11 C 296/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 150 Kč s příslušenstvím I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 150 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. 1.) Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 150 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku za provozování vozidla žalovaným v období od datum do datum bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2.) Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je cizím státním příslušníkem (členského státu EU) s evidovaným bydlištěm na území ČR, zabýval se soud nejprve otázkou své příslušnosti a otázkou rozhodného práva. V souladu s čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti žalovány u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Dle ustanovení § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, postupují tuzemské soudy v řízení podle tuzemských procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu), k procesní způsobilosti cizince postačuje, je-li tu podle tuzemského práva. Tímto způsobem je dána pravomoc soudů České republiky v tomto případě a rovněž místní příslušnost soudu podepsaného. 3.) Dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilního deliktu, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodným právem v této věci, a to procesním i hmotným, je tedy právo české. 4.) Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise. 5.) Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný je vlastníkem (provozovatelem) osobního automobilu registrační značka s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3. Toto vozidlo nebylo pojištěno v období od datum do datum, tj. 90 dní. Výzvou ze dne datum byl proto žalovaný vyzván k zaplacení příspěvku ve výši 5 850 Kč vypočítaného součinem 90 dnů a denní sazby ve výši 65 Kč, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem k úhradě částky 6 150 Kč do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala datum. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván písemnými upomínkami, svůj dluh však neuhradil ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne datum. 6.) Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), žalovaný jako provozovatel automobilu porušil zákonnou povinnost stanovenou ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Z toho důvodu vzniklo žalobkyni právo na příspěvek vypočtený podle § 4 odst. 3 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti a vyhlášky č. 205/1999 Sb. za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno. Žalobkyni kromě příspěvku vzniklo v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti právo na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný měl povinnost uhradit dlužnou částku do 30 dnů od doručení výzvy k zaplacení. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 7.) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.