11 C 169/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 62 110,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 482 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 282 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 34 628,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 715,26 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 484,20 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 997,26 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 684,20 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 62 110,67 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy s odbornou péčí posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet oproti příslušným předloženým dokumentům, zejména pracovní smlouvě a výplatním páskám za poslední tři měsíce předcházející žádosti o zápůjčku. Na základě takto zjištěných informací předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o tom, že poměry žalovaného jsou dostatečné, aby mohl být schopen poskytnuté zápůjčky řádně splácet.

2. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 19 017 Kč sestávajícím z úroku ve výši 3 935 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 14 718 Kč. Zbývající dlužná částka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky svůj dluh neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 38 607,15 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 11 997,26 Kč, poplatku ve výši 13 409,89 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Nárok žalobkyně však představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek. Obdobná tvrzení se vztahují i na druhou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 18 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 18 180 Kč sestávajícím z úroku ve výši 6 127 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 488 Kč nejpozději do [datum]. Dle žalobkyně ani v tomto případě žalovaný svůj dluh nehradil řádně, neboť poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 4 800 Kč. Rovněž tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Ani v tomto případě po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 49 503,52 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 22 684,20 Kč, poplatku ve výši 14 019,32 Kč a účtovaného navýšení. Nicméně žalobou žalobkyně žádá opět pouze úhradu dlužné jistiny a poplatku.

3. Výše uvedený nárok žalobkyně uplatnila žalobou podanou Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě. Usnesením ze dne 7. 3. 2022, č. j. 3 C 178/2021-53, Okresní soud v Havlíčkově Brodě postoupil věc podepsanému soudu jako soudu místně příslušnému s ohledem na bydliště žalovaného v době podání žaloby.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu vyplývá, že smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 19 017 Kč sestávajícím z úroku ve výši 3 935 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, celkem tedy částku 41 017 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 684 Kč (s poslední splátkou ve výši 661 Kč) s tím, že první splátka je splatná do konce splátkového období, které začíná běžet dnem podpisu smlouvy. Mezi týmiž stranami byla uzavřena další smlouva o zápůjčce dne [datum] pod [číslo]. Předložené písemné vyhotovení smlouvy osvědčuje, že i v tomto případě byla uzavřena jako potvrzení toho, že žalovanému byl v hotovosti poskytnut předmět smlouvy, tj. peněžité prostředky ve výši 25 000 Kč. Z této smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 18 180 Kč sestávajícím z úroku ve výši 6 127 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 488 Kč, celkem tedy částku 43 180 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 399 Kč (s poslední splátkou ve výši 2 397 Kč). Splatnost první splátky byla ujednána obdobně jako v předchozím případě, pouze s rozdílem délky splátkového období. Součástí obou smluv je ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,00 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí obou smluv jsou také smluvní podmínky.

6. Ani v jednom případě žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil především z přehledů plateb (tabulek umoření). Tyto listinné důkazy osvědčují, že na první smlouvu ze dne [datum] žalovaný uhradil právě 14 718 Kč a na druhou smlouvu pak 4 800 Kč Tyto částečné úhrady byly započteny na pohledávky za žalovaným tak, že v prvním případě zůstával na jistině dluh 11 997,26 Kč a v druhém případě 22 684,20 Kč. Ve spojení s předžalobní upomínkou ze dne [datum] je pak zřejmé, že částečné úhrady byly započteny jak na jistiny zápůjček, tak i na poplatky. Dlužná výše poplatku tedy odpovídá rozdílu mezi částečnou úhradou a dlužnou jistinou, tedy v případě první smlouvy 13 409,89 Kč a u druhé smlouvy pak 14 019,32 Kč. K úhradě dlužných částek byl žalovaný opakovaně upomínán, jak se podává ze zmíněné předžalobní upomínky, ale i oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Oznámením o postoupení pohledávek byl žalovaný současně informován o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek. Obě výzvy byly dle podacích lístků žalovanému prokazatelně odeslány, přičemž mu byla vždy poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu.

7. K prokázání tvrzení, že před uzavřením každé smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčky) ze dne [datum] a [datum]. Obě karty obsahují základní informace o poměrech žalovaného v době žádosti o každou zápůjčku, které žalovaný sám uvedl. Z karty ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl svobodný, žil s rodiči, měl vyživovací povinnost ke dvěma dalším osobám a jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Žalovaný dále uvedl, že byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako strojník s příjmem 6 050 Kč měsíčně. Zaměstnání a příjem žalovaného byly předchůdkyní žalobkyně ověřeny oproti výplatním páskám a výpisům z bankovního účtu za měsíc září a říjen. Žalovaný uvedl další příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč čistého měsíčně. Pro účely poskytnutí zápůjčky, kterou žalovaný žádal ve výši 10 000 Kč (se splatností ve 12 měsíčních splátkách), předchůdkyně žalobkyně vycházela z celkového příjmu žalovaného ve výši 31 050 Kč. Oproti příjmům byly hodnoceny měsíční výdaje žalovaného v odhadované výši 4 500 Kč. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl jiný finanční závazek. Pokud jde o druhou žádost ze dne [datum], tato dokládá, že v době žádosti o druhou zápůjčku se osobní poměry žalovaného zásadně nezměnily – stále byl svobodný, žil s rodiči, nejvyšší dosažené vzdělání bylo stejné; jedinou změnou bylo, že měl jen jednu vyživovací povinnost. Jako zdroj příjmu žalovaný uvedl zaměstnání u společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby s příjmem 20 500 Kč čistého měsíčně. Tento příjem byl jediným deklarovaným příjmem žalovaného. Zaměstnání bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti pracovní smlouvě. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, byla uvažována částka 4 000 Kč a splátky předchozí zápůjčky u předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 078 Kč měsíčně. V tomto případě žalovaný žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, kterou by mohl splácet v 45 týdenních splátkách.

8. S ohledem na výše zjištěné skutečnosti soud hodnotí postup předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného jako nedostatečný, či dokonce účelový. V obou případech bylo uvedeno, že žalovaný měl vyživovací povinnosti. Ačkoliv pro účely posouzení bonity spotřebitele není vyloženě nutné specifikovat tyto vyživovací povinnosti (druh, pravidelnost), bylo nutné je přinejmenším zahrnout mezi měsíční výdaje žalovaného. Jako výdaje však byly v obou případech uvažovány (kromě případných splátek jinýchfinančních závazků) jen předpokládané osobní náklady žalovaného na živobytí. Účelovost postupu předchůdkyně žalobkyně pak soud spatřuje v hodnocení majetkových poměrů žalovaného, když zcela libovolně byly v jednom případě brány v úvahu i příjmy dalších osob ve společné domácnosti s žalovaným (pravděpodobně jeho rodičů), a v druhém případě nikoli. Přitom je zcela zjevné, že další příjmy domácnosti byly uvažovány tehdy, pokud příjem žalovaného nebyl dostatečný. V takovém případě měly být společně s příjmy celé domácnosti žalovaného hodnoceny i výdaje celé domácnosti, nikoli výdaje jedince (ačkoliv příjmy dalších osob v domácnosti jsou jistě způsobilé ovlivnit finanční poměry žalovaného). V druhém případě, kdy příjem žalovaného byl již dostatečný, pak příjmy celé domácnosti žalovaného nebyly zohledňovány, ačkoliv z tvrzení žalovaného muselo být zřejmé, že stále žije se svými rodiči. Za nežádoucí je pak považováno, že předchůdkyně žalobkyně výše uvedeným postupem zjišťovala poměry žalovaného pro účely poskytnutí podstatně nižších zápůjček, než byly žalovanému ve skutečnosti poskytnuty. Soud doplňuje, že v případě zápůjčky ze dne [datum] ani nebyl ověřován příjem žalovaného (např. proti výpisům z účtu či výplatním páskám).

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Soud na předmětný závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční produkt (zápůjčky) v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je v takovém případě povinen dodržovat pravidla zakotvená v zákoně o spotřebitelském úvěru určená k ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany. Věřitel je při poskytování spotřebitelského úvěru zejména povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (jinými slovy, že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva neplatná.

14. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet zápůjčky tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z údajů uvedených žalovaným v zákaznických kartách, ověřila jejich pravdivost a dospěla k závěru, že poměry žalovaného nezavdávaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnuté zápůjčky splácet, jinými slovy že žalovanému nic nebránilo v tom, aby zápůjčky řádně splácel podle dohodnutých splátek. Tomuto tvrzení soud nemůže přisvědčit, neboť dokazováním bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně při zjišťování skutečných poměrů žalovaného nepostupovala tak, jak vyžaduje zákona a ustálená judikatura. Předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, spíše by bylo možné učinit závěr o tom, že postupovala za účelem dosažení vlastního zisku bez ohledu na aktuální životní situaci spotřebitele. Dokonce hodnotila poměry žalovaného ve vazbě na poskytnutí mnohem nižších zápůjček, než tomu bylo ve skutečnosti. Pokud by předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného řádně a dospěla k závěru, že jsou dostačující pro poskytnutí a následné splácení požadovaných nižších zápůjček, tento závěr již nemusel platit v případě poskytnutí zápůjček o dvojnásobné (či dokonce čtyřnásobné) výši. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to v případě obou smluv. Soud proto posoudil obě smlouvy o zápůjčce jako neplatné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tuto neplatnost soud posoudil s přihlédnutím k § 588 o. z. jako absolutní pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. Soud tedy nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že v intencích zákona č. 257/2016 Sb. se nemůže jednat o neplatnost absolutní. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019, jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C [číslo] (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.

15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Předmětné smlouvy o zápůjčce jsou tedy absolutně neplatné s účinky ex-tunc, přičemž mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli platby, včetně úroků či poplatků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, resp. 25 000 Kč. V úvahu tedy přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných zápůjček, na které žalovaný doposud ničeho neuhradil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na zápůjčku uhradil 14 718 Kč, resp. 4 800 Kč. Částečné úhrady žalovaného však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaný ve smyslu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil své závazky z obou smluv. Pokud jde o zbývající část jistin zápůjček (bezdůvodné obohacení), žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by je uhradil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 27 482 Kč odpovídající zbývajícím dlužným jistinám zápůjček společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovení nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vždy z příslušné dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

18. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývající části zamítnul, včetně příslušenství.

19. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, náležela by mu tedy proti žalobkyni poměrná náhrada nákladů, které mu v průběhu řízení vznikly. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní, nic netvrdil ani neprokazoval na svoji obranu, a žádné náklady mu tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.