11 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 672 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 672 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 698 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 672 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 6. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 20 000 Kč. Žalovaný mohl úvěr čerpat opakovaně. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr s úrokem ve výši 19,48 % ročně měsíčními splátkami v minimální výši 1 580 Kč splatnými do 15. dne příslušného měsíce. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 9. 5. 2024. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo postoupení oznámeno žalovanému. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 20 000 Kč, poplatky 1 000 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč, pojistné 597,63 Kč, smluvní úrok z jistiny ve výši 1 574,37 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 10. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 15 183 Kč jako úhradu kupní ceny společnosti , právnická osoba, . za černou techniku. Žalovanému byl rovněž poskytnut úvěrový limit do 20 000 Kč. Žalovaný měl vyčerpanou částku splácet měsíčními splátkami v minimální výši 1 504 Kč společně s úrokem ve výši 19,48 % a pojistným ve výši 76 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Ze sazebníku soud zjistil, že obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy pro nesplácení úvěru klientem. Z formuláře pro standardní informace o úvěru soud zjistil parametry úvěru.

4. Z výpisu splátek soud zjistil, že žalovaný nic neuhradil. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Byla provedena lustrace v SOLUS. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 25 600 Kč. Výdaje uvedl ve výši 4 200 Kč na splátky úvěru. Údaje nebyly nijak ověřeny. Z oznámení banky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 21. 6. 2023 částku 15 183 Kč na účet č. , č. účtu, a dne 22. 6. 2023 částku 4 817 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalovaného.

5. Z dopisu ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ze smlouvy č. , hodnota, za splatný ke dni 9. 5. 2024 ve výši 24 672 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo postoupení oznámeno žalovanému. Z výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 30 029,23 Kč nejpozději do 20. 10. 2025.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 20. 6. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 % ročně. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a nebyla nijak ověřena. Úvěr byl zesplatněn ke dni 9. 5. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025. Žalovaný nic neuhradil.

7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).

12. Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z žádosti o úvěr vyplývá, že údaje žalovaného nebyly ověřeny. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu.

15. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný tak dosud není v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyni tak nenáleží úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud uvedenou lhůtu považuje za dostatečnou.

16. Soud tudíž žalobu zamítl ohledně: poplatků ve výši 4 672 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 24 672 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 20 000 Kč, tj. ze 81 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 4 672 Kč, tj. z 19 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 62 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 62 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 924 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen a. t., z tarifní hodnoty 24 672 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a.t., a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2 739 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady, tj. 1 698 Kč (62 % z celkové náhrady). Soud aplikoval § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 18 C 14/2026, 20 C 15/2026, 20 C 5/2026), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.