11 C 167/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 17 980,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 716 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 6 264,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 276 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 517,68 Kč a úroku z částky 13 594,47 Kč ve výši 53,62 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 550,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 992 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokutou ve výši 2 988,63 Kč a úrokem ve výši 53,62 % ročně. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum] a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 68,97 % p. a. v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 1 642 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2019. V daném případě se jedná o efektivní úrokovou míru, kdy nominální úroková míra, která je požadována v žalobním návrhu, této efektivní úrokové míře odpovídá. Jedná se o matematickou operaci, kdy v konečném důsledku je absolutní výše celkově zaplacených úroků v obou případech shodná. K problematice úroků odkázala na vyjádření znalce s tím, že daná efektivní úroková sazba při převodu na nominální sazbu činí úrok ve výši 53,62 % ročně. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy současně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně vycházela z výdajů, které žalovaný uvedl, přičemž v této oblasti má žalobkyně omezené možnosti zkoumat pravdivost těchto tvrzení. Vychází z premisy, že každý jedná v obchodním styku poctivě. Žalovaný po poskytnutí úvěru neuhradil žádnou splátku. V souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání tak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Žalobkyni vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč (2x 200 Kč). K datu zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 16 878,47 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, neuhradil však ničeho. Po zesplatnění zaplatil dvě splátky po 1 642 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaný dalšího ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. Svá žalobní tvrzení žalobkyně doplnila v podání z [datum] obsahujícím odvolání proti rozsudku ze dne [datum]. Uvedla, že povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele nelze vykládat extenzivně a je třeba klást k tíži spotřebitele, pokud před získáním úvěru neuváděl pravdivé údaje. Případná neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru má pouze relativní povahu a lze k ní přihlédnout jen k námitce spotřebitele.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od [datum].

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a oznámení o schválení úvěru, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 12 měsíčními splátkami ve výši 1 642 Kč, splatnými vždy do každého 13. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 19 704 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 68,96 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný hradit úroky z prodlení a dále je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Vyplacení úvěru žalovanému dne [datum] bylo prokázáno dokladem o vyplacení.

5. Výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za prosinec 2018, a výpisy z registrů [příjmení], NRKI a [právnická osoba], žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.“), a že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný není evidován jako dlužník ([příjmení]), patři do kategorie lepšího segmentu klientů s menším rizikem (NRKI), má riziko úpadku 7,4 – 13,8 % ([jméno] [anonymizováno]). V prosinci 2019 měl žalovaný příjem 11 261 Kč od úřadu práce a 29 367,30 Kč od [právnická osoba]; příjmy žalovaný z účtu vždy druhý den z velké části vybral a na konci měsíce zůstal na účtu zanedbatelný zůstatek jako na začátku.

6. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek [číslo] ve výzvě ze dne [datum] pak k zaplacení splátek [číslo]. Současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky.

7. Soud neprovedl ve věci vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť tento důkaz považoval soud s ohledem na již zjištěný skutkový stav za nadbytečný.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému půjčit 15 000 Kč, žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit 12 měsíčními splátkami ve výši 1 642 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 68,97 %. Pro případ prodlení s úhradou splátky po dobu déle než 65 dní bylo dohodnuto okamžité zesplatnění úvěru. V takovém případě se stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž nastalo prodlení s úhradou o délce 30 dnů, pro případ prodlení o délce 15 dnů pak bylo dále sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč; také byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s úhradou nové jistiny při zesplatnění úvěru. První splátka byla splatná dne [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně získala informace o příjmech od žalovaného za prosinec 2018 a učinila dotaz na registry SOLUS, NRKI a [jméno] [příjmení]. Žalovaný nezaplatil žádnou ze splátek včas, proto po dvou výzvách došlo ke splatnosti celého dluhu. Poté žalovaný zaplatil ve dvou splátkách celkem 3 284 Kč.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet [číslo] Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (Úř. věst. L 133, [datum], s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

12. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti okolnosti uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska posouzení úvěruschopnosti potvrdil i Soudní dvůr EU (dále jen„ SDEU“) v rozsudku z [datum] ve věci C [číslo].

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú. Tento zákon je na závazkový vztah mezi účastníky plně aplikovatelný, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách [webová adresa], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách [webová adresa]. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a [číslo] Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008 [číslo], která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z [webová adresa]) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

15. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala kromě výpisů z registrů [příjmení], NRKI a [jméno] [příjmení] pouze výpis z jeho bankovního účtu za prosinec 2018. Tento postup neodpovídá požadavku jednat s odbornou péčí. Jediný výpis z bankovního účtu nedává přehled o stabilitě poměrů žadatele o úvěr. V posuzovaném případě výpis dokonce musel založit pochybnosti o skutečných poměrech a možnostech žalovaného. Žalovaný ve výpisu z účtu vykazoval příjmy od úřadu práce a od soukromého subjektu (snad zaměstnavatele). Tyto příjmy však žalovaný vždy obratem v hotovosti vždy vybral bez známého účelu a na bankovním účtu na konci měsíce zbyl jen zanedbatelný zůstatek jako na začátku. Z této listiny tedy nevyplývalo, že žalovaný měl pravidelné příjmy anebo jiný majetek, které umožňovaly úvěr splácet.

16. Jelikož žalobkyně uvedla, že předložené listiny jsou veškerými důkazy a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nevyzýval ji soud již podle § 118 odst. 3 o. s. ř. k označení dalších důkazů.

17. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá z. s. ú., neboť žalobkyně jej poskytla bez řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným je tedy třeba posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. Soud má za to, že žalobkyně namísto zjišťování a vyhodnocování schopnosti žalovaného úvěr splácet s péčí řádného hospodáře, řešila vysokou rizikovost poskytnutí úvěru tím, že ve smlouvě stanovila žalovanému zjevně nevýhodné podmínky. Výše úroků s ohledem na průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů v daném čtvrtletí mnohonásobně přesahovala výši úroků sjednaných se žalovaným, kterému by však s ohledem na negativní příznak v systému [příjmení] a výši příjmu v bankovním sektoru úvěr poskytnut nebyl. Ustanovení ukládající povinnost poskytovatelům úvěrů ověřovat schopnost spotřebitele úvěr splácet však byla do právního řádu zavedena právě proto, aby nebyly poskytovány úvěry osobám, které nejsou schopny poskytnutý úvěr splácet a aby tedy nedocházelo k zadlužení obyvatelstva.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně. Dle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho poměrům. Žalobkyně prokázala, že dne [datum] zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč. Žalovaný z této částky vrátil 3 284 Kč. Žalovaný tak na jistině úvěru dluží částku 11 716 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu do [datum]. Žalovaný je po výzvě žalobkyně ode dne [datum] v prodlení s úhradou této částky.

19. Jelikož žalovaný soudu nikterak neosvětlil své poměry, neměl soud důvod určovat jinou lhůtu k plnění než 3denní.

20. Ve zbývající části soud žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství, smluvních pokut a poplatků. Zamítavý výrok oproti vyhlášenému znění soud podle § 164 o. s. ř. soud opravil doplněním, že zamítáno je přiznání úroku z prodlení z nepřiznané jistiny 3 276 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a dále doplněním, že je zamítáno přiznání úroku z částky 13 594,47 Kč ve výši 53,62 % ročně od [datum] do zaplacení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 550,53 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 980,63 Kč, tedy 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a 1 820 Kč za každý ze dvou dalších úkonů (odvolání proti rozsudku a účast na jednání; odměna za doplnění tvrzení ze dne [datum] nenáleží, neboť tato tvrzení náležela již do návrhu na zahájení řízení). Náklady žalobce jsou dále tvořeny cestovným ve výši 1 625,38 Kč (automobilem se spotřebou 4,4 l nafty na 100 km bylo při ceně nafty 47,10 Kč a základní náhradě 4,70 Kč/km ujeto 240 km), a náhradou za čas promeškaný cestováním, a to 100 Kč za každou z deseti započatých půlhodin dle § 14 odst. 3 a. t., DPH ve výši 1 693,38 Kč a zaplacenými soudními poplatky 1 000 Kč a 1 076 Kč Náklady žalobkyně celkem činí 11 835,11 Kč. Přiznaná 30% část 3 550,53 Kč.