11 C 278/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 18 129 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 755 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 755 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 14 374 Kč s úrokem ve výši 56 % ročně z částky 7 054,83 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve 443,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 054,83 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 299,83 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 129 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 9 554 Kč zahrnující zápůjční úrok ve výši 56 % p. a., částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 19 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč (s poslední splátkou ve výši 327 Kč) počínaje dnem následujícím po uplynutí jednoho týdne od data uzavření smlouvy. Dle žalobkyně žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na poskytnutý úvěr uhradila pouze 6 245 Kč (dne datum zaplatila 755 Kč, dne datum částku 1 510 Kč, dne datum pak 380 Kč a dne datum a datum vždy po 1 800 Kč). Tato částečná úhrada byla ve výši 2 945,17 Kč započtena na jistinu úvěru (na níž zbývalo k úhradě 7 054,83 Kč) a ve výši 3 299,83 Kč na poplatky (které byly poníženy na částku 6 254,17 Kč, nicméně žalobkyně žádá pouze 6 074,17 Kč). Z důvodu prodlení žalované požadovala předchůdkyně žalobkyně také smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně a úrok z prodlení v zákonné výši. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, o čemž byla žalovaná písemně informována a byla vyzvána k okamžitému splacení celého dluhu. Postoupena byla pohledávka ve výši 18 572,08 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 054,83 Kč, neuhrazeného poplatku ve výši 6 074,17 Kč, smluvní pokuty kapitalizované ke dni datum na částku 5 000 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného rovněž ke dni datum na částku 443,08 Kč. Společně s touto pohledávkou žalobkyně uplatňuje smluvní úrok i úrok z prodlení v procentní výši.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru její předchůdkyně řádně ověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Vycházela především z údajů poskytnutých žalovanou, jež byly ověřeny z příslušných dokladů, prohlášení žalované o pravdivosti údajů uváděných v zákaznické kartě a z úvěrové historie žalované v databázích příjmení, bankovního i nebankovního registru klientských informací, dalších interních databázích, insolvenčního rejstříku i evidence exekucí. Žalobkyně takto zjistila a ověřila měsíční příjem žalované i její výdaje. Ke zjišťovaným příjmům žalobkyně doplnila, že vycházela z příjmů žalované i dalších příjmů domácnosti, s nimiž však bylo uvažováno pouze jako s potenciální možností pro snížení nákladů žalované na bydlení (žalobkyně ničím nepodložila charakter těchto dalších příjmů, ani jak s nimi žalovaná mohla disponovat). U měsíčních výdajů předchůdkyně žalobkyně vycházela z pravdivosti údajů uváděných žalovanou.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření řádně doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud při splnění zákonných podmínek věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud nevydal rozsudek pro zmeškání, když pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky, neboť žalovaná nebyla na možnost vydání kontumačního rozsudku upozorněna.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodli na poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000 Kč. Podpis smlouvy oběma stranami osvědčuje, že tyto prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti právě oproti podpisu dohody. Z této listiny dále vyplývá, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 3 103 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 4 981 Kč a pojistným ve výši 1 560 Kč Celkem měla žalovaná uhradit částku 19 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč (s poslední splátkou ve výši 327 Kč) počínaje 7. den po uzavření smlouvy. Úroková sazba byla ujednána ve výši 56 % jako pevné pro celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí dohody byly standardní informace o spotřebitelském úvěru, jejichž podpisem žalovaná potvrdila, že se s podmínkami úvěru seznámila, a dále smluvní podmínky. Z čl. 6 smluvních podmínek označeného jako Postup při prodlení zákazníka vyplývá ujednání mezi stranami na právo předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž by žalovaná byla v prodlení.

5. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč s měsíční splatností za účelem úhrady neočekávaných výdajů. Z údajů o poměrech žalované bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila s rodiči, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, byla svobodná a měla jednu vyživovací povinnost. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr příjem z rodičovského příspěvku, který činil 8 100 Kč měsíčně. Ze zákaznické karty vyplývá, že mezi příjmy žalované byly uvažovány i další příjmy domácnosti ve výši 36 800 Kč. V úvahu byl brán tedy celkový měsíční příjem žalované ve výši 44 900 Kč. Oproti tomu byly uvažovány měsíční výdaje žalované v odhadované výši 3 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná nemá zápůjčku u jiné společnosti (z výpisu z centrální evidence exekucí předloženého žalobkyní soud zjistil, že pro žalovanou se vede jediná exekuce zahájená dne datum). Předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila měsíční zůstatek žalované jako zcela dostatečný pro řádné splácení úvěru. Z karty dále vyplývá, že uvedené údaje byly ověřeny oproti rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku a poštovním poukázkám za říjen a listopad 2019. Z karty bylo zjištěno, že zákaznickou kartu vyplňovala a údaje o poměrech žalované ověřovala zástupkyně předchůdkyně žalobkyně jméno příjmení, datum narození.

6. Ze splátkové historie úvěru soud zjistil, že žalovaná na předepsaných splátkách úvěru uhradila celkem 5 splátek v celkové výši 6 245 Kč (poslední splátka byla zaplacena dne datum). Z tohoto listinného důkazu vyplývá také narůstání smluvní pokuty a úroku za prodlení.

7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek, jež je přílohou této listiny, bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo.

8. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla upozorněna na výši postoupeného dluhu 18 572,08 Kč a povinnost uhradit dluh do 10 dnů od doručení dopisu. Z přiloženého podacího lístku je zřejmé, že dopis byl podán k přepravě žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb následující den.

9. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení všech dlužných částek ve výši 18 527,08 Kč nejpozději do datum. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná dosud na svůj dluh nic neuhradila, byla tedy žalobkyní naposledy před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to nejpozději do 7 dnů od datace výzvy. Z podacích lístků vyplývá, že oba dopisy byly žalované řádně odeslány, předžalobní výzva až dne datum.

10. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem svědkyně jméno příjmení, jež jako zástupkyně předchůdkyně žalobkyně vyplňovala s žalovanou zákaznickou kartu a ověřovala žalovanou tvrzené poměry. Vzhledem k tomu, že skutečnosti, k nimž by svědkyně měla být vyslechnuta, jsou již dostatečně prokázány předloženými listinnými důkazy (zejména zákaznickou kartou), soud tento důkaz považuje za nadbytečný.

11. V návaznosti na uvedené byly jako nerelevantní vyhodnoceny skutečnosti zjištěné z výpisu ze živnostenského rejstříku pro osobu jméno příjmení.

12. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne datum písemnou dohodu, na základě které byly žalované téhož dne oproti podpisu dohody poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky měla žalovaná vrátit společně s poplatkem ve výši 9 544 Kč v 52 týdenních splátkách. Žalovaná splátky nehradila řádně, když poslední uhradila dne datum a zaplatila pouze 6 245 Kč. Pohledávka za žalovanou ve výši 18 572,08 Kč byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum, kdy byla žalovaná o postoupení písemně informována. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh nic neuhradila, přestože byla žalobkyní opakovaně vyzývána (naposledy předžalobní upomínkou ze dne datum).

13. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovanou, že v době žádosti o úvěr byla svobodná, bydlela s rodiči, měla jednu vyživovací povinnost a její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní. Žalovaná měla příjem pouze z rodičovského příspěvku ve výši 8 100 Kč měsíčně, ale zohlednily se i další příjmy domácnosti žalované ve výši 36 800 Kč. Měsíční výdaje žalované byly s ohledem na očekávané náklady odhadnuty na částku 3 000 Kč Příjem a výdaje žalované předchůdkyně žalobkyně ověřovala oproti předloženému výměru rodičovského příspěvku a poštovním poukázkám. Dále žalobkyně vycházela z interních registrů a dalších databází a rejstříků, dle kterých žalovaná neměla žádné dluhy. Předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověří, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).

20. V projednávané věci si předchůdkyně žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala minimum relevantních informací přímo od žalované a část z vlastních zdrojů (vyhodnocování solventnosti žalované z interních databází nebylo soudu nijak doloženo). Zjištěné informace však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Předchůdkyně žalobkyně uvažovala s dalším příjmem domácnosti žalované, přestože charakter tohoto příjmu (jeho stabilita, příp. možnost žalované s ním nakládat) nebyl nijak prokázán. V případě výdajové stránky předchůdkyně žalobkyně přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu. Odůvodněním žalobkyně je důvěra v to, že žalovaná se zavázala uvádět pravdivé údaje. V každém případě se nelze ztotožnit s výdaji ve výši 3 000 Kč měsíčně, když takto paušálně použitá částka nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Podle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale předchůdkyně žalobkyně zásadně nemohla spoléhat). Předchůdkyně žalobkyně pak zcela nesprávně uvažovala příjmovou stránku celé domácnosti žalované v porovnání s výdaji žalované jako jednotlivce. Předchůdkyně žalobkyně měla k žalované přistupovat mnohem obezřetněji z toho důvodu, že žalovaná měla pouze základní vzdělání, bylo tedy možné očekávat, že nedostatek zkušeností s hospodařením s penězi a vyhodnocením možných rizik. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (viz ustálená judikatura). Předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s odbornou péčí, když se spokojila s pouhým tvrzením žalované a účelově přehlížela nedostatečnou finanční stránku žalované.

21. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.

22. Povinností žalované je tedy dle zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu úvěru, která odpovídá bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a že žalovaná uhradila 6 245 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nelze tuto částečnou úhradu započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečnou úhradou žalovaná v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnila svůj dluh. Zbývající částku již neuhradila, ani nárok uplatňovaný žalobou nijak nezpochybnila či netvrdila a neprokazoval, že by dluh byl uhrazen v plném rozsahu. Soud má za prokázané, že žalobkyně je v této věci aktivně legitimovaná (pohledávky byla postoupena a oznámena dlužníkovi řádně v souladu se zákonným ustanovením), soud tedy přiznal žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 3 755 společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalobkyni přiznanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

23. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 374 Kč, soud s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně odpovídajícího příslušenství.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k zamítnutí žaloby v převažujícím rozsahu by žalované oproti žalobkyni vzniklo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud však zohlednil, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani neprokazovala na svoji obranu) a žádné náklady v řízení jí tak nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.