11 C 251/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 25 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 966,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,79 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 25 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Žalobkyně uvedla, že před uzavřením této smlouvy její předchůdkyně posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, které ověřila oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných a ověřených informací předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byl povinen vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně, poslední splátku uhradil dne [datum], přičemž vrátil pouze 1 800 Kč. Tato úhrada byla započtena ve výši 1 400 Kč na úrok a ve výši 400 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dnem následujícím po splatnosti úvěru se žalovaný dostal do prodlení a předchůdkyně žalobkyně požadovala rovněž úhradu úroku z prodlení a neuhrazenou jistinu ve výši 15 000 Kč úročila úrokovou sazbou 23,79 % ročně (přestože ve smlouvě byla ujednaná úroková sazba vyšší). Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován se současnou výzvou k úhradě dluhu. Postoupena byla pohledávka ve výši 30 800 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, dlužné úroky ve výši 1 600 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Součástí postoupené pohledávky je i navýšení účtované předchůdkyní žalobkyně, které žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje pouze zaplacení neuhrazené jistiny a sjednaných úroků a poplatků (včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si mezi sebou ujednali, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (jak vyplývá z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z této smlouvy soud zjistil, že byla podepsána oběma stranami dne [datum] jako potvrzení toho, že uvedené peněžní prostředky byly již žalovanému v hotovosti poskytnuty. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tedy částku 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy. Mezi stranami byla také ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 32,15% p.a. jako pevná po celou dobu trvání závazku. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 30 800 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek pak má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni [datum]. Z předžalobní upomínky má soud za zjištěné, že žalovaný ode dne poskytnutí peněžních prostředků do postoupení pohledávky uhradil pouze 1 800 Kč, přičemž na jistině zůstává dluh ve výši 15 000 Kč. Předžalobní výzvou byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta k plnění do [datum]. Ve spojení s podacími lístky České pošty má soud prokázané, že oznámení o postoupení pohledávky i předžalobní výzva byly řádně odeslány žalovanému.

4. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně ověřena, žalobkyně předložila kartu zákazníka (fakticky žádost o spotřebitelský úvěr). Tato karta byla oběma smluvními stranami podepsaná dne [datum]. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které sám při žádosti uvedl. Z karty tedy vyplývá, že v době žádosti o spotřebitelský úvěr byl žalovaný ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, měl jedno nezaopatřené dítě a žil ve vlastním společně s manželkou (druh bydlení byl předchůdkyní žalobkyně osvědčen výpisem z katastru). Z karty má soud dále za zjištěné, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] v [obec], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum] a příjem ze zaměstnání činil 20 900 Kč čistého měsíčně (existence zaměstnání žalovaného byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti pracovní smlouvě a telefonicky na personálním oddělení zaměstnavatele, jak vyplývá z poznámky učiněné v kartě zákazníka; výše příjmu pak byla osvědčena bankovními výpisy a výplatními páskami). Tento příjem byl jediným příjmem žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů soud zjistil, že byly uvažovány výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč (odpovídající ½ celkových nákladů na bydlení), dále osobní výdaje žalovaného ve výši 6 000 Kč měsíčně a splátky úvěru poskytnutého jinou společností ve výši 5 000 Kč měsíčně (výdaje žalovaného byly zjištěny z bankovních výpisů). Předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 7 900 Kč, který porovnávala s výší úvěru 30 000 Kč požadovanou žalovaným, který by byl splácen v 60 týdenních splátkách.

5. Na základě shora zjištěných skutečností soud učinil závěr, že předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala dostatečně pečlivě. Hodnotila všechny relevantní informace o poměrech žalovaného (jak osobní stránku, tak majetkovou stránku), žalovaným uvedené informace sama důkladně ověřovala. Postup předchůdkyně žalobkyně nezavdává pochybnosti, že by snad tvrzené poměry žalovaného neodpovídaly skutečnosti. Soud kladně hodnotí zejména způsob vyhodnocení majetkových poměrů žalovaného, neboť brala v úvahu příjmy i výdaje žalovaného jako jedince (včetně výdajů na bydlení, ačkoliv bydlel společně s další osobou). Předchůdkyně žalobkyně tedy mohla dojít k závěru, že poměry žalovaného jsou dostatečné již pro původně požadovanou výši úvěru 30 000 Kč. Pokud byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v poloviční výši, není pochyb, že poměry žalovaného byly více než dostatečné. V postupu předchůdkyně žalobkyně soud neshledal žádná pochybení.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci soud posoudil předmětný závazkový vztah jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je potom povinen dodržovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, která poskytují ochranu spotřebiteli jako slabší smluvní straně. Věřitel je povinen zejména s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (jinými slovy, že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti), jinak je smlouva neplatná.

12. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně výše uvedenou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného řádně splnila (její postup je zcela v souladu se zákonnými požadavky i požadavky doplněnými ustálenou judikaturou). V řízení bylo současně prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně splnila i své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši; současně bylo prokázáno řádné postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Pokud jde o závazek žalovaného, soud má za to, že mu v jeho plnění nebránily žádné objektivní překážky, neboť byl vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný splnil svůj závazek ve smyslu § 1908 o. z. jen částečně (úhradou částky 1 800 Kč). Zbývající část pohledávky žalovaný neuhradil. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by svůj dluh uhradil. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 25 966,89 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného úroku a poplatků v celkové výši 10 200 Kč, smluvního úroku žalobkyní kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] (tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky do postoupení pohledávky) na částku 565,01 Kč a úroku z prodlení žalobkyní kapitalizovaného za stejné období na částku 201,88 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni smluvní úrok ve výši požadované žalobkyní 23,79 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky od [datum] (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku v souladu s § 1970 o. z. spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 008 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 460 Kč.