11 C 240/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16 835,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 835,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 835,60 Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 174,41 Kč od 15. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 135,12 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 835,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným dokumentům. Na základě takto zjištěných informací nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8 917 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 789 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 2 948 Kč v 60 týdenních splátkách nejpozději do [datum]. Žalovaný však svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž uhradil pouze 1 000 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné jistiny ve výši 9 174,41 Kč a poplatku ve výši 7 661,19 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 16 835,60 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil.

2. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je cizím státním příslušníkem (členského státu EU), zabýval se soud nejprve otázkou své příslušnosti a otázkou rozhodného práva. V době zahájení řízení měl žalovaný faktické bydliště na území ČR na adrese [adresa žalovaného].

3. Dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Dle ustanovení § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, postupují tuzemské soudy v řízení podle tuzemských procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu), k procesní způsobilosti cizince postačuje, je-li tu podle tuzemského práva. Tímto způsobem je dána pravomoc soudů České republiky v tomto případě a rovněž místní příslušnost soudu podepsaného (§ 84 a 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

4. Dle ustanovení čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, je primárním kritériem pro určení rozhodného práva jeho volba. Pokud k volbě práva nedošlo, je dle čl. 6 tohoto nařízení pro spotřebitelské smlouvy uzavřené fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Rozhodným právem v této věci, a to procesním i hmotným, je tedy právo české.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

6. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 8 917 Kč představujícím úrok ve výši 1 789 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a poplatek za komfortní splácení (prakticky hotovostní inkaso splátek) ve výši 2 948 Kč, celkem tedy částku 18 917 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 316 Kč (s poslední splátkou ve výši 273 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29 % ročně jako pevné po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum], ale především z přehledu plateb. Právě z přehledu plateb má soud za prokázané, že žalovaný za celou dobu uhradil pouze jednu splátku, a to dne [datum] ve výši 1 000 Kč. Na jistině zůstával žalovanému dluh 9 174,41 Kč a poplatku 7 661,19 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacích lístků soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky a současně informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek. K postoupení došlo s účinností ke dni [datum]. Předžalobní upomínkou byla žalovanému dána náhradní lhůta k úhradě dluhu nejpozději do [datum], ani v té však dlužnou částku neuhradil.

7. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o zápůjčku). Tato karta byla oběma smluvními stranami podepsána dne [datum]. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. V kartě bylo uvedeno, že v době žádosti o zápůjčku byl žalovaný svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, výživou byl povinen k jedné další osobě a žil v nájmu. Žalovaný dále uvedl, že měl jediný příjem z plného pracovního úvazku ve výši 17 500 Kč čistého měsíčně. Zaměstnání žalovaného bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno oproti předložené pracovní smlouvě. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného předchůdkyně žalobkyně uvažovala odhadnuté měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl v době žádosti o zápůjčku jiný úvěrový závazek u předchůdkyně žalobkyně, ani jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že finanční zůstatek žalovaného je pro splácení sjednaných splátek dostatečný.

8. Ve výše uvedeném postupu předchůdkyně žalobkyně při zjišťování skutečných poměrů žalovaného soud spatřuje několik nedostatků, kterých by se obezřetný poskytovatel spotřebitelských úvěrů neměl dopustit. Pokud jde o příjem žalovaného, předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z pracovní smlouvy, která je však způsobilá osvědčit pouze vznik a trvání pracovního poměru žalovaného (včetně základních pravidel pro odměňování žalovaného za výkon práce). Skutečný příjem nemusí vždy odpovídat tomu, jak je sjednán v pracovní smlouvě (může zahrnovat různé odměny či příplatky apod.). Příjem tedy správně měl být ověřen alespoň oproti výplatním páskám, nebo výpisům z účtu. Zásadní pochybení soud spatřuje v hodnocení výdajů žalovaného, kdy se vycházelo pouze z odhadnutých měsíčních výdajů jedince. To by samo o sobě nevyvolávalo pochybnosti, neboť je přípustné namísto zjišťování jednotlivých (běžných) výdajů jedince uplatnit například státem statisticky vygenerované údaje o průměrných měsíčních výdajích jedince. V tomto případě však odhadovaná částka 4 000 Kč měsíčně nemůže být reálná. Náklady žalovanému na bydlení (tj. nájemné, jehož výši navíc předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala) a jeho výdaje navýšené o výdaje vynaložené na výživu další osoby musí být podstatně vyšší. Nehledě na to, že k měsíčním výdajům patří také běžné výdaje žalovaného, zejména na stravu, dopravu, ošacení apod. Lze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena jen povrchně a účelově.

9. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

14. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě, na základě nichž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Provedeným dokazováním však má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dostatečně pečlivě a s potřebnou odbornou péčí, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou. Způsob, jakým předchůdkyně žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného, zavdal příčiny důvodně pochybovat o tom, že by žalovaný byl způsobilý svůj závazek řádně splácet. I přes to však zápůjčka žalovanému byla poskytnuta. Předchůdkyně žalobkyně tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svoji povinnost a smlouvu o zápůjčce je v důsledku toho nutné považovat za neplatnou. Ve smyslu § 588 o. z. se přitom jedná o neplatnost absolutní pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. K závěru, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019, jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C [číslo] (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.

15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná s účinky ex-tunc a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání, nelze považovat za platně ujednané jakékoli jiné platby jako úroky či poplatky. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaný dosud nic neuhradil. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný uhradil 1 000 Kč. Tuto částečnou úhradu však z důvodu absence platného ujednání nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. svůj závazek v podobě vrácení bezdůvodného obohacení částečně splnil. Soud má současně za prokázané, že zbývající částku žalovaný nezaplatil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 9 000 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině„ zápůjčky“ společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

18. Zbývající část žaloby soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 7 835,60 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 9 000 Kč, znamená úspěch 47 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 53 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 6 % jí vzniklých nákladů řízení.

20. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.

21. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (6 %) ve výši 135,12 Kč.