11 C 349/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 100 759,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97 578,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 97 578,46 Kč od 14. 7. 2024 do zaplacení, a to do 13. 7. 2024.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 181,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9 548,85 Kč, s kapitalizovaný úrokem ve výši 9 104,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 759,68 Kč od 21. 11. 2020 do 13. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 181,22 Kč od 14. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,7 % ročně z částky 99 364,68 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 38 349 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 100 759,68 Kč (po změně žaloby částky 97 578,46 Kč) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 5. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .). Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 21,70 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit související poplatky. Žalovaný měl splácet úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný ovšem nehradil splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 11. 2019. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 20 % z dlužné částky všech splatných splátek. Předmětná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 (s účinností ke dni 20. 11. 2020) na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 2. 2021. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 99 364,68 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 1 395 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 9 104,01 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 9 548,85 Kč. Dále požaduje úrok ve výši 21,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 99 364,68 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 100 759,68 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný uhradil částku 2 421,54 Kč dne 5. 6. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem. Zákazník se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 21,70 % ročně prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 2 421,54 Kč (součástí je i poplatek za pojištění 219 Kč). Splátky byly splatné k 5. dni příslušného měsíce. Dále byly sjednány poplatky mimo jiné ve výši 600 Kč za zaslání písemné upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Součástí smlouvy je i přistoupení k pojistné smlouvě č. , Anonymizováno, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, . Podle čl. III. bodu 6. smlouvy je banka oprávněna zesplatnit úvěr v případě prodlení klienta s úhradou splátek. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. V části V. sazebníku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 20 % z částky splatných splátek ke dni zesplatnění úvěru pro případ opakovaného prodlení s úhradou splátek. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z vysvětlení některých pojmů soud zjistil parametry úvěru.

4. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že neuhrazená jistina je ve výši 99 364,68 Kč. Z dopisu ze dne 9. 11. 2019 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru ke dni 7. 11. 2019 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z dohody o úplatě ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo sjednána za úplatu. Z potvrzení ze dne 20. 11. 2020 soud zjistil, že úplata za postoupení pohledávky byla poskytnuta dne 20. 11. 2020.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 149 319,12 Kč nejpozději do 25. 2. 2021.

7. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 11 241 Kč čistého měsíčně a celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 12 000 Kč. Příjem byl ověřen potvrzením o příjmu. Z výpisu z úvěrového účtu za období červen 2019 až listopad 2020 soud zjistil přehled čerpání, splácení a úročení úvěru a předpis poplatků. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl příjem ověřený ve výši 11 241 Kč čistého měsíčně a čistý měsíční příjem domácnosti činil 12 000 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a jeho podíl na bydlení činí 93,68 %. Žádné jiné výdaje uvedeny nebyly. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že , právnická osoba, . dne 3. 5. 2019 potvrdila příjem žalovaného ve výši 97 677 Kč čistého za 10 měsíců. Dále bylo uvedeno, že zaměstnavatel provádí srážky ze mzdy ve výši 1 431 Kč měsíčně. Z platební historie soud zjistil přehled splácení úvěru.

8. Z předložených listinných důkazů a provedeného dokazování má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splácet a včetně sjednaného úroku ve výši 21,70 % ročně. Jelikož žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou splátek, tak nejprve mu byly zaslány upomínky, a poté byl celý úvěr zesplatněn. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu poplatků za zaslané upomínky a dále požaduje smluvní pokutu za opakované prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru pouze ověřením jeho příjmu.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr, že právní předchůdkyně náležitě ověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Jestliže o poměrech žalovaného před poskytnutím úvěru bylo zjištěno, že jeho čisté příjmy za posledních 10 měsíců celkem činily 97 688 Kč, šlo o poměry poměrně nuzné a úvěr poskytovat s nejvyšší obezřetností. Namísto toho se předchůdkyně žalobkyně spokojila s tvrzením o dalších příjmech domácnosti žalovaného a s vlastním odhadem výdajů žalovaného. Soud proto musel uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila úvěruschopnost žalovaného.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 2 421,54 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 97 578,46 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil tuto dobu v délce 4 měsíců, a proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 97 578,46 Kč až od 13. 7. 2024 do zaplacení. Ze stejného důvodu je žalovaný povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě do 13. 7. 2024.

16. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 3 181,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 548,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 104,01 Kč, úroku ve výši 21,7 % ročně z částky 99 364,68 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení z částky 100 759,68 Kč od 21. 11. 2020 do 13. 7. 2024 a úroku z prodlení z částky 3 181,22 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 031 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 100 759,68 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, účast při jednání dne 10. 1. 2024 a 13. 3. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a.t. ve spojení s vyhláškou č. 398/2023 Sb. za jízdu osobním automobilem Volkswagen AG, Passat Variant, RZ , SPZ, ,a. k jednání soudu dne 10. 1. 2024 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 4,7 litru motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně 38,70 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,60 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] v celkové výši 381 Kč,b. k jednání soudu dne 13. 3. 2024 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 4,7 litru motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně 38,70 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,60 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] v celkové výši 381 Kč,náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a.t. v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 28 362 Kč ve výši 5 956 Kč. Celková náhrada nákladů řízení tak činí 38 349 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkony právní služby, a to za podání ze dne 26. 4. 2023, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.