11 C 144/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 55 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 937,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 937,42 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 9 062,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 062,58 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 382,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na které se žalovaný zaregistroval, uvedl své kontaktní údaje a odeslal ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně registrační poplatek ve výši 1 Kč. Tím okamžikem byla smlouva uzavřena. Žalobkyně tvrdila, že původní výše úvěru byla mezi stranami sjednána na částku 50 000 Kč. Žalovaný využil svého práva a předmět úvěru navýšil na částku 55 000 Kč. Tuto částku předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému podle ujednání na jeho bankovní účet. Žalovaný byl povinen poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr řádně neuhradil, zaplatil pouze 9 062,58 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Poté již žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného ověřena tím způsobem, že předchůdkyně žalobkyně nahlédla dálkovým přístupem do veřejných rejstříků a databází (insolvenční rejstřík, evidence exekucí, centrální registr klientských informací, atd.), přičemž neměla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými listinnými doklady, z nichž by byl patrný proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Z písemného znění smlouvy předloženého soudu je zřejmé, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Elektronický způsob uzavření smlouvy výslovně připouští a upravuje samotná smlouva, znění smlouvy pak potvrzuje pravdivost žalobních tvrzení, pokud jde o proces sjednání smlouvy. Tomu odpovídá i výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný provedl na účet předchůdkyně žalobkyně dne [datum] registrační platbu ve výši 1 Kč. Z potvrzení [obec] spořitelny pak má soud za prokázané, že žalovaný byl skutečně v době sjednání smlouvy majitelem bankovního účtu, z něhož provedl počáteční platbu. Ze smlouvy soud dále zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Předložený výpis z účtu osvědčuje, že tato částka byla vyplacena žalovanému dne [datum]. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] další smlouvu o úvěru, fakticky dodatek ke smlouvě uzavřené dne [datum], na základě kterého došlo k navýšení úvěrové částky. Další výpis z účtu potvrzuje, že v souladu s tímto dodatkem byly žalovanému poskytnuty dne [datum] další peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. V souladu se smlouvami byl žalovaný povinen poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do [datum]. Ve smlouvě byla dále ujednána zápůjční úroková sazba 57,69 %, v dodatku pak 55,65 %. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný neuhradil úvěr řádně a byl vyzván k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě. Žalovanému bylo současně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Soud na předmětný závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je pak povinen dodržovat pravidla stanovená zákonem o spotřebitelském úvěru na ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany, zejména je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (jinými slovy, že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.

9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně ověřila poměry žalovaného nahlédnutím do veřejných databází a rejstříků (které konkretizovala). Tvrdila dále, že sama nedisponuje žádnými výstupy z těchto lustrací, ani dalšími listinnými důkazy, jimiž by mohla toto tvrzení prokázat. Pokud však předchůdkyně žalobkyně na základě lustrace dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a úvěr mu poskytla, považuje žalobkyně ověření úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné. Ačkoliv žalobkyně neprokazovala, jak plnila svou povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného, soud ji k označení dalších důkazů nevyzýval postupem dle § 118b odst. 3 o. s. ř., neboť z vyjádření žalobkyně vyplývá, že patřičné důkazy dostupné nejsou. Pouhá lustrace ve veřejných databázích nestačí ke zjištění aktuální životní situace žalovaného, nemluvě o chybějících informacích o příjmu žalovaného, z něhož by vůbec poskytnutý úvěr mohl hradit. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a předmětnou smlouvu nelze s přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za platně uzavřenou. Dle názoru soudu se přitom jedná o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Předmětná smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná s účinky ex-tunc, mezi stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy uzavřít, že by mezi stranami byly platně ujednány jakékoli platby. Žalobkyně nicméně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku 55 000 Kč. V úvahu tedy přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaný dosud ničeho neuhradil. Soud má za prokázané, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 9 062,58 Kč. Ačkoliv soud může vycházet pouze z žalobních tvrzení, neboť žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání tvrzeného částečného splnění dluhu žalovaným, lze se s tímto tvrzením ztotožnit. Žalovaný měl možnost vyjádřit se k žalobě, příp. tvrdit a prokázat, že dluh již uhradil a nárok žalobkyni nenáleží. Žalovaný své procesní obrany nevyužil. Soud má tedy za to, že žalovaný ve smyslu § 1908 o. z. svůj závazek splnil jen částečně. Výrokem I. tohoto rozsudku tedy přiznal žalobkyni částku 45 937,42 Kč představující zbývající skutečně poskytnutou jistinu úvěru. Soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

13. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud zamítnul zbývající část žaloby, včetně odpovídajícího příslušenství.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 9 062,58 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 45 937,42 Kč, znamená úspěch 16 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 84 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení procesního úspěchu žalovaného, právo na náhradu 68 % jí vzniklých nákladů řízení.

15. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 3 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 2 268 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 200 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 15 268 Kč.

16. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (68 %) ve výši 10 382,24 Kč.