11 C 312/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 26 179 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 579 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 26 179 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 26 179 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové kupní smlouvy uzavřené dne datum. Na základě smlouvy žalovaná z čerpacích stanic žalobkyně opakovaně odebrala v období od datum do datum motorovou naftu v celkové hodnotě 23 116 Kč. Tuto částku žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou číslo ze dne datum se splatností datum. Žalovaná dále v období od datum do datum od žalobkyně odebrala motorovou naftu za cenu 3 063 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou číslo ze dne datum, rovněž se splatností datum. Žalobkyně tvrdila, že ani jednu vystavenou fakturu žalovaná neuhradila. Proto požaduje zaplacení celkové dlužné částky 26 179 Kč, a kromě toho úrok z prodlení sjednaný ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky postupu podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené rámcové kupní smlouvy č. SM číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi žalovanou jako kupující a několika společnostmi jako prodávajícími (včetně žalobkyně), které podnikají v oblasti dopravy. Z čl. II. smlouvy vyplývá, že předmětem smlouvy je koupě motorové nafty, benzinů, AD Blue, olejů a ostatních movitých věcí, které se prodávají u čerpacích stanic prodávajících. Z čl. IV. a jeho bodu 1 ve spojení s bodem 4 soud zjistil, že žalovaná se zavázala za koupi uvedených movitých věcí zaplatit kupní cenu stanovenou aktuální cenovou nabídkou vždy podle příslušné vystavené faktury. V případě, že by žalovaná vyúčtované kupní ceny neuhradila, byl v čl. VII. bod 1 smlouvy sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý i jen započatý den prodlení. Se smlouvou byla předložena i dohoda o převzetí ručení ze dne datum, z níž vyplývá závazek ručitele jméno příjmení příjmení, že prodávajícím (včetně žalobkyně) uspokojí jejich pohledávky vyplývající z rámcové kupní smlouvy, resp. jednotlivých kupních smluv navazujících na rámcovou smlouvu, pokud je nesplní žalovaná. Z daňového dokladu číslo číslo obou vystavených dne datum, má soud za prokázané, že žalovaná v období od datum do datum využila svého oprávnění a od žalobkyně čerpala (resp. koupila) motorovou naftu následujícím způsobem. Od 1. 5. do datum žalovaná průběžně čerpala naftu za celkovou cenu 23 116 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala první zmíněnou fakturou. Druhá faktura dokládá, že žalovaná čerpala naftu dne datum a datum v celkové hodnotě 3 063 Kč. Obě faktury pak byly splatné datum. Vyúčtované částky však žalovaná neuhradila, jak vyplývá z předžalobní výzvy ze dne datum. Ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalovaná byla k úhradě celkové dlužné částky 26 179 Kč vyzvána ve lhůtě 7 dnů, nicméně dluh žalované zůstal neuhrazen.

4. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2085 odst. 1 o. z. se jako koupě movité věci posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou.

5. Podle § 2018 odst. 1 věta první o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Podle § 2021 odst. 1 věta první o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.

6. Na základě zjištěných skutkových okolností věci soud posoudil předmětný závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Ačkoliv předmětem koupě nebyly typické movité věci, nýbrž věci, které jsou nezbytné pro fungování jiné movité věci, zákonné ustanovení blíže nespecifikuje, které movité věci mohou být předmětem kupní smlouvy. Naopak ustanovení § 2085 o. z. výslovně předpokládá, že všechny věci, které nejsou nemovitými, jsou movité. Z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované umožnila neomezenou koupi sjednaných produktů. Naopak ve vztahu k závazku žalované má soud za prokázané, že jej nesplnila a vyúčtované kupní ceny žalobkyni neuhradila. Na povinnosti žalované dostát svému závazku nic nemění ani fakt, že za jeho splnění se ve smyslu § 2018 a násl. o. z. zaručila třetí osoba. Smyslem hmotněprávního institutu ručitelství je, že věřitel se nejprve snaží o uspokojení své pohledávky na dlužníkovi. Teprve v případě, že dlužník pohledávku neuspokojí, se věřitel může uspokojit na ručiteli. Uplatnění nároku v předmětném řízení lze tedy považovat za využití zákonného postupu pro to, aby se žalobkyně v případě potřeby mohla se svou pohledávkou obrátit na ručitele. Platnost dohody o ručení soud neposuzoval, neboť není předmětem tohoto řízení.

7. S ohledem na uvedené soud považuje nárok žalobkyně za opodstatněný. Výrokem I. přiznal žalobkyni částku 28 579 Kč sestávající z požadované dlužné částky 26 179 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 400 Kč, na jejich náhradu žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se jedná o vzájemný závazek mezi podnikateli. Soud dále z důvodu prodlení žalované se splácením peněžitého dluhu přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. úrok z prodlení, a to nikoli v zákonné výši upravené zmíněným nařízením vlády, nýbrž ve smluvené výši 0,1 % denně z dlužné částky 26 179 Kč, neboť zákon výslovně umožňuje, aby si účastníci výši úroku z prodlení sjednali (zákonná výše se uplatní až podpůrně). Úrok z prodlení žalobkyni náleží od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti obou faktur, do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 048 Kč a paušální náhrady nákladů za 2 úkony (sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 2x 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 648 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.