11 C 30/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 252 186 Kč s příslušenstvím a o vydání osobního automobilu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 101 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 000 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna vydat žalobci automobil Peugeot 407, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 151 186 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 151 186 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 191 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 191 000 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Vzájemná žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 591 872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 591 872 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce a žalovaná jsou povinni rovným dílem zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě náhradu nákladů řízení ve výši 26 944 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky celkem ve výši 252 186 Kč. Žalobce popsal, že s žalovanou v době společného soužití užívali k bydlení rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Dům byl původně ve vlastnictví žalobce, který jej ke dni 20. 8. 2020 převedl na žalovanou. Účastníci ukončili soužití v dubnu 2021. V době trvání partnerského soužití žalobce do domu žalované investoval, a to částku 73 600 Kč na zateplení části vnějšího obvodového pláště domu (práce žalobce objednal dne 2. 10. 2020 u , jméno FO, , dokončeny byly v říjnu 2020, faktura byla vystavena se splatností 30. 10. 2020) a částku 130 786 Kč na plynové vytápění (žalobce práce objednal 3. 11. 2020 u , jméno FO, , dokončeny byly v listopadu 2020 a 26. 11. 2020 byla vystavena faktura se splatností 14. 12. 2020). Dále žalobce zasílal žalované v období od 9. 10. 2020 do 16. 7. 2021 ze svého účtu na účet žalované částky v různých výších; jednalo se o ústně sjednané zápůjčky, jejichž termín vracení nebyl předem sjednán. Celkem žalobce poslal v jedenácti platbách částku 124 800 Kč. Žalobce však žádal vrátit pouze částku 47 800 Kč, neboť proti tomu částku 77 000 Kč žalobce obdržel od nájemce nebytových prostor v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, v době, kdy vlastníkem domu již byla žalovaná. K úhradě všech částek žalobce žalovanou vyzval, žalovaná však na výzvy nereagovala. Žalobce tak požadoval uhradit celkem částku 252 186 Kč (73 600 Kč + 130 786 Kč + 47 800 Kč), a to s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 19. 1. 2023 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že v době společného soužití s žalovanou koupil do svého výlučného vlastnictví osobní automobil Peugeot 407, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, . Automobil přenechal k užívání žalované, aniž by si sjednali dobu užívání. Dne 6. 10. 2022 vyzval žalobce žalovanou k vrácení vozidla, žalovaná jej však nevrátila. Žalobce proto požadoval také uložení povinnosti žalované vrátit zapůjčený automobil.

2. Žalovaná k věci uvedla, že zateplení domu nebylo prováděno v říjnu 2020, ale již v roce 2018, kdy dům vlastnil ještě žalobce. Faktury a doložené listiny k zateplovacím pracím žalovaná rozporovala a uvedla, že se nemohlo jednat o investice do majetku žalované, ale do v té době výlučného majetku samotného žalobce. Částku ve výši 73 600 Kč proto žalobce požaduje neoprávněně. Ani žalobcem uplatněný nárok na částku ve výši 130 786 Kč za zhotovení plynového topení žalovaná neuznala a zdůraznila, že ani tyto práce neprobíhaly v době, kdy dům vlastnila žalovaná, a rozhodně ne v takovém rozsahu, jaký tvrdí žalobce. Žalobce navíc požadovanou částku za zhotovení plynového topení opakovaně zvyšoval, přičemž , jméno FO, , který práce prováděl, je dobrým známým žalobce. V této části navrhla žalovaná zpracování znaleckého posudku, který by plynové topení ocenil. K tvrzeným zápůjčkám žalovaná uvedla, že s žalobcem nikdy žádné smlouvy neuzavírala. Účastníci spolu žili ve společné domácnosti, vychovávali společně nezletilé dcery a hospodařili spolu. Zasílané částky byly tedy prostředky na zajištění chodu domácnosti a výživu nezletilých dětí. Ostatně, sám žalobce u jednání ve věci sp. zn. , spisová značka, uvedl, že v době společného soužití přispíval na domácnost částkou ve výši 18 – 22 000 Kč. Navíc žalobce splácel úvěr u společnosti COFIDIS, a to ve výši 4 660 Kč měsíčně, přičemž tento úvěr si žalovaná vzala na žádost žalobce a získanou částku poskytla obchodní společnosti žalobce. Ani částku ve výši 47 800 Kč proto žalovaná nepovažuje za důvodnou. Žalovaná dále uvedla, že dne 18. 6. 2014 žalobce uzavřel nájemní smlouvu se společností , právnická osoba, ., která užívala nebytové prostory v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, . Přestože v důsledku převodu nemovitosti měl nájemce hradit nájemné žalované, inkasoval nájemné i nadále žalobce. Celkovou částku ve výši 77 000 Kč (nájemné za období od srpna 2020 do června 2021) proto považovala žalovaná za bezdůvodné obohacení žalobce a požadovala od žalobce tuto částku zaplatit. Pokud jde o osobní automobil, žalovaná uvedla, že žalovaná byla výlučným vlastníkem vozidla Peugeot 308, RZ , SPZ, , na základě kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2017. V roce 2020 požádala žalobce jako svého tehdejšího druha o zajištění prodeje tohoto vozu; žalobce tak jednal jako zástupce žalované a vozidlo prodal za částku 114 000 Kč, kterou si ponechal. Ihned poté žalobce koupil vozidlo Peugeot 407, RZ , SPZ, , za cenu 40 000 Kč od pana , jméno FO, , cena byla uhrazena z prostředků získaných za prodej předchozího vozu v jejím vlastnictví. Žalovaná má tak za to, že se vlastníkem vozidla stala ona sama. Žalovaná vyzvala žalobce k úhradě rozdílu mezi inkasovanou částkou 114 000 Kč a cenou nového vozu 40 000 Kč, tj. částky 74 000 Kč, žalobce jí však tuto částku nezaplatil. S ohledem na skutečnost, že žalobce nyní tvrdí své vlastnické právo k vozidlu Peugeot 407, RZ , SPZ, , požadovala žalovaná úhradu částky 114 000 Kč, které inkasoval žalobce za prodej předchozího vozu ve vlastnictví žalované jako bezdůvodného obohacení žalobce. Žalovaná tak požadovala od žalobce zaplacení částky 191 000 Kč (77 000 Kč za nájemné a 114 000 Kč za prodej vozidla Peugeot 308) s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 25. 3. 2023 do zaplacení. Podáním ze dne 25. 10. 2023 (č. l. 65) žalovaná rozšířila svůj nárok o částku 591 872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 591 872 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení. Uvedla, že částka 90 242 Kč pochází z úvěru č. , hodnota, , který uzavřel žalobce na jméno žalované u , jméno FO, za účelem modernizace domu dne 21. 6. 2016. Podpisy na smlouvě nenáleží žalované, avšak žalovaná dosud uhradila na splátkách částku 22 167 Kč a z úvěru zbývá uhradit 68 075 Kč, tj. celkem 90 242 Kč. , adresa, 519 Kč pochází z úvěru č. , hodnota, , přičemž žalovaná nezpochybnila svůj podpis, avšak i tento úvěr zcela vyřizoval žalobce s paní , jméno FO, na modernizaci domu v roce 2016. Z úvěru žalovaná uhradila 71 864 Kč a nesplacená jistina činí 220 655 Kč. Zbývající částka ve výši 209 111 Kč pochází z úvěru č. , hodnota, , který rovněž vyřizoval žalobce v roce 2016 s ohledem na tehdy probíhající rekonstrukci jeho domu. Žalovaná dosud na splátkách uhradila 50 138 Kč a nesplacená jistina činí 158 973 Kč. Úvěrované částky žalovaná předala žalobci (ten je užil na práce na domu popisované v žalobě), tj. uzavřela s ním smlouvy o zápůjčkách, které žalobce neplnil, proto požaduje zaplatit celkem 591 872 Kč s příslušenstvím.

3. V reakci na vzájemný návrh žalované žalobce uvedl, že úvěry sice byly přijaty, ale proto, aby z nich byly zrekonstruovány prostory domu, ve kterých měli bydlet rodinní příslušníci žalované (matka a babička). Proto bylo dohodnuto, že půjde o investici žalované. Matka ani babička žalované se do domu nakonec nepřestěhovaly, proto byly prostředky použity na rekonstrukci jiných částí domu. Tento vnos žalované byl zohledněn v kupní smlouvě ze dne 8. 6. 2020, kdy žalobce dům převedl na žalovanou, tím byly všechny vnosy žalované vyrovnány.

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Účastníci se u jednání dne 20. 9. 2023 (protokol na č. l. 57) shodli na tom, že žalobce skutečně inkasoval nájemné ve výši 77 000 Kč za užívání nebytových prostor nájemcem (masny) v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, . Stejně tak se shodli na tom, že žalovaná od žalobce obdržela peněžní plnění tak, jak tvrdil žalobce, tj. v období od 9. 10. 2020 do 19. 7. 2021 obdržela na účet v jedenácti platbách celkem 124 800 Kč, jednalo se o platby zpravidla v hodnotě od 5 000 Kč do 10 000 Kč, jedna platba činí 11 400 Kč a jedna platba 32 000 Kč (platby částečně dokládá také výpis z účtu žalobce na č. l. 15-16). Dále se účastníci shodli na tom, že vozidlo Peugeot 407 se nachází u žalované.

6. Z aplikace nahlížení do katastru nemovitostí (č. l. 6) soud zjistil, že rodinný dům č. p. , Anonymizováno, je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Ke dni 6. 10. 2022 je jako vlastník evidována žalovaná. Totéž dokládá výpis z katastru nemovitostí ze dne 12. 9. 2022 (č. l. 26).

7. Kupní smlouvou ze dne 8. 6. 2020 (č. l. 106-107) převedl žalobce pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada v k. ú. , adresa, do vlastnictví žalované za kupní cenu 3 200 000 Kč. Ocenění domu bylo provedeno stavební spořitelnou , adresa, pyramida, a to ve výši 4 000 000 Kč (č. l. 108-109).

8. Z objednávkového listu (č. l. 7) soud zjistil, že byla sepsána objednávka žalobce u dodavatele , jméno FO, datovaná 2. 10. 2020 na zateplení kuchyně a fasádní práce za cenu 80 000 Kč. Z faktury č. , hodnota, (č. l. 8) soud zjistil, že , jméno FO, fakturoval žalobci za zateplení kuchyně a fasádní práce celkovou částku 73 600 Kč; datum uskutečnění zdanitelného plnění není na faktuře uvedeno; splatnost i datum vystavení je shodné, jde o datum 30. 10. 2020. Z příjmového pokladního dokladu č. , hodnota, (č. l. 9) soud zjistil, že , jméno FO, potvrdil přijetí celkové částky 73 600 Kč dne 30. 10. 2020 od žalobce. Tyto listiny shledal soud s ohledem na další dokazování účelovými (viz dále).

9. Z fotografií na č. l. 27 předložených žalovanou zjistil soud podobu fasády domu č. p. , Anonymizováno, v , adresa, . Na první fotografii je uvedeno „fasáda a zateplení 2018“, ke druhé fotografii je uveden popis „fasáda a zateplení říjen 2022“. Stav zachyceného objektu je v zásadě obdobný (na fotografiích není vidět rozdíl, pokud jde o konkrétní část vnějšího pláště budovy okolo kuchyně, o kterém žalobce tvrdil, že jej nechal zateplit po převodu domu do vlastnictví žalované), avšak data pořízení fotografií nelze ověřit. Stejný stav dokládá také videonahrávka na připojeném DVD.

10. Z faktury č. , Anonymizováno, ze dne 29. 1. 2016 (č. l. 121) soud zjistil, že tímto dokladem byly fakturovány práce – oprava zdiva, rekonstrukce domovních místností, výstavba příčky a kompletní malířské práce na adrese náměstí , Jméno žalované B, . , adresa, za celkovou částku 112 548 Kč. Jako datum splatnosti je uvedeno 12. 2. 2016, přičemž platba byla provedena hotově. Z faktury č. , Anonymizováno, ze dne 29. 7. 2016 (č. l. 122) soud zjistil, že žalobci byly fakturovány práce – rekonstrukce fasády RD + malířské práce, výstavba koupelny, rekonstrukce chodem a schodiště, výstavba kuchyně a kompletní výmalba výše zmíněných prostor za celkovou částku 343 000 Kč. Splatnost faktury byla 29. 7. 2016. Fotografie schodiště jsou uvedeny na č. l. 123 a 125. Faktura č. , hodnota, (č. l. 128) dokládá práce za výrobu a montáž kuchyňské linky; touto fakturou byla žalobci fakturována celková částka 30 475 Kč, s datem splatnosti 10. 5. 2016. , právnická osoba, uvedeného dne dokládá také čestné prohlášení , jméno FO, (č. l. 161). Rekonstrukci domovních místností (kuchyně), práce okolo domu a stav aktuální nemovitosti dokládají fotografie na č. l. 162-165. Z faktury č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2017 (č. l. 154) soud zjistil, že dodavatel , jméno FO, fakturoval žalované práce podle připojeného soupisu za celkovou částku 258 400 Kč; v soupisu prací je uvedeno mj. „3x obvodová zeď, zateplení, vstupní prostor, stropní překlady, světlík“ a dále „střešní krytina plech, okap, fasáda škrabaná, úprava okolního zdiva“.

11. Z objednávky č. , hodnota, (č. l. 10) soud zjistil, že žalobce objednal u zhotovitele , jméno FO, dne 3. 11. 2020 práce a dopravu spojenou s vybudováním vytápění a kotel Thermona, plynovod cca 25 m, HUP, odkouření, a to za celkovou částku 135 000 Kč. Z faktury č. , hodnota, (č. l. 11) soud zjistil, že zhotovitel , jméno FO, vystavil tuto fakturu žalobci za práce spojené s vybudováním vytápění a dodané zařízení na celkovou částku 130 786 Kč se splatností do 14. 12. 2020 (datum uskutečnění zdanitelného plnění je 26. 11. 2020). Na přijetí této částky vystavil , jméno FO, žalobci příjmový pokladní doklad dne 26. 11. 2020 (č. l. 12). Ze sdělení , jméno FO, ze dne 26. 2. 2024 (č. l. 172) soud zjistil, že uvedený dodavatel v roce 2020 již delší dobu prováděl většinu činností prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., na kterou fakturoval provedené práce. Živnost na vlastní jméno si zakládal až v září roku 2020 a do konce roku na ni realizoval pouze zakázku pro žalobce. Faktura č. , hodnota, byla proto jediná, kterou v roce 2020 vystavil na vlastní jméno. Dodavatel , jméno FO, příjem ze samostatné výdělečné činnosti v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2020 nepřiznal (č. l. 175-177).

12. Z kopie části e-mailu (č. l. 32) ze dne 15. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce informoval žalovanou o provedení plynového topení za celkovou částku 96 000 Kč. Žalobce popisoval, že důvodem převodu nemovitosti na žalovanou byly finanční problémy žalobce v jeho podnikání.

13. Ze sdělení provozovatele distribuční soustavy ze dne 27. 10. 2023 (č. l. 99) soud zjistil, že odběrné místo na adrese , Jméno žalované B, . , adresa, je vedeno na jméno žalované. Smlouva o připojení k distribuční soustavě byla uzavřena dne 7. 10. 2020. Měřidlo bylo instalováno 30. 10. 2020.

14. Pokud jde o žalobcem tvrzené investice do realizace plynového vytápění v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , soud nechal zpracovat znalecký posudek k ocenění nemovitosti v důsledku instalace vytápění. Posudek zpracovala společnost , právnická osoba, . – znalecká kancelář v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. , právnická osoba, uvedla, že cena nemovitosti – pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba, rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , se v důsledku instalace plynového vytápění v roce 2020 zvýšila o 101 000 Kč.

15. Z darovací smlouvy ze dne 15. 7. 2017 (č. l. 124) soud zjistil, že , jméno FO, daroval žalované finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, a to za účelem koupě osobního vozidla.

16. Z kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2017 (č. l. 40) soud zjistil, že prodávající , jméno FO, měl převést za kupní cenu 110 000 Kč na žalovanou vozidlo Peugeot 308, RZ , SPZ, . Změnu vlastníka dokládá také technický průkaz vozu (č. l. 52, 53). Vozidlo bylo pojištěno (č. l. 54, 55). Financování vozu Peugeot 308 proběhlo prostřednictvím úvěrové smlouvy (č. l. 166). Toto vozidlo prodala žalovaná kupní smlouvou ze dne 24. 1. 2020 (č. l. 41-42) kupující , jméno FO, za cenu 114 000 Kč. Prodej vozu Peugeot 308 realizoval žalobce.

17. Z kupní smlouvy ze dne 25. 1. 2020 (č. l. 17, totožně na č. l. 43) soud zjistil, že uvedeného dne se žalobce jako kupující dohodl s , jméno FO, jako prodávajícím na koupi vozidla Peugeot 407, RZ , SPZ, , za kupní cenu 40 000 Kč. Jako vlastník vozidla je v technickém průkazu uvedena žalovaná (č. l. 45-46). Vozidlo se dodnes nachází u žalované (viz shodná tvrzení účastníků).

18. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužícího podnikání ze dne 18. 6. 2014 (č. l. 36-38) soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel přenechal k užívání nebytové prostory v domě č. p. 16 v , adresa, společnosti Krahulík – , právnická osoba, . za nájemné ve výši 5 500 Kč. Nájemné bylo dodatkem ke smlouvě č. , hodnota, (č. l. 39) s účinností od 1. 1. 2019 zvýšeno na 7 000 Kč měsíčně.

19. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2016 (č. l. 71-73) soud zjistil, že jako žadatelka o úvěr je uvedena žalovaná, výše úvěru činí 104 000 Kč, jako komentář k úvěru je uvedeno „modernizace RD, čerpání zálohově“. Příjem žalované dokládá potvrzení o příjmu ze dne 17. 5. 2016 (č. l. 110). Na tuto smlouvu navazuje smlouva o překlenovacím úvěru č. , hodnota, (č. l. 86-91) ze dne 15. 7. 2016.

20. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 7. 2016 (č. l. 74-76) soud zjistil, že jako žadatelka o úvěr je uvedena žalovaná, výše úvěru činí 340 000 Kč, jako komentář k úvěru je uvedeno „modernizace RD, čerpání zálohově, nájemní smlouva doložena u úvěru č. , hodnota, , sazba 4,99 % - zadáno přes CD“. Na tuto smlouvu navazuje smlouva o překlenovacím úvěru č. , hodnota, (č. l. 92-97) ze dne 27. 7. 2016.

21. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 10. 2016 (č. l. 77-78) soud zjistil, že jako žadatelka o úvěr je uvedena žalovaná, výše úvěru činí 234 000 Kč, jako komentář k úvěru je uvedeno „modernizace RD, nájemní smlouva doložena u úvěru č. , hodnota, , čerpání zálohově“. Na tuto smlouvu navazuje smlouva o překlenovacím úvěru č. , hodnota, (č. l. 80-85) ze dne 26. 10. 2016.

22. Výpis z účtu žalované (č. l. 129-132) dokládá výběry hotovosti z účtu žalované. Část vybraných peněz žalovaná předávala v hotovosti žalobci, jak dokládá jejich komunikace (č. l. 167).

23. Z návrhu na zahájení řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem (č. l. 147-149) soud zjistil, že účastníci řešili poměry ke společným nezletilým dětem soudní cestou. Z protokolu o jednání ze dne 20. 9. 2022 před Okresním soudem v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, (č. l. 145-146) soud zjistil, že při tomto jednání týkajícím se úpravy poměrů a styku k nezletilým Natálii a , jméno FO, byla vyslechnuta žalovaná, která popsala předchozí soužití s žalobcem. Žalovaná uvedla, že dříve od žalobce dostávala 20-30 000 Kč měsíčně na vedení domácnosti; na výživu dětí žalobce uhradil od dubna 2021 do srpna 2022 částku 8 000 Kč měsíčně.

24. Z protokolu o jednání ze dne 29. 11. 2022 před Okresním soudem v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, (č. l. 33-35) soud zjistil, že žalobce při jednání týkajícím se úpravy poměrů a styku k nezletilým dětem účastníků uvedl, že v době soužití s žalovanou přispíval na domácnost, děti a hospodaření částkou 18-22 000 Kč. Zdrojem financí bylo podnikání žalobce a půjčky. Na výživu dětí hradil od dubna 2021 částku 8 000 Kč, uhrazeno měl v té době do listopadu 2022.

25. Výzvou ze dne 6. 10. 2022 odeslanou následujícího dne (č. l. 13) žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 204 386 Kč za zateplení a realizaci plynového topení v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, .

26. Výzvou ze dne 21. 10. 2022 (č. l. 29) žalovaná vyzvala žalobce k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 74 000 Kč. Na tuto výzvu reagoval žalobce přípisem ze dne 29. 11. 2022 (č. l. 47). Žalovaná vyzvala žalobce k úhradě dlužných částek opětovně výzvou ze dne 16. 12. 2022 (č. l. 30). K úhradě dlužných částek z úvěrů ve výši 90 242 Kč, 292 519 Kč a 209 111 Kč, tj. v celkové výši 591 872 Kč spolu s náklady právního zastoupení, vyzvala žalovaná žalobce výzvou ze dne 5. 10. 2023 (č. l. 69 70).

27. Pokud jde o další listinné důkazy, z listiny na č. l. 126 obsahující podpisy žalované z jednotlivých dokumentů soud neučinil žádná skutková zjištění. Pravostí podpisů žalované se soud nezabýval (k tomu viz dále v argumentační části rozsudku), proto byla tato listina nerozhodná. Stejně tak soud neučinil žádné skutkové zjištěné ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 11. 2013 (č. l. 127). Tato smlouva se týká období roku 2013, což je z hlediska investic do domu od 20. 8. 2020 a ostatních žalobních nároků v době po rozchodu účastníků nerozhodné. Rovněž návrh dohody o narovnání (č. l. 150 151) nepřinesl žádná skutkový zjištění; dohoda nebyla účastníky podepsaná, jde fakticky pouze o její koncept. Pokud jde o nájemní smlouvu ze dne 1. 1. 2014 (č. l. 152-153), tato smlouva měla být uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem – uživatelem bytových prostor v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, za účelem prokázání splnění podmínek pro získání úvěru ze stavebního spoření. Z hlediska podstaty posuzované věci však nebyla rozhodující. Rozhodující nebyly ani informace o zahlazení odsouzení žalobce za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (č. l. 63), neboť tyto informace nemají žádný vliv na posouzení toho, jaké investice žalobce do domu prováděl, ani na to, v čím vlastnictví jsou vozidla Peugeot 308 či 407. Ke konkrétním skutkovým zjištěním soud nedospěl ani z části kopie e-mailu ze dne 15. 1. 2024 (č. l. 168) ohledně úvěru pod společností , právnická osoba, , a k tomu připojeným zprávám obsahujícím kódy k přihlášení (č. l. 169). Tyto informace se nevztahují k podstatě projednávané věci a nejsou pro její posouzení nijak zásadní. Konečně, ani z ocenění nemovitosti k datu 4. 6. 2013 (č. l. 155-156) neučinil soud žádná skutková zjištění, a to ze stejných důvodů. Pro posouzení podané žaloby a uplatněných vzájemných nároků nebyla cena nemovitosti k tomuto datu rozhodná.

28. Soud ve věci provedl také výslech účastníků i řady svědků. Z výpovědi žalobce (č. l. 57 a č. l. 138) zjistil, že práce na domě probíhaly od roku 2015. Později se s žalovanou rozhodli vybudovat plynové topení a kvůli úspoře energií se dohodli na zateplení zvenku. Plynové topení se dělalo před zimou 2021. Žalobce potvrdil, že peníze za převod vozu Peugeot 308 ve výši 114 000 Kč obdržel on. Žalované posílal peníze na chod domácnosti, posílal tolik, kolik mu umožňovala jeho situace. Žalobce popsal řadu skutečností týkající se soužití a společného hospodaření s žalovanou, v důsledku dalšího dokazování však za rozhodné zjištění považuje soud pouze výše uvedené (účastníci se neshodli na tom, kdy byla prováděna fasáda domu, ani ohledně uzavíraných smluv o úvěru, proto v této části soud vyšel z dalšího dokazování, k tomu viz dále hodnocení důkazů). Z výpovědi žalobce ve vztahu k tvrzeným úvěrům vyplynulo to, že peníze žalovaná vybírala a částečně je předávala žalobci. Dále pak z jeho výpovědi vyplynulo to, že skutečně za žalovanou jednal v souvislosti s poskytovanými úvěry.

29. Z výpovědi žalované (č. l. 112 p. v.) soud zjistil, že plynové topení se v domě budovalo v říjnu 2020, kdy byl dům již ve vlastnictví žalované. Žalovaná splácela úvěry z peněz, které jí dával žalobce. Neměla konkrétní přehled o jednotlivých úvěrech. Peníze z úvěrů žalovaná předávala žalobci v hotovosti. Rovněž žalovaná uvedla během své výpovědi řadu dalších skutečností. S ohledem na to, že se s žalobcem ve značné části věcí rozcházela, vzal soud i z její výpovědi za podstatné pouze výše uvedené (k dalšímu hodnocení viz dále).

30. Z výpovědi svědka , jméno FO, (č. l. 111) soud zjistil, že jde o známého žalobce, setkávají se zpravidla 2x ročně, svědek pro žalobce prováděl instalatérské práce. , adresa, prováděl v domě č. p. , Anonymizováno, vytápění. Práce probíhaly v září 2020 a trvaly 3-4 dny.

31. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (č. l. 112) soud zjistil, že pracovala v domě č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v pronajatých prostorách masny. Svědkyně uvedla, že plynové topení v domě se dělalo ve stejné době, co u nich doma, to bylo asi 3 roky před výslechem, tj. v roce 2020 na podzim. Od té doby si jiné stavební práce nevybavuje. V domě se sice dělaly nějaké úpravy uvnitř, venku ale nikoli. Dům je zvenku pěkný, ale ve dvoře opadaný, v přízemí opadává omítka, patro vypadá stejně celou dobu, co v masně pracuje (6 let). Vršek je sice v trochu lepším stavu, ale není to nová fasáda. Svědkyně si vybavila, že se měnily parapety, ale to bylo podle jejího sdělení určitě před topením.

32. Z výpovědi svědka , jméno FO, (č. l. 137) vyplynulo, že jde o otce žalobce. Svědek uvedl, že žalobci pomáhal s pracemi na domě v letech 2015-2020. Všechny práce dělali od jara 2015 do října 2020. Naposledy se dělaly 2 parapety, z koupelny a kuchyně. Fasáda byla dokončená jenom zepředu; ze dvora fasádu svědek nedělal. Neví, jestli ji dělali zedníci. Původní fasáda měla podobu hrubé naházené omítky. Omítka měla pískovou barvu, byla cca 50 let stará. Po předložení fotografií domu (na č. l. 27) svědek nebyl schopen uvést, zda jde o novou nebo původní fasádu. Zateplení kuchyně se dělalo ještě před parapety, svědek předpokládal, že parapety dělali ihned poté, jak bylo zateplení hotové; muselo to být v září nebo říjnu 2020. Když dělal práce na parapetech, po zednících už bylo čisto. K dotazu výslovně vedl, že v roce 2020 si žádných zedníků pracujících na zateplení nevšiml. Tohoto svědka soud shledal částečně nevěrohodným (viz dále).

33. Svědek , jméno FO, (č. l. 178) vypověděl, že účastníky nezná, od doby práce na jejich domě je neviděl. Volal mu žalobce, že bude svědčit, je to asi půl roku zpátky. Svědek uvedl, že na domě dělal fasádu nad průjezdem ze dvora, kterou dokončil v srpnu nebo září 2020. Fakturu vystavil asi měsíc poté, dříve nemohl žalobce zastihnout. Postavil lešení, udělal zateplení a lešení zboural. Další práce dělal na domě v letech 2015 až 2020. Svědek popsal jednotlivé práce a uvedl, že fasáda se dělala v době, kdy bylo hezky. Na dvoře běhal zrzavý pes, ale většinou byl zavřený, byl už hodně starý. Svědek uvedl, že faktury mu tiskl syna buď je vyplňoval syn nebo on sám. Říkal manželce, že půjde svědčit a ona za to na něj byla naštvaná. Svědka soud shledal zcela nevěrohodným (viz dále).

34. Z výpovědi svědka , jméno FO, (č. l. 190 p. v.), syna , jméno FO, , soud zjistil, že otec za ním chodil s hodinovým výpisem prací a on mu na to sestavoval faktury. Pokud jde o fakturu č. , hodnota, , neví, jestli ji dělal také on. Ale připojenou objednávku a pokladní doklad určitě nevystavil. Svědek uvedl, že ví o tom, že otec vystavoval nějakou fakturu pro žalobce zpětně, ale neví, kolik jich bylo, ani co bylo předmětem plnění. Neví ale, s jakým odstupem se faktura vystavovala. Tehdy mu otec sdělil, že si žalobce přijede pro fakturu. Svědek se dotazoval, pro jakou, protože pro žalobce žádnou nevystavoval. Podle svědka na tom bylo zvláštní to, že fakturu nevystavoval přímo svědek. Svědek totiž chtěl, aby se všechny faktury vystavovaly přes standardní systém Pohoda, ale tato faktura šla mimo systém.

35. Ve spise (v přílohové obálce) je obsažena také nahrávka z rozhovoru žalované s , jméno FO, , který výslovně sděluje, že faktury vystavil žalobce, „akorát táta byl tak blbej, že šel a podepsal mu to … on vůbec nepřemejšlel nad tím, že by ten chlap vás chtěl ojebat“.

36. Z výpovědi svědka , jméno FO, (č. l. 191) soud zjistil, že svědek prováděl práce na domě účastníků, ale žádnou fakturu nikdy nevystavoval. Na faktuře na č. l. 154 je sice jeho razítko a podpis, ale účastníkům nikdy nic takového nevystavil; používá pro faktury jiný systém, který neodpovídá předložené faktuře.

37. Z výpovědi svědka , jméno FO, (č. l. 111 p. v.) soud zjistil, že jde o strýce žalobce. Spolupracovali spolu ohledně aut. Podrobnosti ohledně převodu auta Peugeot 308 si však svědek nevybavil. Smlouvu o podeji vozidla ze dne 19. 7. 2017 (výše zmíněnou v odst. 16) podle svých slov svědek nezná a nepodepsal.

38. Pokud jde o neprovedené důkazy, soud neprováděl dokazování spisem Magistrátu města , adresa, , jak žalobce navrhoval (č. l. 24), neboť neměl pochyb o tom, že vlastnictví vozidla Peugeot 308 bylo dostatečně prokázáno ostatními listinnými důkazy (nebylo proto potřeba získat plnou moc obsaženou ve spise, která by měla prokázat, že žalobce jednal za žalovanou oprávněně). Stejně tak neprováděl důkaz šetřením na místě samém, jak navrhoval žalobce (č. l. 144), neboť faktický stav nemovitosti byl v průběhu řízení dostatečně prokázán.

39. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

40. Žalobce s žalovanou vedli společnou domácnost v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, . Pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, byl původně ve vlastnictví žalobce. S účinky ke dni 20. 8. 2020 převedl žalobce pozemek s rodinným domem na žalovanou. Nebytové prostory domu (masna) byly pronajímány nájemci, který hradil nájemné žalobci, a to i po převodu nemovitosti. Za období od srpna 2020 do června 2021 žalobce získal z nájmů částku 77 000 Kč. Pokud jde o investice do domu, provedeným dokazováním bylo prokázáno, že fasáda domu (resp. zateplení) byla provedena ještě před převodem domu na žalovanou (k tomu viz dále). Současně však bylo prokázáno, že topení bylo instalováno na podzim roku 2020, po převodu domu. Účastníci se neshodli na tom, jaká je cena instalovaného topení (o kolik se tím zvýšila hodnota domu). Znaleckým posudkem zpracovaným znaleckou kanceláří bylo zhodnocení vyčísleno částkou 101 000 Kč. Žalovaná zakoupila vozidlo Peugeot 308, toto vozidlo pak za žalovanou prodal žalobce za částku 114 000 Kč, kterou si ponechal. Pokud jde o vozidlo Peugeot 407, kupní smlouvou bylo prokázáno, že vozidlo zakoupil žalobce. Vozidlo je však registrováno na žalovanou, která jej dosud má u sebe. Žalobce v průběhu období od 9. 10. 2020 do 19. 7. 2021 převedl na účet žalované v jedenácti platbách celkem 124 800 Kč. Konečně, pokud jde o uzavřené úvěrové smlouvy, žalovaná sice rozporovala sjednání smluv (resp. tvrdila, že smlouvy sjednával sám žalobce a v jednom případě smlouvu také sám podepsal jménem žalované), avšak peníze z úvěrových smluv žalovaná inkasovala a peníze předávala žalobci podle jeho pokynů. Žalovaná rovněž úvěry částečně splácela.

41. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

42. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

43. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

44. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

45. Podle § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

46. Podle § 2430 p. z. se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

47. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

48. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

49. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

50. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je plnění bez právního důvodu. Důsledkem této skutkové podstaty je povinnost vydat vše, čeho bylo plněním při absenci právního titulu nabyto. Prospěch z plnění bez právního důvodu vzniká přijetím plnění, k němuž právní důvod od počátku chyběl (právním důvodem k plnění může být smlouva, povinnost ze zákona apod.). Jedná se tedy o případy, v nichž právní důvod k okamžiku plnění vůbec neexistoval. Jedním z příkladů plnění bez právního důvodu mohou být investice vynaložené na cizí věc, jestliže neexistoval právní důvod (např. smluvní ujednání s vlastníkem apod.), aby někdo jiný než vlastník do věci investoval (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , spisová značka, ). V takovém případě vzniká vlastníkovi věci prospěch v rozsahu, ve kterém se věc provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila, a to k okamžiku, kdy k tomuto zhodnocení došlo. Podstatný je tedy rozdíl mezi hodnotou jeho věci (tržní cenou) před investicemi a poté. Tomu odpovídá povinnost obohaceného vydat majetkový prospěch, jehož se mu obohacením dostalo.

51. S ohledem na skutečnost, že žalobce tvrdil celkem dvě investice do domu žalované (poté, co na ni dům převedl), zabýval se soud tím, zda šlo skutečně o investice do cizí věci (kdy k investicím došlo) a jaká byla hodnota, o kterou se cena nemovitosti zvýšila.

52. Žalobce tvrdil, že od doby převodu domu na žalovanou investoval do nové fasády (zateplení) částku 73 600 Kč. Fasáda se měla dělat na podzim 2020, k tomu žalobce odkazoval především na výpověď svědka , jméno FO, , který práce prováděl, a jím vystavené doklady k provedeným pracím. Svědka , jméno FO, však soud shledal zcela nevěrohodným, a to z následujících důvodů. Především vystavená faktura byla oproti běžně vystavovaným fakturám nestandardní. Svědek , jméno FO, popsal, že faktury běžně pro svého otce vystavoval on sám, a to prostřednictvím systému Pohoda. Tuto fakturu , jméno FO, vystavoval zpětně pro žalobce mimo systém, případně ji přivezl sám žalobce, což neodpovídalo běžné praxi svědků při vystavování faktur. Svědek , jméno FO, také uvedl, že při práci na fasádě po dvoře pobíhal starý zrzavý pes. K tomu však žalovaná uvedla, že se muselo jednat jedině o psa rhodeský ridgeback Andy, který však pošel mezi roky 2018 a 2019. V té době žalovaná již měla jiného psa, a to australského ovčáka černobílé barvy, který byl na dvoře a kterého svědek vůbec nezmínil (č. l. 179). Nejednalo se tedy o omyl v časových souvislostech, ale o účelové vyzdvihování detailů, které však již v roce 2020 neodpovídaly skutečnému stavu. Rovněž svědkyně , jméno FO, , pracovnice masny v domě č. p. , Anonymizováno, uvedla, že za období její práce v masně, tj. 6 let, nezaznamenala stavební práce na fasádě domu z vnitřní strany, kterou denně procházela. Svědek , jméno FO, přitom uvedl, že měl na dvorku postavit lešení, provést novou fasádu a lešení opět zbourat. Pokud by lešení na dvoře domu skutečně stálo, musely by jej pracovnice masny denně dvorek navštěvující zaznamenat. Také ve spise obsažené fotografie (č. l. 27, 28) zaznamenávají fasádu v zásadě v obdobném stavu. Byť nelze datum pořízení fotografií ověřit, mezi účastníky v zásadě nebylo sporu o tom, že fotografie mají dokládat stav domu v roce 2018 a 2020.

53. Dalším indicií o nevěrohodnosti svědka , jméno FO, je nahrávka pořízená žalovanou z rozhovoru s , jméno FO, , na které svědek , jméno FO, potvrzuje účelové vystavení faktury. Přestože šlo o nahrávku pořízenou bez vědomí svědka, soud má za to, že jde o důkaz použitelný, neboť v daném případě převážil zájem na prokázání skutečnosti (na spravedlivém procesu) nad zájmem na ochranu osobnosti nahrávané osoby. Nahrávky pořizované soukromými osobami bez vědomí druhé osoby jsou sice obecně v zásadě nepřípustnými důkazními prostředky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018), kritériem k rozhodnutí o použitelnosti zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka a projevů jeho osobní povahy je však především poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a rozhodování o tom, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažujícím. Jde tedy o poměření střetu zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze využije ve svůj prospěch). V daném případě jde o zachycení sdělení svědka , jméno FO, o tom, že faktura byla podepsána jeho otcem poté, co fakturu připravil sám žalobce. V daném případě tak zájem na prokázání daných skutečností převažuje zájem na ochraně osobnosti toho, kdo účelově vystavuje faktury ve prospěch jedné strany sporu, resp. by svou výpovědí potvrzoval účelové vystavení faktur jinou osobou jako pravdivé. Nadto je nutno poznamenat, že svědek již při svém výslechu dne 7. 5. 2024 (ještě před tím, než mu byla nahrávka přehrána) sám sdělil podrobnosti k faktuře v tom smyslu, že nebyla standardní (že otec rozhodl o jejím vystavení mimo systém, resp. že ji připraví sám žalobce). Nahrávka tak pouze dokresluje celkovou situaci o tom, jak její vystavení probíhalo. Nutno však zdůraznit, že primární pochybnosti o vystavené faktuře vzešly ze samotné výpovědi svědka , jméno FO, , který fakturu vystavoval, nikoli z této nahrávky.

54. Také svědka , jméno FO, , otce žalobce, považuje soud za částečně nevěrohodného. I když svědek tvrdil, že práce na domě žalobce probíhaly od roku 2015 do podzimu roku 2020, přičemž dva nové parapety osazoval poté, co bylo dokončeno zateplení, tj. v září nebo říjnu 2020, uvedl také to, že sám spornou fasádu ze dvora nedělal. K dotazu pak výslovně uvedl, že v roce 2020 si žádných zedníků pracujících na zateplení nevšiml.

55. Soud tak dospěl k závěru, že oprava fasády (zateplení) na domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, neprobíhala v období od 20. 8. 2020, tj. v období, kdy již dům vlastnila žalovaná. Žalobce tedy nemohl investovat své finanční prostředky do cizí věci, tudíž žalované z tvrzené opravy fasády domu (zateplení) žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.

56. Pokud jde o tvrzené investice do plynového topení, v této části dospěl soud k závěru, že tato investice probíhala již v době, kdy dům vlastnila žalovaná. Především sama žalovaná připustila, že se instalace topení v této době prováděla. I když v prvotním vyjádření uváděla, že v té době topení nebylo realizováno, v rámci své výpovědi při jednání dne 20. 11. 2023 sama výslovně uvedla, že plynové topení se budovalo v říjnu 2020. K tomu navrhovala zpracování znaleckého posudku k jeho ocenění. Rovněž sdělení provozovatele distribuční soustavy dokládá, že dům č. p. 16 v , adresa, byl k distribuční soustavě připojen až na podzim roku 2020, tj. po převodu domu na žalovanou (smlouva o připojení k distribuční soustavě byla uzavřena dne 7. 10. 2020; měřidlo bylo instalováno 30. 10. 2020). O zhotovování plynového topení až po převodu domu na žalovanou tak žalovaná musela sama vědět; ostatně, v domě také bydlela. Proti jeho zhotovení ničeho nenamítala, naopak uváděla, že žalobce nebyl ochoten zatápět každé ráno pevnými palivy, minimálně konkludentně tak s vybudováním plynového topení souhlasila. Realizaci plynového topení na podzim 2020 potvrdila také svědkyně , jméno FO, , pracovnice masny v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , která se v domě a na jeho dvorku pohybovala v podstatě každý den.

57. Pokud jde však o výši tvrzené investice, žalobce požadoval po žalované zaplacení těch nákladů, které do instalace plynového topení investoval (v podané žalobě tento nárok vyčíslil částkou 130 786 Kč). Jak však vyplývá ze shora uvedené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1164/2013), z hlediska určení výše bezdůvodného obohacení, jde-li o plnění bez právního důvodu, není podstatné to, kolik peněz žalobce do instalace plynového topení vložil, ale zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo, tj. rozdíl mezi hodnotou jeho věci (tržní cenou) před investicí a poté. Z tohoto důvodu vyšel soud nikoli z předložených faktur, ale z vypracovaného znaleckého posudku, ve kterém znalecká kancelář určila tuto výši, o kterou se hodnota rodinného domu zvýšila v důsledku zavedení plynového topení částkou 101 000 Kč. Přestože judikatura připouští v určitých případech přiznat poskytovateli plnění nárok na peněžitou náhradu odpovídající nikoli rozsahu objektivního zvýšení ceny budovy, nýbrž obvyklé tržní hodnotě realizovaných prací, jde o velmi výjimečné situace (tento výklad připustil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5705/2015, a to v situaci, kdy by se provedenými pracemi cena nemovitosti nezvýšila v zásadě vůbec; tedy za určitých okolností by mohlo být neakceptovatelné, aby ten, kdo na cizí nemovitosti bez právního důvodu provedl práce, jež nepůsobí žádnou zjistitelnou změnu v hodnotě daného objektu, byl zbaven nároků z bezdůvodného obohacení). Taková výjimečná situace však v souzeném případě nenastala. Hodnota nemovitosti ve vlastnictví žalované se provedenými pracemi (instalací plynového vytápění) zvýšila, soud proto žalobci výrokem I. tohoto rozsudku přiznal právo na zaplacení této částky. Úrok z prodlení ve výši 15 % ročně vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 6. 10. 2023, odeslanou téhož dne; žalovaná se tak dostala do prodlení ve druhé polovině roku 2022, čemuž odpovídá výše úroku z prodlení 15 % ročně. Žalobce však v petitu žaloby uvedl, že úrok požaduje ode dne 19. 1. 2023 do zaplacení, soud proto s ohledem na § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) přiznal žalobci úrok z prodlení až od tohoto data. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní, neboť pro jinou neshledal důvody.

58. Co se týče automobilu Peugeot 407, v řízení bylo prokázáno, že kupní smlouvu na toto vozidlo uzavřel žalobce. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobce běžně za žalovanou jednal (jednal za ni mj. ohledně smluv o úvěrech), v důsledku čehož by bylo možné uvažovat o nepřímém zastoupení žalované jako příkazce podle § 2430 o. z., avšak podstata nepřímého zastoupení spočívá v tom, že práva a povinnosti v takovém případě vznikají zástupci, který je poté povinen práva a povinnosti převést na zastoupeného. To ve svém důsledku znamená, že by v případě koupě vozidla musel následovat jeho převod na žalovanou, který však žalovaná ani netvrdila. Uváděla pouze to, že vozidlo bylo koupeno z prostředků získaných z prodeje předchozího vozu Peugeot 308, který za ni realizoval také žalobce, proto se stala také vlastníkem vozu Peugeot 407. Bylo sice prokázáno, že vozidlo Peugeot 308 bylo ve vlastnictví žalované (z tohoto pohledu není rozhodné, zda bylo vozidlo Peugeot 308 financováno z úvěrové smlouvy – viz sdělení na č. l. 166; nebo z peněz získaných od strýce žalované – viz darovací smlouvu na č. l. 124; v obou případech je totiž zjevné, že vlastníkem vozu Peugeot 308 se stala žalovaná, neboť rovněž úvěr byl sjednán na žalovanou). Avšak o tom, že vlastníkem nově kupovaného vozu Peugeot 407 se stal žalobce (nikoli žalovaná), nevyvstaly žádné zásadní pochybnosti. Žalobce popřel že by na koupi vozu Peugeot 407 užil prostředky získané z prodeje vozu žalované Peugeot 308, v důsledku čehož žalovaná začala uplatňovat vzájemný návrh na vydání peněž z jeho prodeje (114 000 Kč). Tím však žalovaná sama přistoupila na verzi žalobce, že vozidlo Peugeot 407 nabýval sám žalobce, jak bylo doloženo kupní smlouvou, byť bylo formálně evidováno na žalovanou, která ho dodnes užívá (má ho u sebe). Soud proto dospěl k závěru, že vlastníkem vozidla Peugeot 407 je žalobce, přičemž žalovaná jej dosud užívá, aniž by byla sjednána doba, po kterou je oprávněna věc užívat (tj. jednalo se o výprosu ve smyslu § 2189 o. z.). Žalobce žalovanou vyzval k vrácení vozidla, to žalovaná neučinila, proto jej nyní neoprávněně zadržuje bezdůvodně (výprosa v důsledku výzvy žalobce zanikla). Výrokem II. tohoto rozsudku proto soud žalované uložil, aby žalobci toto vozidlo vydala ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť ani zde pro jinou lhůtu neshledal důvody (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

59. Žalobce požadoval po žalované dále zaplacení částky 47 800 Kč, která činí rozdíl mezi částkou 124 800 Kč, kterou žalované zasílal v období od 9. 10. 2020 do 16. 7. 2021 ze svého účtu a částky 77 000 Kč, kterou obdržel od nájemce nebytových prostor v domě č. p. 16 v , adresa, v době, kdy vlastníkem domu již byla žalovaná (tuto částku si tak započetl na tvrzený dluh žalované). Pokud však jde o celkovou částku 124 800 Kč, sám žalobce uvedl, že v daném období přispíval na domácnost a žalované posílal peníze podle svých možností. V řízení vedeném u zdejšího soudu ve věci , spisová značka, žalobce při jednání týkajícím se úpravy poměrů a styku k nezletilým Natálii a , jméno FO, (dětem účastníků) konkrétně uvedl, že v době soužití s žalovanou přispíval na domácnost, děti a hospodaření částkou 18-22 000 Kč. Zdrojem financí bylo podnikání žalobce a půjčky. Na výživu dětí hradil od dubna 2021 částku 8 000 Kč, uhrazeno v té době měl do listopadu 2022. Částky, které žalobce zasílal na účet, tak jsou i podle tvrzení žalobce obsažených v protokolu o jednání ve věci , spisová značka, fakticky příspěvky na domácnost a společné hospodaření. Nejde přitom o částky, které by byly nepřiměřené běžným příspěvkům na domácnost. Ostatně, postrádalo by smyslu, aby žalovaná za situace, kdy má několik úvěrů u společnosti , adresa, pyramida, žádala o další zápůjčky také žalobce (žalovaná evidentně měla možnost půjčovat si peníze prostřednictvím úvěrů). Soud tak neshledal důvodným požadavek žalobce na zaplacení částky 47 800 Kč.

60. Dále bylo v řízení prokázáno (a shodli se na tom také účastníci), že žalobce si ponechal částku 77 000 Kč, která odpovídá nájemnému za pronájem nebytových prostor v době (masny) v období, kdy dům již patřil žalované. Tuto částku také žalobce započetl na tvrzený dluh žalované. Jelikož žalovaná tuto částku vzájemným návrhem uplatnila, vyhověl jí soud v tomto požadavku a částku ji přiznal. Společně s tím žalovaná požadovala dále částku 114 000 Kč odpovídající kupní ceně automobilu Peugeot 308, který byl ve vlastnictví žalované a který za ni žalobce prodal (viz výše). Žalobce po prodeji tohoto vozu kupující , jméno FO, utržil částku 114 000 Kč, kterou si rovněž ponechal. Soud proto žalované přiznal i tuto částku, proto výrokem IV. tohoto rozsudku stanovil povinnost žalobce zaplatit žalované celkovou částku 191 000 Kč (114 000 Kč + 77 000 Kč). Úrok z prodlení vychází i zde z nařízení vlády č. 351/2014 Sb. Žalovaná vyzvala žalobce k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 21. 10. 2022 a následně znovu výzvou ze dne 16. 12. 2023. I žalobce se tak dostal do prodlení ve druhé polovině roku 2022, čemuž odpovídá výše úroku z prodlení 15 % ročně. Rovněž žalovaná však požadovala ve svém návrhu úrok z prodlení od pozdějšího data (od 25. 3. 2023), soud i jí proto s ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř. přiznal úroky z prodlení až od tohoto data. Ve zbylém rozsahu žalobcem požadovaných částek (za investici do fasády a zateplení ve výši 73 600 Kč a výše uvedené částky 47 800 Kč, se zohledněním rozdílu ve výši 29 786 Kč mezi znaleckou kanceláří vyčísleným zhodnocením nemovitosti a žalobcem požadované částky, tj. celkem ve výši 151 186 Kč s úrokem z prodlení) pak výrokem III. soud podanou žalobu zamítl.

61. Pokud jde o další žalovanou uplatněné nároky vyplývající z úvěrových smluv, žalovaná po žalobci požadovala zaplacení částek, které odpovídají již uhrazeným splátkám a dosud nesplacené jistině ve vztahu ke každému ze tří úvěrů. Tvrdila přitom, že s žalobcem měla uzavřeny zápůjčky, které odpovídají úvěrovým smlouvám (částky z úvěrů postupně vybírala a předávala je žalobci, v zásadě podle jeho pokynů). Žalobce jí zápůjčky nehradil, proto od těchto smluv odstoupila a požadovala úhradu dosud zaplacených splátek úvěrů a nesplacených jistin. V souvislosti s tím uvedla, že nejméně jednu z uvařených smluv nepodepsala, ale že tuto smlouvu za ni podepsal sám žalobce. Žalobce po celou dobu (do vyhrocení konfliktu se žalovanou) úvěry splácel, přičemž popřel existenci zápůjček mezi ním a žalovanou. I když bylo v řízení prokázáno, že žalovaná skutečně částky po poskytnutí úvěrů v určitých výších vybírala a předávala je žalobci (k tomu viz výpisy z účtu žalované a zprávy, které žalobce žalované zasílal), nejednalo se o částky, které by přesně odpovídaly jednotlivým výším získaných úvěrů. Žalovaná přitom nadto tvrzení o uzavřených zápůjčkách (které poskytovala sama žalobci) sama vyvracela tím, že uváděla, že o úvěrových smlouvách nic nevěděla a jejich znění se dozvěděla až dodatečně; zápůjčky jí žalobce nesplácel a namísto toho splácel úvěry přímo u společnosti , adresa, pyramida. Ke vzniku smluv o zápůjčkách mezi žalobcem a žalovanou proto nebylo potřeba provádět žádné dokazování, neboť žádné zápůjčky mezi žalobcem a žalovanou uzavřeny nebyly. I když bylo prokázáno, že žalovaná určité finanční prostředky získané z úvěrů žalobci předala, soud neměl důvod dávat žalované poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., tj. poučovat ji o tom, že by věc bylo možno po právní stránce posoudit jinak, neboť nárok, který žalovaná (v této části šlo fakticky o žalobkyni) po žalobci (žalovaném) požadovala, nebyl podložen částkami, které žalovaná žalobci předala, ale pouze částkami úvěrů, které již žalovaná zaplatila a dosud nesplacenými jistinami úvěrů. Verze, jakou žalovaná předestírala, tak neodpovídala skutečnosti, proto soud neměl důvod jí tvrzené skutečnosti posuzovat právně jinak, když tyto skutečnosti neodpovídaly realitě. Soud proto vůbec neshledal, že by žalovanou tvrzené skutečnosti o zápůjčkách byly dány (šlo o odlišné částky předávané s odlišnou vůli). Žalované proto právo na zaplacení splátek minulých a budoucích žalobcem nevzniklo. Jinými slovy, žalovaná nežádala od žalobce vrátit částky, které mu poskytla, ale žádala nahradit splátky, které zaplatila a bude ještě platit. Takový nárok však žalované nevznikl. Soud tak výrokem V. tohoto rozsudku vzájemný návrh žalované zamítl.

62. Výrokem VI. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. V části týkající se žalobcem uplatněných nároků měla větší úspěch žalovaná, avšak její vzájemný návrh soud zcela zamítl. V řízení účastníci uplatňovali mnoho vzájemných nároků, přičemž většina úkonů právní služby se netýkala všech nároků, ale byla činěna v podstatě izolovaně ve vztahu k některým z nich (jde především o tvrzené úvěry, ke kterým se zástupci obou účastníků opakovaně vyjadřovali zvlášť). V této specifické povaze věci spojené s uplatněním několika vzájemných nároků shledává soud důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., pro které není namístě přiznat právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, byť byli (z materiálního pohledu) oba v řízení částečně úspěšní.

63. Výrokem VII. soud rozhodl o nákladech státu, které mu v řízení vznikly. Soud v řízení zadal zpracování znaleckého posudku, který zpracovala , právnická osoba, , znalecká kancelář. , právnická osoba, bylo usnesením ze dne 7. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , přiznáno znalečné v celkové výši 31 944 Kč. Z prostředků státu na toto znalečné bylo zaplaceno 26 944 Kč. Jelikož v řízení byli částečně úspěšní oba účastníci a žádnému z nich nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, rozhodl soud, že oba účastníci jsou povinni zaplatit náklady na zpracování znaleckého posudku rovným dílem, tj. každý ve výši 13 472 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní, neboť pro jinou neshledal důvody.