11 C 164/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 18 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 424,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 969,87 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 18,15 % ročně z částky 10 969,87 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 150 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázala vrátit v rámci 15 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 14 250 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 634 Kč (s úrokovou sazbou 18,15 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 507 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne datum, přičemž vrátila pouze 16 100 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a předchůdkyně žalobkyně požadovala uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 18 150 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 969,87 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 7 180,13 Kč. Právě částka 18 150 Kč byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována, po postoupení pohledávky však podle žalobkyně na svůj dluh nic neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalované byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 14 251 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 634 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 7 507 Kč, celkem tedy částku 34 251 Kč v rámci 15 měsíčních splátek po 2 284 Kč (s poslední splátkou ve výši 2 275 Kč) s tím, že první splátka je splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, nedříve však 15. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy je ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 18,15 % ročně jako pevné po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná skutečně nehradila sjednané splátky řádně, jak soud zjistil především z přehledu plateb. Tento listinný důkaz osvědčuje, že na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila právě 16 100 Kč. Po započtení této částečné úhrady zbývalo na jistině zápůjčky uhradit 10 969,87 Kč. Ve spojení s předžalobní upomínkou ze dne datum je pak zřejmé, že částečná úhrada byla započtena jak na jistinu, tak i na příslušný poplatek, na němž zůstával neuhrazený dluh ve výši 7 180,13 Kč. K úhradě těchto dlužných částek byla žalovaná opakovaně upomínána, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a již zmíněné předžalobní výzvy. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo dále zjištěno, že žalovaná byla současně informována o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek. Obě výzvy byly dle podacích lístků žalované prokazatelně odeslány.

4. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o zápůjčku). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne datum. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o zápůjčku žalovaná žila v podnájmu (tato skutečnost byla předchůdkyní žalobkyně osvědčena předloženou nájemní/podnájemní smlouvou), důvodem žádosti o zápůjčku ve výši 20 000 Kč bylo vzdělání a u předchůdkyně žalobkyně měla již jinou zápůjčku (naopak vůči jiné společnosti žádný finanční závazek neměla). Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem z plného pracovního úvazku ve výši 29 000 Kč čistého měsíčně. Tento zdroj příjmů žalované byl jejím jediným. Zaměstnání žalované a výše jejího příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti předložené pracovní smlouvě a výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří nájem/inkaso ve výši 5 500 Kč, výdaje na telefon ve výši 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 500 Kč a splátky jiné zápůjčky ve výši 1 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalované ve výši 17 500 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení sjednaných měsíčních splátek.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od datum do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

9. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné požadovat. Zjišťovala podstatné informace o poměrech žalované, které by byly způsobilé ovlivnit její schopnost řádně splácet zápůjčku. Informace poskytnuté žalovanou nadto sama ověřovala. Pokud předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že poměry žalované jí umožňovaly bez hrozby dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy splácet předmětnou zápůjčku, učinila tak správně. Soud má současně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalované sjednané peněžní prostředky a že řádně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Pokud jde o žalovanou, soud má za to, že jí v plnění závazku nebránily žádné objektivní překážky, byla plně způsobilá hradit měsíční splátky řádně a včas. Pokud tedy žalovaná nevrátila předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb v plné výši, porušila tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Žalovaná nadto nárok žalobkyně nezpochybnila, ani neprokázala, že by dlužnu částku (byť částečně) uhradila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 24 424,88 Kč sestávající z požadované dlužné částky 18 150 Kč, smluvního úroku žalobkyní kapitalizovaného za období od datum do datum (tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky) na částku 4 518,54 Kč a úroku z prodlení žalobkyní kapitalizovaného za období od datum do datum (tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do postoupení pohledávky) na částku 1 756,34 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 18,15 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 10 969,87 Kč od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalované se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.