11 C 141/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení občanů zabývajících se emigranty sídlem adresa o 65 224,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 470,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 228,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 744,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 25 228,49 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 744,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 190,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 65 224,64 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy řádně posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet.

2. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 27 223 Kč sestávajícím z úroku ve výši 7 155 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 9 380 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 10 688 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný splátky řádně nehradil, poslední uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 38 980 Kč. Zbývající dlužná částka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky nicméně svůj dluh neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 46 941,37 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 16 744,32 Kč, poplatku ve výši 10 509,11 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Nárok žalobkyně představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek. Obdobná tvrzení se vztahují i na druhou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 18 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 21 170 Kč sestávajícím z úroku ve výši 8 087 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 8 486 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 597 Kč nejpozději do [datum]. Dle žalobkyně ani v tomto případě žalovaný nehradil splátky řádně, poslední uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 15 050 Kč. Rovněž tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Ani v tomto případě po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 54 771,21 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 25 228,49 Kč, poplatku ve výši 12 742,72 Kč a účtovaného navýšení. Z této smlouvy se žalobkyně opět domáhá zaplacení pouze dlužné jistiny a poplatku.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je státní příslušník Ukrajiny, tedy státu mimo prostor Evropské unie, který měl v době uzavření předmětných smluv a zahájení řízení bydliště na území České republiky, soud se nejprve zabýval otázkou své příslušnosti a otázkou rozhodného práva.

4. Dle ustanovení Čl. 48 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, publikované ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2002 Sb.m.s., ve znění Protokolu mezi českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění tato smlouva (publikováno pod č. 77/2008 Sb.m.s.), dále jen smlouva, se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Dle odst. 2 téhož článku smlouvy jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku (pokud jde o nemovitý majetek). Dle odst. 5 téhož článku smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek.

5. Též dle obecného ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Dle § 85 ZMPS pak může být pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových práv založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit. Dle § 8 odst. 1 ZMPS české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv. Dle § 9 odst. 1 ZMPS se způsobilost cizince být účastníkem řízení a jeho procesní způsobilost řídí právním řádem státu, v němž má cizinec obvyklý pobyt (obdobně je upravena způsobilost fyzické osoby dle Čl. 22 odst. 1 smlouvy); stačí však, je-li způsobilý podle českého právního řádu.

6. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že pravomocnými k rozhodnutí předmětného sporu jsou české soudy (ve spojení s § 84 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), také příslušný podepsaný soud) a rozhodným právem v této věci, a to procesním i hmotným, je právo české.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani prostřednictvím svého opatrovníka, a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

8. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Soudu byla jako důkaz předložena dvě písemná vyhotovení smluv, a to smlouva ze dne [datum] [číslo] smlouva ze dne [datum] [číslo]. Obě smlouvy jsou podepsány předchůdkyní žalobkyně i žalovaným jako potvrzení toho, že žalovanému byly vždy v hotovosti poskytnuty dohodnuté peněžní prostředky. Ze smlouvy ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 27 223 Kč sestávajícím z úroku ve výši 7 155 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 9 380 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 688 Kč, celkem tedy částku 67 223 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 1 121 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 084 Kč) s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy ze dne [datum] potom soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 21 170 Kč sestávajícím z úroku ve výši 8 087 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 486 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 597 Kč, celkem tedy částku 54 170 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 010 Kč (s poslední splátkou ve výši 3 000 Kč), počínaje posledním dnem měsíce po uzavření smlouvy. Součástí obou smluv je ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,00 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání smlouvy.

9. Ani v jednom případě žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil především z přehledů plateb. Tyto listinné důkazy osvědčují, že na smlouvu ze dne [datum] žalovaný uhradil právě 38 980 Kč a na smlouvu ze dne [datum] pak 15 050 Kč. Po započtení částečné úhrady zůstal na jistině v prvním případě nedoplatek ve výši 16 744,32 Kč, v druhém případě 25 228,49 Kč. Ve spojení s předžalobní upomínkou je pak zřejmé, že částečná úhrada byla započtena jak na jistinu, tak i na příslušný poplatek, přičemž na poplatku zbývá k úhradě částka 10 509,11 Kč, resp. 12 742,72 Kč. K úhradě dlužných částek byl žalovaný opakovaně upomínán, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný současně informován o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek. Ačkoliv obě výzvy byly dle podacích lístků žalovanému prokazatelně odeslány, žalovaný již na svůj dluh nic neuhradil.

10. K prokázání tvrzení, že před uzavřením každé smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčky) sepsané dne [datum] a [datum]. Obě karty obsahují základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při každé žádosti uvedl. Ze všech karet se podává, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčky ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, měl vyživovací povinnost k jedné další osobě a žil v nájmu. V obou případech pak byly důvodem pro podání žádosti jiné, blíže neuvedené skutečnosti. V obou případech pak žalovaný uvedl, že měl příjem pouze z plného pracovního úvazku na dobu neurčitou, vždy přes 25 000 Kč čistého měsíčně. Zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně vždy ověřena oproti předložené pracovní smlouvě a výpisům z bankovního účtu. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, v obou případech byly uvažovány odhadované měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, s nimiž se zohledňovaly měsíční splátky jiného úvěrového závazku poskytnutého jinou společností ve výši 2 700 Kč (ačkoliv v prvním případě bylo v kartě uvedeno, že žalovaný u jiné společnosti zápůjčku nemá). V obou případech pak nebyly uvažovány žádné měsíční splátky jiné zápůjčky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně. Předchůdkyně žalobkyně pokaždé vycházela z měsíčního zůstatku žalovaného, který považovala za dostatečný pro splácení příslušné zápůjčky.

11. Na základě výše zjištěných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy řádně a pečlivě posoudila úvěruschopnost žalovaného, z předložených zákaznických karet vyplývá jiné zjištění. Soud nezpochybňuje postup, jakým předchůdkyně žalobkyně zjistila skutečné příjmy žalovaného. Vycházela z příjmů uvedených žalovaným a osvědčila je oproti příslušným předloženým dokumentům. Takto uvedené údaje tedy lze považovat za pravdivé a správné. Pochybení soud spatřuje ve zjišťování měsíčních výdajů žalovaného. Vyplnění zákaznických karet svědčí o neuceleném a nedbalém přístupu předchůdkyně žalobkyně. Pokud vycházela z odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 6 000 Kč, tento postup sice soud akceptuje, ale takové výdaje zjevně nemohly odpovídat reálným potřebám žalovaného. Žalovaný žil v nájmu a měl vyživovací povinnost k další osobě, náklady na bydlení a osobní výdaje dvou osob ve skutečnosti představují mnohem větší měsíční náklady. Pochybnosti o pečlivém vyplnění zákaznické karty vyvolává i to, že v úvahu byly brány měsíční splátky zápůjčky poskytnuté společností odlišnou od předchůdkyně žalobkyně, ačkoliv v kartě bylo uvedeno, že žádnou takovou zápůjčkou žalovaný nedisponoval. Předchůdkyně žalobkyně pochybila také v tom, že při druhé žádosti neuvažovala mezi měsíční výdaje splátky jiné zápůjčky, kterou žalovanému již poskytla, ačkoliv jí tato skutečnost musela být zřejmá přinejmenším z interních databází. Nicméně i přes popsané pochybení při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného soud musí zohlednit, že zjištěné příjmy žalovaného byly dostatečně vysoké, aby pokryly veškeré v úvahu připadající výdaje žalovaného. Předmětné zápůjčky tedy mohly být žalovanému poskytnuty.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud posoudil závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřené smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tyto závazkové vztahy soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je povinen řídit se zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména pokud jde o povinnost před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně sice nepostupovala s dostatečnou péčí, jakou vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]), nicméně zabývala se poměry žalovaného alespoň do takové míry, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti zápůjčky splácet. Žalobkyně dále prokázala, že její předchůdkyně splnila svůj závazek a žalovanému vždy poskytla odpovídající peněžní plnění. Potvrzeno bylo také oprávnění žalobkyně uplatňovat předmětné pohledávky po žalovaném, neboť bylo prokázáno jejich řádné postoupení. Pokud jde o závazek žalovaného, soud má za to, že mu v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky (ani v jednom případě). Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících poplatků, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 87 470,08 Kč sestávající z požadované dlužné částky 65 224,64 Kč, smluvních úroků žalobkyní kapitalizovaných vždy za období od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky a úroků z prodlení žalobkyní kapitalizovaných za období od marného uplynutí týdenní, resp. měsíční lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 29 % ročně vždy z příslušné dlužné jistiny zápůjčky od [datum] (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně rovněž z příslušné dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby a účast na jednání soudu dne [datum]) ve výši 4x 3 740 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota činí v souladu s § 8 odst. 1 AT částku 65 224,64 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání odměny také za písemné podání ve věci ze dne [datum]. Uvedeným podáním žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu o chybějící skutková tvrzení a k provedení navrhla i další důkazy. Tento úkon však nelze považovat za úkon, za který náleží náhrada nákladů řízení, poněvadž bez doplnění návrhu by žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žaloba měla být žalobkyní podána právě ve smyslu jejího doplnění.

19. Žalobkyni dále náleží čtyřikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou na jednání soudu a poskytnutí úkonu právní služby podle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 100 Kč v celkové výši 400 Kč a v souladu s § 13 odst. 4 AT také cestovné za cestu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 64 km, k čemuž byl užit osobní automobil značky Ford Kuga [registrační značka]. Při průměrné spotřebě automobilu 6,4 l [číslo] km, ceně nafty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 36,1 Kč/litr, sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,7 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 448,66 Kč. Z uvedených částek pak žalobkyni náleží v souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 3 571,82 Kč.

20. S ohledem na uvedené má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 190,48 Kč.