11 C 330/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 45 648,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 858 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 858 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 42 790,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 698 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 45 648,93 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila majetkové a výdělkové poměry žalované na základě údajů uvedených žalovanou a nahlédnutím do příslušných databází. Na základě zjištěných informací byla žalovaná posouzena jako úvěruschopná. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 45 829 Kč a administrativním poplatkem ve výši 27 000 Kč, celkem tedy částku 102 829 Kč v 60 měsíčních splátkách počínaje dnem [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a s úhradou zápůjčky se dostala do prodlení. Žalobkyně proto využila svého oprávnění a ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený dluh v celkové výši 45 648,93 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 25 840 Kč (na jistinu žalovaná uhradila pouze 2 728 Kč), úroku kapitalizovaného do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po zesplatnění na částku 6 958 Kč (do této doby žalovaná na úrok uhradila pouze 16 232 Kč) a administrativního poplatku za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po datu zesplatnění ve výši 3 150 Kč (do této doby žalovaná uhradila pouze 6 750 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně neplnila své závazky vyplývající ze smlouvy, požaduje žalobkyně také úrok z prodlení za období do [datum] ve výši 1 047,16 Kč, dále smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 5 445 Kč a smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 2 458,77 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v ponížené výši 750 Kč.

2. Žalovaná dluh uplatňovaný vůči ní žalobou v celém rozsahu neuznala. Žalovaná tvrdila, že dluh vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy ze dne [datum] již v plné výši uhradila. O splnění uvedeného dluhu bylo žalované ze strany zástupkyně žalobkyně dne [datum] vydáno potvrzení o bezdlužnosti. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně popřela, že by žalované jakékoli potvrzení o bezdlužnosti vystavila a podepsala. Žalobkyně toto potvrzení považuje za zfalšované.

3. Ve věci se konala dvě jednání, k oběma byly obě účastnice řádně předvolány. Žalovaná se na první jednání dne [datum] bez omluvy nedostavila, druhé jednání nařízené na den [datum] žalovaná žádala v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), odročit ze zdravotních důvodů (měla migrénu a nebylo jí dobře). Žalovaná však nedoložila žádnou listinu, např. potvrzení lékaře, která by osvědčila nepříznivý zdravotní stav žalované, jenž by jí znemožňoval účastnit se jednání. Soud přihlédl k dosavadní procesní pasivitě žalované (která se neúčastnila prvního nařízeného jednání a nereagovala na výzvu soudu k vyjádření) a dospěl k závěru, že není namístě návrhu žalované na odročení jednání vyhovět. Soud má ve věci rozhodnout v souladu se zásadou procesní ekonomie bez zbytečných průtahů. Pokud by jednání odročoval na žádost účastníka, který se aktivně nesnaží bránit svá práva, jednal by v rozporu s touto zásadou a porušoval by právo druhého aktivního účastníka na spravedlivý proces.

4. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] podepsané oběma účastníky dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 45 % p.a. a administrativním poplatkem ve výši 450 Kč splatným v každé měsíční splátce, celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 102 829 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 714 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 703 Kč) splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem [datum] nejpozději do [datum] na účet žalobkyně. Veškeré smluvní informace byly žalované poskytnuty také ve formě Standardních informací o spotřebitelském úvěru. Z výpisu z účtu žalobkyně pak soud zjistil, že částka 30 000 Kč byla na účet žalované vyplacena dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byl splátkový kalendář, v němž bylo specifikováno všech 60 měsíčních splátek. Seznámení s ním žalovaná vyjádřila podpisem dne [datum].

5. Z přehledu úhrad splátek soud zjistil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Naposledy uhradila splátku splatnou dne [datum] a ode dne následujícího byla v prodlení. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na svůj dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce a vyzvána k jeho úhradě v dodatečné lhůtě. Současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého dluhu v případě jeho nezaplacení. Žalovaná svůj dluh neuhradila, jak soud zjistil z dopisu ze dne [datum], jímž žalobkyně využila svého oprávnění zakotveného v čl. 11 smlouvy, resp. čl. 13 obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, a ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený dluh ve výši 44 963,75 Kč sestávající z neuhrazené jistiny, úroku, administrativního poplatku a kromě toho také smluvní pokuty ve výši 0,1 % z celkového dluhu za každý den prodlení (v souladu s čl. 12 smlouvy a Sazebníkem úroků, poplatků a smluvních pokut – dále jen„ Sazebník“) a zákonného úroku z prodlení (dle čl. 14 smlouvy). Vzhledem k nezaplacení dlužné částky žalovanou žalobkyně ke dni [datum] vyčíslila celkový dluh žalované na částku 45 648,93 Kč, který sestává z neuhrazené jistiny ve výši 25 840 Kč, úroku ve výši 6 958 Kč, administrativního poplatku ve výši 3 150 Kč, v souladu s čl. 10 smlouvy a Sazebníkem z účelně vynaložených nákladů vyčíslených na částku 750 Kč, úroku z prodlení vyčísleného za dobu do zesplatnění a po zesplatnění na celkovou částku 1 047,16 Kč a smluvní pokuty vyčíslené za dobu do zesplatnění a po zesplatnění na celkovou částku 7 903,77 Kč. Výše jednotlivých složek celkového dluhu vyplývá z přehledu úhrad splátek a vyčíslení pohledávky ke dni [datum]. Z vyčíslení pohledávky pak soud zjistil, že na celkové poskytnuté peněžní prostředky včetně souvisejících nákladů žalovaná uhradila celkem 27 142 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani následně v dodatečně stanovené lhůtě.

6. Z výše provedených důkazů soud dospěl k závěru, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, přičemž tuto skutečnost žalovaná nijak nevyvrátila. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla na účet žalované dne [datum] částku 30 000 Kč. Vzhledem k vlastnoručnímu podpisu veškerých smluvních dokumentů si žalovaná musela být vědoma povinnosti tyto peněžní prostředky vrátit se souvisejícími náklady požadovanými žalobkyní, a sice smluvním úrokem sjednaným ve výši 45 % p.a. a administrativním poplatkem v celkové výši 27 000 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách. Z přehledu úhrad a písemných upomínek se pak podává, že žalovaná tyto splátky nehradila řádně, z celkové částky 102 829 Kč uhradila pouze 27 142 Kč. Pro porušení povinností ze strany žalované žalobkyně zesplatnila celý neuhrazený dluh ke dni [datum]. Po tomto datu již žalobkyně neeviduje žádné úhrady žalované, pouze dluh na jistině ve výši 25 840 Kč, na úrocích 6 958 Kč a na administrativním poplatku 3 150 Kč. Pro porušení povinností žalované vzniklo žalobkyni právo požadovat také účelně vynaložené náklady ve výši 750 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 074,16 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 903,77 Kč.

7. Z emailové zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalobkyně, vyčíslila žalované k předcházejícímu telefonickému hovoru dlužnou částku vůči žalobkyni z předmětné smlouvy ve výši 22 000 Kč. Z příkazu k úhradě a výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že ke dni [datum] žalovaná tuto částku uhradila na účet žalobkyně.

8. Z listin předložených žalovanou vyplývá, že žalovaná měla dne [datum] reagovat na dopis Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a žádala o potvrzení úhrady dluhu v celém rozsahu. Na listině nebyl označen adresát. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že dne [datum] žalovaná odesílala zásilku Advokátní kanceláři [anonymizováno] – spol. advokátů, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Emailovou zprávou [jméno] [příjmení] ze dne [datum] mělo být žalované žalované potvrzeno uhrazení dluhu vyplývajícího z předmětné smlouvy uzavřené s žalobkyní a skutečnost, že žalobkyně již neeviduje žádnou pohledávku za žalovanou. Totožná skutečnost měla vyplývat z dopisu ze dne [datum], kterým bezdlužnost žalované potvrdila Mgr. [jméno] [příjmení] v právním zastoupení žalobkyně. Stejná skutečnost by vyplývala i z další zprávy [jméno] [příjmení], u jejíhož jména byla uvedena [právnická osoba] s.r.o.

9. Výše uvedenými důkazy žalovaná navrhovala prokázání skutečnosti, že vůči žalobkyni z předmětné smlouvy o zápůjčce již nemá žádný dluh. Jelikož žalobkyně zpochybnila pravost těchto soukromých listin předložených žalovanou, bylo břemenem žalované, aby pravost prokázala. Patřičné důkazy však žalovaná neoznačila a vzhledem k nepřítomnosti na soudním jednání ani nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o následcích svého opomenutí. Soud proto pokládá tvrzení žalované o zániku dluhu za neprokázaná.

10. Ve vztahu k tvrzenému ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy ze strany žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřovala osobní, výdělkové a majetkové poměry žalované. Z formuláře příjmů a výdajů ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná měla v době žádosti o zápůjčku příjem ze zaměstnání sjednaného na dobu určitou, a to ve výši 17 000 Kč měsíčně. Příjem žalované byl osvědčen pouze oproti výplatní pásce za březen 2018, z níž vyplývá průměrný čistý měsíční příjem žalované ve výši přes 16 000 Kč. V měsíčních výdajích žalované byly uvedeny pravidelné splátky půjček ve výši 5 000 Kč a ostatní průměrné měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč. Žalovaná žila v nájmu, byla svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost a její nejvyšší dosažené vzdělání bylo středoškolské s maturitou. Žalobkyně ověřila totožnost žalované oproti předloženému občanskému průkazu, jehož platnost žalobkyně ověřila v databázi neplatných dokladů. Lustrací v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí žalobkyně ověřila, že žalovaná neměla žádné dluhy po splatnosti a byla schopna splácet své závazky. Z předložených výpisů z běžného účtu žalované za duben až červen 2018 soud zjistil, že žalovaná měla mnoho jiných zápůjček či úvěrů. Tyto zápůjčky pak žalovaná evidentně hradila pomocí dalších zápůjček. Splátky všech těchto spotřebitelských úvěrů pak jednoznačně převyšovaly příjmy žalované.

11. Postup, kterým žalobkyně zjišťovala schopnost žalované splácet předmětnou zápůjčku, soud považuje za nedostatečný. Pečlivý poskytovatel spotřebitelských úvěrů by předně při podrobnějším zkoumání výpisů z účtu žalované zjistil, že žalovaná měla již několik dluhů, které splácela jen díky dalším sjednaným úvěrům. Žalovaná je typickým případem řetězení půjček, kdy není schopna jednu poskytnutou půjčku splatit pomocí vlastních finančních prostředků a je nucena si zajistit další půjčku, aby se nedostala do prodlení s úhradou té předchozí. Tento stav je však neudržitelný a představuje neustálé navyšování dluhů jedince. Tento faktor pak měl být pro žalobkyni zásadní pro rozhodnutí, aby žalované předmětnou zápůjčku neposkytovala. V ověřovaných údajích byly navíc patrny nesrovnalosti, např. ohledně tvrzené a doložené výše příjmu ze zaměstnání. Délka pracovního poměru pak měla žalobkyni vést k tomu, aby žádala záruky, že žalovaná bude i po uplynutí doby určité schopna zápůjčku splácet. Způsob zjištění měsíčních výdajů žalované je dalším důvodem, který vede soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala dostatečně pečlivě. Částka 1 000 Kč nepostačuje na zajištění veškerých měsíčních výdajů jedince, pokud do nich mají být zahrnuty výdaje na stravu, dopravu, bydlení apod.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce. K tomu soud uvádí, že smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Smlouva je v takovém případě oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že sjednané peněžní prostředky již byly dlužníkovi poskytnuty. Oproti tomu smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli řídit se jím. Předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky, je poskytnut až následně. Taktomu bylo i v tomto případě, kdy k poskytnutí peněžních prostředků došlo až několik dnů po uzavření smlouvy. Žalobkyně prokázala, že splnila svoji povinnost poskytnout žalované sjednané peněžní prostředky. Ohlední splnění své povinnosti vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky se souvisejícími úhradami žalovaná tvrdila a příslušnými listinami dokládala, že dluh vůči žalobkyni již v celém rozsahu splnila, žalobkyně splnění dluhu vzala na vědomí a v předmětné věci tedy žalobkyni žádné peněžité plnění nenáleží. Pokud žalobkyně namítla, že listinu, kterou žalované měla potvrdit zánik jejího dluhu z předmětné smlouvy, nepodepsala, zpochybnila tím pravost této listiny. Konkrétně se jedná o dopis ze dne [datum], u kterého soud musí jeho pravost posoudit, aby bylo možné určit, zda má žalobkyně stále vůči žalované předmětnou pohledávku.

15. Zmíněný dopis je soukromou listinou, která má jako důkazní prostředek specifické vlastnosti. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Citované zákonné ustanovení rozlišuje dvě vlastnosti soukromé listiny, tj. pravost a správnost. Pokud je soukromá listina pravá, znamená to, že ji skutečně podepsala osoba, která tuto listinu vystavila. Pravdivost neboli správnost se pak týká obsahu soukromé listiny v okamžiku, kdy o její pravosti není pochyb. Ve vztahu k pravosti soukromé listiny zakotvuje výše citované zákonné ustanovení pravidlo, dle něhož důkazní břemeno nese ten, kdo se dovolává její pravosti a z listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2649/2014). Pokud osoba, která měla listinu podepsat, namítne její pravost, tedy že listinu nepodepsala, je právě na předkladateli listiny, aby pravost listiny dokázal. Tento účastník pak v civilním řízení nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost soukromé listiny (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004). Vystaviteli soukromé listiny pak stačí pouze tvrdit, že listinu nepodepsal ([příjmení], Alena. § 565 (Pravost a pravdivost soukromé listiny). In. ŠVESTK, [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I (§ 1 – 654). Wolters Kluwer (cit [číslo]). Dostupné v Systému ASPI). Pokud žalobkyně namítla, že dopis ze dne [datum] nenapsala a nepodepsala, bylo s ohledem na výše uvedené na žalované, aby prokázala, že se skutečně jedná o listinu podepsanou žalobkyní. Žalovaná však netvrdila nové skutečnosti, ani nenavrhla provedení dalších dosud nepředložených důkazů k prokázání zmiňovaného. Žalovaná se ani nedostavila k jednání, aby soudem mohla být ve smyslu § 118b o. s. ř. poučena k doplnění těchto novot. Lze tedy uzavřít, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně pravosti dotčené listiny. Z toho se dovozuje, že žalobkyně neprojevila vůli vyjádřenou v této listině. Pokud tedy žalobkyně tvrdila a doložila, že žalovaná stále dluží žalobkyni určitou částku a žalovaná neprokázala opak, lze toto tvrzení považovat za prokázané.

16. Soud na uvedený závazkový vztah, tj. smlouvu o úvěru, vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, resp. nejsou důvodné pochybnosti o opaku; jinak je smlouva neplatná.

17. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že řádně posoudila údaje uvedené žalovanou a současně je ověřila oproti předloženým listinám a lustracím v příslušných databázích. Žalobkyně pak neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud má však za prokázané, že žalobkyně nepostupovala vůči žalované s dostatečnou pečlivostí a poskytla žalované úvěr v rozporu se svým odborným přístupem. Postup žalobkyně vyvolává důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná byla schopna bez hrozby dalšího kumulujícího předlužení či ohrožení vlastní výživy předmětný úvěr splácet. Žalobkyně tedy nesplnila zákonnou povinnost a soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, která v tomto případě nebyla zajištěna.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Vzhledem k výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání nelze konstatovat, že by mezi stranami bylo platně ujednáno jakékoli peněžité plnění. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žalobě v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni, oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení tedy odpovídá té části fakticky čerpaného„ úvěru“, na který žalovaná doposud ničeho neuhradila. Žalovaná však na úvěr uhradila celkem 27 142 Kč. Tuto částečnou úhradu přitom nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a související platby. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaná v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnila svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Zbývající část poskytnutých peněžních prostředků již žalovaná neuhradila, resp. žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání opaku. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 2 858 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

20. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 790,93 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně úroku z prodlení.

21. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, náležela by jí náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k procesní pasivitě žalované, jak bylo již konstatováno, a k tomu, že žalované kromě jedné telefonické žádosti o odročení jednání ve skutečnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.