11 C 272/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 21 000,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 683,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 683,90 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 539,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 256 Kč, se zamítá.

III. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 19 113 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 21 000,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které si převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná byla potom povinna poskytnuté prostředky vrátit společně s příslušenstvím ve výši 17 184 Kč tvořeným kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem tedy částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na den [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ve lhůtě splatnosti úvěr neuhradila, zaplatila pouze jednu splátku ve výši 2 656,01 Kč. Tato částečná úhrada byla alokována ve výši 1 316,10 Kč na jistinu úvěru a ve výši 1 339,91 Kč na příslušenství. Ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum] byla žalovaná v prodlení, předchůdkyně žalobkyně tedy od tohoto dne požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 18 683,90 Kč, příslušenství ve výši 15 844,09 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována a byla vyzvána k úhradě dluhu. Žalobkyně tvrdila, že po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh nic neuhradila. Pohledávka byla postoupena ve výši 49 756,91 Kč, žalobkyně však žalobou žádala pouze úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 18 683,90 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 675,43 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 099,99 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 725,81 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 342,86 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků kapitalizovaného po splatnosti úvěru sazbou 0,15 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši 952,11 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za stejné období na částku 539,53 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 256 Kč (za odeslání obyčejného dopisu s výzvou k úhradě dluhu ve výši 39 Kč a osobní návštěvu pracovníka předchůdkyně žalobkyně na kontaktní adrese žalované ve výši 217 Kč) a smluvní pokuty požadované z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši 2 316,80 Kč. Nesplacený smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek a smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků v souhrnné výši 16 796,20 Kč žalobkyně požadovala jako příslušenství pohledávky ve formě kapitalizovaného úroku.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že její předchůdkyně poskytla žalované úvěr poté, co na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr a po jejich ověření vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet. Mezi posuzovanými údaji byly údaje o osobě žalované a její finanční situaci (příjmy, výdaje, údaje o zaměstnání, ostatní finanční závazky). Žalobkyně doplnila, že listiny, oproti kterým byla ověřována pravdivost údajů uvedených žalovanou, byly označeny v žádosti; žalobkyně vak těmito listinnými důkazy nedisponuje.

3. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět co do částky 19 113 Kč představující kapitalizovaný úrok v souhrnné výši 16 796,20 Kč a smluvní pokutu. Žalobkyně tedy žádala pouze dlužnou jistinu úvěru ve výši 18 683,90 Kč, úrok z prodlení (kapitalizovaný i v procentní výši) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se spolu dne [datum] dohodly, že žalované budou poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (uvedené vyplývá ze smlouvy o úvěru [číslo]). Ze smlouvy dále vyplývá, že tato dohoda byla oběma stranami stvrzena podpisy jako potvrzení toho, že žalované byly uvedené peněžní prostředky již v hotovosti poskytnuty. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 925 Kč (sjednaného ve výši 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč, celkem tedy částku 37 184 Kč v rámci 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení. Ze smlouvy dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení mohla po žalované požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním pohledávky. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek, který obsahuje procentuální rozložení měsíční úhrady na jednotlivé položky pohledávky, tj. na jistinu a její příslušenství. Součástí je také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se základními informacemi o předmětném finančním produktu; seznámení s těmito podmínkami žalovaná potvrdila podpisem tohoto formuláře dne [datum]. Žalovaná přesto nehradila sjednané splátky řádně, jak vyplývá z písemných upomínek předložených soudu. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla mimo jiné informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a její předchůdkyní dne [datum] a potvrzení o provedené úplatě za postoupení pohledávek. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou činí 49 756,91 Kč. Z přílohy dále vyplývá, že na jistině žalovaná dluží 18 683,90 Kč, na úroku 1 675,43 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru 9 099,99 Kč, na poplatku za sjednání úvěru 1 725,81 Kč a na inkasním poplatku 3 342,86 Kč, tzn. že na poskytnutých peněžních prostředcích žalovaná uhradila částku 2 656,01 Kč tvrzenou žalobkyní. Z další výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vůči žalované uplatňovala i náhradu nákladů mimosoudního vymáhání, mj. nákladů za odchozí dopis ve výši 39 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč. Právě tyto náklady žalobkyni skutečně vznikly, jak je patrné z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Opětovně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum] (dle podacích archů byly oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka žalované řádně odeslány).

6. K prokázání tvrzení, že před uzavřením předmětné smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila žádost o úvěr podepsanou žalovanou dne [datum]. Z žádosti soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované; podpisem žádosti žalovaná potvrdila, že uvedené údaje jsou pravdivé. Žalovaná uvedla, že v době žádosti o úvěr byla svobodná, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, neměla žádné nezaopatřené dítě a žila v nájmu. Z žádosti dále vyplývá, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 5 641 Kč měsíčně a měla příjem ze zaměstnání na základě dohody o provedení práce ve výši 10 000 Kč měsíčně. Příjem žalované byl podle údajů uvedených v žádosti ověřen oproti výplatním páskám, výpisu z bankovního účtu a dohodě o provedení práce. Jako své měsíční výdaje žalovaná v žádosti uvedla částku 1 000 Kč na bydlení a částku 1 000 Kč jako osobní náklady. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalované ve výši 13 641 Kč, který považovala za dostatečný vzhledem k žalovanou požadovanému úvěru ve výši 20 000 Kč hrazeného 14 měsíčními splátkami po 2 565 Kč.

7. Soud má za to, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala pečlivě, její postup byl nedostatečný. Žádným způsobem nebyly ověřeny měsíční výdaje žalované, osobní měsíční výdaje v částce 1 000 Kč pak obecně nelze považovat za reálné. Současně v žádosti nebyla zmínka o tom, že by byly ověřeny jiné finanční závazky žalované. Předchůdkyně žalobkyně měla k žalované přistupovat obezřetněji, neboť s přihlédnutím k jejímu nejvyššímu dosaženému vzdělání bylo možné očekávat nižší finanční gramotnost. Z toho důvodu by se dalo očekávat, že předchůdkyně žalobkyně zachová dokumenty, kterými údajně byly tvrzené informace osvědčovány. Žalobkyně nicméně žádnými takovými listinnými důkazy nedisponuje. V postupu předchůdkyně žalobkyně, který sama žalobkyně považuje za dostatečný, soud spatřuje nedostatky, pro které nelze bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná byla schopná úvěr řádně splácet, resp. soud nemá možnost ověřit skutečné poměry žalované v době žádosti o úvěr.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Na základě provedeného dokazování soud posuzoval předmětný závazkový vztah podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., ačkoliv předkládané listinné důkazy svědčily o uzavření smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Právní jednání v podobě podepsané smlouvy pak jen stvrzuje splnění smluvené povinnosti. Taktomu bylo i v tomto případě, když vzájemná dohoda byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalované poskytnuty. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, v opačném případě je smlouva neplatná.

13. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné žádosti o zápůjčku, na základě níž (po ověření tvrzených informací) neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet. Soud má však za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zjišťovala skutečné poměry žalované, tedy potenciální skutečnosti způsobilé ovlivnit platební povinnosti žalované, nedostatečně v rozporu s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto ohledu nesplnila důkazní povinnost, neboť nepředložila všechny listinné důkazy k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy řádně ověřena. S přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, a sice neplatnou absolutně ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, která v tomto případě nebyla zajištěna.

14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná ex-tunc a současně mezi stranami neexistuje jiné platné smluvní ujednání, nelze považovat za platně ujednané žádné posuzované platby. Žalobkyně nicméně v řízení prokázala, že její předchůdkyně skutečně poskytla žalované částku 20 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaná dosud ničeho neuhradila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnuté prostředky částečně plnila, tím dluh žalované podle § 1908 odst. 1 o. z. částečně zanikl. Pokud jde o zbývající část dluhu ve výši 18 683,90 Kč, žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila ani neprokázala, že by tuto částku již uhradila. Soud proto přiznal žalobkyni neuhrazenou dlužnou jistinu v uvedené výši společně s úrokem z prodlení (v kapitalizované výši 539,53 Kč i procentní sazbě 8,5 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení), neboť na úrok z prodlení vzniklo žalobkyni právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

17. Pokud jde o zbývající část žaloby, soud přihlédl k dispozičnímu oprávnění žalobkyně, jímž vzala žalobu v souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř. částečně zpět co do příslušenstvím pohledávky a smluvní pokuty, a řízení v tomto rozsahu podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení zastavil.

18. Zbývající nárok požadovaný žalobkyní po částečném zpětvzetí žaloby, tj. náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, soud z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy zamítnul.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož procesní úspěch stran byl téměř shodný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.