11 C 254/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 613 184 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 613 184 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 610 967,79 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 610 967,79 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 824 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 613 184 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 6,90 % p.a. v měsíčních splátkách po 6 995 Kč (s poslední splátkou 1 235 Kč) splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem [datum], a případně související poplatky. Žalovaná nehradila splátky řádně, dostala se do prodlení a žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený dluh ve výši 613 184 Kč sestávající z jistiny ve výši 610 967,79 Kč (představující poskytnutý úvěr 600 000 Kč a úroky ve výši 18 326,60 Kč přirostlé k jistině do dne zesplatnění), dále z úroku z prodlení ve výši 416,21 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu písemně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou. Dlužná částka uhrazena nebyla.

2. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy byly ověřovány poměry žalované dle doložených příjmů a výdajů, které žalobkyně následně podrobila analýze v rámci příslušných databází. Žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru jiný úvěr u žalobkyně, nicméně platební morálka a dostatek finančních prostředků žalované svědčily o její schopnosti řádně splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Žalobkyně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Hodnocením provedených důkazů s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 600 000 Kč. Z výpisu z účetní evidence k úvěru a výpisu z osobního účtu žalované soud zjistil, že žalovaná sjednaný úvěr vyčerpala dne [datum]. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr společně s úrokovou sazbou ve výši 6,90 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 6 995 Kč s poslední splátkou ve výši 1 235 Kč, celkem částku 838 640 Kč vždy v 15. den měsíce počínaje dnem [datum] nejpozději do [datum]. Žalovaná byla povinna v souladu s čl. 4 smlouvy uhradit také poplatek za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a případě další poplatky v souladu s Ceníkem žalobkyně. Z výpisu z účetní evidence a seznamu splátek úvěru má soud za prokázané, že žalovaná nehradila měsíční splátky řádně. Žalovaná uhradila pouze poplatek za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč, splátku splatnou dne [datum] ve výši 6 995 Kč, splátku úroku z prodlení ve výši 5,68 Kč a splátku jistiny po splatnosti ve výši 363,81 Kč, celkem tedy 12 364,49 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky. Žalobkyně poté využila oprávnění dle čl. 8 smlouvy a dopisem ze dne [datum] zesplatnila celý neuhrazený dluh k témuž dni ve výši 613 184 Kč, přičemž tato částka je dle výpisu z účetní evidence tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 610 967,79 Kč, úrokem z prodlení ve výši 416,21 Kč a poplatkem za odeslání dvou upomínek v celkové výši 1 800 Kč. Dlužná jistina úvěru je přitom tvořena poskytnutými peněžními prostředky a úrokem kapitalizovaným ke dni zesplatnění úvěru, jenž je v souladu s čl. 3 smlouvy připisován k jistině, na částku 18 326,60 Kč (jak vyplývá z přehledu úroků) po započtení částečné platby žalované na úrok. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky znovu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]; na svůj dluh ničeho neuhradila.

5. Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila k prokázání svých tvrzení žádost o poskytnutí úvěrového produktu podepsanou žalobkyní i žalovanou dne [datum]. Z karty soud zjistil, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr rozvedená, žila v nájmu a nejvyšší dosažené vzdělání bylo střední s maturitou. V kartě byl uveden měsíční příjem žalované ze mzdy z hlavního pracovního poměru v průměrné výši 20 897 Kč měsíčně, což má soud za prokázané z přiložených výpisů z účtu žalované za období od února 2018 do února 2019. Mezi měsíčními výdaji žalované byl uveden pouze nájem ve výši 1 500 Kč, přičemž žalobkyně pro výpočet použitelného měsíčního příjmu vycházela z životních nákladů s ohledem na konkrétní poměry žalované stanovených dle interního ekonomického modelu. Takto byly stanoveny výdaje ve výši 5 954 Kč, které dle soudu odpovídají obvyklým měsíčním výdajům na živobytí. Lustracemi v bankovních i nebankovních registrech dlužníků (doložených soudu) pak žalobkyně zjistila, že žalovaná měla u žalobkyně jiný úvěr, jenž byl splacen předmětným úvěrem, a kontokorentní úvěr s měsíčními splátkami 417 Kč. Společně se splátkami požadovaného úvěru činil měsíční zůstatek finančních prostředků žalované 7 531 Kč, který byl dostatečný pro zajištění vlastní výživy a základních potřeb žalované.

6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud na tento závazkový vztah aplikoval kromě obecných ustanovení rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně při poskytování úvěru vystupovala v postavení věřitele a žalovaná v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Žalobkyně prokázala, že splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Současně bylo prokázáno splnění povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně prokázala, že poměry žalované ověřila s odbornou péčí a vzhledem ke zjištěným a ověřeným informacím považovala žalovanou za úvěruschopnou bez rizika dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy. Žalovaná již netvrdila ani neprokázala, že by své povinnosti splnila a poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem vrátila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 613 184 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru 610 967,79 Kč od [datum] (tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru) do zaplacení, a smluvním úrokem ve výši 6,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. Soud doplňuje, že žalobkyně je oprávněna požadovat jako jistinu úvěru poskytnuté peněžní prostředky společně s přirostlým úrokem, neboť tato možnost byla výslovně ujednána ve smlouvě a jako taková je předpokládaná i ustanovením § 1806 o. z. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má v souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva, které představuje pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 24 824 Kč.