřipravuje na výkon budoucího povolání a je schopen živit se sám; dle žalobce tedy odpadl důvod pro plnění vyživovací povinnosti. Tuto skutečnost žalobce nemůže doložit potvrdit, neboť se s žalovaným nedokáže spojit a zjistit jeho aktuální situaci. Žalobce navrhl zrušit vyživovací povinnost s účinností od datum.

2. Žalovaný vyjádřil souhlas se zrušením běžného výživného pro svou osobu ze strany žalobce jako jeho otce. Žalovaný potvrdil, že již není v pozici nezaopatřeného dítěte. Pouze uvedl, že na běžném výživném eviduje dluh za období od června 2019 do srpna 2021.

3. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 101 odst. 4 ve spojení s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť o věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se vzdali práva účasti na projednání věci, případně má soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, pokud se k výzvě soudu ve lhůtě nevyjádřili.

4. Na základě listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 9. 2015, č. j. 4 P 14/2011-116 (ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 14. 4. 2016, č. j. 54 Co 113/2016-165), byla žalobci stanovena vyživovací povinnost vůči žalovanému v částce částka měsíčně splatných vždy nejpozději do 15. dne každého měsíce předem k rukám matky žalovaného. V době rozhodování o vyživovací povinnosti byl žalovaný žákem druhého stupně základní školy. Žalobce se snažil v únoru tohoto roku zkontaktovat žalovaného a zjistit, zda žalovaný stále studuje (uvedené vyplývá z kopie zprávy v mobilní aplikaci). Žalovaný však již nestuduje a není nezaopatřenou osobou.

5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 163 o. s. ř. je možno na návrh změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

7. Na základě zjištěných skutkových okolností věci s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že je zde taková změna poměrů na straně žalovaného, která odůvodňuje změnu posledního rozhodnutí o výživném. Jak soud vzal za prokázané ze shodných tvrzení účastníků, žalovaný již nesplňuje podmínky předvídané ustanovením § 911 o. z. pro to, aby jej bylo možné stále považovat za osobu oprávněnou z vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti. Sám žalovaný uvedl, že souhlasí se zrušením běžného výživného pro svou osobu ze strany žalobce a sám sebe již nepovažuje za nezaopatřenou osobu. Soud v tomto směru ani neprováděl dokazování, neboť mezi účastníky není sporu o tom, že by přetrvávaly důvody pro zachování vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému.

8. Soud má tedy za zjištěné, že zanikly důvody, pro které byl žalobce povinen přispívat na výživu žalovaného, a rozhodl o zrušení této vyživovací povinnosti v celém rozsahu. Mezi účastníky nebylo sporu ani v tom, odkdy má být vyživovací povinnost zrušena. Soud proto vyhověl žalobcovu návrhu. Soud tímto současně změnil ve smyslu § 163 o. s. ř. i poslední rozhodnutí soudu o stanovení vyživovací povinnosti. Na zrušení vyživovací povinnosti pak nemá vliv tvrzení žalovaného, že by na běžném výživném měl být dluh (prokazování této skutečnosti není předmětem tohoto řízení) a vymáhání dluhu je předmětem řízení exekučního.

9. O nákladech řízení soud rozhodnul postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že ani jeden z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.