11 C 230/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 1 201 289,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 627 583,65 Kč s úrokem ve výši 7,70 % ročně z částky 600 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 600 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, částku 573 705,93 Kč s úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 550 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 550 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 113 093,29 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 201 289,58 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 2. 6. 2023 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, . Žalovaný mohl čerpat úvěr do výše 600 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, zejména na základě jeho příjmů a výdajů a dále lustrací v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpanou část úvěru s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný splátky nehradil, tak žalobkyně celou část úvěru zesplatnila ke dni 31. 12. 2024. Žalobkyně se tak domáhá: jistiny 600 000 Kč, smluvního úroku do zesplatnění ve výši 27 583,65 Kč, smluvního úroku po zesplatnění ve výši 7,70 % ročně. Žalobkyně dne 31. 12. 2024 provedla započtení částky 12 763,35 Kč z vkladového účtu č. , hodnota, . Žalovanému byla zaslána výzva ze dne 23. 4. 2025. Dále dne 2. 6. 2023 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, . Žalovaný mohl čerpat úvěr do výše 550 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, zejména na základě jeho příjmů a výdajů a dále lustrací v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpanou část úvěru s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný splátky nehradil, tak žalobkyně celou část úvěru zesplatnila ke dni 31. 12. 2024. Žalobkyně se tak domáhá: jistiny 550 000 Kč, smluvního úroku do zesplatnění ve výši 23 705,93 Kč, smluvního úroku po zesplatnění ve výši 7,90 % ročně. Žalobkyně dne 31. 12. 2024 provedla započtení částky 11 577,86 Kč z vkladového účtu č. , hodnota, . Žalovanému byla zaslána výzva ze dne 23. 4. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).

3. K nároku č.

1. Z žádosti o poskytnutí úvěru a ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 600 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. , hodnota, . Výše úrokové sazby v okamžiku uzavření smlouvy činila 4,50 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 107 měsíčních splátkách ve výši 4 320 Kč. Dále byl sjednán poplatek za vedení účtu ve výši 360 Kč. V případě nedodržení termínu či výše splátek ze strany žalovaného byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna účtovat si zákonný úrok z prodlení a dále smluvní pokutu v denní výši 0,10 % z nezaplacených částek. V případě prodlení žalovaného se zaplacením dvou splátek byla tato oprávněna jistinu úvěru po předchozím upomenutí zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. V žádosti uvedl žalovaný svůj čistý měsíčním příjem ve výši 35 000 Kč. Z evropského standardizovaného informačního přehledu soud zjistil parametry úvěru.

4. Z kontroly příjmů soud zjistil, že jako příjem žalovaného je uvedena částka 32 717 Kč a životní minimum ve výši 15 135 Kč. Žalovaný dále měl splácet 4 802 Kč a 250 Kč měsíčně. Podle čestného prohlášení žalovaného se rozešel s , jméno FO, . Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 soud zjistil, že příjmy žalovaného činily 981 500 Kč a výdaje 785 200 Kč, základ daně tak činil 196 300 Kč a daň činila 29 445 Kč. Žalovanému měl být vrácen přeplatek na dani ve výši 10 136 Kč. Z potvrzení o příjmu ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 32 717 Kč a výdaje ve výši 15 135 Kč. Žalovaný měl jedno dítě.

5. Z žádosti o čerpání ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o vyplacení celé částky na účet č. , č. účtu, . Z oznámení ze dne 15. 6. 2023 soud zjistil, že částka 600 000 Kč byla odeslána na uvedený účet žalovaného dne 12. 6. 2023.

6. Z dopisu ze dne 11. 4. 2024 soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno zvýšení úrokové sazby s účinností dne 1. 4. 2024 na 7,70 % ročně. Z přehledu meziúvěrového účtu soud zjistil výši úvěru a jeho splácení.

7. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 20. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 51 387 Kč do 31. 12. 2024 s upozorněním na možnost zesplatnění. Z oznámení o odstoupení ze dne 3. 1. 2025 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 31. 12. 2024 ve výši 627 583,65 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 663 853,24 Kč do 30. 4. 2025.

8. K nároku č.

2. Z žádosti o poskytnutí úvěru a ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 550 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného. Výše úrokové sazby v okamžiku uzavření smlouvy činila 4,50 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 107 měsíčních splátkách ve výši 3 960 Kč. Dále byl sjednán poplatek za vedení účtu ve výši 360 Kč. V případě nedodržení termínu či výše splátek ze strany žalovaného byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna účtovat si zákonný úrok z prodlení a dále smluvní pokutu v denní výši 0,10 % z nezaplacených částek. V případě prodlení žalovaného se zaplacením dvou splátek byla tato oprávněna jistinu úvěru po předchozím upomenutí zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. V žádosti uvedl žalovaný svůj čistý měsíčním příjem ve výši 35 000 Kč. Z evropského standardizovaného informačního přehledu soud zjistil parametry úvěru.

9. Z kontroly příjmů soud zjistil, že jako příjem žalovaného je uvedena částka 32 717 Kč a životní minimum ve výši 15 135 Kč. Žalovaný dále měl splácet 9 512 Kč a 250 Kč měsíčně. K nároku č. , hodnota, bylo předloženo stejné daňové přiznání za rok 2022 jako k nároku č. , hodnota, . Z potvrzení o příjmu ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 32 717 Kč a výdaje ve výši 15 135 Kč. Žalovaný měl jedno dítě.

10. Z žádosti o čerpání ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o vyplacení částky dle vyčíslení na účet č. , č. účtu, . Z oznámení ze dne 15. 6. 2023 soud zjistil, že částka 246 132,89 Kč byla odeslána na uvedený účet žalovaného dne 12. 6. 2023. Z žádosti o čerpání ze dne 19. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o vyplacení částky 160 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Z oznámení ze dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že částka 160 000 Kč byla odeslána na uvedený účet dne 23. 6. 2023. Z žádosti o čerpání ze dne 20. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o dočerpání úvěru na účet č. , č. účtu, . Z oznámení ze dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že částka 143 867,11 Kč byla odeslána na uvedený účet dne 10. 8. 2023.

11. Z dopisu ze dne 13. 12. 2023 soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno zvýšení úrokové sazby s účinností dne 1. 12. 2023 na 7,30 % ročně. Z dopisu ze dne 11. 4. 2024 soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno zvýšení úrokové sazby s účinností dne 1. 4. 2024 na 7,90 % ročně. Z přehledu meziúvěrového účtu soud zjistil výši úvěru a jeho splácení.

12. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 20. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 48 153,79 Kč do 31. 12. 2024 s upozorněním na možnost zesplatnění. Z oznámení o odstoupení ze dne 3. 1. 2025 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 31. 12. 2024 ve výši 573 705,93 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 607 290,58 Kč do 30. 4. 2025.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 2. 6. 2023 dvě smlouvy o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu 600 000 Kč a 550 000 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěry v plné výši. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků uvedených v sazebníku žalobkyně. Úrok byl sjednán ve výši 4,50 % ročně a poté byl zvýšen na 7,70 % ročně a 7,90 % ročně. V každé smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však úvěry řádně nehradil, a proto žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována zejména potvrzením o výši příjmu a daňovým přiznáním.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud posoudil závazky mezi účastníky jako platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 600 000 Kč a 550 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 627 583,65 Kč (jistina, poplatky) a 573 705,93 Kč (jistina a poplatky). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 1. 1. 2025, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 600 000 Kč a z částky 550 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení. Dále pak soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 7,70 % ročně z částky 600 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 7,90 % ročně z částky 550 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 113 093,29 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 46 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 150 000 Kč (vymáhaná jistina) sestávající z žádané částky 12 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, účast při jednání dne 14. 10. 2025) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a.t. ve spojení s vyhláškou č. 475/2024 Sb. za jízdu osobním automobilem Hyundai , RZ , SPZ, , k jednání soudu dne 14. 10. 2025 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 5,8 litru benzinu na 100 km při vyhláškové ceně 35,80 Kč/l [§ 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,80 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.] v celkové výši 1 449 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a.t. v rozsahu 4 započatých půlhodin po 150 Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 54 000 Kč (DPH se neplatí ze soudního poplatku a cestovní náhrady) ve výši 11 644,29 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.