11 C 287/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 39 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 655,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 440,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 440,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 760 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 39 540 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba, IČO) ve dnech datum a datum dvě smlouvy o půjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že ani v jednom případě nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté půjčky splácet.

2. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 1 820 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč v 58 týdenních splátkách nejpozději do datum. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž uhradil pouze 11 660 Kč. Tato částka byla ve výši 4 559,40 Kč započtena na jistinu, ve výši 1 820 Kč na úrok, ve výši 2 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 680,60 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupena byla pohledávka ve výši 10 960 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8 440,60 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 519,40 Kč (když ostatní související platby byly částečnou úhradou žalovaného vráceny v celé výši. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

3. Obdobná tvrzení se vztahují i na smlouvu ze dne datum. V tomto případě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 380 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % ročně), poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč v 58 týdenních splátkách nejpozději do datum Ani v tomto případě žalovaný svůj dluh řádně nehradil; poslední splátku zaplatil také dne datum, přičemž uhradil pouze 1 000 Kč. Tato částka byla ve výši 765,52 Kč započtena na úrok a ve výši 234,48 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Také v tomto případě předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupena byla pohledávka ve výši 28 580 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 17 000 Kč a neuhrazených souvisejících úhrad zahrnujících úrok i všechny poplatky ve výši 11 580 Kč Ani v tomto případe po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

4. Žalobkyně tvrdila, že s účinností ke dni datum se v důsledku fúze sloučením stala právním nástupcem předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (pod současným názvem právnická osoba, s IČO).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

6. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 820 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, celkem tedy částku 22 620 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 390 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, v jejichž čl. 1 byla ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,72 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dále uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo. Také tato smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byl v hotovosti poskytnut předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Z této smlouvy soud zjistil, že žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně se stejnými úhradami, jako v předchozím případě, tj. s úrokem ve výši 2 380 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, celkem tedy částku 29 580 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 510 Kč. I v tomto případě byla ve smluvních podmínkách ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,72 % p.a. po celou dobu trvání závazku.

7. Žalovaný však ani v jednom případě nehradil sjednané splátky řádně, jak má soud za prokázané z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s předžalobní výzvou ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky (ve spojení s přiloženým podacím lístkem) byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 39 540 Kč. Skutečnost, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek. Z těchto listinných důkazů vyplývá, že k postoupení pohledávek došlo s účinností ke dni datum. Rovněž z přiloženého výpisu z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně ke dni datum zanikla v důsledku sloučení fúzí, když nově vzniklým subjektem byla společnost právnická osoba, IČO. Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný svůj dluh neuhradil i přes předchozí upomínku. Žalovaný dluh uhradil jen částečně, na dluh ze smlouvy ze dne datum zaplatil pouze 11 660 Kč a na dluh ze smlouvy ze dne datum jen 1 000 Kč. Dluh žalovaného tak v případě prvního závazku představuje neuhrazenou jistinu ve výši 8 440,60 Kč, v druhém případě 17 000 Kč, přičemž v obou případech zbývající část dluhu představují neuhrazené související úhrady. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě nejpozději do datum, ale ani v té dlužnou částku neuhradil.

8. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla v obou případech před uzavřením každé smlouvy řádně ověřena, žalobkyně předložila karty zákazníka (fakticky žádosti o půjčku). Tyto karty byly oběma smluvními stranami podepsány dne datum a datum. Z obou karet soud zjistil, že obsahují základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při každé žádosti sdělil. V kartě z roku 2015 bylo uvedeno, že v době žádosti o půjčku žalovaný žil v nájmu, měl dvě nezaopatřené děti a měl aktivní půjčku u předchůdkyně žalobkyně i jiné společnosti. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze samostatně výdělečné činnosti (z oboru klempířství) ve výši 25 000 Kč čistého měsíčně. Příjem žalovaného a jeho výše byly předchůdkyní žalobkyně osvědčeny oproti předloženému živnostenskému listu, výpisům z účtu a fakturám. Jako další příjem domácnosti žalovaného byl uveden příjem jeho manželky ve výši 12 500 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo v kartě uvedeno, že je tvoří nájem/inkaso ve výši 6 000 Kč, a ostatní výdaje na domácnost ve výši 14 000 Kč, výdaje na telefon ve výši 700 Kč, splátky jiných půjček ve výši 1 000 Kč a dluh na zdravotním a sociálním pojištění ve výši 4 800 Kč. Pokud jde o druh bydlení žalovaného a výši nájmu, tato skutečnost byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti nájemní smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 11 000 Kč, který považovala za dostatečný pro splácení sjednaných splátek.

9. Z karty z roku 2016 soud dále zjistil, že žalovaný byl v době žádosti o půjčku ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, stále měl dvě nezaopatřené děti a žil v nájmu společně s jiným rodinným příslušníkem, než byla manželka či partnerka. Při druhé žádosti o půjčku měl žalovaný příjem ze stejné samostatně výdělečné činnosti ve výši 28 735 Kč. Příjem žalovaného byl v tomto případě kromě faktur osvědčen také osobně ze strany předchůdkyně žalobkyně a oproti předloženému daňovému přiznání za rok 2015. Uvedený příjem byl však oproti předchozí době jediným příjmem žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo v kartě uvedeno, že je tvoří nájem/inkaso ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje na domácnost ve výši 7 000 Kč, náklady spojené se spořením ve výši 2 900 Kč, splátky jiných půjček (jak u předchůdkyně žalobkyně, tak jiné společnosti) v celkové výši 3 555 Kč a ostatní náklady (především na výživné) ve výši 4 000 Kč. I v tomto případě byl druh bydlení žalovaného a výše nájmu ověřena oproti nájemní smlouvě. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 6 280 Kč, který rovněž považovala za dostatečný.

10. Na základě výše zjištěných skutečností má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně v obou případech zjistila veškeré relevantní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které by byly způsobilé omezit či vyloučit jeho schopnost poskytnuté půjčky splácet. Předchůdkyně žalobkyně dle soudu vůči žalovanému (zejména s přihlédnutím k jeho nejvyššímu dosaženému vzdělání) postupovala dostatečně pečlivě, když si údaje uvedené žalovaným řádně ověřila a všechny informace hodnotila ve vzájemné souvislosti. Jako správný postup soud hodnotí zejména reflexi aktuální osobní situace žalovaného. Pokud žalovaný žil ve společné domácnosti s další výdělečně činnou osobou, bylo obezřetné mezi jeho příjmy zahrnout i příjmy této druhé osoby a do výdajů žalovaného zahrnout výdaje celé jeho domácnosti. Naopak, pokud žalovaný žil sám, byly správně hodnoceny výlučně jeho příjmy a výdaje. Lze shrnout, že postup předchůdkyně žalobkyně nezavdal příčiny pro pochybování o tom, že by v době žádostí o půjčky žalovaný nebyl schopen tyto půjčky splácet.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od datum do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Soud posoudil závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřené smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tyto závazkové vztahy soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

15. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smluv, když poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, a že řádně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z provedeného dokazování má soud současně za prokázané, že v obou případech byly splněny požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Dle soudu předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné požadovat. Pokud jde o závazek žalovaného, soud má za to, že mu v jeho plnění nebránily žádné objektivní překážky. Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně platně sjednaných souvisejících plateb, porušil tím své smluvní povinnosti. Dosud neuhrazená plnění žalobkyni tedy náleží v plném rozsahu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 69 655,21 Kč sestávající z požadované dlužné částky 39 540 Kč, smluvních úroků žalobkyní kapitalizovaných vždy za období ode dne následujícího po splatnosti příslušné zápůjčky do postoupení pohledávky na částku 8 203,09 Kč, resp. 14 281,42 Kč a úroků z prodlení žalobkyní kapitalizovaných za stejné období na částku 2 783,93 Kč, resp. 4 846,77 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 23,72 % ročně z příslušné dlužné jistiny zápůjčky od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svých závazků dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně rovněž z příslušné dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 582 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 3 760 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.