11 C 212/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení výživného zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen na výživu žalobkyně platit žalobkyni částku 6 000 Kč měsíčně v období od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2024 a částku 6 800 Kč měsíčně v období od 1. 1. 2025, a to vždy do 10. dne příslušného měsíce.

II. Dlužné výživné za období od 1. 7. 2022 do 31. 10. 2025 ve výši 224 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 76 020 Kč (správně „79 170 Kč“) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému jako svému otci domáhala placení výživného. Uvedla, že je (v červenci 2025) studentkou 3. ročníku adresa a připravuje se na budoucí povolání. Žalovaný s její matkou nikdy nebyli manželé a nežili spolu, žalovaný měl oddělenou rodinu s dětmi. Žalovaný na výživu žalobkyně vždy přispíval nedostatečně. Osobní kontakt se žalobkyní měl žalobce spíše v jejím nižším věku, později se stýkali jen výjimečně i přes snahu žalobkyně a její matky o širší kontakt. Do června 2024 žalovaný platil žalobkyni na výživu 1 000 Kč měsíčně, od té doby neplatí. Když poté měla žalobkyně snahu, aby žalovaný byl zapsán do jejího rodného listu jako otec, své otcovství žalovaný zpochybnil, a přesvědčit se nechal až po závěrech znaleckého posudku. Proti placení výživného se žalovaný bránil tím, že jde o požadavek nemravný, a nepravdivým poukazováním na dohody, že výživné platit nemusí. Žalobkyně jednání žalovaného hodnotí jako zanedbávání dcery. Návrh žalovaného na výši výživného 3 000 Kč měsíčně pokládá žalobkyně za nedostatečný. Žalobkyně studuje v denní formě, bydlí na studentské koleji, kde platí 4 200 Kč měsíčně, za potraviny utratí do 6 000 Kč měsíčně, za jízdné 880 Kč měsíčně, za městskou dopravu 210 Kč měsíčně, na učebnice a studijní pomůcky vydá do 2 000 Kč za semestr, má výdaje na ošacení, drogerii a další potřeby do 3 000 Kč měsíčně. Studijně pobývala v roce 2023 v Černé Hoře s nákladem 104 000 Kč za semestr a v roce 2025 studijně navštívila Srbsko s nákladem 6 000 Kč. V poslední době vynaložila 50 000 Kč za rovnátka a 7 000 Kč za dioptrické brýle. Od roku 2020 si žalobkyně vydělává v adresa cca 3 000 Kč měsíčně. Kratší dobu pracovala v kavárně. Žalobkyně vlastní byt, který dostala od babičky; v bytě babička dál žije. Žalovaný je podle tvrzení žalobkyně od roku 2004 ve starobním důchodu a současně podniká v zemědělství. Žalobkyně předpokládala, že příjmy žalovaného přesahují 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný nemá jiné vyživovací povinnosti, neboť ostatní jeho děti jsou již zletilé. Svému synovi žalovaný daroval své nemovité věci v katastrálním území adresa, naposled smlouvou z 28. 2. 2025. Žalobkyně proto považovala za přiměřené výživné od žalovaného částku 5 200 Kč měsíčně od 1. 7. 2022.

2. Po seznámení s výší důchodu a ostatními poměry žalovaného rozšířila žalobkyně žalobu tak, že žádala výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 ve výši 6 800 Kč měsíčně. Dlužné výživné k 31. 10. 2025 proto mělo činit 224 000 Kč. Rozšíření žaloby soud připustil usnesením ze dne 20. 10. 2025, č. j. 11 C 212/2025 – 82.

3. Žalovaný s výší žádaného výživného nesouhlasil. Uvedl, že s matkou žalobkyně byl dohodnutý, že bude zbaven jakýchkoliv povinností spojených s výchovou a výživou žalobkyně. Později upřesnil, že do 31. 5. 2024 zde byla dohoda o výši výživného, která byla dlouhodobě respektovaná. Od 1. 6. 2024 souhlasil s výživným 4 000 Kč měsíčně a s celkovým dluhem 110 000 Kč ke konci roku 2025. Uvedl, že má zdravotní potíže – nahrazena obě kolena a rameno. Za léky vydá 1 500 Kč měsíčně. Musí využívat auto a potřebuje pomoc v domácnosti, za kterou platí 5 000 Kč měsíčně.

4. K objasnění skutkové stránky věci provedl soud v nezbytném rozsahu účastníky označené důkazy.

5. Výslechem žalobkyně soud zjistil, že studuje na vysoké škole v adresa a bydlí na koleji, kde kolejné v akademickém roce 2024/2025 činilo 4 200 Kč měsíčně. Náklady na městskou hromadnou dopravu v adresa činí 800 Kč měsíčně. Dvakrát týdně cestuje mezi adresa, přičemž jedna cesta stojí 110 Kč. V místě studia si hradí stravování. Matka jí zpravidla přispívá částkou 2 000 Kč týdně, kterou zasílá na její účet. Žalobkyně uvedla, že jí je nepříjemné takovou částku od matky přijímat. Sama žalobkyně vykonává brigádu v psychiatrické nemocnici, kde uklízí. Výuka na vysoké škole probíhá zpravidla od pondělí do čtvrtka či pátku, takže na brigádu jí zbývá jeden den v týdnu. V minulém roce pracovala v létě na brigádě v kavárně Anonymizováno. Příležitostně doučuje angličtinu, avšak vzhledem k praxím ve škole nemůže přijmout pravidelný úvazek. Uvedla, že nemá dluhy ani úspory a na účtu jí zbývá přibližně 2 000 Kč. S otcem není v kontaktu. Určité styky probíhaly v době jejího dětství; v té době neměla mobilní telefon, takže nebylo možné se kontaktovat touto formou.

6. Z výpovědi žalovaného zjistil soud, že jeho pravidelným příjmem je starobní důchod ve výši 34 081 Kč; důchod pobírá více než 10 let. Na účtu má asi 15 000 Kč, na podnikatelském účtu 20 000 – 30 000 Kč, v minulosti poskytl synovi asi 200 000 Kč. Podnikatelsky se věnuje pouze lesu, z jehož těžby financoval novou výsadbu, nyní na péči o les jen platí a svůj podíl na nemovitostech převedl na syna. Další příjmy nemá, zemědělství neprovozuje. Platí zálohy na elektřinu 3 600 Kč čtvrtletně, vodu má vlastní, topí dřevem. Trpí neuropatií nohou, má nejistou chůzi. Uvedl, že s matkou žalobkyně měl vztah od roku 1996 do roku 2021 a byli dohodnuti, že nebude platit výživné; přesto jí do roku 2016 dával 2 000 Kč měsíčně, poté 1 000 Kč, až v roce 2024 platby zcela ukončil. S žalobkyní se nestýká, jejich vztah je neosobní, naposledy spolu komunikovali kvůli potvrzení otcovství. Žalovaný připustil, že chtěl mít jistotu ohledně otcovství, protože matka žalobkyně dlouho nemohla otěhotnět. V roce 2019 ovdověl, manželka o žalobkyni nevěděla. Byt v adresa, který vlastnil, převedl na vnuka, na syna převedl podíl na domě, polích a lesích v Klatovci. Uvedl, že se svým důchodem vychází a nestrádá.

7. Z výpovědi svědkyně jméno FO, matky žalobkyně, soud zjistil, že svědkyně žalobkyni převážně finančně zajišťuje. Žalobkyně má měsíční výdaje na kolejné 4 500 Kč, cestování asi 1 500 Kč a na stravu jí svědkyně přispívá zpravidla 2 000 Kč týdně, někdy i více. Svědkyně hradí také kolejné, mimořádné výdaje a náklady při pobytu doma. Svědkyně platila i cestu žalobkyně na brigádu do Švýcarska, kde si žalobkyně vydělala 82 000 Kč. Žalobkyně příležitostně brigádně pracuje v psychiatrické nemocnici a v minulosti i v kavárně Anonymizováno. Svědkyně pracuje jako mzdová účetní v adresa s čistým příjmem 35 000 Kč měsíčně, jednou ročně dostává odměnu asi 15 000 Kč a pobírá důchod 25 000 Kč měsíčně. Pracuje i při důchodu, aby měla na zaplacení nákladů. Vlastní garsonku na adresa, pronajímá ji za 5 700 Kč měsíčně včetně služeb. Uvedla, že žalovaný jí dříve přispíval na výživu dcery 2 000 Kč měsíčně, později 1 000 Kč, avšak v roce 2024 platby zcela ukončil. Svědkyně odmítla, že by s žalovaným měla dohodu o výživném, a popsala konflikty, které nastaly poté, co žádala zvýšení příspěvku na 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný následně zpochybňoval otcovství, které bylo testem potvrzeno.

8. Výslechem svědka jméno FO soud zjistil, že tento svědek pomáhá žalovanému s domácností a fyzickými pracemi, protože žalovaný je po operaci ramene a obou kolen, nemůže zvedat těžké věci a zdravotně je omezen. Pomoc zahrnuje každodenní přípravu a nošení dřeva na topení, někdy úklid, odklízení sněhu, drobné opravy auta a nákupy potravin a léků. Také mu dělá doma společnost. U žalovaného tráví asi 5–6 hodin týdně, nákupy zaberou cca 2 hodiny týdně, za potraviny žalovaný utratí asi 1 500 Kč týdně, léky stojí 1 000 – 2 000 Kč měsíčně. O víkendech žalovanému pomáhá jeho syn. Svědek za pomoc dostává od žalovaného 5 000 Kč měsíčně v hotovosti, a to již 5 let. Uvedl, že žalovaný bydlí v Anonymizováno, občas pobývá v adresa, topí pouze dřevem ze svého lesa, které má složené u domu, zásobu má na několik zim. Pomoc poskytuje z přátelství, ale žalovaný trval na odměně. Dodal, že zdravotní stav a paměť žalovaného se zhoršují.

9. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně je dcerou žalovaného. Podle potvrzení studuje žalobkyně prezenčně ve 4. ročníku adresa. Za ubytování na dvoulůžkovém pokoji studentské koleje platí od 1. 9. 2025 denně 150 Kč. Za každou cestu mezi adresa platí 100 – 110 Kč a takto cestuje dvakrát týdně. Za městskou dopravu platí čtvrtletně 560 Kč. Matka platí žalobkyni výdaje na provoz mobilního telefonu (v září 2025 šlo o cca 600 Kč). V roce 2023 zaplatila za rovnátka 50 000 Kč. Za práci v Psychiatrické nemocnici žalobkyně dostává odměnu v řádu několika tisíc korun měsíčně (od 1 253 Kč v květnu 2024 do 9 393 Kč v srpnu 2023; v průměru od července 2022 jde cca o 5 200 Kč měsíčně). S brigádou ve Švýcarsku měla žalobkyně i výdaje na dopravu. Žalovaný převedl na svého syna jméno FO své nemovité věci, či podíly na nemovitých věcech; k posledním převodům došlo v letech 2022 a 2025. Žalovaný je registrován jako podnikatel v zemědělství a plátce DPH. Podle daňových přiznání měl žalovaný ze samostatné činnosti v roce 2022 příjem 1 431 373 Kč a uplatnil „výdajový paušál“ 1 145 098 Kč, v roce 2023 měl příjmy 134 903 Kč a výdaje 300 575 Kč a v roce 2024 příjmy 136 966 Kč a výdaje 566 664 Kč. Matka žalobkyně má z nájmu bytu příjem 6 700 Kč měsíčně. Příjmy z nájmu se průběžně zvyšovaly z částky 5 400 Kč měsíčně v březnu 2022. S nájmem má matka žalobkyně výdaje na služby spojené s nájmem bytu a do fondu oprav kolem 3 000 Kč měsíčně. Z textové komunikace mezi žalovaným a matkou žalobkyně soud zjistil, že mají mezi sebou dohady o tom, jaké měl každý z nich představy o vzájemném vztahu, co si který představoval o otěhotnění matky žalobkyně o výchově a výživě žalobkyně. Z textové zprávy žalovaného žalobkyni soud zjistil, že žalovaný neměl zájem o svůj zápis jako otce žalobkyně, dával najevo myšlenku, že cílem žalobkyně jsou peníze.

10. Hodnocením zjištěných skutečností jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci řízení, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je 22letou dcerou žalovaného, připravuje se na budoucí život bezproblémovým studiem na vysoké škole a dosud není schopna samostatně se živit. Vysokoškolské studium neumožňuje žalobkyni, aby vykonávala samostatnou výdělečnou činnost nebo měla zaměstnání se standardní pracovní dobou, ze kterých by jí plynuly příjmy na zajištění živobytí. Žalobkyně proto využívá bydlení u své matky a výživu od ní. Se žalobcem udržuje žalovaná jen zcela minimální kontakt, což je způsobeno dříve tajným vztahem mezi žalovaným a matkou žalobkyně, přičemž žalovaný za svou rodinu považoval svou manželku a s ní společné děti. Žalobkyně má standardní výdaje vysokoškolské studentky studující mimo domovské město. Její přímé výdaje lze zasadit do intervalu 12 000 – 15 000 Kč měsíčně (kolejné 4 500 Kč, doprava 1 000 Kč, potraviny 6 000 Kč, ošacení a drogerie 3 000 Kč, školní potřeby 300 Kč, služby mobilního operátora 600 Kč). Další životními náklady žalobkyně jsou nepřímé, neboť jí matka poskytuje bydlení ve svém bytě a nepochybně stravu. Jejími mimořádnými výdaji byl pobyt v Černé Hoře a zubní rovnátka. Žalobkyně si vydělává kolem 5 000 Kč měsíčně na brigádě a zvláštní příjem měla z práce ve Švýcarsku.

11. Žalovaný je člověk vysokého věku, který má pravidelný příjem z důchodu ve výši přes 34 000 Kč měsíčně. Tato výše příjmu vyplývá z tvrzení žalovaného, které žalobkyně nezpochybnila a vycházela z něj. Kvůli věku a s tím spojeným zdravotním potížím má žalovaný zvýšené životní výdaje na léky (1 500 Kč měsíčně). Rovněž využívá pomoc jméno FO, kterému za to platí 5 000 Kč měsíčně. Soud nepochybuje, že tato pomoc je pro žalovaného zčásti nezbytná. Zároveň se soud domnívá, že pomoc jméno FO částečně zajišťuje žalovanému zpříjemnění života, ať už pomocí s pracemi, které by žalovaný i se svým omezením zvládl sám (žalovaný má celý den, aby přinesl zvenku třeba v malých dávkách dvě bedny potřebného dřeva; také úklid menší domácnosti jednou za týden není nepřekonatelná zátěž; o víkendech žalovanému vypomáhá i syn), nebo vytvářením společnosti. Ostatní výdaje žalovaného jsou spíše nižší díky tomu, že topí ve dvou místnostech vlastním dřevem, nemá nákladný životní styl a nepotřebuje zvláštní pomůcky. Žalovaný měl větší nemovitý majetek, který převedl na svého syna a vnuka. V minulých letech měl značné příjmy z prodeje dřeva a nelze předpokládat, že je všechny vynaložil na novou výsadbu.

12. Matka žalobkyně je také již starobní důchodkyní a její příjmy jsou poměrně vysoké díky tomu, že k důchodu (25 000 Kč měsíčně) má i mzdu ze zaměstnání (35 000 Kč měsíčně). Pronajímá také byt, čehož má čistý příjem cca 3 000 Kč měsíčně, což je očividně neobvykle nízká částka.

13. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 o. z., (1) pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle § 914 o. z., je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

17. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. Ministerstvo spravedlnosti ČR na internetové webové adrese vyzivne.justice.cz vydalo doporučující tabulku, podle které je výživné pro dítě na vysoké škole, kde rodič nemá další vyživovací povinnosti, v míře 20 % z příjmu rodiče.

20. V posuzovaném případě není pochyb, že žalobkyně studuje za legitimním účelem a kvůli tomu není schopna si v plném rozsahu sama zajišťovat obživu. Základní matematická úvaha založená na příjmu žalovaného směřuje k výživnému ve výši 6 800 Kč měsíčně (20 % ze současného důchodu žalovaného). Takové výživné žalobkyně také žádala. Pokud se pak soud zabýval zvláštními okolnostmi konkrétního případu, nedospěl k závěru, že výživné je třeba přiznat v nižší výši, jak navrhoval žalovaný.

21. Pro přiznání nižšího výživného neshledal soud důvod v příjmech žalobkyně. Ta si vydělává pravidelně v průměru částku před 5 000 Kč měsíčně. Jde o částku, která není mimořádně vysoká vzhledem k nákladům žalobkyně (viz výše v odst. 10) a u studentky vysoké školy ji lze pokládat za standardní, pokud se hodlá sama přičinit o své potřeby. Zvláštní příjem měla žalobkyně z brigády ve Švýcarsku v roce 2025 (výdělek přes 80 000 Kč), se kterým ale bez pochyb byly spojeny náklady na cestu a na pobyt v zemi. Soud je však přesvědčen, že přiznání nižšího výživného s ohledem na tento příjem by působilo proti zájmu na co nejlepším budoucím uplatnění žalobkyně, které mj. sleduje ustanovení § 911 o. z. Snížení výživného s ohledem na brigádu a výdělek žalobkyně by vedlo k tomu, že žalobkyně by ztratila motivaci sama pracovat, protože oč méně by si sama vydělala, o to více by dostala na výživném. Naopak by se vyšším výživným „oceňoval“ potomek, který si žádný výdělek neobstará.

22. Soud nehledal důvod k přiznání nižšího výživného ani v poměrech žalovaného. Při jeho pravidelných příjmech a jeho vlastních výdajích jej placení výživného ve výši 6 800 Kč měsíčně prakticky neomezí. Sice mu přirozeně zbude méně prostředků, které dosud dával vnoučatům, ale tato skutečnost nemůže být argumentem pro omezení práva žalobkyně, která je jeho dcerou. Náklady žalovaného na výsadbu lesa lze pochválit, ale také nelze odhlédnout od toho, že žalovaný měl větší majetek jako nemovitosti a úspory, které převedl bezplatně na své ostatní potomky. Je jistě věcí rodiče, jak se zachová ke každému ze svých potomků, a nelze rodiče nutit, aby svůj majetek mezi ně rozvrhoval rovnoměrně, ale při hodnocení přiměřeného výživného nelze v neprospěch žalobkyně snížit výživné, protože žalovaný svůj majetek převádí na ostatní potomky a zůstávají mu pouze výdaje.

23. Výživným ve výši 6 800 Kč nebude zpochybněna ani povinnost matky žalobkyně přispívat na výživu žalobkyně podle svých poměrů v souladu s § 914 o. z. Pravidelné příjmy matky jsou vyšší než příjmy žalovaného. I po přiznání uvedeného výživného však matka žalobkyně bude na živobytí žalobkyně přispívat podstatně více než žalovaný, a to jak přímými platbami, „kapesným“, tak i (přesně nezměřitelnými) náklady na společné bydlení, stravu a podobně.

24. Ke korekci prvně uvažovaného výživného není důvod ani ve specifikách vztahu mezi žalobkyní, žalovaným a matkou žalobkyně. Víceméně přirozeně působí vysvětlení žalovaného, že těhotenství matky žalobkyně nejprve měl v plánu, ale o tři roky později, po absolvování pokusu o asistované oplodnění, s početím dítěte již nepočítal a nevnímal je jako žádoucí. Mezi oběma rodiči byla dohoda o utajení otcovství a bylo oběma (alespoň navenek) akceptováno nízké či žádné výživné. Nelze proto výhradně negativně hodnotit dřívější jednání žalovaného. Z časových souvislostí lze vidět jako pravděpodobné, že pozdější snaha o zápis žalovaného jako otce měla pro žalobkyni zčásti i majetkový motiv. Dohody žalovaného s matkou žalobkyně o výživném ani zájem žalobkyně o svá osobnostní práva však nemají vliv na právo žalobkyně na výživné. V jednání žalobkyně nebyla shledána nemravnost či snaha o účelové poškození žalovaného, na které by bylo třeba brát zřetel při rozhodování o výživném. Z hlediska dobrých mravů by větší problém působila dohoda o vyvázání žalovaného z rodičovských povinností.

25. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyní žádané výživné ve výši 6 800 Kč měsíčně je přiměřené a odpovídá zákonným pravidlům.

26. Výživné přiznal soud žalobkyni již za dobu od 1. 7. 2022, tedy za tři roky předcházející podání návrhu, jak umožňuje § 922 odst. 1 o. z. Podmínky, za kterých bylo určeno výživné v současnosti, byly v zásadě splněny již k 1. 7. 2022. Žalobkyně ve svém návrhu na přiznání výživného za minulé období zohlednila, že žalovaný měl v minulých letech nižší důchod. Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl v roce 2022 vyšší příjmy z prodeje dřeva. Jestliže tedy žalobkyně žádala za dobu od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2024 výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně, jde pro celou tuto dobu o přiměřenou částku a soud tomuto návrhu vyhověl.

27. Dlužné výživné, které bylo splatné v době vyhlášení rozsudku, činí 224 000 Kč. Za období od 1. 7. 2022 do 31. 10. 2025 výživné činilo 248 000 Kč (30 × 6 000 Kč + 10 × 6 800 Kč). V tomto období však žalovaný zaplatil pouze 24 000 Kč (od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2024, tj. 10 × 1 000 Kč). Zaplacení tohoto dluhu uložil soud žalovanému do šesti měsíců od právní moci rozsudku, neboť jde o lhůtu dostatečnou a tuto lhůtu navrhla žalobkyně.

28. Podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přiznal soud žalobkyni, která měl v řízení plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny za zastoupení advokátem, kde tarifní hodnota činí 632 000 Kč podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), jakožto součet vymáhaného dlužného výživného 242 000 Kč a běžného výživného stanoveného na dobu neurčitou započítaného na dobu pěti let, tedy ve výši 408 000 Kč. Za úkon právní služby podle § 7 a. t. činí odměna 10 860 Kč. Za sedm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání trvajícím přes dvě hodiny dne 9. 10. 2025, podání rozšíření žaloby a účast na jednání trvajícím přes dvě hodiny dne 31. 10. 202) činí odměna za zastoupení advokátem celkem 76 020 Kč. Žalobkyně má rovněž právo na náhradu hotových výdajů spojených s každým ze sedmi úkonů právní služby v paušální výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 3 150 Kč. V součtu náhrada nákladů řízení činí 79 170 Kč.

29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení soud v písemném vyhotovení rozsudku opravil podle § 164 o. s. ř., neboť bylo zjevnou nesprávností, že ve vyhlášeném znění nebyla připočtena náhrada hotových výdajů 3 150 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Nesplní-li žalovaný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může žalobkyně podat exekuční návrh nebo na soudní výkon rozhodnutí.