11 C 135/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 164 876,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 164 876,16 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 137 635,76 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 137 635,76 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 27 240,40 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 240,40 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 35 636 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 164 876,16 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o úvěru a dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. V obou případech žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila schopnost žalované splácet daný úvěr, když vycházela z informací získaných od žalované, ale i nahlížením do veřejných databází za použití vlastních statistických systémů. Vyhodnocením získaných informací předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná byla v obou případech schopná úvěr řádně splácet.

2. Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne [datum], žalobkyně tvrdila, že na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 153 829 Kč. Tento úvěr byla žalovaná povinna splácet v 59 měsíčních splátkách po 3 743 Kč (s poslední splátkou ve výši 3 497 Kč) splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem [datum] nejpozději do [datum]. Spolu s úvěrem byla žalovaná povinna hradit úrok ve výši 15,40 % p. a. a poplatky za poskytnutí úvěru, když tyto platby dle dohody stran přirůstaly k jistině úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že dne [datum] předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě níž došlo ke snížení měsíčních splátek na částku 2 653 Kč. Dle žalobkyně však žalovaná porušila své povinnosti, když splátky nehradila řádně. Předchůdkyně žalobkyně proto s účinností ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený dluh, který představovala neuhrazená jistina ve výši 137 635,76 Kč. Obdobná tvrzení se vztahují i na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že tato smlouva byla uzavřena v elektronické formě a na jejím základě bylo žalované umožněno, aby čerpala peněžní prostředky opakovaně až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaná byla povinna vyčerpaný úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Kromě toho byla žalovaná povinna hradit úrok ve výši 16,90 % p.a. a poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 50 Kč, příp. další poplatky. Žalobkyně tvrdila, že ani v tomto případě žalovaná nehradila splátky řádně, předchůdkyně žalobkyně proto celý neuhrazený dluh zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaná dluží jistinu v neuhrazené výši 27 240,40 Kč. Pohledávky za žalovanou z obou smluv byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Po postoupení žalovaná nic neuhradila, proto žalobkyně požaduje kromě dlužných jistin úvěrů také úroky z úvěrů ve výši 8,25 % p. a. ode dne následujícího po zesplatnění daného úvěru a úroky z prodlení od [datum].

3. Jelikož žalovaná je státním občanem Bulharské republiky, zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může smluvní partner spotřebitele v případě sporů ze spotřebitelských smluv podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Spotřebitelem je v tomto sporu žalovaná a ta má podle výpisu z registru obyvatel bydliště v České republice na adrese [adresa žalované]. Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle ustanovení § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 85 odst. 1 o. s. ř. Dle ustanovení čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, je primárním kritériem pro určení rozhodného práva jeho volba. Pokud k volbě práva nedošlo, je dle čl. 6 tohoto nařízení pro spotřebitelské smlouvy uzavřené fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Rozhodným právem, a to procesním i hmotným, je zde tedy právo české.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru. Z písemného znění této smlouvy předložené k důkazu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 153 829 Kč za účelem konsolidace jiného finančního závazku žalované blíže specifikovaného ve smlouvě. Výpis z účtu žalované prokazuje, že tyto peněžní prostředky žalovaná skutečně vyčerpala, resp. dne [datum] vyčerpala 120 000 Kč a dne [datum] pak 33 829 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná byla povinna poskytnuté prostředky splácet v 59 měsíčních splátkách po 3 743 Kč (s poslední splátkou ve výši 3 497 Kč) splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum] nejpozději do [datum]. V čl. 1 a čl. 4 smlouvy byla ujednaná úroková sazba ve výši 15,40 % ročně. Podle čl. 3 smlouvy se úroky budou připisovat k jistině a stanou se její součástí, splatné budou tedy společně se splátkami jistiny úvěru. Podle čl. 4 smlouvy byla žalovaná dále povinna uhradit poplatek za vyřízení úvěru ve výši 1 538 Kč, který byl splatný v den uzavření smlouvy. Z výpisu z účtu vyplývá, že tento poplatek byl skutečně ke dni uzavření smlouvy uhrazen. Soudu byl předložen také Dodatek ke smlouvě o úvěru, který byl mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřen ke dni [datum]. Podle tohoto dodatku byla žalovaná povinna s účinností od dubna 2019 hradit měsíční splátky úvěru ve výši 2 653 Kč a poslední splátku ve výši 1 320,20 Kč splatnou dne [datum]. Výpis z účtu dále osvědčuje, že žalovaná nehradila splátky řádně, jak tvrdila žalobkyně. Z toho důvodu předchůdkyně žalobkyně v souladu s čl. 8 smlouvy zesplatnila celý neuhrazený dluh ke dni [datum] (jak soud zjistil z dopisu z téhož dne). Výpis z účtu dokládá, že dluh žalované představuje neuhrazená jistina ve výši 137 635,76 Kč.

6. Z dalších listinných důkazů – smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], detailu zadané operace a popisu elektronické transakce má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu výše uvedeného dne uzavřeli další smlouvu o úvěru, a to elektronickým způsobem. Zejména z detailu zadané operace vyplývá, že nastavení parametrů smlouvy a její uzavření probíhalo přes internetovou aplikaci předchůdkyně žalobkyně [jméno], samotná smlouva, resp. poznámka, že oběma stranami byla podepsána elektronickým podpisem, je indicií, že smlouva byla sjednávána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované možnost čerpat peněžní prostředky opakovaně až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Výpis z účtu žalované k tomuto úvěru prokazuje, že žalovaná skutečně čerpala peněžní prostředky postupně, k prvnímu čerpání došlo [datum]. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná byla povinna vyčerpané prostředky splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy ve výši 1 500 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude smlouva uzavřena. V čl. 1 a čl. 4 smlouvy byla ujednaná úroková sazba ve výši 16,90 % ročně. Podle čl. 4 smlouvy byla žalovaná dále povinna hradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru, a to nejpozději v den bezprostředně následující po dni každého příslušného čerpání, a dále cena za pojištění podle čl. 6 smlouvy. Výpis z účtu osvědčuje, že ani v tomto případě žalovaná nehradila splátky řádně. Předchůdkyně žalobkyně proto v souladu s čl. 7 smlouvy zesplatnila celý neuhrazený dluh ke dni [datum] (jak soud zjistil z dopisu z téhož dne). Výpis z účtu dokládá, že dluh žalované představuje neuhrazená jistina ve výši 27 240,40 Kč.

7. Z dopisů ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky z obou výše uvedených smluv na žalobkyni. Skutečnost, že skutečně došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], její přílohy - seznamu pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny za postupované pohledávky. Oznámeními o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána, aby dlužné částky zaplatila žalobkyni. Na tyto výzvy nereagovala, opětovně byla k plnění vyzvána předžalobními upomínkami ze dne [datum], které byly podle údajů České pošty uloženy na adrese žalované dne [datum], ale žalovaná si je nevyzvedla.

8. K prokázání tvrzení, že před uzavřením každé smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila výpisy z účtu žalované, výstup z insolvenčního rejstříku a výstup z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy nahlížela do insolvenčního rejstříku, výstup z něj osvědčuje, že žalovaná nebyla v době uzavření smluv v insolvenci. Předchůdkyně žalobkyně dále měla ověřovat další závazky žalované, přičemž výstupy z databází dlužníků (bankovní a nebankovní registr), které předchůdkyně žalobkyně pořídila, prokazují, že v době uzavření první smlouvy dne [datum] měla tři další úvěry. Jeden z nich byl konsolidován současným úvěrem a spolu s aktuální splátkou úvěru ve výši 3 743 Kč činilo splátkové zatížení žalované 6 405 Kč. V případě druhé smlouvy ze dne [datum] měla žalovaná jeden další úvěr a spolu s aktuální splátkou úvěru 1 500 Kč činilo splátkové zatížení žalované celkem 4 153 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že její předchůdkyně ověřovala příjem žalované ze zaměstnání (stejně jako její výdaje) z výpisů z účtu. Pokud jde o první smlouvu, žalovaná uváděla, že má průměrný měsíční příjem ve výši 21 192 Kč. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala výpisy z účtu žalované za období prosinec 2017 až srpen 2018, z nichž zjistila, že žalovaná dosahovala právě uvedeného průměrného měsíčního příjmu. Na straně měsíčních výdajů žalovaná neuvedla nic, předchůdkyně žalobkyně proto určila měsíční výdaje žalované podle interního ekonomického modelu, který vychází ze statistických dat, a tyto výdaje stanovila na částku 8 972 Kč měsíčně. V druhém případě, tj. v případě smlouvy ze dne [datum], žalovaná uváděla svůj průměrný měsíční příjem částkou 22 390 Kč. Tento příjem byl opět předchůdkyní žalobkyně ověřen oproti výpisům z účtu žalované, a sice za období od dubna 2018 do března 2019. V tomto případě však již žalovaná uvedla, že má výdaje na bydlení ve výši 9 500 Kč a další výdaje ve výši 1 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně nicméně i v tomto případě tvrzené výdaje žalované porovnala s reálnými (očekávanými) výdaji dle statistických modelů, a stanovila je na částku 15 020 Kč. V obou případech předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že poměry žalované jsou dostatečné, aby mohla řádně splácet úvěry, neboť i po započtení nutných výdajů měla žalovaná k dispozici dostatečný finanční zůstatek.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud posoudil závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to i v případě smlouvy ze dne [datum], která byla v souladu s § 561 a § 562 o. z. a zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, řádně uzavřena v elektronické podobě. Na tyto závazkové vztahy soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je povinen řídit se zákonem o spotřebitelském úvěru, který poskytuje potřebnou ochranu spotřebiteli jako slabší smluvní straně při právním jednání s podnikatelem. Zejména je povinen před uzavřením smlouvy se spotřebitelem řádně a s odbornou péčí ověřit jeho úvěruschopnost. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně tuto povinnost v obou případech splnila. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, ale tyto údaje sama aktivně ověřovala, ať již oproti příslušným výpisům z účtu žalované, nebo nahlížením do přístupných databází. Předchůdkyně žalobkyně postupovala zcela zodpovědně a přiléhavě, pokud využila své interní systémy založené na objektivních statistických datech, které aplikovala na dokreslení majetkové situace žalované. V postupu předchůdkyně žalobkyně nelze shledat žádné pochybení, postupovala v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Na základě uvedených zjištění lze smlouvy o úvěru považovat za platné.

15. V řízení bylo dále prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek a žalované vždy poskytla odpovídající sjednané peněžní plnění. Provedeným dokazováním bylo potvrzeno oprávnění žalobkyně uplatňovat předmětné pohledávky po žalované, neboť bylo prokázáno řádné postoupení pohledávek. Pokud jde o závazek žalované, soud má za to, že jí v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky (a to ani v jednom případě), přesto ani jeden úvěr nevrátila v plném rozsahu. Žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila, ani neprokázala, že by zbývající neuhrazené částky uhradila. Není pochyb o tom, že žalobkyni náleží jak neuhrazené jistiny úvěrů, tak i související řádně sjednané úroky a poplatky. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 164 876,16 Kč společně s úrokem v požadované výši 8,25 % z příslušné dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění daného úvěru do zaplacení a v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 7 700 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 5 040 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 6 596 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 35 636 Kč.