11 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19 197,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 055 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v rozsahu, ve kterém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 4 142,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 510,78 od 10. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 057 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 19 197,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 7. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované. Na základě takto zjištěných údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 20 000 Kč. Žalovaná mohla úvěr čerpat opakovaně. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr s úrokem ve výši 19,48 % ročně měsíčními splátkami v minimální výši 1 857 Kč splatných do 15. dne příslušného měsíce. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 9. 5. 2024. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo postoupení oznámeno žalované. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 15 510,78 Kč, poplatky 1 000 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč, smluvní úrok z jistiny ve výši 1 186,89 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná svoji neúčast neomluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalované v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 18 769 Kč jako úhradu kupní ceny společnosti , právnická osoba, . za mobilní telefon. Žalované byl rovněž poskytnut úvěrový limit do 20 000 Kč. Žalovaná měla vyčerpanou částku splácet měsíčními splátkami v minimální výši 1 857 Kč společně s úrokem ve výši 19,48 %. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Ze sazebníku soud zjistil, že obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy pro nesplácení úvěru klientem. Z formuláře pro standardní informace o úvěru soud zjistil parametry úvěru.

4. Z výpisu splátek soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 3 714 Kč. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Byla provedena lustrace v SOLUS. Žalovaná uvedla, že její příjem činí 28 500 Kč. Výdaje uvedla ve výši 6 800 Kč na splátky úvěru. Údaje nebyly nijak ověřeny.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo postoupení oznámeno žalované. Z dopisu ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ze smlouvy č. , hodnota, za splatný ke dni 9. 5. 2024 ve výši 19 197,67 Kč. Z výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 22 724,12 Kč nejpozději do 20. 10. 2025.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 23. 7. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 % ročně. Bonita žalované byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalované a nebyla nijak ověřena. Úvěr byl zesplatněn ke dni 9. 5. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025. Žalovaná uhradila 3 714 Kč.

7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).

12. Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z žádosti o úvěr vyplývá, že údaje žalované nebyly ověřeny. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila pohledávku za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 18 769 Kč. Žalovaná uhradila 3 714 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Bezdůvodné obohacení tak činí (jistina snížená o úhrady) 15 055 Kč.

15. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 15 055 Kč. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaná má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná tak dosud není v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyni tak nenáleží úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud uvedenou lhůtu považuje za dostatečnou.

16. Soud tudíž žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 4 142,67 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 15 510,78 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 19 197,67 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 15 055 Kč, tj. ze 78 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 4 142,67 Kč, tj. z 22 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 56 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 56 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen a. t., z tarifní hodnoty 19 197,67 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání žaloby) a z částky 1 900 Kč podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5 a. t. za jeden úkon podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast při jednání dne 7. 5. 2026), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t., a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 3 850 Kč ve výši 808,50 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 5 458,50 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 3 057 Kč (56 % z celkové náhrady). Soud aplikoval § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 18 C 14/2026, 20 C 15/2026, 20 C 5/2026), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.