11 C 193/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 40 383 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 383 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 794 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 40 383 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že dne [datum] byly na jeho účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla poskytnuta na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr spolu s úrokem, tj. celkem částku 42 000 Kč uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci s první splátkou splatnou dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně a dostal se do prodlení s úhradou splátky déle než dva měsíce. Žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zesplatnila celý neuhrazený úvěr, který činil 31 551 Kč. Tento dluh představuje neuhrazená jistina úvěru ve výši 28 401 Kč a neuhrazená splátka ve výši 3 150 Kč, která se skládá z dluhu na jistině ve výši 1 599 Kč a dluhu na úrocích ve výši 1 551 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému zaslala tři upomínky k úhradě dluhu, žalovaný však po zesplatnění dluhu nic neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje úhradu dlužné jistiny v celkové výši 30 000 Kč, dále na úrocích částku 1 551 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů za odeslání tří upomínek v celkové výši 300 Kč, smluvní pokutu do okamžiku zesplatnění úvěru ve výši 1 497 Kč za prodlení s úhradou tří splátek a smluvní pokutu po zesplatnění v celkové výši 7 035 Kč z neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek od [datum] do [datum].

2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovaným, které ověřila vždy oproti příslušnému dokumentu nebo telefonicky u zaměstnavatele žalovaného. K ověření příjmů žalobkyně vycházela z výplatních pásek žalovaného za únor a březen 2021 a z výpisů z účtu žalovaného za období od října 2020 do ledna 2021 (podle výpisů náležela žalovanému za říjen mzda 20 124 Kč, za listopad 18 995 Kč, za prosinec 16 717 Kč a za leden 19 763 Kč, podle výplatních pásek pak za únor mzda 13 708 Kč a v březnu 10 598 Kč). Pro vyhodnocení výdajů žalovaného pak žalobkyně použila především statistické modely (normativní náklady jedince a průměrné výdaje obyvatelstva) a vycházela rovněž z existenčního a životního minima jedince. Na základě zjištěných a ověřených údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti, že by žalovaný nebyl schopen řádně splácet sjednané měsíční splátky úvěru.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 2 500 Kč byla určena jako provize zprostředkovatele hrazená žalobkyní na pokyn žalovaného. Z jednotlivých potvrzení o provedení transakce vyplývá, že částka 27 500 Kč byla dne [datum] skutečně poskytnuta na účet žalovaného (uvedený ve smlouvě), téhož dne pak částka 2 500 Kč na blíže specifikovaný účet zprostředkovatele. Výpis ze seznamu subjektů pak osvědčuje oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný byl povinen uhradit kromě jistiny úvěru také úrok ve výši 17,30 Kč denně vyplývající z ujednané roční zápůjční úrokové sazby 21,05 %, celkem tedy částku 42 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že první splátka je splatná dne [datum] a poslední splátka připadá na den [datum]. Pro případ prodlení s úhradou splátek úvěru bylo ve smlouvě zakotveno několik sankčních ujednání. Z čl. IV. odst. 1 smlouvy vyplývá, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce se úvěr stává okamžitě splatným dnem, kdy je oznámení o zesplatnění odesláno žalovanému. Z čl. IV. odst. 2 pak vyplývá povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru do okamžiku zesplatnění úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru a neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení poté, co dojde k zesplatnění úvěru. V souladu s čl. IV. odst. 4 smlouvy je pak žalovaný povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, zejména částku 100 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které shrnují ujednané podmínky úvěru (seznámení s nimi žalovaný potvrdil podpisem formuláře dne [datum]). Z listinného důkazu obsahujícího provedené úhrady žalovaným a z upomínek ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně. Žalovaný byl těmito upomínkami vyzýván k úhradě dlužných splátek. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum], které je současně předžalobní výzvou, vyplývá, že žalobkyně pro prodlení žalovaného zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr. Ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že oznámení o zesplatnění bylo žalovanému odesláno dne [datum], tímto dnem tedy došlo k zesplatnění úvěru. Čestná prohlášení zaměstnance žalobkyně a potvrzení České pošty pak potvrzují odeslání všech výše uvedených výzev/upomínek žalovanému. Z předžalobní výzvy současně vyplývá, že žalovaný byl kromě dluhu ve výši 31 551 Kč vyzván k úhradě upomínacích nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, neboť jak vyplývá z přiložené bonity smlouvy, žalovaný byl před zesplatněním úvěru v prodlení se třemi splátkami. Výše dluhu je pak zřejmá jednak ze zmíněné bonity smlouvy, ale také z listinného důkazu nesoucího způsob umoření jistiny a úroků v jednotlivých splátkách; tzn. na jistině úvěru zbývá dluh ve výši 30 000 Kč a na úrocích 1 551 Kč.

5. Za účelem posouzení, zda před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, soud vycházel především ze samotné smlouvy o úvěru, která obsahuje základní údaje o poměrech žalovaného. Při uzavírání smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije u rodičů, dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 17 700 Kč a jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč. Současně uvedl, že nemá další finanční závazky. Žalobkyně předložila soudu prohlášení rodiče ze dne [datum], z něhož vyplývá potvrzení matky žalovaného, že na bydlení svým rodičům přispívá částkou 1 000 Kč. Dále byla předložena čestná prohlášení žalovaného ze dne [datum], jimiž potvrzuje, že ke dni sjednání smlouvy nemá žádné závazky a nenachází se v úpadku, potvrzuje výši měsíčních výdajů a příjmů uvedených výše a svůj osobní stav. K otázce příjmu žalovaného žalobkyně předložila mzdové listy za únor a březen 2021. Soud pak zohlednil i žalobní tvrzení, pokud jde o údaje zjištěné z výpisů z účtu, z nichž vyplývá průměrný příjem žalovaného tak, jak uváděl. Soudu byly doloženy také výstupy z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí ze dne 28. a [datum] s negativními výsledky. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] ve spojení se statistikou rodinných účtů, spotřeby domácnosti, normativními náklady na bydlení v roce 2021 a životním a existenčním minimem pro rok 2021 přiložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ověřených telefonicky u jeho zaměstnavatele ve výši 16 687 Kč čistého měsíčně a mezi výdaje žalovaného kromě uváděných nákladů na bydlení hodnotila normativní náklady na bydlení jedince ve výši 5 653 Kč, zohlednila životní minimum jedince ve výši 3 860 Kč a nezabavitelnou částku žalovaného ve výši 6 342 Kč. Žalovaného pak vyhodnotila jako úvěruschopného.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. S ohledem na skutečnosti zjištěné provedeným dokazováním s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením soud posoudil předmětný závazkový vztah jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěr dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je pak povinen řídit se pravidly stanovenými zákonem o spotřebitelském úvěru na ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany, zejména je povinen před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (jinými slovy že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele), jinak je smlouva neplatná.

11. Žalobkyně prokázala, že tuto povinnost řádně splnila. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného (při zjišťování jeho skutečných poměrů) postupovala dostatečně obezřetně, veškeré údaje uvedené žalovaným si ověřila (přičemž hodnotila dohromady jak osobní poměry žalovaného, tak poměry majetkové). Za velmi pečlivý soud považuje přístup žalobkyně, která za účelem vyhodnocení celkových poměrů žalovaného pro účely poskytnutí úvěru brala v úvahu obvyklé výdaje jedince v poměrech žalovaného, nespokojila se tedy s výdaji uvedenými žalovaným, ale jeho způsob hospodaření modifikovala podle statisticky upravených modelů. V postupu žalobkyně tedy soud neshledal žádná pochybení. V řízení bylo současně prokázáno, že žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající ze smluvního závazku a poskytla žalovanému sjednané peněžní prostředky. Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění jeho povinností nebránily žádné objektivní překážky. Žalobkyně prokázala, že žalovaný splnil svůj závazek (ve smyslu § 1908 o. z.) jen zčásti. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by uhradil žalobkyni úvěr v celém rozsahu. Není tedy pochyb, že žalobkyni náleží neuhrazená jistina úvěru včetně úroku a souvisejících nákladů a smluvních pokut, které byly mezi stranami řádně sjednány a žalobkyni na jejich zaplacení vzniklo právo v důsledku prodlení žalovaného. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 40 383 Kč společně s úrokem ve sjednané výši 21,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od [datum] (tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru) do zaplacení a za stejné období také úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 616 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 3 794 Kč.