11 C 247/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 34 354,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 906,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 906,11 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 448,69 Kč s úrokem ve výši 2 641,81 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 32 854,80 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 448,69 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 166,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 34 354,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které byl povinen vrátit společně s úrokem ujednaným ve výši 18,90 % p.a. a poplatky v pravidelných 50 měsíčních splátkách po 1 016,66 Kč splatných vždy do 26. dne kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně, proto její předchůdkyně v souladu s produktovými podmínkami zesplatnila celý úvěr ke dni [datum]. V návaznosti na zesplatnění úvěru předchůdkyně žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni zesplatnění úvěru. Žalovaný tak byl vyzýván k okamžité úhradě celkové částky ve výši 37 085,24 Kč sestávající z jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty. Žalovaný na úvěr uhradil pouze 5 098,86 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Postoupena byl pohledávka ve výši 39 330,56 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 32 854,80 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 641,81 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 333,95 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný po postoupení pohledávky nic neuhradil.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr, a to na základě údajů zjištěných od žalovaného. Žalovaný původně žádal o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný v době žádosti o úvěr měl příjem z invalidního důchodu ve výši 9 711 Kč měsíčně, přičemž neměl žádné výdaje na bydlení, neboť žil s rodiči, a v úvahu byly brány i celkové příjmy domácnosti ve výši 19 711 Kč. Po zhodnocení těchto informací předchůdkyně žalobkyně považovala poměry žalovaného za dostatečné pro poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, který mu také poskytla.

3. Žalobkyně uplatnila svůj nárok žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Vzhledem k tomu, že žalovaný se fakticky zdržuje v obvodu podepsaného soudu, usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 77 C 54/2022-44, byla věc postoupena Okresnímu soudu v Jihlavě jako soudu místně příslušnému.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si spolu dne [datum] v písemné podobě ujednali, že žalovanému budou na jeho účet vyplaceny peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a tyto prostředky bude žalovaný splácet společně s úrokem ve výši 18,90 % p.a. v 50 měsíčních splátkách po 1 016,66 Kč splatných k 26. dni v měsíci počínaje dnem [datum] Celkem byl žalovaný povinen uhradit částku 52 641,48 Kč. Současně bylo ujednáno, že žalovaný uhradí jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč a případně další poplatky (za vyhotovení výpisu z úvěrového účtu, za prohlášení úvěru za ihned splatný, za zaslání každé písemné upomínky, apod.). Výše poplatků vyplývá také ze Sazebníku poplatků. V případě porušení platebních povinností žalovaného se strany dohodly na možnosti předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý dosud neuhrazený dluh a požadovat smluvní pokutu ve výši 30 % z celkové částky všech splátek splatných po dni zesplatnění (uvedené soud zjistil z předložené listiny označené jako smlouva o úvěru). Ujednané podmínky byly shrnuty ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z platební historie soud zjistil, že částka 35 000 Kč byla na účet žalovaného skutečně vyplacena dne [datum]. Z tohoto listinného důkazu také vyplývá, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 5 093,89 Kč. Z upomínek ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě vzniklého dluhu. Žalovaný však nic neuhradil, jak vyplývá z dopisu ze dne [datum], z něhož vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplacení splátek ke dni [datum] zesplatnila celou dosud neuhrazenou pohledávku ve výši 37 085,24 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky nejpozději do [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum] (uvedené vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě částky za postupované pohledávky ze dne [datum]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (jak vyplývá z dopisu ze dne [datum]). Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh nic neuhradil, neboť jak vyplývá z výzvy ze dne [datum] (která je poslední výzvou k úhradě dluhu před zahájením soudního vymáhání pohledávky), žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do [datum] (ve spojení s podacím lístkem vzal soud za prokázané, že výzva byla žalovanému odeslána právě dne [datum]). Z předžalobní výzvy soud dále zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka v celkové výši 39 330,56 Kč. Rozložení této pohledávky pak zřetelně vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, z něhož je patrné, že na jistině po splatnosti zůstává dluh ve výši 32 854,80 Kč, na poplatcích a smluvní pokutě částka 1 500 Kč, na smluvním úroku 2 641,81 Kč a úroku z prodlení 2 333,95 Kč.

6. K prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila žádost o úvěr podanou žalovaným dne [datum]. Z tohoto listinného důkazu vyplývá, že žalovaný byl v době podání žádosti svobodný, bydlel u rodičů, měl základní vzdělání a byl v invalidním důchodu. Z toho důvodu měl příjem pouze z důchodu, tento příjem činil za 3 měsíce předcházející žádosti 9 711 Kč v průměru. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného byl 19 711 Kč. Pokud jde o měsíční výdaje a náklady na živobytí žalovaného, nebyly uvedeny žádné. Žalobkyně dále předložila vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum], z něhož vyplývají doplňující informace, a sice že příjem žalovaného byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu a jako výdaje žalovaného byl uvažován jeho podíl na nákladech na bydlení ve výši 49,27 %. Podle analýzy těchto údajů předchůdkyně žalobkyně ohodnotila žalovaného jako způsobilého splácet nikoli původně požadovaný úvěr ve výši 50 000 Kč, nýbrž skutečně poskytnutý úvěr ve výši 35 000 Kč.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi účastníky podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Předchůdkyně žalobkyně tedy byla povinna řídit se především ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž tak musí činit dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí. V souladu s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen posuzovat zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Další povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru pak stanoví ustálená judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž mimo jiné vyplývá, že věřitel je povinen postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří.

12. Žalobkyně splnění této povinnosti dokládala žádostí o úvěr a podrobným postupem hodnocení poměrů žalovaného. Soud však nemůže mít pravdivost těchto listinných důkazů za prokázanou, neboť žalobkyně nepředložila žádné listiny či dokumenty, na které odkazovala a jimiž osvědčovala poměry žalovaného. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru neposkytuje taxativní návody, jak postupovat při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, a ustálená judikatura zákon pouze doplňuje o některé konkrétní důvody, rozhodovací praxe nižších soudů se ustálila za účelem ochrany spotřebitele na tom postupu, že k prokázání splnění povinnosti s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele nepostačuje pouze uvést, z jakých listin byly poměry spotřebitele osvědčeny (jako v tomto případě, kdy je ve vyjádření uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu), nýbrž je nutné takové listiny soudu předložit. Bez nich soud nemůže dospět k závěru, že úvěruschopnost spotřebitele byla v tom kterém případě skutečně zjištěna a potvrzena. Stejný závěr je pak nutno vznést i na ostatní tvrzené informace, k nimž žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Z uvedeného důvodu nemůže soud smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za platně uzavřenou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť jednání věřitele vůči spotřebiteli jako slabší smluvní straně v rozporu s jeho odborností nelze považovat za souladný s dobrými mravy.

13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Vzhledem k vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání nelze konstatovat, že by mezi stranami bylo platně ujednáno jakékoli peněžité plnění (včetně úroků, poplatků či smluvní pokuty). V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení by tedy odpovídalo té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaný doposud ničeho neuhradil. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnuté prostředky uhradil 5 093,89 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na související náklady (tj. úrok, poplatek a smluvní pokutu). Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Pokud jde o zbývající část poskytnuté částky, žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, ani neprokázal, že by dluh uhradil. Soud proto přiznal žalobkyni částku 29 906,11 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině„ úvěru“ společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z této dlužné částky od [datum] (tj. ode dne následujícího po zesplatnění celé pohledávky) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

16. Zbývající část žaloby soud s ohledem na výše uvedené zamítnul.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 4 448,69 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 29 906,11 Kč, představuje úspěch 13 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 87 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 74 % jí vzniklých nákladů řízení.

18. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 375 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 4 279 Kč.

19. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (74 %) ve výši 3 166,46 Kč.