11 C 250/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12 434,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 7. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 2 434,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 434,50 Kč od 18. 7. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 12 434,50 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] částku 10 000 Kč. Tuto částku byl žalovaný povinen vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 434,50 Kč nejpozději do [datum]. Dle žalobkyně žalovaný poskytnutý úvěr včetně poplatku ve lhůtě nevrátil. Neuhrazená pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh ani poté neuhradil.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho platební schopnosti. K tomu žalobkyně uvedla, že se vycházelo z údajů o příjmech uvedených žalovaným doplněných lustrací osoby žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], [příjmení], CRKI a BRKI. Podle žalobkyně již není potřeba tvrdit další skutečnosti, ani provádět další důkazy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. Pravomoc podepsaného soudu k projednání předmětné věci je dána i přes to, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena rozhodčí smlouva, jež omezovala způsob řešení sporů vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru výlučně na rozhodčí řízení. V souladu s § 106 odst. 1 o. s. ř. nicméně nebyla vznesena námitka nedostatku pravomoci soudu, soud tedy věc projednal bez dalšího, aniž by se zabýval platností rozhodčí smlouvy.

4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Ze smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala dne [datum] poskytnout žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Na základě výpisu z účtu soud nemá pochyb o tom, že předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, neboť dne [datum] byly skutečně prostředky ve výši 10 000 Kč připsány na bankovní účet žalovaného. Ze zprávy [obec] spořitelny ze dne [datum] má soud za prokázané, že majitelem uvedeného bankovního účtu byl skutečně žalovaný. Ze znění smlouvy pak vyplývá povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutý zápůjčky ve výši 2 434,50 Kč jednorázově nejpozději do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky upravující zejména způsob uzavření smlouvy a obecně definované povinnosti smluvních stran. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný ve lhůtě splatnosti zápůjčku spolu s poplatek neuhradil, resp. předchůdkyně žalobkyně měla za žalovaným pohledávku odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům a sjednanému poplatku. Tuto pohledávku předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno se současnou výzvou k úhradě dluhu (ve smyslu poslední upomínky před podáním žaloby). Dlužná částka však zůstala žalovaným neuhrazena.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., ačkoliv předkládané listinné důkazy svědčily o uzavření smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Právní jednání v podobě podepsané smlouvy pak jen stvrzuje splnění smluvené povinnosti. Naopak smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Taktomu bylo i v tomto případě, neboť peněžní prostředky byly poskytnuty až na základě ujednaného závazku. Soud na předmětný závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

8. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr tvrdila jen obecně, že její předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného, kterým neměla důvod nevěřit, a že ověřila majetkové poměry žalovaného ve veřejných databázích a rejstřících. Tato svá tvrzení i přes výzvu soudu nijak konkretizovala, ani nedoplnila příslušnými listinnými důkazy. Z provedeného dokazování soud mohl učinit jednoznačný závěr, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována jen povrchně a účelově. V žádném případě nebyl dodržen odborný přístup tak, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou. V takovém případě nelze považovat povinnost předchůdkyně žalobkyně kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru za splněnou, a předmětnou smlouvu za platně a účinně uzavřenou. Dle názoru soudu se přitom jedná o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna.

9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná s účinky ex-tunc a mezi stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Z toho důvodu nelze považovat za platně ujednané jakékoli platby včetně poplatku. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. V úvahu tedy přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaný dosud nic neuhradil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný skutečně žádné peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyni tedy náleží celá poskytnutá částka ve výši 10 000 Kč, kterou soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobkyni přiznal. Soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

12. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku ve výši 2 434,50 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně příslušného úroku z prodlení.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 2 434,50 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 10 000 Kč, znamená úspěch 20 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 80 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 60 % jí vzniklých nákladů řízení.

14. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.

15. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (60 %) ve výši 1 351,20 Kč.