11 C 141/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení občanů zabývajících se emigranty sídlem adresa o 65 224,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 470,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 228,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 744,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 25 228,49 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 744,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 190,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 65 224,64 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) ve dnech datum a datum dvě smlouvy o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy řádně posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet.

2. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 27 223 Kč sestávajícím z úroku ve výši 7 155 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 9 380 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 10 688 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný splátky řádně nehradil, poslední uhradil dne datum, přičemž vrátil pouze 38 980 Kč. Zbývající dlužná částka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky nicméně svůj dluh neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 46 941,37 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 16 744,32 Kč, poplatku ve výši 10 509,11 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Nárok žalobkyně představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek. Obdobná tvrzení se vztahují i na druhou smlouvu o zápůjčce ze dne datum. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 18 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 21 170 Kč sestávajícím z úroku ve výši 8 087 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování a doručení ve výši 8 486 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 597 Kč nejpozději do datum. Dle žalobkyně ani v tomto případě žalovaný nehradil splátky řádně, poslední uhradil dne datum, přičemž vrátil pouze 15 050 Kč. Rovněž tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum Ani v tomto případě po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 54 771,21 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 25 228,49 Kč, poplatku ve výši 12 742,72 Kč a účtovaného navýšení. Z této smlouvy se žalobkyně opět domáhá zaplacení pouze dlužné jistiny a poplatku.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je státní příslušník Ukrajiny, tedy státu mimo prostor Evropské unie, který měl v době uzavření předmětných smluv a zahájení řízení bydliště na území České republiky, soud se nejprve zabýval otázkou své příslušnosti a otázkou rozhodného práva.

4. Dle ustanovení Čl. 48 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, publikované ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2002 Sb.m.s., ve znění Protokolu mezi českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění tato smlouva (publikováno pod č. 77/2008 Sb.m.s.), dále jen smlouva, se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Dle odst. 2 téhož článku smlouvy jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku (pokud jde o nemovitý majetek). Dle odst. 5 téhož článku smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek.

5. Též dle obecného ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Dle § 85 ZMPS pak může být pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových práv založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit. Dle § 8 odst. 1 ZMPS české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv. Dle § 9 odst. 1 ZMPS se způsobilost cizince být účastníkem řízení a jeho procesní způsobilost řídí právním řádem státu, v němž má cizinec obvyklý pobyt (obdobně je upravena způsobilost fyzické osoby dle Čl. 22 odst. 1 smlouvy); stačí však, je-li způsobilý podle českého právního řádu.

6. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že pravomocnými k rozhodnutí předmětného sporu jsou české soudy (ve spojení s § 84 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), také příslušný podepsaný soud) a rozhodným právem v této věci, a to procesním i hmotným, je právo české.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani prostřednictvím svého opatrovníka, a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

8. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Soudu byla jako důkaz předložena dvě písemná vyhotovení smluv, a to smlouva ze dne datum číslo smlouva ze dne datum číslo. Obě smlouvy jsou podepsány předchůdkyní žalobkyně i žalovaným jako potvrzení toho, že žalovanému byly vždy v hotovosti poskytnuty dohodnuté peněžní prostředky. Ze smlouvy ze dne datum soud dále zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 27 223 Kč sestávajícím z úroku ve výši 7 155 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 9 380 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 688 Kč, celkem tedy částku 67 223 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 1 121 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 084 Kč) s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy ze dne datum potom soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 21 170 Kč sestávajícím z úroku ve výši 8 087 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 486 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 597 Kč, celkem tedy částku 54 170 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 010 Kč (s poslední splátkou ve výši 3 000 Kč), počínaje posledním dnem měsíce po uzavření smlouvy. Součástí obou smluv je ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,00 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání smlouvy.

9. Ani v jednom případě žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil především z přehledů plateb. Tyto listinné důkazy osvědčují, že na smlouvu ze dne datum žalovaný uhradil právě 38 980 Kč a na smlouvu ze dne datum pak 15 050 Kč. Po započtení částečné úhrady zůstal na jistině v prvním případě nedoplatek ve výši 16 744,32 Kč, v druhém případě 25 228,49 Kč. Ve spojení s předžalobní upomínkou je pak zřejmé, že částečná úhrada byla započtena jak na jistinu, tak i na příslušný poplatek, přičemž na poplatku zbývá k úhradě částka 10 509,11 Kč, resp. 12 742,72 Kč. K úhradě dlužných částek byl žalovaný opakovaně upomínán, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a předžalobní výzvy ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný současně informován o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek. Ačkoliv obě výzvy byly dle podacích lístků žalovanému prokazatelně odeslány, žalovaný již na svůj dluh nic neuhradil.

10. K prokázání tvrzení, že před uzavřením každé smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčky) sepsané dne datum a datum. Obě karty obsahují základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při každé žádosti uvedl. Ze všech karet se podává, že žalovaný byl v době žádosti o zápůjčky ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, měl vyživovací povinnost k jedné další osobě a žil v nájmu. V obou případech pak byly důvodem pro podání žádosti jiné, blíže neuvedené skutečnosti. V obou případech pak žalovaný uvedl, že měl příjem pouze z plného pracovního úvazku na dobu neurčitou, vždy přes 25 000 Kč čistého měsíčně. Zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně vždy ověřena oproti předložené pracovní smlouvě a výpisům z bankovního účtu. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, v obou případech byly uvažovány odhadované měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, s nimiž se zohledňovaly měsíční splátky jiného úvěrového závazku poskytnutého jinou společností ve výši 2 700 Kč (ačkoliv v prvním případě bylo v kartě uvedeno, že žalovaný u jiné společnosti zápůjčku nemá). V obou případech pak nebyly uvažovány žádné měsíční splátky jiné zápůjčky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně. Předchůdkyně žalobkyně pokaždé vycházela z měsíčního zůstatku žalovaného, který považovala za dostatečný pro splácení příslušné zápůjčky.

11. Na základě výše zjištěných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy řádně a pečlivě posoudila úvěruschopnost žalovaného, z předložených zákaznických karet vyplývá jiné zjištění. Soud nezpochybňuje postup, jakým předchůdkyně žalobkyně zjistila skutečné příjmy žalovaného. Vycházela z příjmů uvedených žalovaným a osvědčila je oproti příslušným předloženým dokumentům. Takto uvedené údaje tedy lze považovat za pravdivé a správné. Pochybení soud spatřuje ve zjišťování měsíčních výdajů žalovaného. Vyplnění zákaznických karet svědčí o neuceleném a nedbalém přístupu předchůdkyně žalobkyně. Pokud vycházela z odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 6 000 Kč, tento postup sice soud akceptuje, ale takové výdaje zjevně nemohly odpovídat reálným potřebám žalovaného. Žalovaný žil v nájmu a měl vyživovací povinnost k další osobě, náklady na bydlení a osobní výdaje dvou osob ve skutečnosti představují mnohem větší měsíční náklady. Pochybnosti o pečlivém vyplnění zákaznické karty vyvolává i to, že v úvahu byly brány měsíční splátky zápůjčky poskytnuté společností odlišnou od předchůdkyně žalobkyně, ačkoliv v kartě bylo uvedeno, že žádnou takovou zápůjčkou žalovaný nedisponoval. Předchůdkyně žalobkyně pochybila také v tom, že při druhé žádosti neuvažovala mezi měsíční výdaje splátky jiné zápůjčky, kterou žalovanému již poskytla, ačkoliv jí tato skutečnost musela být zřejmá přinejmenším z interních databází. Nicméně i přes popsané pochybení při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného soud musí zohlednit, že zjištěné příjmy žalovaného byly dostatečně vysoké, aby pokryly veškeré v úvahu připadající výdaje žalovaného. Předmětné zápůjčky tedy mohly být žalovanému poskytnuty.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud posoudil závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřené smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tyto závazkové vztahy soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je povinen řídit se zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména pokud jde o povinnost před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně sice nepostupovala s dostatečnou péčí, jakou vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa), nicméně zabývala se poměry žalovaného alespoň do takové míry, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti zápůjčky splácet. Žalobkyně dále prokázala, že její předchůdkyně splnila svůj závazek a žalovanému vždy poskytla odpovídající peněžní plnění. Potvrzeno bylo také oprávnění žalobkyně uplatňovat předmětné pohledávky po žalovaném, neboť bylo prokázáno jejich řádné postoupení. Pokud jde o závazek žalovaného, soud má za to, že mu v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky (ani v jednom případě). Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících poplatků, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 87 470,08 Kč sestávající z požadované dlužné částky 65 224,64 Kč, smluvních úroků žalobkyní kapitalizovaných vždy za období od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky a úroků z prodlení žalobkyní kapitalizovaných za období od marného uplynutí týdenní, resp. měsíční lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 29 % ročně vždy z příslušné dlužné jistiny zápůjčky od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně rovněž z příslušné dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby a účast na jednání soudu dne datum) ve výši 4x 3 740 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota činí v souladu s § 8 odst. 1 AT částku 65 224,64 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání odměny také za písemné podání ve věci ze dne datum. Uvedeným podáním žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu o chybějící skutková tvrzení a k provedení navrhla i další důkazy. Tento úkon však nelze považovat za úkon, za který náleží náhrada nákladů řízení, poněvadž bez doplnění návrhu by žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žaloba měla být žalobkyní podána právě ve smyslu jejího doplnění.

19. Žalobkyni dále náleží čtyřikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou na jednání soudu a poskytnutí úkonu právní služby podle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 100 Kč v celkové výši 400 Kč a v souladu s § 13 odst. 4 AT také cestovné za cestu dne datum z obec do obec a zpět v celkové délce 64 km, k čemuž byl užit osobní automobil značky Ford Kuga registrační značka. Při průměrné spotřebě automobilu 6,4 l číslo km, ceně nafty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 36,1 Kč/litr, sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,7 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 448,66 Kč. Z uvedených částek pak žalobkyni náleží v souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 3 571,82 Kč.

20. S ohledem na uvedené má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 190,48 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.