11 C 176/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zvýšení výživného

I. Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č. j. 6 Nc 8525/2015 – 40 ze dne 4. 5. 2016, kterým byla stanovena vyživovací povinnost otce pro tehdy nezletilou [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum] částkou 2 300 Kč měsíčně, se mění tak, že toto výživné se zvyšuje na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od května 2022, které je povinen žalovaný platit vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně.

II. Nedoplatek výživného ve výši 16 200 Kč za měsíce květen až říjen 2022 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných po právní moci tohoto rozsudku, vždy s běžným výživným.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 63 429,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému, jejímu otci, domáhala zvýšení výživného, které bylo naposled určeno rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 5. 2016, č. j. 6 Nc 8525/2015 – 40. Oproti stávajícímu výživnému 2 300 Kč měsíčně, žádala žalobkyně nové přiznat částku 5 000 Kč měsíčně. Uvedla, že od doby, kdy bylo o výživném naposled rozhodnuto, uplynulo 6 let a žalobkyně nastoupila ke studiu na vysoké škole. Vzrostly proto její potřeby. Nakupuje učebnice za 1 500 – 2 000 Kč za semestr, platí 3 240 Kč – 3 348 Kč měsíčně za ubytování, 320 Kč měsíčně za obědy, 100 Kč za každou cestu mezi místem bydliště a Prahou, ročně za MHD, vynakládá cca 2 000 Kč měsíčně za ostatní své potřeby v oblasti ošacení, hygieny, a potravin. Většinu výdajů při nynějších příspěvcích žalovaného musí hradit žalobkyni matka. Žalovaný žalobkyni mimo výživné ničeho nepřispívá. Žalovaný pracuje jako novinář na volné noze, žalobkyně jeho poměry a možnosti neznala. Se žalovaným se stýká obyčejně jednou za měsíc o víkendu. Výživné byl ochoten zvýšit pouze v případě, že si žalobkyně svůj příjem u žalovaného odpracuje.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že se vztahy mezi ním a žalobkyní podstatně zhoršily na jaře 2022. Naposled se setkali na oslavě narozenin, žalobkyně obdržela kapesné 3 001 Kč a víc o žalovaného neprojevila zájem, žalobkyně jej kontaktuje pouze telefonicky, na zprávy odpovídá po urgencích; stejným způsobem žalovanému sděluje své studijní výsledky. Žalovaný jí proto mimo výživné nedává žádné prostředky. Nabízel žalobkyni letní brigádu, ze které by měla výdělek, avšak žalobkyně odmítla. Žalovaný se obával, že pokud soud žalobě vyhoví, nebude mít žalobkyně již důvod se žalovaným se stýkat. V roce 2021 měl příjmy 229 446 Kč, výdaje 91 778 Kč. V průběhu řízení daroval žalobkyni částku 10 000 Kč, když mu doložila, že pokračuje ve studiu. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. K posouzení skutkové stránky věci provedl soud v nezbytném rozsahu důkazy, které označili účastníci. Zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 5. 2016, č. j. 6 Nc 8525/2015 – 40, bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částkou 2 300 Kč měsíčně od [datum]; soud vyšel z příjmů matky 23 300 Kč a z příjmů otce 5 000 Kč až 10 000 Kč; žalobkyně byla žákyní 8. třídy základní školy; výše výživného umožňovala otci přispívat i nad jeho rámec, jak si otec přál. Soud dále zjistil z potvrzení o studiu, že žalobkyně byla v akademickém roce 2021 2022 a je i v roce 2022 /2023 studentkou [anonymizováno] fakulty Univerzity Karlovy v prezenční formě studia. Z emailových zpráv z dubna a května 2022 soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovaného o zvýšení výživného kvůli nákladům na studium; žalovaný další příspěvek podmiňoval lepším informováním o osobních věcech žalobkyně či výpomocí žalobkyně v domácnosti žalovaného. Podle dohody o provedení práce z [datum] žalobkyně pracuje příležitostně jako prodavačka.

4. Z výpovědi žalobkyně zjistil soud, že žalobkyně omezila svou pomoc v domácnosti žalovaného od té doby, co dosáhla zletilosti. Žalovaný od ni předtím chtěl zejména provádět úklid, zatímco čas trávil u počítače. S žalovaným si nemá, co říci, žalovaný na ni křičí. Snaží se otci odpovídat za telefonáty a zprávy. Podává mu souhrnné informace o svém studiu. Žalobkyně musí platit za ubytování na vysokoškolské koleji, každý týden platí jízdné do školy a zpátky ve výši vždy cca 100 Kč. Platí roční jízdenku na MHD, která je výhodnější než 10 měsíčních jízdenek. Za potraviny vynaloží cca 2 000 Kč měsíčně, za hygienické potřeby a ošacení cca 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně. Dále dosud platila za stravování v menze 320 Kč měsíčně. Když není ve škole, chodí pracovat jako prodavačka, čímž si přes prázdniny vydělala 10 000 Kč. Matka se svými příjmy nezvládá uhradit náklady žalobkyně; platí jí kolejné a dává kolem 3 000 Kč v hotovosti, celkem jde cca o 6 000 Kč měsíčně, dále matka platí veškeré náklady na bydlení ve svém domě. Očekávala, že žalovaný bude nad dosavadní výživné platit kolejné v každém druhém měsíci. Žalovaný jí přispíval nad výživné vždy jen za odvedenou práci; naposled to bylo v květnu 2022 částkou 3 000 Kč. Na účtu, který převzala od rodičů, se nachází částka 20 000 Kč.

5. Výslechem žalovaného soud zjistil, že má zájem o kontakt se žalobkyní a o informace o ní. Je ochoten jí více přispívat, když v tomto bude žalobkyně k němu více vstřícná. Domnívá se však, že žalobkyně o něj zájem nemá. Jeho příjmy jsou v průběhu roku nevyrovnané. Vydává internetový magazín obcasnik.eu, kde za úplatu uveřejňuje články a reklamu. Odhadl své roční příjmy částkou 200 000 Kč. Pro daňové účely uplatňuje náklady v paušální výši 50 %, což odpovídá i nákladům skutečným. Jeho životní náklady jsou spojení s bydlením, kde platí do fondu oprav 6 000 Kč měsíčně a za vodu a energie 2 000 Kč až 3 000 Kč. [příjmení] potřebovat nový automobil. Dosavadní příjmy za rok 2022 nevyčíslil.

6. Z dokladů o nákupech a platbách soud zjistil, že jízda autobusem z [obec] do [obec] stojí 97 Kč. Na vysokoškolské koleji [anonymizováno] žalobkyně platí kolejné cca 3 750 Kč měsíčně. Jízdné v městské hromadné dopravě na 12 měsíců žalobkyni stojí 1 280 Kč. Za nákup v drogerii zaplatila žalobkyně v září 2022 částku 1 249 Kč, za nákup v lékárně v říjnu 2022 částku 139 Kč. Jedna z učebnic stála 189 Kč. Na účet v menze vložila v říjnu 2022 částku 300 Kč.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného [číslo] vedeného u [právnická osoba], zjistil soud, že žalobce v období [datum] – [datum] obdržel na účet platby 336 702,31 Kč a vyplatil 322 746,18 Kč. Příjmy na účet jsou nepravidelné, nejčastěji v částkách 10 000 Kč – 40 000 Kč.

8. Z výpisu z daňového přiznání za rok 2021 soud zjistil, že žalovaný vykázal příjmy 229 446 Kč a výdaje 91 778 Kč. Daň z příjmů pak činila 20 640 Kč, avšak po odečtení slevy na poplatníka 27 840 Kč žalovaný daň neplatil.

9. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

10. Podle § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

13. Soud se v první řadě zabýval otázkou, zda lze rozhodovat o výši výživného poté, co bylo o výživném rozhodnuto již rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 5. 2016, č. j. 6 Nc 8525/2015 – 40. Dospěl k závěru, že během šesti let od roku 2016 se podstatně změnily potřeby žalobkyně. Žalobkyně namísto základní školy studuje vysokou školu, kde samostatně bez rodičů bydlí a musí si i odděleně zajišťovat stravu. S jejím věkem vzrostly potřeby v oblasti ošacování i hygieny, resp. kosmetiky. Změna nastala též u žalovaného, který oproti dřívějším výdělkům 5 000 Kč – 10 000 Kč měsíčně, má nyní příjmy přes 300 000 Kč za 10 měsíců, z čehož i po odečtení nejvyšších myslitelných výdajů v míře 50 %, zbývá výdělek 15 000 Kč měsíčně. Změny u obou z účastníků jsou zvýrazněny i nárůstem obecné cenové úrovně cca o 30 %. Za těchto okolností bylo možné rozhodnout o výživném v nových poměrech a změnit tak dřívější rozhodnutí.

14. Při úvaze o výši výživného vyšel soud ze základního zákonného pravidla, podle něhož výživné musí odpovídat potřebám oprávněného a možnostem povinného. Výživné dítěte může i přesáhnout nezbytné potřeby, aby mělo dítě životní úroveň v zásadě shodnou se svými rodiči. Výše výživného může být ideálně určena při úplné znalosti poměrů na straně rodiče i dítěte.

15. Žalobkyně své poměry soudu objasnila v dostatečné míře. Žije se svou matkou, která hradí náklady bydlení i stravu. Jezdí studovat vysokou školu do [obec], čímž se připravuje na budoucí povolání. S tím jsou však spojeny náklady na ubytování přes 3 500 Kč měsíčně a cestování 1 000 Kč měsíčně (cesty z bydliště cca 900 Kč, měsíční podíl na ceně jízdenky MHD 100 Kč). Není nepřiměřený odhad žalobkyně, že za stravu v [obec] zaplatí cca 2 500 Kč měsíčně (za hotová jídla v menze a za další nakupované potraviny). Shodně lze hodnotit výdaj 1 500 Kč měsíčně za oblečení a hygienu. Jen tyto zmíněné výdaje tvoří sumu 8 500 Kč měsíčně. Žalobkyně bezpochyby další prostředky vynakládá při nákupu učebnic, jak tvrdila a na jiné pravidelné i nepravidelné výdaje. Žalobkyně tedy potřebuje ke svému živobytí, které nedosahuje nadstandardní úrovně, částku cca 10 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyni hradí dosud ubytování na koleji, telefonní poplatky a dává jí na další útraty částku 3 000 Kč měsíčně; mimo to nese náklady na bydlení žalobkyně v [obec] a její domácí stravování. Žádaná částka 5 000 Kč měsíčně od žalovaného tedy pokrývá nejvýše polovinu potřeb žalobkyně.

16. Prokázání příjmů a možností povinného rodiče je pro oprávněné dítě nesnadné a obyčejně není v zájmu rodiče. Proto výše citované ustanovení § 916 o. z. stanoví fiktivní příjem rodiče, pokud neprokáže své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení jeho majetkových poměrů. Žalovaný se v nynějším řízení stavěl k prokázání svých poměrů vyhýbavě. Přestože apeloval na citlivý přístup a na slušné chování žalované k němu jako otci, neuvedl ani přes výslovnou výzvu žádná konkrétní tvrzení ke svým aktuálním příjmům a výdělkům a jedinou listinou, kterou na výzvu předložil, byl výpis z daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2021. Při ostatních skutkových zjištěních a okolnostech řízení, zejm. výši uplatněného nároku, však nebylo třeba počítat s fiktivním příjmem žalovaného a bylo možné případ posoudit i při omezených zjištěních.

17. Poměry žalovaného byly v řízení doloženy výpisem z jeho účtu. Výpis obsahuje příjmy na účet ve výši 336 702,31 Kč za necelých 10 měsíců roku 2022, jde tedy o příjmy cca 34 000 Kč měsíčně. Žalovaný tvrdil, že k dosažení příjmů musí vynakládat určité výdaje. Výši výdajů nekonkretizoval ani přes přímou výzvu a namísto toho sdělil, že výdaje bude počítat až s daňovým přiznáním v příštím roce. Vysvětlení žalovaného, že jeho výdaje víceméně odpovídají paušálním nákladům pro daňové účely 50 %, je pro nynější řízení nedostatečné. Jestliže stát pro administrativní zjednodušení připouští úlevu některým daňovým poplatníkům, nemůže toto zjednodušení znevýhodňovat dítě proti svému rodiči. Bylo břemenem žalovaného, aby své výdaje tvrdil a prokázal. K tomu měl nejlepší příležitost nad výpisem ze svého účtu. Účel svých plateb však žádným způsobem nepopsal a neprokázal. Žalovaný namísto objasnění svých poměrů při účastnické výpovědi líčil nereálný stav, kdy měl mít dlouhodobě vyšší výdaje než příjmy (příjmy po odečtení nákladů cca 100 000 Kč ročně, měsíční výdaje 6 000 Kč do fondu oprav, 3 000 Kč za energie, nepočítaje ostatní nutné náklady na živobytí). Nepřesně popisoval výši svých daní, kdy i z částečného přiznání k dani z příjmů za minulý rok vyplývá, že daň z příjmů neplatil (tím není vyloučeno, že plnil jiné své veřejnoprávní povinnosti). Soud tedy nemohl žádné konkrétní výdaje do poměrů žalovaného promítnout a další úvahy se musely odvíjet od příjmů přes 30 000 Kč měsíčně.

18. Příjmy žalovaného umožňují žalobkyní žádanou částku 5 000 Kč měsíčně platit. Žalovanému při prokázaných příjmech zbude více než 25 000 Kč na ostatní potřeby. Výživné 5 000 Kč nedosahuje 18 % z jeho příjmů doporučených v tabulce připravené Ministerstvem spravedlnosti, dostupní na vyzivne.justice.cz – žalovaný má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, žalovaná studuje vysokou školu.

19. Výživné žádané žalobkyní tedy rozhodně nepřesahuje částku, která je přiměřená jejím potřebám i možnostem žalovaného. Žalobě proto bylo možné vyhovět.

20. Přiznání zvýšeného výživného nebylo na překážku chování žalobkyně vůči žalovanému. Ani v tvrzeních žalovaného se nenacházejí provinění žalobkyně proti dobrým mravům. Žalobkyně vůči žalovanému zachovává nezbytnou úctu a udržuje s ním alespoň základní kontakt, byť bez nadšení, které je jinak mezi dětmi a rodiči obvyklé. Podmínkou pro vznik vyživovací povinnosti není úsluha či domácí práce vyžadované žalovaným.

21. O zvýšení výživného bylo rozhodnuto s účinností od května 2022, kdy již byly nastoleny nynější poměry spočívající ve vysokoškolském studiu žalobkyně a v příjmech žalovaného. Vzhledem k minulému období, ve kterém dochází ke zvýšení, došlo k nedoplatku představovanému rozdílem mezi placeným výživným 2 300 Kč v měsících květen až říjen 2022 a novým výživným 5 000 Kč. Tento nedoplatek činí 16 200 Kč a žalovanému bylo uloženo zaplatit jej ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným.

22. Žalobkyni, která měla v řízení plný úspěch, byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů, které jí vznikly. Žalovaný pro případ neúspěchu v řízení neměl proti náhradě nákladů řízení námitky. Pro přiznání náhrady nákladů dával důvod i způsob jednání žalovaného během řízení. Žalovaný se zcela vyhýbal návrhům žalobkyně na uzavření dohody o výživném, kde žalobkyně byla ochotna z uplatněného nároku ustoupit. Při obsáhlém vyjednávání žalovaný nepřišel s jakýmkoliv návrhem a ve všech svých vyjádřeních odváděl pozornost jen k pro něj nevhodnému chování žalované.

23. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou. Advokátce náleží odměna za šest úkonů právní služby vykonaných při zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby, účast na dvojím soudním jednání a další podání k věci). Tarifní hodnotou pro výpočet odměny za jeden úkony právní služby je částka 162 000 Kč (jde o pětinásobek vymáhaného ročního plnění, tedy rozdílu mezi žádaným výživným 5 000 Kč a dosud platným výživným 2 300 Kč, podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna za úkon právní služby pak činí 7 580 Kč za každý z úkonů podle § 7 vyhlášky. Odměna celkem činí 45 480 Kč. Zástupkyně žalobkyně má dále nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky za každý z šesti úkonů, celkem tedy na 1 800 Kč. Zástupkyni náleží náhrada cestovného v celkové výši 5 141,22 Kč, a to v souvislosti s cestami dne [datum] a [datum] vždy náhrada 2 570,61 Kč za 274 ujetých km v částce 1 970,61 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za ztrátu času cestováním v trvání 6 × 30 minut v částce celkem 600 Kč podle § 14 vyhlášky. Zástupkyně žalobkyně je registrována k DPH, žalobkyni proto byla přiznána i náhrada této daně v sazbě 21 %, tedy částka 11 008,46 Kč. Žalobkyni byla v součtu přiznána náhrada nákladů řízení 63 429,68 Kč