11 C 315/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] s.r.o.). Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o poskytování zápůjček uzavřené mezi účastníky téhož dne. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to výplatou na účet žalovaného. Žalovaný byl povinen zápůjčku vrátit společně s náklady na její poskytnutí (představující obchodní úrok) ve výši 15 586 Kč, celkem tedy částku 29 586 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 644 Kč počínaje dnem [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ničeho neuhradil. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že není schopna doložit podklady pro posouzení, zda byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Nicméně žalobkyně v tomto řízení žádá pouze úhradu poskytnuté neuhrazené jistiny zápůjčky v plné výši 14 000 Kč jako bezdůvodné obohacení a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení (když počátek prodlení žalovaného se odvíjí od lhůty k plnění poskytnuté žalovanému dodatečně předžalobní upomínkou), z toho důvodu prokazování ověřování úvěruschopnosti žalovaného považuje za nadbytečné.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci bylo možné v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zjistit jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci vyjádřili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. soud předpokládá, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se dle § 101 odst. 4 o. s. ř. účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání.

3. Z listiny označené jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to na jeho účet č. [bankovní účet]. Tato listina byla podepsána oběma stranami. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s celkovými náklady na půjčku ve výši 15 586 Kč, když tyto náklady představuje roční úroková sazbu pevně stanovená ve výši 113 %. Žalovaný se tedy zavázal uhradit celkem částku 29 586 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 644 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje dnem [datum].

4. Z rámcové smlouvy o poskytování půjček ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si ujednali možnost kdykoli v budoucnu uzavřít dílčí smlouvy o půjčce, a to i prostřednictvím dálkové komunikace.

5. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne [datum] byly na účet č. [bankovní účet] odeslány peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Ze sdělení [obec] spořitelny ze dne [datum] vyplývá, že majitelem uvedeného účtu v období od [datum] do [datum] byl právě žalovaný.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně si oproti dohodnuté kupní ceně ujednali postoupení pohledávek specifikovaných v příloze [číslo] ke smlouvě, tj. včetně pohledávky za žalovaným.

7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě celého dosud neuhrazeného dluhu vyplývajícího ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve výši 14 000 Kč nejpozději do [datum].

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] písemnou dohodu, na základě které byly žalovanému ihned poté na jeho bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Tato dohoda má oporu v rámcové smlouvě uzavřené mezi týmiž stranami. Žalovaný měl uhradit celkovou částku ve výši 29 586 Kč sestávající z poskytnutých prostředků a nákladů na jejich poskytnutí v 18 měsíčních splátkách po 1 644 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaný však na tuto pohledávku nic neuhradil, v plné výši byla pohledávka postoupena na žalobkyni dne [datum], o čemž byl žalovaný písemně informován se současnou výzvou k úhradě dluhu ve smyslu předžalobní upomínky.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud na předmětný závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný byl v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání). Při poskytování spotřebitelského úvěru je věřitel povinen postupovat podle zákona o spotřebitelském úvěru, zejména pokud jde o povinnost odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (kdy nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.

16. V tomto případě žalobkyně sama uvedla, že nedisponuje informacemi a listinnými důkazy k prokázání splnění povinnosti ověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na žalobní návrh, kdy žalobkyně po žalovaném žádá pouze vrácení bezdůvodného obohacení, považuje žalobkyně prokazování splnění této povinnosti za nadbytečnou. S ohledem na tuto skutečnost lze bez dalšího dospět k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Předmětný závazkový vztah proto nelze považovat za platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Tuto neplatnost soud hodnotí jako absolutní s přihlédnutím k § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť spotřebitel je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.

17. Soud má přesto za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Právě s ohledem na výše vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy (tj. neplatnost celého ujednání od počátku) a současně neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi účastníky soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze co do povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení tedy odpovídá fakticky poskytnutým peněžních prostředků, které žalovaný dosud neuhradil, ani částečně. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, nic netvrdil ani nenavrhoval provedení důkazů. Za situace, kdy žalobkyni náleží bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající poskytnuté jistině„ zápůjčky“, když současně právě tento nárok žalobkyně v řízení uplatňuje, soud žalobě vyhověl. Výrokem I. tohoto rozsudku tedy soud přiznal žalobkyni částku 14 000 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. Soud přesto nepřehlédl, že nebyly dodrženy podmínky zákona o spotřebitelském úvěru, tj. řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného, s čímž tento zákon spojuje odpovídající následky. Těmi je sankce zakotvená v ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). V zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran (odst. 2) soud považuje za přiměřenou dobu 6 měsíců ode dne následujícího po vydání tohoto rozhodnutí. Úrok z prodlení tedy soud žalobkyni přiznal v zákonné výši 15 % z dlužné částky až od [datum] do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

18. Výrokem II. tohoto rozsudku soud s přihlédnutím k výše uvedenému zamítnul žalobu, pokud jde o úrok z prodlení, jenž žalobkyně požadovala ode dne následujícího po lhůtě k plnění stanovené předžalobní upomínkou do doby vyhlášení rozhodnutí.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Přestože žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, přiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch žalobkyně spočívá jen v nepatrné části (příslušenství pohledávky). Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 252 Kč.