11 C 176/2019

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 7 977 545 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 977 545 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 928 320 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 49 225 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 297 564,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 7 977 545 Kč s úrokem z prodlení jako náhrady zisku ušlého následkem nezákonného rozhodnutí. Uvedla, že je držitelkou licence na výrobu elektřiny [číslo] provozuje fotovoltaickou elektrárnu s názvem [anonymizována dvě slova] o instalovaném výkonu 2,055 MW. Licence byla žalobkyni udělena rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 23. 12. 2010, [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum]. Rozhodnutí o udělení licence bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce ze dne [datum] rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 28. 5. 2015, č. j. 62 A 108/2013 – 158, zrušeno. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Proti rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud usnesením ze 4. 8. 2015, č. j. 6 As 141/2015 – 38, přiznal odkladný účinek; usnesení nabylo právní moci [datum]. Rozsudkem z 16. 3. 2016, č. j. 6 As 141/2015 – 63, Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v [obec] a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V novém rozsudku ze dne 23. 9. 2016, č. j. 62 A 108/2013 – 253, Krajský soud v [obec] žalobu o zrušení rozhodnutí o udělení licence zamítl. Přesto v důsledku prvního rozsudku Krajského soudu v [obec] pozbyla žalobkyně právo vyrábět elektřinu ve [anonymizována dvě slova] a od [datum] elektrárnu odstavila. Provoz obnovila dne [datum] po právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu o odkladném účinku. V době před vydáním usnesení o odkladném účinku si žalobkyně nemohla dovolit elektřinu vyrábět, neboť se nemohla spolehnout, jak bude Nejvyšší správní soud hodnotit kasační stížnost a hrozilo by jí trestní stíhání za maření výkonu úředního rozhodnutí a neoprávněné podnikání. Za dobu, kdy byla elektrárna odstavena, by elektrárna při běžném provozu vyrobila elektřinu v hodnotě 7 928 320 Kč, neboť výkupní cena činila 13 424 Kč/MWh. Z tržeb uskutečněných v každém měsíci, by vždy v měsíci následujícím měla celkem bankovní úrok 49 225 Kč. Žalobkyně tedy žádala zaplacení částky 7 977 545 Kč a dále úroku z prodlení od [datum] z této částky.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Potvrdila, jaký byl průběh řízení o žalobě nejvyššího státního zástupce. Uvedla však, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti prvnímu rozsudku Krajského soudu v [obec] mělo účinek ex tunc a na licenci žalobkyně je třeba hledět tak, jako by rozhodnutí o jejím udělení nikdy nebylo zrušeno. Žalobkyně i v době před rozhodnutím o odkladném účinku měla objektivní možnost elektřinu vyrábět. Vystavovala se nejvýše riziku uložení sankce za správní delikt (přestupek). Taková sankce by jednak byla nepoměrně nižší než ušlý příjem z odstavení elektrárny, a pak by odpovědnost za přestupek nejspíš ani nebyla shledána, neboť dočasná výroba bez licence nebyla zaviněna žalobkyní, nýbrž rozhodnutím soudu, které se mělo ukázat nezákonným. Příčinou ušlého zisku žalobkyně tedy nebyl jen nezákonný rozsudek o zrušení rozhodnutí o udělení licence, ale také jednání, resp. opomenutí žalobkyně spočívající v nevykonávání licencované činnosti. Navrhla proto, aby žaloba byla zamítnuta, popřípadě aby náhrada škody byla přiznána jen v míře odpovídající významnosti vydání nezákonného rozhodnutí.

3. Soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků o historickém vývoji licence žalobkyně k výrobě elektřiny. Z těchto tvrzení účastníků a též ze samotných vydaných rozhodnutí, jejichž písemná vyhotovení byla čtena k důkazu, vyplývá, že žalobkyni byla Energetickým regulačním úřadem udělena licence s právní mocí k [datum]. Proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podal nejvyšší státní zástupce žalobu, ve které především navrhl, aby rozhodnutí bylo zrušeno. Prvním rozsudkem Krajského soudu v [obec] bylo žalobě nejvyššího státního zástupce vyhověno a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu zrušeno s právní mocí k [datum]. Kasační stížnosti, kterou podal žalobce proti rozsudku, přiznal Nejvyšší správní soud odkladný účinek s právní mocí k [datum]. V dalším řízení Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v [obec] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v [obec] pak žalobu nejvyššího státního zástupce zamítl.

4. Negativní skutkové tvrzení žalobkyně, že elektřinu nevyráběla od [datum] do [datum], žalovaná nezpochybnila a soud z této skutečnosti vycházel.

5. Žalovaná se ztotožnila též s tvrzením žalobkyně, že v období od [datum] do [datum], nebýt odstávky, by žalobkyně do distribuční soustavy dodala 656 231 kWh elektřiny, za kterou by při výkupní ceně 13,424 Kč/kWh a 10% srážkové dani utržila 7 928 320 Kč. Stejná skutečnost ostatně vyplývá z posudku [právnická osoba], který předpokládané množství vyrobené elektřiny vypočetl z parametrů elektrárny a klimatických dat z místa její polohy. Podle smlouvy o podpoře výroby elektřiny z [datum] žalobkyně dodávala elektřinu do soustavy za pevnou výkupní cenu podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu.

6. Z výpisu informačního systému [obec] národní banky soud zjistil, že úroková sazba při korunových vkladech přijatých bankami od nefinančních podniků v červenci 2015 činila 0,19 % měsíčně, v srpnu 2015 činila 0,17 % měsíčně a v září 2015 činila 0,17 % měsíčně.

7. Dle § 3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., podnikat v energetických odvětvích na území České republiky mohou za podmínek stanovených tímto zákonem osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Licence se dále vyžaduje na výrobu elektřiny ve výrobnách elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW určené pro vlastní spotřebu zákazníka, pokud je výrobna elektřiny propojena s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, nebo na výrobu elektřiny vyrobenou ve výrobnách elektřiny s instalovaným výkonem do 10 kW včetně, určené pro vlastní spotřebu zákazníka, pokud je ve stejném odběrném místě připojena jiná výrobna elektřiny držitele licence.

8. Dle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

9. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Dle § 26 zákona č. 82/1998 Sb., pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

12. Dle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

13. Dle § 73 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

14. Podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] ze dne [datum] v roce 2015 při výrobě elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem od 30 kW činila výkupní cena 13 424 Kč/MWh.

15. Po právním hodnocení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v zásadě opodstatněná.

16. V posuzovaném případě byl Krajským soudem v [obec] vydán rozsudek ze dne 28. 5. 2015, č. j. 62 A 108/2013 – 158, který doručením účastníkům nabyl právní moci dne [datum], neboť proti němu nebylo přípustné odvolání, a který byl posléze jako nezákonný zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 6 As 141/2015 – 63. Účinkem rozsudku Krajského soudu v [obec] bylo zrušení rozhodnutí, kterým byla žalobkyni udělena licence k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně Papírna. Žalobkyně tím pozbyla oprávnění podnikat v energetickém odvětví a vyrábět elektřinu (ve smyslu komoditním). Žalobkyně proto od [datum] do [datum] (kdy ke změně došlo v průběhu dne) elektrárnu odpojila a elektřinu nevyráběla. Během této doby by žalobkyně za nerušených podmínek vyrobila elektřinu, za kterou by dosáhla příjmu ve výši 7 928 320 Kč. Vlivem odpojení o tento příjem přišla.

17. Náklady žalobkyně během doby, kdy byla elektrárna odpojena, se nikterak nesnížily. V oboru, který byl u žalobkyně zasažen, naprosto dominují fixní náklady, které nemají přímou úměru s množstvím výroby (především jde o odpisy technického zařízení). Naopak variabilní náklady, jejichž výše se mění s objemem produkce, a které při přerušení činnosti poklesnou, jsou v případě žalobkyně zcela zanedbatelné, jak potvrdila i žalovaná. Ušlý zisk žalobkyně proto lze ztotožnit s ušlým příjmem a činí 7 928 320 Kč.

18. Právní moc rozsudku Krajského soudu v [obec], jímž bylo zrušeno rozhodnutí o udělení licence, byla odložena usnesením Nejvyššího správního soudu, jež nabylo právní moci [datum]. Nynější soud se domnívá, že odložení právní moci ve smyslu § 73 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., vyvolává své účinky ex nunc, tedy od své právní moci do budoucna. Takovýto závěr vyplývá z významu výrazu„ pozastavit“, který obvykle znamená zanechání činnosti od doby patřičného rozhodnutí (např. pozastavení provozování živnosti podle živnostenského zákona nebo pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti podle § 793 OZ), neodklízí však minulé projevy takové činnosti. Ani po odložení právní moci rozsudku o zrušení licence tedy nelze zpětně na licenci hledět tak, jako by nebyla vůbec dotčena. V důsledku právní moci rozsudku Krajského soudu v [obec] se žalobkyně od [datum] ocitla bez licence a neměla oprávnění vyrábět elektřinu. Tato situace trvala až do právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla právní moc rozsudku odložena.

19. Od žalobkyně, třebaže v dalším řízení před správním soudem prosazovala nesprávnost rozsudku Krajského soudu v [obec], nebylo možné spravedlivě požadovat, aby ve stavu bez licence elektřinu dál vyráběla. Výroba elektřiny (pokud vůbec byla technicky možná) by sice omezovala újmu v podobě ušlého zisku pro případ, že licence bude obnovena, přesto však nelze žalobkyni vybízet, aby jednala proti zákonným pravidlům, a zkracovat její práva za to, že si počínala v souladu se zákonem. Nelze přehlédnout, že k odstavení elektrárny došlo v době, kdy naplno probíhalo mediální a politické tažení proti provozovatelům fotovoltaických zdrojů (na rozdíl od jiných podporovaných zdrojů elektrické energie) a žalobkyně musela o to intenzivněji vnímat hrozbu možné sankce, pokud by rozsudek o zrušení licence zůstal v platnosti.

20. Dokonce, i kdyby usnesení o odkladu právní moci rozsudku působilo ex tunc a licence by při pohledu do minulosti trvala zdánlivě nerušeně, je třeba za rozhodující brát situaci žalobkyně, která byla rozsudkem uvržena dne [datum] do prostředí, v němž neměla licenci a právě proto elektrárnu odpojila. K úvahám o časových účincích jednotlivých rozhodnutí lze též podotknout, že po rozsudku Nejvyššího správního soudu z [datum], jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v [obec], byl obnoven stav před zrušením licence a od té doby bylo možné licenci nazpět pokládat za nepřetržitou. Přesto rozsudek Krajského soudu v [obec] po svém vydání vyvolal praktický účinek na žalobkyni. Tímto účinkem byla nemožnost výroby elektřiny.

21. Jestliže žalovaná uvažovala o dílčím zavinění žalobkyně na ušlém zisku spočívající v tom, že žalobkyně o své vůli přestala elektřinu vyrábět, nesdílí soud tento názor. Přestávka ve výrobě elektřiny a související nedostatek fakturace skutečně byly bezprostřední příčinou ušlého zisku. Tato nečinnost žalobkyně však nebyla založena na svobodném rozhodnutí žalobkyně, nýbrž byla jedním následků rozsudku Krajského soudu v [obec]. Navazující následkem, jehož jedinou relevantní příčinou však byl výrok rozsudku Krajského soudu v [obec], byl ušlý zisk žalobkyně.

22. Za újmu žalobkyně v podobě ušlého zisku žalovaná odpovídá podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 28. 5. 2015, č. j. 62 A 108/2013 - 158, byl později jako nezákonný zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 6 As 141/2015 – 63.

23. Ušlý zisk žalobkyně spočívá jednak v užším ušlém zisku za nevyrobenou elektřinu ve výši 7 928 320 Kč a dále v ušlém úroku ze zisku, který by jinak byl uložen na bankovním účtu. Tento ušlý úrok žalobkyně v žalobě nárokovala za měsíc červenec z červnového ušlého zisku 2 931 784 Kč při úrokové sazbě 0,19 % měsíčně ve výši 19 496 Kč, za měsíc srpen z červencového ušlého zisku 3 673 617 Kč při úrokové sazbě 0,17 % měsíčně ve výši 21 858 Kč a za měsíc září ze srpnového ušlého zisku 1 322 918 Kč při úrokové sazbě 0,19 % měsíčně ve výši 19 496 Kč, v součtu tedy 49 225 Kč. Jelikož z údajů České národní banky o úrokových sazbách vyplývá, že žalobkyně by žádaného úroku skutečné dosáhla, je částka 49 225 Kč též ušlým ziskem žalobkyně. Celkem ušlý zisk dosahuje výše 7 977 545 Kč. Tuto částku soud žalobkyni přiznal a uložil žalované povinnost ji zaplatit.

24. Spolu s dlužným ušlým ziskem je žalovaná povinna podle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., a to z ušlého zisku za prodej elektřiny ve výši 7 928 320 Kč od [datum], kdy se po nesplnění výzvy k zaplacení dostala žalovaná do prodlení, do zaplacení.

25. Soud naopak zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala úroku z prodlení za ušlý zisk 49 225 Kč z nerealizovaných úroků. Právní řád odlišuje význam úroku a úroku z prodlení jako dvou možných způsobů zhodnocení jistiny v závislosti na délce trvání dluhu, resp. na délce prodlení. Obě tato úročení mají svůj vztah k jistině, nikoliv k sobě navzájem, proto úrok z prodlení z (potenciálního) úroku přiznal nelze.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, která měla v řízení zcela převažující úspěch, přiznal náhradu ve výši 297 564,51 Kč. Náhrada sestává z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z tarifní hodnoty ve výši 7 977 545 Kč. Za úkon právní služby tedy náleží odměna 40 220 Kč dle § 11 odst. 1 vyhlášky a náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Náhrada odměny byla žalobkyni přiznána v celkové výši 241 320 Kč v souvislosti s šesti úkony právní služby, kterými bylo převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, podání s rozšířením žaloby z [datum] a účast na jednání ve dnech 21. 10. a [datum]. Náhrada naopak nebyla přiznána za písemné podání z [datum], jehož účelem bylo upřesnění žaloby, což byla náprava nedostatku, za který odpovídá žalobkyně. Náhrada hotových výdajů činí celkem 1 800 Kč. Žalobkyni byla přiznána náhrada cestovních výdajů v celkové výši 2 375,46 Kč, a to v souvislosti s cestami uskutečněnými dne [datum] a [datum] vždy náhrada 1 187,73 Kč (při ceně 33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., při průměrné spotřebě 6,7 l /100 km a základní náhradě 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. bylo ujeto 188 km). Dále byla žalobkyni přiznána náhrada celkem 500 Kč za čas promeškaný cestováním v trvání 5 × 30 minut podle § 14 odst. 3 vyhlášky. Konečně žalobkyni náleží náhrada DPH 51 659,05 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu zaplaceného parkovného 20 Kč, neboť jde o hotový výdaj související s jednáním, a náhrada těchto hotových výdajů byla přiznána v paušální výši. Rovněž soud žalobkyni nepřiznal náhradu ceny znaleckého posudku 24 200 Kč, neboť šlo o náklad žalobkyně ke zjištění výše jejího nároku vynaložený před zahájením řízení; takový náklad mohl představovat část vzniklé škody a být předmětem řízení, nešlo však o náklad řízení samotného.