11 C 192/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 67 968 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 616 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 600 Kč od 21. 11 2022 do 29. 5. 2023,- s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 700 Kč od 21. 5. 2023 do 30. 6. 2023 a- s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 616 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacenía dále částku 3 352 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 850 Kč od 21. 11 2022 do 29. 5. 2023,- s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 Kč od 30. 5. 2023 do 30. 6. 2023,- s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 200 Kč od 21. 5. 2023 do 30. 6. 2023 a- s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 352 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 62 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 Kč za den 29. 5. 2023, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 57 672 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 67 968 Kč s příslušenstvím. Po připuštění změny žaloby usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2024, č. j. 11 C 192/2024 85, bylo předmětem řízení zaplacení školného (úplaty za vzdělávání) ve výši 2 616 Kč za vzdělávání , jméno FO, , smluvní pokuty 31 000 Kč za porušení smlouvy o jeho vzdělávání, školného ve výši 3 352 Kč za vzdělávání , jméno FO, a smluvní pokuty 31 000 Kč za porušení smlouvy o jeho vzdělávání. Žalobu žalobkyně zdůvodnila tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 14. 9. 2022 dvě smlouvy o vzdělávání dvou synů žalované, , jméno FO, (dále vždy rozuměj , jméno FO, ) a , jméno FO, (dále vždy rozuměj , jméno FO, ), v základní škole, kterou provozuje žalobkyně (dále též jen ScioŠkola“ či „škola“). Ve smlouvě se žalovaná zavázala platit od 1. 10. 2022 školné 4 700 Kč měsíčně za syna , jméno FO, a 5 200 Kč měsíčně za syna , jméno FO, . Smlouvy byly uzavřeny na dobu do 31. 1. 2023. Ve smlouvách se žalovaná zavázala po skončení sjednané doby zajistit přestup synů na jinou základní školu. Pro případ porušení této povinnosti se žalovaná v obou smlouvách zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den, kdy její dotčený syn zůstane žákem školy žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně navštěvovali oba synové žalované ScioŠkolu i v období od 1. 2. 2023 do 30. 6. 2023. Za tím účelem žalobkyně se žalovanou uzavřela ústní smlouvu o vzdělávání, která měla stejné podmínky jako předchozí písemné smlouvy. Žalovaná platila školné nepravidelně a výsledkem jejích úhrad, po započtení přeplatků na stravném, je nedoplatek na školném za , jméno FO, ve výši 2 616 Kč a za , jméno FO, ve výši 3 352 Kč. I přes ukončení smluv k 31. 1. 2023 navštěvovali synové žalované ScioŠkolu až do 30. 6. 2024 a přijati na jinou základní školu byli až 6. 12. 2023. Porušením povinnosti žalované přihlásit syny na jinou školu vznikl žalobkyni dle jejího tvrzení nárok na zaplacení smluvní pokuty 1 000 Kč denně za každého syna za období od 1. 2. 2023 do 5. 12. 2023. V řízení však žalobkyně uplatnila nárok pouze na smluvní pokutu 31 000 Kč za každého ze synů žalované, což matematicky odpovídá období od 1. 2. 2023 do 3. 3. 2023. Ve vyjádření ze dne 10. 3. 2025 žalobkyně ujasnila, že smluvní pokutu vymáhá za období 1. 2. 2023 do 30. 6. 2026 a za celé toto období redukovala její souhrnnou výši na 31 000 Kč za každou ze vzdělávacích smluv.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že školné za oba syny řádně platila. Za platbu školného pokládala i počáteční platbu za „pobyt na zkoušku“. Synové se pak v červnu 2023 na ScioŠkole již nevzdělávali. Pokud by i přesto vznikl nárok na školné i za červen 2023, měla by žalovaná nedoplatek pouze 16 Kč za , jméno FO, a 502 Kč za , jméno FO, . Jde-li o smluvní pokuty, neporušila žalovaná dle svého tvrzení žádnou svou povinnost. Smlouvy o vzdělávání byly uzavřeny na dobu do 31. 1. 2023 a jednání po tomto datu nelze pokládat za porušení smluv. Smlouvy o vzdělávání pro další období nebyly uzavřeny ústně. K placení smluvních pokut by se žalovaná ústně nikdy nezavázala. Smluvní pokuta v souvislosti s každou smlouvou je zjevně nepřiměřená, když oproti školnému, které činilo 52 000 Kč za školní rok, by smluvní pokuta činila 365 000 Kč, tedy sedminásobek sjednaného školného. Smluvní pokuta dle žalované měla utvrzovat povinnost, kterou žalovaná nemohla splnit, neboť o přestupu dítěte na jinou základní školu rozhoduje ředitel školy. Žalovaná proto navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Před soudem se žalobkyně a žalovaná shodly, že vzdělávání synů žalované , jméno FO, a , jméno FO, se od února 2023 uskutečňovalo podle konkludentně uzavřené smlouvy o vzdělávání. Toto shodné tvrzení vzal soud za své skutkové zjištění podle § 120 odst. 3 o. s. ř.

4. Ze smlouvy o vzdělávání č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se s žalobkyní dohodla na vzdělávání syna žalované , jméno FO, ve ScioŠkole počínaje školním rokem 2022/2023. Školné činilo 52 000 Kč za školní rok s tím, že je splatné v deseti splátkách během doby školní výuky vždy do 20. dne každého měsíce. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 1. 2023. Byla sjednána povinnost žalované zajistit přestup syna na jinou školu po skončení platnosti smlouvy; pro případ, že tato povinnost nebude splněna, zavázala se žalovaná zaplatit smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den, kdy syn zůstane žákem ScioŠkoly. Za smluvní stranu byl označen i , jméno FO, (otec , jméno FO, ), jím však smlouva není podepsána.

5. Smlouva o vzdělávání č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2022 obsahuje shodná ujednání, avšak týkající se syna žalované , jméno FO, .

6. Díky vzdělávání dvou sourozenců na ScioŠkole byla ze školného za syna Daminána poskytnuta sleva 500 Kč z každé měsíční splátky, jak uvedla ke svému nároku žalobkyně.

7. Žalobkyní byla předložena (před změnou žaloby) i další vyhotovení smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, , které byly uzavřeny 14. 9. 2022 a obsahují ujednání o trvání do 30. 6. 2023. Dle shodného prohlášení obou účastnic řízení byly tyto smlouvy zrušeny sjednáním upravených smluv 1. 10. 2022.

8. Z výpisu z účtu žalobkyně, výpisu z účtu žalované i z přehledu plateb sestaveného žalobkyní soud zjistil, že žalovaná zaplatila na školném od října 2022 do června 2023 za syna , jméno FO, celkem 40 200 Kč, z toho částku 4 700 Kč se zprávou „pobyt na zkoušku , Anonymizováno, “ a za syna , jméno FO, celkem 44 400 Kč, z toho částku 5 200 Kč se zprávou „pobyt na zkoušku , jméno FO, “. Současně žalované u žalobkyně vznikl přeplatek na stravném za syna , jméno FO, ve výši 2 084 Kč a za syna , jméno FO, 1 898 Kč. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastnicemi řízení sporné.

9. Podle dvou rozhodnutí ředitele ScioŠkoly ze dne 1. 10. 2022 byli oba synové žalované přijati ke vzdělávání na ScioŠkole do 6. ročníku.

10. Oba synové žalobkyně docházeli do , Anonymizováno, od října 2022 do května 2023, v červnu 2023 nikoliv, jak vyplývá z přehledů docházky, školních rozvrhů a vysvědčení. Tato skutečnost nebyla mezi účastnicemi řízení sporná.

11. Z emailové korespondence mezi žalovanou a , jméno FO, , pracovnicí , Anonymizováno, , z období 21. 11. 2022 – 30. 11. 2022 a 16. 5. 2023 – 27. 5. 2023 soud zjistil, že obě strany si potvrdily, že synové žalované absolvovali v září 2022 ve , Anonymizováno, „pobyt na zkoušku“. Žalovaná se nejprve domnívala, že pobyt na zkoušku má být bezplatný, později ale bylo vyjasněno a bylo dohodnuto, že je za úplatu a bude zaplacen spolu s běžným školným. Cena pobytu na zkoušku činila 2 600 Kč za , jméno FO, a 2 850 Kč za , jméno FO, . Žalovaná v poslední emailové zprávě z 27. 5. 2023 potvrdila, že tyto částky již zaplatila.

12. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 20. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že soud udělil za , jméno FO, , otce nezletilých , jméno FO, a , jméno FO, , souhlas se zápisem do , Anonymizováno, .

13. Hodnocením důkazů jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastnice, učinil soud následující skutkový závěr. Synové žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, v září 2022 absolvovali na , Anonymizováno, pobyt na zkoušku, po kterém byly mezi žalobkyní a žalovanou uzavřeny smlouvy o vzdělávání každého ze synů. Smlouvy byly nejprve uzavřeny s účinností od 14. 9. 2022 do 30. 6. 2023, později ale byly dohodou stran obě smlouvy zrušeny a namísto nich uzavřeny smlouvy s účinností od 1. 10. 2022 do 31. 1. 2023. Za vzdělávání byla sjednána cena 5 200 Kč a 4 700 Kč měsíčně se splatností k 20. dni předcházejícího měsíce. Bylo sjednáno, že pokud po skončení platnosti smluv nebudou synové žalované přijati na jinou školu a budou pokračovat ve vzdělávání na , Anonymizováno, , zaplatí žalovaná žalobkyni smluvní pokutu 1 000 Kč denně za každého syna. Synové žalobkyně navštěvovali školu v řádné docházce od 1. 10. 2022 a pokračovali v tom i po 31. 1. 2023. Žalobkyně se žalobkyní byly dohodnuty (konkludentně, jak uvedly), že synové žalované se ve , Anonymizováno, budou vzdělávat i nadále, tedy přinejmenším po zbytek školního roku 2022/2023, za stejných cenových podmínek. Synové žalované nejprve podle písemné smlouvy a poté podle konkludentní dohody navštěvovali školu od začátku října 2022 do konce května 2023. V průběhu roku 2023 bylo dohodnuto, že úplata za pobyt na zkoušku, který se uskutečnil v září 2022 činí 2 600 Kč za , jméno FO, a 2 850 Kč za , jméno FO, . Žalovaná potvrdila dohodu o úplatnosti pobytu na zkoušku i výši úplaty za tento pobyt. Školné platila žalovaná nepravidelně. Za vzdělávání syna , jméno FO, zaplatila celkem 49 500 Kč a za pobyt na zkoušku 2 600 Kč; současně měla přeplatek na zálohách na stravné ve výši 2 084 Kč. Za vzdělávání syna , jméno FO, zaplatila celkem 41 600 Kč a za pobyt na zkoušku 2 850 Kč; současně měla přeplatek na zálohách na stravné ve výši 1 898 Kč.

14. Po právním hodnocení věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužného školného (úplaty za vzdělávání) je důvodný.

15. Podle § 123 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, vzdělávání v základních a středních školách, které nejsou zřízeny státem, krajem, svazkem obcí nebo obcí, a ve vyšších odborných školách lze poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost dané školy.

16. Podle § 123 odst. 4 věty druhé zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, výši úplaty podle odstavců 1 až 3 stanoví v případě škol a školských zařízení zřízených jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou právnická osoba, která vykonává činnost těchto škol a školských zařízení.

17. V případě žalobkyní vymáhaného školného se žalovaná zavázala platit žalobkyni úplatu 4 700 Kč měsíčně (oproti dohodnuté částce 5 200 Kč poskytla žalobkyně slevu 500 Kč) za vzdělávání syna , jméno FO, od října 2022 a úplatu 2 600 Kč za pobyt na zkoušku v září 2022. Vzdělávání bylo sjednáno písemnou smlouvou do 31. 1. 2023 a poté konkludentní dohodou až do června 2023, kdy končil školní rok. Skutečnost, že synové žalované , Anonymizováno, v červnu 2023 fakticky již nenavštěvovali (kvůli odebrání dětí žalované v rámci výkonu rozhodnutí), nezasahuje do dohody o vzdělávání a do povinnosti platit úplatu za vzdělávání. Za syna , jméno FO, proto měla žalovaná povinnost zaplatit celkem školné 42 300 Kč (9 × 4 700 Kč) a za pobyt na zkoušku 2 600 Kč. Celkem povinnost žalované činila 44 900 Kč. Tuto částku žalobkyně snížila o přeplatek, který měla žalovaná na zálohách na stravné za syna , jméno FO, ve výši 2 084 Kč. Povinností žalované tedy bylo zaplatit celkem částku 42 816 Kč. Zaplatila však pouze 40 200 Kč. Zůstal jí tak dluh 2 616 Kč.

18. Za vzdělávání syna , jméno FO, se žalovaná zavázala platit úplatu 5 200 Kč měsíčně od října 2022 do června 2023. Celkem tak měla povinnost zaplatit školní 46 800 Kč (9 × 5 200 Kč) a za pobyt na zkoušku 2 850 Kč. Celkem povinnost žalované činila 49 650 Kč. Tuto částku žalobkyně snížila o přeplatek, který měla žalovaná na zálohách na stravné za syna , jméno FO, ve výši 1 898 Kč. Povinností žalované tedy bylo zaplatit celkem částku 47 752 Kč. Zaplatila však pouze 44 400 Kč. Zůstal jí tak dluh 3 352 Kč.

19. Hodnotil-li soud pobyt na zkoušku, je přesvědčen, že byl sjednán jako úplatný. Tato skutečnost vyplývá z emailové komunikace mezi žalovanou a zástupkyní žalobkyně , jméno FO, , kde žalovaná potvrdila, že se s žalobkyní dohodla na úplatě za pobyt. Úplata za pobyt na zkoušku odpovídá povaze , Anonymizováno, , která není zřízena státem, krajem nebo obcí, a vzdělávání poskytuje za úplatu. Platba za tuto službu není v rozporu se samotným pojmem „pobyt na zkoušku“, jak argumentovala žalovaná. Pokud byla služba poskytována „na zkoušku“, je tím míněna spíše možnost čerpání služby jednoduše ukončit v případě nespokojenosti, nikoliv čerpat službu bezplatně, pokud službu nelze ani vrátit. Úplatu na pobyt na zkoušku soud neshledává odporující ochraně spotřebitele; pobyt na zkoušku je spíše službou ve prospěch spotřebitele.

20. Smlouvy o vzdělávání váží pouze žalovanou, která byla smluvní stanou smluv. Ke smlouvám nepřistoupil otec dětí , jméno FO, a jeho akceptace smluv nebyla ani jiným způsobem nahrazena. Soud rozhodující o poměrech nezletilých dětí vyslovil souhlas se zápisem dětí do , Anonymizováno, , nikoliv o nahrazení projevu vůle , jméno FO, .

21. Soud proto uložil žalované povinnost, aby dlužnou úplatu za vzdělávání žalobkyni zaplatila. Spolu s úplatou je povinna zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k platební historii žalované uložil soud povinnost platit úrok z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti měsíčního školného až do zaplacení příslušné částky. Žaloba v tomto ohledu byla zamítnuta pouze pro úrok z prodlení z částky 50 Kč za den 29. 5. 2023, neboť v tento den žalovaná plnila a nebyla v prodlení.

22. Nepříznivě pro žalobkyni však soud hodnotil nárok na zaplacení smluvních pokut 31 000 Kč a 31 000 Kč za porušení povinnosti žalované zapsat děti na jinou základní školu po ukončení platnosti písemných smluv o vzdělávání, tj. od 1. 2. 2023.

23. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. V posuzovaném případě byla smluvní pokuta v písemné smlouvě o vzdělávání sjednána výslovně pro období, kdy již smlouva o vzdělávání nebyla v platnosti. Účinnost ujednání o smluvní pokutě se tak ze své povahy lišila od účinnosti sjednaného vzdělávání.

25. Soud je jednoznačně přesvědčen na základě významu smluvního ujednání, že vůle smluvních stran nepochybně směřovala k tomu, že ujednání o smluvní pokutě, podle něhož nárok na její zaplacení má vzniknout až po zániku smlouvy v důsledku uplynutí času, má přetrvat zánik smlouvy. Taková smluvní pokuta je pak vymahatelná. Obdobný případ posuzoval Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 25. 2. 2020, č. j. 5 Cmo 19/2020 – 414.

26. Právo na smluvní pokutu tedy mohlo vzniknout i po vypršení účinnosti samotného ujednání o vzdělávání.

27. Soud se rovněž oproti žalované nedomnívá, že smluvní pokuta je vymáhána v nemravné výši, pokud byla uplatněna částka 31 000 Kč za pět měsíců, kdy měla být porušována povinnost.

28. Pokud by byly splněny ostatní podmínky, byl by nárok na smluvní pokutu oprávněný i za té okolnosti, že přestup dětí na jinou základní školy není plně v moci žalované, neboť o přijetí rozhoduje ředitel příslušní školy. Pokud by k tomu měla žalovaná vůli, bez pochyb by našla školu, kam její děti budou přijaty a mohou přestoupit.

29. Podmínky pro vznik práva na zaplacení smluvní pokuty však nebyly splněny proto, že povinnost žalované přihlásit své děti na jinou školu zanikla tím, že byla sjednána nová smlouva o vzdělávání na , Anonymizováno, v konkludentní podobě. Smluvní strany smlouvy, kde byla sjednána smluvní pokuta za nepřihlášení dětí na jinou školu, se nově dohodly, že děti budou ve vzdělávání pokračovat na stejné škole. Právo na smluvní pokutu mělo vzniknout, pokud se děti budou vzdělávat na , Anonymizováno, po ukončení platnosti smlouvy. Vzdělávání však pokračovalo nikoliv bezesmluvně, nýbrž na základě nově uzavřené smlouvy, byť šlo o smlouvu v konkludentní podobě. Žalovaná tedy neporušila povinnost přihlásit děti na jinou školu, neboť takovou povinnost neměla, a naopak měla právo, aby se její děti na , Anonymizováno, vzdělávaly.

30. Negativní okolností je, že pro nedostatek písemných smluv snad nemohla žalobkyně čerpat státní příspěvek na poskytování vzdělávání. Za tuto okolnost však neodpovídá žalovaná, pokud na ni nebyla nikdy upozorněna a na konkludentní dohodě o dalším vzdělávání se podílela i žalobkyně.

31. Soud proto nárok na zaplacení dvou smluvních pokut po 31 000 Kč zamítl jako nedůvodný.

32. S ohledem na výsledek řízení přiznal soud žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 143 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná uspěla s obranou proti nároku žalobkyně na zaplacení dvou smluvních pokut po 31 000 Kč. Naproti tomu žalobkyně uspěla s nárokem na školné ve výši 2 616 Kč a 3 352 Kč. Neúspěch žalované je oproti jejímu neúspěchu nepatrný. Přitom soud zvlášť přihlédl k tomu, že část nákladů řízení žalovaná musela vynaložit v souvislosti s prvotně uplatněným nárokem, který pak byl podstatně změněn.

33. Náklady žalované sestávají z odměny za zastoupení advokátem, který vykonal 9 úkonů právní služby po 3 820 Kč dle 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze 4. 7. 2024, porada s klientkou trvající přes hodinu dne 25. 11. 2024, vyjádření k věci z 29. 11. 2024, porada s klientkou trvající přes hodinu dne 23. 1. 2025, účast na jednání trvajícím přes dvě hodiny dne 28. 1. 2025, porada s klientkou trvající přes hodinu dne 14. 3. 2025 a účast na jednání dne 20. 3. 2025). Náklady žalované jsou dále tvořeny náhradou hotových výdajů zástupce v paušální výši 300 Kč za 4 úkony právní služby v roce 2024 a v paušální výši 450 Kč za 4 úkony právní služby v roce 2025 dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Další složkou nákladů je cestovné ve výši 7 283 Kč, kdy ve dnech 28. 1. 2025 a 20. 3. 2025 bylo automobilem se spotřebou 6,2 l nafty na 100 km ujeto celkem 916 km při ceně 34,70 Kč/l nafty a základní náhradě 5,80 Kč/km. Přiznávána je rovněž náhrada za čas promeškaný zástupcem při cestování, a to za 20 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky. Náhrada je zvyšována o DPH ve výši 10 009 Kč. Celkem přiznaná náhrada nákladů řízení činí 57 672 Kč.