11 C 211/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 31 460,02 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 460,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 29 112,02 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,55 % ročně z částky 29 112,02 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 160,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 460,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že dne 25. 4. 2015 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému dne 29. 4. 2015 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 130,10 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2015. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný uhradil částku 41 725 Kč. Žalobkyně požaduje částku 29 112,02 Kč s úrokem ve výši 12,55 % ročně z této částky od 16. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2 348 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 3, 4, 5, 6 a 7. Podle názoru žalobkyně není její nárok promlčen z důvodu přerušení běhu promlčecí lhůty zahájenou exekucí (zahájené na základě rozhodčího nálezu). Případně je vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný uvedl, že nárok neuznává. Uvedená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, protože žalobkyně při jejím sjednávání neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z paušálních částek. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Zahájení exekuce nepřerušilo běh promlčecí lhůty, protože byla zahájena na základě rozhodčího nálezu, který byl vydán na základě neplatné rozhodčí smlouvy a komplexní vymáhací mechanismus odporoval dobrým mravům.

3. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota“ ze dne 29. 4. 2015, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 4 433 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 106 392 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 130,10 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Součástí smlouvy jsou podmínky úvěru, ve kterých je v čl. 13 sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné splátky v prodlení (prodlení delší než 15 dnů) a ve výši 13 % z výše dlužné splátky (prodlení delší než 30 dnů). Součástí smlouvy byl splátkový kalendář. Spolu se smlouvou bylo vyplněno prohlášení klienta a předsmluvní formulář, který obsahuje parametry úvěru. Z dodatku ze dne 30. 4. 2015 a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, kterou měla k dispozici před vznikem smlouvy.

4. Z faktury č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 994 Kč za prodlení se splátkami č. 3, 4, 5 a 6. Z faktury č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 354 Kč za prodlení se splátkou č. hodnota. Z výpisu ARAD soud zjistil, že úrok ve skupině UK4 pro duben 2015 činil 12,55 % ročně (v kategorii úvěrů na spotřebu činil 12,89 % ročně).

5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla zaslána částka 50 000 Kč dne 29. 4. 2015 na účet č. č. účtu.

6. Z karty klienta a přehledu plnění soud zjistil, že žalovanému bylo vyplaceno celkem 50 000 Kč a že žalovaný uhradil celkem částku 41 725 Kč. Z dokladu SIPO z března 2015 soud zjistil výši záloh za elektřinu a plyn a výši poplatku České televizi a Českému rozhlasu, které platil žalovaný. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu soud zjistil, že jméno FO udělila souhlas s vyplacením úvěru žalovanému na její účet č. č. účtu. Ze souhlasu s inkasem z účtu soud zjistil, že jméno FO udělila souhlas s inkasem do výše 4 500 Kč ze svého účtu pro účet č. č. účtu. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014 soud zjistil, že žalovaný je uveden jako zaměstnanec a jméno FO jako zaměstnavatel. Výplata mzdy byla sjednána hotově. Ze mzdového výměru soud zjistil, že mzda žalovaného od 2. 5. 2014 činila 23 000 Kč. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že za leden 2015 mu byla vyplacena mzda ve výši 17 184 Kč, za únor 2015 ve výši 17 905 Kč, za březen 2015 ve výši 17 905 Kč.

7. Z karty „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný před žalobkyní uvedl svůj příjem ve výši 17 665 Kč a své výdaje ve výši 7 800 Kč. Rezerva tak činila 9 865 Kč.

8. Z výpisu záznamů z registrech SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě částky 106 130 Kč.

10. Z rozhodčího nálezu ze dne 18. 4. 2016, č. j. spisová značka, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 130 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění nálezu dlužná částka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 25. 4. 2015. Pravomoc rozhodce byla dána na základě rozhodčí smlouvy č. hodnota.

11. Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne 4. 3. 2025, č. j. spisová značka (v právní moci dne 23. 4. 2025), soud zjistil, že byla zastavena exekuce, v níž žalobkyně vystupovala jako oprávněná a jako žalovaný povinný. Předmětem exekuce byl nárok ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 25. 4. 2015. Exekučním titulem byl rozhodčí nález tituly před jménem jméno FO ze dne 18. 4. 2016, č. j. spisová značka. Exekuce byla tímto usnesením zastavena podle 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Z důvodu rozporu s dobrými mravy (vysoký úrok, několik smluvních pokut) je úvěrová smlouva neplatná, a proto je neplatná i rozhodčí smlouva, která s úvěrovou smlouvou tvořila provázaný okruh. Soud tak nemohl akceptovat rozhodčí nález jako vykonatelný exekuční titul a exekuci zastavil.

12. K posouzení vymáhacího mechanismu, jaký byl tvrzen žalobcem, vyšel soud v listinných důkazů opatřených v jiných řízeních, kdy žalobkyně právnická osoba., vymáhala své pohledávky. jméno FO při svém výslechu před Okresním soudem v adresa ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka dne 15. 2. 2018 (prostřednictvím dožádání u Okresního soudu v adresa) uvedl, že byl v období od roku 2007/2008 zaměstnán jako tajemník u právnická osoba, která zajišťovala administrativní zázemí pro rozhodce; mezi společností a rozhodci existovala dohoda o odměňování, podle níž rozhodci za určitý počet rozhodnutých věcí náležela odměna zohledňující související náklady, přičemž veškeré náklady spojené s rozhodčí činností nesla rozhodčí společnost a výše odměny byla variabilní v závislosti na finanční náročnosti konkrétního sporu. Současně vyloučil, že by spory rozhodoval někdo jiný než osoba, která přijala funkci rozhodce, a uvedl, že právnická osoba se na rozhodování konkrétních rozhodců nepodílela. Rozhodčí poplatky byly hrazeny na účet této společnosti, přičemž spory iniciované žalobkyní tvořily přibližně 80 % její činnosti. Kromě příjmů z rozhodčích poplatků společnost neměla jiné příjmy z podnikatelské činnosti, disponovala však také dotacemi, a její zisk byl rozdělován na základě rozhodnutí společníků. Dále uvedl, že existovala trojstranná dohoda mezi rozhodcem, právnická osoba a žalobkyní týkající se úhrady rozhodčích poplatků. 13. tituly před jménem jméno FO při svém výslechu do protokolu Obvodního soudu pro adresa o ústním jednání ze dne 25. 2. 2019, vedeném pod sp. zn. spisová značka, uvedl, že rozhodčí činnost vykonává od roku 2009 až 2010 a že většina sporů, které rozhodoval, byla vedena se společností právnická osoba. jako žalobkyní. Dále vypověděl, že právnická osoba zajišťovala veškerou administrativu související s vedením sporů, a to od založení spisu až po odesílání a příjem korespondence. Současně uvedl, že jako advokátní koncipient tituly před jménem jméno FO nebyl ve smluvním vztahu k právnická osoba, pokud je mu však známo, byla mezi oprávněnou a všemi rozhodci uzavřena smlouva, ve které figurovali všichni rozhodci. Smyslem této smlouvy bylo, aby rozhodci byli uváděni v rozhodčích doložkách obsažených ve smlouvách, které oprávněná uzavírala se svými klienty. K úhradě poplatků dále uvedl, že tyto měly být hrazeny pravděpodobně právnická osoba 14. tituly před jménem jméno FO rozhodce a současně společník právnická osoba, při svém výslechu před Okresním soudem v adresa ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka dne 15. 2. 2018 (prostřednictvím dožádání u Okresního soudu v adresa) uvedl, že působil jako rozhodce v době od roku 2008 do 2017. Poplatek za rozhodcovskou činnost činil ke konci období 1 100 Kč a hradila jej žalobkyně. Neměl jiné příjmy než z tohoto poplatku. Další příjmy měl z výkonu advokacie a správy svého majetku. Více než 50 % vydaných rozhodčích nálezů se týkalo žalobkyně (asi 12 000). Nebyl schopen určit časovou náročnost vydání jednoho rozhodčího nálezu. Nálezy psala administrativa podle vzorů a on je poté kontroloval. 15. tituly před jménem jméno FO, rozhodce a současně společník právnická osoba, při svém výslechu před Okresním soudem ve adresa ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka dne 20. 11. 2018 uvedl, že v období přibližně od roku 2008/2009 do roku 2016/2017 vydával zhruba 25 až 30 rozhodčích nálezů týdně. Dále vypověděl, že rozhodčí poplatky byly oprávněnou hrazeny na účet právnická osoba, z něhož byly hrazeny náklady společnosti, zejména na kanceláře, nájmy, software, hardware a zaměstnance. Současně uvedl, že rozhodčí nálezy po administrativní stránce zpracovávali pracovníci administrativy, neboť není zdatným písařem; nálezy jim nediktoval a nebyl schopen určit časovou náročnost své vlastní účasti na rozhodování. Z právnická osoba měl rovněž podíl na zisku a v některých případech jí byly účtovány služby advokátní kanceláře, s níž byl spojen. 16. tituly před jménem jméno FO při svém výslechu před Obvodním soudem pro adresa ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka dne 17. 12. 2018 uvedl, že vykonával rozhodčí činnost v době od roku 2015 do roku 2017. Jako rozhodce působil samostatně, měl smluvní vztah s právnická osoba, která zajišťovala administrativu (prostory, kanceláře, počítače, zasílání korespondence). Rozhodčí poplatky byly hrazeny na účet této společnosti. Vykonával i advokátní praxi, takže příjem z rozhodčí činnosti nebyl jeho jediným příjmem. Pro žalobkyni rozhodl stovky sporů. Od žalobkyně žádné peníze nikdy nedostal. Jeho příjmy byly pouze z rozhodčích poplatků.

17. Ze zprávy Okresního soudu v adresa soud zjistil počet spisů, ve kterých vystupuje žalobkyně a rozhodce tituly před jménem jméno FO (v roce 2009 činil 122, v roce 2010 činil 1 080, v roce 2011 činil 1 688, v roce 2012 činil 450, v roce 2013 činil 2 436, v roce 2014 činil 1 571, v roce 2015 činil 2 977, v roce 2016 činil 2 039, v roce 2017 činil 2 329, v roce 2018 činil 178).

18. Z částečného vyhotovení smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a právnická osoba a rozhodci (tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO).

19. Z usnesení právnická osoba, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, č. j. Anonymizováno ze dne 22. 11. 2021 soud zjistil, že trestní věc (proti: tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, právnická osoba., právnická osoba) byla odložena podle § 159a odst. 1 trestního řádu.

20. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla na základě návrhu žalovaného (vepsaného do formuláře žalobkyně) ze dne 29. 4. 2015 a jeho následné akceptace žalobkyní sepsána smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 4 433 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, přičemž celková částka k úhradě byla sjednána ve výši 106 392 Kč. Smlouva obsahovala pevnou úrokovou sazbu ve výši 130,10 % ročně a ujednání o smluvních pokutách ve výši 8 % z dlužné splátky při prodlení delším než 15 dnů a 13 % z dlužné splátky při prodlení delším než 30 dnů. Uzavření smlouvy bylo následně potvrzeno dodatkem ze dne 30. 4. 2015 a oznámením o schválení úvěru, z nichž vyplývá souhlas žalovaného s uzavřením smlouvy prostředky komunikace na dálku. Dne 29. 4. 2015 byla žalovanému na účet č. č. účtu vyplacena sjednaná částka 50 000 Kč.

21. Z předložených dokladů soud dále zjistil, že žalovaný na splácení úvěru uhradil celkem 41 725 Kč. V souvislosti s prodlením při úhradě jednotlivých splátek žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokuty ve výši 1 994 Kč fakturou č. hodnota za prodlení se splátkami č. hodnota až 6 a ve výši 354 Kč fakturou č. hodnota za prodlení se splátkou č. hodnota.

22. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně zejména z potvrzení o jeho příjmech a prohlášení o výdajích, z registrů SOLUS a NRKI. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 17 665 Kč a výdaje ve výši 7 800 Kč, přičemž disponibilní částka byla vyhodnocena ve výši 9 865 Kč. Ze mzdových podkladů soud zjistil, že žalovaný dosahoval čistého příjmu ve výši 17 184 Kč za leden 2015 a 17 905 Kč za únor a březen 2015. Současně nebyly v registrech SOLUS ani NRKI vedeny žádné negativní záznamy týkající se žalovaného.

23. Dne 11. 1. 2016 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 106 130 Kč. Následně byl ve prospěch žalobkyně vydán rozhodčí nález tituly před jménem jméno FO ze dne 18. 4. 2016, č. j. spisová značka, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 130 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 4. 3. 2025, č. j. spisová značka, pravomocně zastavena. Exekuční soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy neplatná, a proto nemohla založit ani platnou rozhodčí smlouvu, takže rozhodčí nález nepředstavoval způsobilý exekuční titul.

24. Z provedených důkazů dále vyplynulo, že rozhodčí řízení vedená ve prospěch žalobkyně byla administrativně zajišťována společností právnická osoba, která měla se žalobkyní i jednotlivými rozhodci smluvní vztahy. Rozhodčí poplatky byly hrazeny na účet této společnosti, jež zajišťovala administrativní servis rozhodcům. Výslechy rozhodců a dalších osob potvrdily dlouhodobou a intenzivní spolupráci mezi žalobkyní, označenou rozhodčí společností a rozhodci, kteří rozhodovali vysoký počet sporů iniciovaných žalobkyní. Současně bylo zjištěno, že dne 30. 4. 2010 byla mezi žalobkyní, právnická osoba, a rozhodci tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO uzavřena smlouva o zajištění služeb rozhodců.

25. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 2 o. z., jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z příjmů a pouze tvrzených výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši 17 665 Kč a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 7 800 Kč; žalobkyně ověřila pouze příjmy. Výdaje vycházejí z životního minima ve výši 3 800 Kč z nízkých nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč. Signifikantní skutečnost, že žalovaný využívá pro své platby využívá účet své zaměstnavatelky, žalobkyně dál nevyhodnocovala a vzala ji jako neutrální fakt. Soud proto nyní uzavřel, že se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.

30. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

31. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaný uhradil 41 725 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila.

32. Žalovaný vznesl námitku promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Úvěrová a rozhodčí smlouva byly mezi účastníky uzavřeny dne 25. 4. 2015 a dne 29. 4. 2015 žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že úvěrová smlouva obsahovala úrok ve výši 130 % a smluvní pokuty ve výši 8 % a 13 %. Současně byla uzavřena rozhodčí smlouva, na jejímž základě spor rozhodoval tituly před jménem jméno FO, který pro žalobkyni rozhodoval tisíce obdobných věcí ročně. Rozhodčí řízení bylo administrativně a ekonomicky provázáno s právnická osoba, která vybírala poplatky a poskytovala rozhodcům organizační servis, přičemž rozhodčí nález ze dne 18. 4. 2016, č. j. spisová značka, měl šablonovitou podobu a nevypořádával se individuálně s přiměřeností smluvních ujednání ani s ochranou žalovaného jako spotřebitele. Tyto okolnosti soud neposuzoval izolovaně, nýbrž v jejich vzájemné souvislosti. Dospěl přitom k závěru, že úvěrová a rozhodčí smlouva spolu s nastaveným způsobem rozhodčího řízení tvořily jednotný smluvní a procesní mechanismus směřující k získání rozhodčího nálezu a jeho následnému exekučnímu vymáhání, nikoli k nestrannému projednání skutečně sporného nároku.

33. V době zahájení rozhodčího a následného exekučního řízení již žalobkyně jako profesionální poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a účastnice soudních řízení znala judikaturu týkající se nepřiměřených úvěrových podmínek, neplatnosti rozhodčích smluv a nezpůsobilosti takto vydaných rozhodčích nálezů být exekučním titulem. Přesto uplatnila nárok prostřednictvím mechanismu, který sama vytvořila a který nezajišťoval nezávislé a nestranné rozhodování. Nešlo proto o řádné uplatnění práva ve smyslu § 648 občanského zákoníku, nýbrž o vědomě zneužívající postup. S rozhodčím ani navazujícím exekučním řízením proto nelze spojovat stavení promlčecí lhůty. Tento závěr odpovídá východiskům nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18, podle nichž vědomé uplatnění práva prostřednictvím neplatného rozhodčího mechanismu nestaví promlčení ani v rozhodčím, ani v navazujícím vykonávacím řízení.

34. Žalobkyně znala již dne 29. 4. 2015 poskytnuté plnění, osobu žalovaného i veškeré skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že v důsledku neplatnosti jí vytvořeného smluvního komplexu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta proto počala běžet dne 30. 4. 2015 a její poslední den připadl podle § 605 a § 607 občanského zákoníku na 30. 4. 2018. Žaloba podaná dne 10. 4. 2025 byla tudíž podána po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

35. Soud neshledal ani zjevné zneužití práva žalovaného vznést námitku promlčení. Žalobkyně neprokázala žádné výjimečné okolnosti, pro něž by včasné neuplatnění nároku nezavinila. Naopak to byla žalobkyně, kdo vytvořil a využil uvedený smluvní a rozhodčí mechanismus. Námitce promlčení proto soud přiznal právní účinky a žalobou uplatněné právo posoudil jako promlčené.

36. Soud tak vzhledem k výše uvedenému žalobu v celém rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 160,10 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.” z tarifní hodnoty 31 460,02 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 3. 2. 2026, vyjádření ze dne 1. 6. 2026, účast při jednání dne 9. 7. 2026) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a.t. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. za jízdu osobním automobilem Ford Fiesta, RZ SPZ, k jednání soudu dne 9. 7. 2026 v trase adresa a zpět, celkem 256 km, s průměrnou spotřebou paliva 5,8 litru benzinu na 100 km při skutečné ceně 40,50 Kč/l a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,90 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb.] v celkové výši 2 111,74 Kč, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a.t. v rozsahu 5 započatých půlhodin po 150 Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 14 181,82 Kč ve výši 2 978,19 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.