11 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 743,81 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 743,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 300,16 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných po právní moci tohoto rozsudku vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 137,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 743,81 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) dne 16. 10. 2024 smlouvu o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“). Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 15. 11. 2024 spolu s poplatkem ve výši 6 300,16 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 12. 12. 2025. Žalobkyně v průběhu řízení vzala žalobu zpět ohledně částky 6 743,81 Kč (poplatek a úrok) a úroku z prodlení z částky 6 300,16 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení. Dále souhlasila s úhradou dluhu žalovaným ve splátkách po 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně při uzavírání smlouvy neprověřila jeho úvěruschopnost, protože neověřila jeho příjmy ani výdaje. Dále žalovaný namítal neplatnost úroků a poplatků, které jsou z důvodu výše RPSN (9 059,1 %) neplatné. Žalovaný souhlasil s úhradou částky bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč prostřednictvím splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 15 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 3 780,09 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč jednorázově nejpozději do 15. 11. 2024. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru.

5. Z dokumentu „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 36 472 Kč a výdaje ve výši 13 000 Kč. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, dne 16. 10. 2024 částku 15 000 Kč.

6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2025 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení ze dne 12. 12. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy k úhradě ze dne 12. 12. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 45 513,49 Kč do tří dnů.

7. Na základě předložených listinných důkazů a provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně poplatku a úroku do 15. 11. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho tvrzení.

8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a lustrací v registrech. Žalobkyně uvedla, že žádné další důkazy nenavrhuje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, tj. neuhrazenou jistinu, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně (podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 15 000 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně vždy do 20. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. Placení ve splátkách i výši splátek navrhl žalovaný a žalobkyně se splátkami i jejich výší souhlasila.

14. Soud zastavil řízení podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. ohledně částky 6 743,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 300,16 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, neboť žalobkyně vzala v uvedeném rozsahu žalobu zpět.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 21 743,81 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 15 000 Kč, tj. z 69 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do částky, ohledně které bylo řízení zastaveno, v celkové výši 6 743,81 Kč tj. ze 31 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 38 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 38 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 870 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.” z tarifní hodnoty ve výši 21 743,81 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé), dále z částky 1 980 Kč podle § 14b odst. 4 a § 7 bodu 5 a. t. za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (částečné zpětvzetí žaloby) učiněném po podání žaloby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 3 930 Kč ve výši 825,30 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 5 625,30 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 2 137,61 Kč (38 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.