11 C 351/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva a zaplacení částky 306 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že je vlastnicí bytové jednotky číslo 754/7 o velikosti 2+1 ve 3. NP budovy č. p. , Anonymizováno, v , adresa, postavené na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 633 m2, spoluvlastníkem společných částí budovy č. p. , Anonymizováno, v , adresa, postavené na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 633 m2 v rozsahu spoluvlastnického podílu , Anonymizováno, , a spoluvlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 633 m2, v rozsahu spoluvlastnického podílu , Anonymizováno, vše v obci a k. ú. , adresa, , se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 306 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě soudní poplatek za řízení o zaplacení 306 000 Kč ve výši 15 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala určení, že je vlastnicí bytu, jednotky č. , Anonymizováno, o velikosti 2+1 v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , stojícím na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a podílu o velikosti , Anonymizováno, na společných částech budovy a pozemku (dále jen „byt“). Pro případ neúspěchu s tímto petitem žádala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 306 000 Kč. Uvedla, že byt koupila v roce 2014 za cenu 610 000 Kč, přičemž byt byl „vybydlený“, před rekonstrukcí a nezařízený. Její tehdejší manžel , jméno FO, měl dluhy vymáhané v exekuci, žalobkyně si 10. 12. 2014 půjčila 600 000 Kč od , jméno FO, na splacení těchto dluhů, další zápůjčku si u něj vzala 11. 11. 2015. Ještě před skončením manželství navázala vztah s žalovaným a bydlela u něj. Žalobkyně měla strach, že přijde o byt, který dala do zástavy , jméno FO, , kterému splácela 14 000 Kč měsíčně. Elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v , adresa, z 23. 5. 2017, č. j. , č. účtu, , jí bylo uloženo zaplatit další dluh cca 60 000 Kč. Žalovaný žalobkyni navrhl, že zaplatí její dluh u , jméno FO, a žalobkyně žalovanému svůj byt prodá. Žalovaný slíbil, že se pro žalobkyni nic nezmění a bytě bude bydlet, jako by jí patřil. Žalobkyně návrh přijala ve strachu, že se dostane do dluhové spirály a přijde o střechu nad hlavou. Kupní smlouva k převodu bytu byla uzavřena 15. 9. 2017 s kupní cenou 720 000 Kč. Z této ceny zaplatil žalovaný 414 000 Kč na účet , jméno FO, . Zbývajících 306 000 Kč podle smlouvy zaplatil na svůj bankovní účet a podle dohody za ně měl byt rekonstruovat, zejména zřízením nové kuchyně, koupelny a podlah. Dopisem z 15. 1. 2018 proti žalobkyni vznesla soudní exekutorka námitku neplatnosti smlouvy o převodu bytu, neboť k převodu došlo za trvání inhibitoria během exekuce. Se žalovaným žalobkyně uzavřela 2. 12. 2017 manželství. Žalovaný byt rekonstruoval podle dohody, ale po roce a půl si našel jinou známost a od žalobkyně se odstěhoval. Manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem z 28. 11. 2019, přičemž za příčinu rozvratu manželství bylo shledáno jednání žalovaného, který krátce po uzavření manželství navázal jiný vztah. Žalobkyně nadále v bytě bydlí a žalovanému za užívání bytu platí sjednanou částku 5 000 Kč měsíčně. Po rozvodu se žalovaným žalobkyně řešila vypořádání vlastnictví bytu. Žalovaný sliboval, že jí byt převede zpět za částku odpovídající hypotečnímu úvěru, který žalovaný kvůli koupi bytu přijal. Šlo asi o 600 000 Kč. Žalovaný souhlasil s připravenou kupní smlouvou, ale pak ji odmítl uzavřít s tím, že byt je zástavou pro dluh 1 800 000 Kč. Později slíbil, že své úvěry změní, zástavu na bytu zruší a byt žalobkyni prodá. Připravenou smlouvou o budoucí smlouvě ale opět odmítl uzavřít. Před podáním žaloby žalobkyni žalovaný hrozil, že ji z bytu vystěhuje a pokusil se byt prodat. Převod bytu žalobkyní žalovanému byl podle žalobkyně neplatný, neboť žalovaný při uzavření kupní smlouvy z 15. 9. 2017 zneužil tísně, nezkušenosti, rozsušení, rozumové slabosti a lehkomyslnosti žalované a získal byt za cenu, která neodpovídala tržní hodnotě bytu. Byt získal za 414 000 Kč, dalších 306 000 Kč použil na zhodnocení bytu, který nabyl. Vzhledem k tomu, že byt v době podání žaloby žalovaný nabízel za 1 690 000 Kč, je evidentní, že zaplacená cena 414 000 Kč je v hrubém nepoměru k hodnotě bytu. O úmyslu žalovaného svědčí i jeho chování, kdy si rok a půl po uzavření manželství našel jinou partnerku; úmysl vstoupit do manželství se žalobkyní tedy nebyl míněn vážně. Naléhavý právní zájem na určení spatřovala žalobkyně v tom, že bez soudního rozhodnutí nemůže dosáhnout zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pro případ, že neuspěje s určovací žalobou, žádala žalobkyně od žalovaného zaplacení částky 306 000 Kč, kterou žalovaný obdržel na svůj účet, avšak šlo o část kupní ceny, která náležela žalobkyni. Žalovaný sice za žalobkyni činil platby, avšak nikoliv z prostředků z kupní ceny – ke splácení dluhů nechala žalobkyně vložit na žalobcův účet svou mzdu a přeplatek od , jméno FO, celkem 126 485 Kč, náhradu od bývalého manžela 12 700 Kč, přeplatek od bytového družstva 9 222 Kč2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že žalované pomáhal s jejími dluhy a žalovaná jej sama požádala, aby od ní byt koupil. Neměla své peníze na rekonstrukci a chtěla se zbavit majetku, o který by kvůli dluhům mohla přijít. Žalovaný na byt neměl své prostředky a musel si vzít úvěr ve výši 720 000 Kč, což odpovídalo ceně bytu v tehdejším stavu. Část ceny 306 000 Kč převedl žalovaný podle žádosti žalobkyně na svůj účet, protože žalovaná kvůli dluhům bankovní účet neměla. Tuto částku vyplácel žalobkyni postupně v hotovosti a také z ní byla zaplacena společná dovolená v Turecku v ceně 45 360 Kč; naopak žádná část nebyla použita na rekonstrukci bytu. Žalovaný rovněž uvedl, že 140 000 Kč za žalobkyni vyplatil jejímu věřiteli , jméno FO, . Žalovaný započetl proti nároku žalobkyně svou pohledávku 147 000 Kč na vydání bezdůvodného obohacení, které žalobkyni vzniklo bezprávním užíváním bytu od prosince 2019 (od rozvodu manželství) do listopadu 2021, kdy by obvyklé nájemné činilo 7 000 Kč měsíčně. Po rozvodu účastníci jednali o převodu bytu žalobkyni, ale nedošlo k dohodě, protože žalobkyně nehodlala zohlednit, že žalovaný investoval do bytu dalších 550 000 Kč. Převod bytu na žalovaného tedy neměl vady a žalovaný nemá vůči žalobkyni žádný dluh. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. K posouzení skutkové stránky věci provedl soud účastníky označené důkazy.

4. Z dohody ze dne 8. 4. 1998 soud zjistil, že na žalobkyni bylo převedeno členství v bytovém družstvu Rozkvět a právo užívat byt č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, . Tato práva převedla dalším osobám smlouvou z 19. 6. 2014.

5. Z kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2014 soud zjistil, že žalobkyně koupila byt za cenu 610 000 Kč.

6. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. 3. 2017, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že bylo rozvedeno manželství žalobkyně s , jméno FO, .

7. Z kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2017 soud zjistil, že žalobkyně (s dřívějším jménem , jméno FO, ) prodala žalovanému byt za cenu 720 000 Kč. Kupní cena měla být žalovaným zaplacena z úvěru u , právnická osoba, ., kdy částka 414 000 Kč měla být zaplacena na účet , jméno FO, a částka 306 000 Kč na účet č. , č. účtu, označený za „účet prodávající“.

8. Z nepodepsaného vyhotovení kupní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně v roce 2020 navrhla žalovanému převod bytu do jejího vlastnictví za cenu 720 000 Kč, na níž v částce 306 000 Kč bude započtena pohledávka žalobkyně z nezaplacená části kupní ceny podle kupní smlouvy z 15. 9. 2017.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil soud, že jako vlastník bytu je zapsán žalovaný. K bytu je zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek , právnická osoba, ., do výše 1 776 000 Kč a 1 440 000 Kč.

10. Ze smluv o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2017, 27. 10. 2017 a 29. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný přijal úvěr 720 000 Kč za účelem koupě bytu a 278 000 Kč a 282 000 Kč na udržovací práce.

11. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30. 8. 2017 soud zjistil, že žalobkyně dala , právnická osoba, ., do zástavy byt k zajištění dluhu žalovaného ve výši 720 000 Kč.

12. Z nepodepsaného vyhotovení smlouvy o budoucí kupní smlouvě soud zjistil, že žalobkyně navrhla žalovanému převod bytu do jejího vlastnictví za cenu 600 000 Kč poté, co bude byt nezatížen právy třetích osob.

13. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 28. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že manželství účastníků nynějšího řízení bylo rozvedeno.

14. Z dopisu soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorského úřadu , adresa, , ze dne 15. 1. 2018 soud zjistil, že byla exekutorkou vznesena námitka neplatnosti převodu bytu žalobkyní na žalovaného podle smlouvy z 15. 9. 2017. Důvodem námitky byla skutečnost, že žalobkyně uzavřením smlouvy porušila zákaz nakládat s majetkem, o kterém byla poučena ve vyrozumění o zahájení exekuce a v exekučním příkazu k prodeji bytu.

15. Z přípisu soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorského úřadu , adresa, , ze dne 26. 6. 2017 soud zjistil, že po rozvodu manželství žalobkyně s , jméno FO, exekutorka zrušila některé exekuční příkazy.

16. Z notářských zápisů notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10. 12. 2014 a 11. 11. 2015 soud zjistil, že žalobkyně přijala od , jméno FO, zápůjčky ve výši 832 000 Kč a dala souhlas s vykonatelností jeho pohledávky.

17. Ze dvou potvrzení , jméno FO, ze dne 19. 10. 2017 soud zjistil, že žalobkyně splatila na své dluhy 832 000 Kč.

18. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ze dne 10. 10. 2017 soud zjistil, že byl zrušen zápis zástavního práva , jméno FO, k bytu.

19. Ze splátkové karty Express cash soud zjistil, že žalobkyně od prosince 2015 do října 2017 splácela celkem částku 29 772 Kč, tedy v průměru cca 1 300 Kč měsíčně.

20. Ze splátkové karty Door financial soud zjistil, že žalobkyně od února 2016 do listopadu 2017 splácela celkem částku 16 400 Kč, tedy v průměru cca 750 Kč měsíčně.

21. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobkyně pracovala od 1. 4. 2017 u zaměstnavatele , právnická osoba, ., kde pobírala po zkušení době hodinovou mzdu 80 Kč. Podle potvrzení zaměstnavatele pracovní poměr skončil 31. 3. 2019, přičemž žalobkyně měla průměrný čistý výdělek 14 038 Kč.

22. Z ústřižku poštovní poukázky soud zjistil, že žalobkyně v květnu 2017 pobírala invalidní důchod 6 378 Kč, z čehož jí bylo vyplaceno 6 209 Kč.

23. Z daňových dokladů za období od ledna do srpna 2018 soud zjistil, že žalobkyně či žalovaný nakoupil stavební a instalační materiál a domácí vybavení za 63 341,60 Kč.

24. Z přípisu , tituly před jménem, ze dne 13. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně byla vyzvána k zaplacení dluhu 46 818,13 Kč a náhrady nákladů řízení 13 008,60 Kč, o kterých bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne 23. 5. 2017.

25. Z výpisů ze žalobcova účtu č. , č. účtu, vedeného , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobce zaplatil dne 7. 8. 2017 na účet bytového družstva Rozkvět celkem 60 540,52 Kč;dne 21. 2. 2019 na účet , právnická osoba, 5 000 Kč a následující den vybral v hotovosti 230 000 Kč;dne 2. 5. 2018 zaplatil , právnická osoba, ., 16 000 a dne 23. 5. 2018 jí zaplatil 29 360 Kč,na účet přijímal jako mzdu žalobkyně dne 11. 5. 2017 částku 13 113 Kč, dne 13. 6. 2017 částku 17 555 Kč, dne 7. 7. 2021 částku 21 932 Kč, dne 8. 8. 2017 částku 13 506 Kč, dne 12. 9. 2017 částku 14 152 Kč, dne 11. 10. 2027 částku 12 301 Kč, dne 24. 10. 2017 částku 910 Kč, dne 8. 11. 2017 částku 14 016 Kč (celkem šlo o přijatou mzdu 107 485 Kč),dne 21. 6. 2017 obdržel od , jméno FO, nazpět přeplatek 5 000 Kč a dne 18. 10. 2017 přeplatek 14 000 Kč,dne 21. 6. 2018 částku 9 222 Kč jako vrácení přeplatku od bytového družstva Rozkvět,obdržel od , jméno FO, dne 19. 7. 2018 částku 3 000 Kč, dne 17. 8. 2018 částku 3 000 Kč, dne 31. 10. 2018 částku 2 000 Kč, dne 30. 11. 2018 částku 2 200 Kč, dne 18. 12. 2018 částku 2 500 Kč (celkem 12 700 Kč),26. Ze snímků obrazovek mobilního telefonu s aplikací Messenger soud zjistil, že 7. 11. 2019 žalovaný potvrdil žalobkyni „plať jen těch 5 tisíc a je to. Já to snad nějak utáhnu“, žalovaná odpověděla 8. 11. 2019 „zatím to tak necháme, budu platit 5000“. Dne 19. 11. 2019 žalovaný žalobkyni sdělil „zítra ti přepošlu peníze. Přišlo ti 11749. Tak ti pošlu 6749“. Dne 17. 4. 2020 žalobkyně žalovanému oznámila „poslala jsem ti teď peníze, tak snad to dojde, nájem, internet, telefon, popelnice, a litr na telefon 6 836“, žalovaný odpověděl „OK“.

27. Z informace o výši „předepsaného nájemného“ soud zjistil, že od 1. 9. 2021 se v souvislosti s bytem platí poplatky 1 427 Kč včetně příspěvku do fondu oprav a dále zálohy na služby 2 604 Kč.

28. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný platil žalobkyni od prosince 2019 do března 2020 každý měsíc částku zbývající z příjmu žalobkyně po odečtení jejích výdajů. Od dubna 2020 do července 20210 zaplatila žalobkyně žalovanému celkem 140 913 Kč na účet žalovaného částky z poznámkou „nájem“ nebo „splátka“, přičemž do prosince 2020 byla nejčasnější platba 5 000 Kč, od ledna 2021 platba 4 000 Kč. V květnu a červnu 2019 zaplatila žalovanému celkem 75 000 Kč.

29. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalovaný zaplatil , jméno FO, splátky po 14 000 Kč ve dnech 12. 1. 2017, 3. 2. 2017, 6. 3. 2017, 3. 4. 2017, 2. 5. 2017, 10. 7. 2017, 11. 9. 2017 a 9. 10. 2017. Celkem šlo o částku 112 000 Kč.

30. Z potvrzení , jméno FO, soud zjistil, že žalovaný zaplatil , jméno FO, v hotovosti splátky 14 000 Kč za měsíce červen a srpen 2017. Celkem zaplatil 28 000 Kč.

31. Výslechem žalobkyně soud zjistil, že když se žalovaný dozvěděl o jejích dluzích, vzal ji k , jméno FO, , kde doporučili, aby koupil byt od žalobkyně. Žalobkyně souhlasila s tím, že za 306 000 Kč se byt bude rekonstruovat. Hodnotu bytu v době převodu odhadovala 800 000 Kč až 900 000 Kč. Exekuce v té době měl její manžel, nikoliv žalobkyně.

32. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že do manželství se žalobkyní vstupoval bez ohledu na její dluhy. Platil nejprve půl roku splátky 14 000 Kč , jméno FO, , to mu ale nevyhovovalo. Žalobkyně proto také chtěla, aby od ní koupil byt. Žalobkyně očekávala, že sama by o byt přišla. Kupní cenu sjednali podle odhadu banky. Příjmy žalobkyně přicházely na účet žalovaného. Žalovaný pro ni peníze vybíral a také za ni platil splátky. Žalovaný uvedl, že se žalobkyní uvažovali, že mu žalobkyně nebude splátky vracet, ale zůstanou mu peníze z hypotéky.

33. Výslechem svědkyně , jméno FO, , sestry žalovaného, soud zjistil, že neví o převodu bytu mezi žalobkyní a žalovaným, a domnívá se, že byt patří žalobkyni.

34. Výslechem svědkyně , jméno FO, , finanční poradkyně, soud zjistil, že když ji žalobkyně s žalovaným navštívili, chtěli oba převést byt na žalovaného, protože hrozilo, že žalobkyně o byt přijde.

35. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že pro žalovaného zařizovala financování kupní ceny za byt. Se žalobkyní nebyla vůbec ve styku. Hypotéka se obvykle poskytovala ve výši 80 % hodnoty nemovitosti. Hodnota bytu asi činila 900 000 Kč. Exekuce ale také hodnotu snižují. Převod bytu je obvyklý postup, pokud je proti vlastníku vedena exekuce.

36. Hodnocením důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně byla před navázáním vztahu se žalovaným vlastnicí bytu, který koupila v roce 2014 za cenu 610 000 Kč, kterou zaplatila svými penězi získanými za převod dřívějšího bytu. Jako manželka předchozího manžela , jméno FO, byla účastnicí exekučního řízení, kde byla vymáhána pohledávka Všeobecné zdravotní pojišťovny a byl mj. vydán exekuční příkaz k prodeji jejího bytu. Žalobkyně současně měla dluh u , jméno FO, , který splácela, ale pro případ prodlení dala souhlas s přímou vykonatelností. Se žalovaným, se kterým v roce 2017 udržovala vážný vztah, se dohodla na převodu bytu do vlastnictví žalovaného. Záměr převést byt jí nebyl žalovaným vnucen, ačkoliv žalobkyně trvala v řízení na tom, že žalovaný přišel s návrhem a vše pak sám obstaral. Soud sice může se žalovanou souhlasit, že při sjednávání financování a převodu měl žalovaný větší iniciativu, avšak nešlo o uskutečňování jeho výlučného plánu. Žalobkyně žalovaného na podstatná jednání doprovázela, umožnila ocenění bytu a stejně jako on plánovala společné soužití s využitím bytu. Žalovaný o převod bytu neusiloval, aby získal prospěch na úkor žalované. Převod bytu měl posloužit žalobkyni i žalovanému, kteří jako pár sdíleli zájem byt uchovat. Riziko ztráty bytu v exekuci žalobkyně pokládala za reálné, neboť obdržela příslušný exekuční příkaz, a toto riziko bylo i podle jejího tvrzení základním důvodem, proč o převod usilovala. Na bytu přitom byla velmi závislá, protože, jak vyplývá z její pozdější korespondence se žalovaným, bez bytu by musela jít bydlet „pod most“ a těžce by to snášeli i rodiče žalobkyně. Cílem žalovaného sice bylo nabýt do svého vlastnictví byt, který mu předtím nepatřil, ale rozmnožení jeho majetku nebylo smyslem jeho jednání. Smyslem bylo udržení bytu v majetkové sféře páru, aby v něm i žalobkyně nadále mohla bydlet.

37. Nezištnost jednání žalovaného (vůči žalobkyni) dobře dokládá, že i po převodu bytu žalovaný s žalobkyní uzavřel manželství, které pak ještě rok pokojně pokračovalo. Žalovaný po převodu bytu udržoval stejný vztah k žalobkyni, který oba očekávali. Soud nezaznamenal ani náznak toho, že chování žalovaného po převodu bytu bylo účelové, aby zakryl svůj skutečný úmysl později z bytu vyloučit žalobkyni a mít z bytu prospěch. Chování žalovaného soud rozhodně nemůže hodnotit jako zneužití postavení žalobkyně. Soud je přesvědčen po výpovědích účastníků i nepřímo z listin provázejících jejich soužití, že žalovaný měl skutečný blízký vztah k žalobkyni a nešlo o účelovou přetvářku. Pokud žalobkyně ve svých tvrzeních i v účastnické výpovědi uvedla, že vztah žalovaného k ní nebyl míněn vážně, šlo spíše o projev zklamání žalobkyně na tím, že žalovaný v průběhu času změnil své preference, nejedná se ale o důkaz, že žalovaný žalobkyni od počátku ziskuchtivě využíval.

38. Vztah žalovaného k žalobkyni se proměnil až poté, co začal vztah s jinou ženou. To však není důkazem, že měl žalovaný záměr opustit žalobkyni už v době převodu bytu. Veškeré okolnosti naopak osvědčují, že při převodu bytu hodlal žalovaný zachovat byt žalobkyně, aby v něm žalobkyně mohla dál bydlet v páru se žalovaným.

39. Za převod bytu účastníci sjednali ve smlouvě z 15. 9. 2017 cenu 720 000 Kč, kde žalobkyně jako smluvní strana souhlasila s plněním ceny jednak k rukám jejího věřitele (414 000 Kč) a na bankovní účet, který patřil žalovanému (306 000 Kč). Žalovaný z úvěru u , právnická osoba, ., tyto platby učinil, což ani žalobkyně nezpochybňovala.

40. Od počátku roku 2017 žalovaný platil ze svého bankovního účtu některé platby za žalobkyni. Šlo o částku 60 540,52 Kč bytovému družstvu Rozkvět dne 7. 8. 2017. Dále žalovaný zaplatil , adresa, 000 Kč na splátky dluhu žalobkyně. Žalovaný zaplatil ze svého účtu v roce 2018, kdy byly manželé, dovolenou pro sebe a žalovanou v ceně 45 360 Kč. Na účet žalovanému naproti tomu přišly v roce 2017 pracovní odměny žalobkyně v celkové výši 107 485 Kč, vrácené splátky od , adresa, 000 Kč a 5 000 Kč, platby od , jméno FO, 12 700 Kč a vrácený přeplatek od bytového družstva , adresa, 222 Kč.

41. Žalovaná v bytě do současnosti bydlí. Po rozvodu se s žalovaným dohodla, že za užívání bytu a poskytování internetového připojení mu bude platit náhradu 5 000 Kč. Tuto dohodu prokazují zprávy v aplikaci Messenger, které si žalobkyně s žalovaným vyměnili, zejména potvrzení žalovaného, nechť žalovaná platí 5 000 Kč měsíčně, kdy žalobkyni poskytoval i připojení k internetu a platil telefon. Žalovaný tuto náhradu žalobkyni srážel z jejích příjmů, které jí pak snížené přeposílal od prosince 2019 do března 2020. Od dubna 2020 žalobkyně žalovanému zaplatila částku 140 913 Kč, přičemž od ledna 2021 žalovanému neplatila za telefon a internetové připojení.

42. Soud se nezabýval blíže pravostí podpisu žalovaného na prohlášení z 30. 6. 2020, že byt prodá žalobkyni. Tato listina, pokud skutečně byla podepsána žalovaným, neměla by význam pro platnost převodu z rou 2017. Spíše by však v neprospěch žalobkyně dokládala, že k převodu kupní smlouvou skutečně došlo, pročež se uvažuje o převodu dalším.K určení vlastnického práva pro lichevní podmínky kupní smlouvy43. Podle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

44. Právní jednání lze podle citované právní normy prohlásit za lichvu při současném splnění podmínek subjektivních a objektivních. Subjektivními podmínkami jsou nepříznivé okolnosti na poškozené straně (demonstr. tíseň, nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení, lehkomyslnost) a zneužití těchto nepříznivých okolností druhou stranou. Objektivní podmínkou je plnění či slib plnění a hrubý nepoměr hodnot vzájemných plnění.

45. V posuzovaném případě nebyly v kupní smlouvě naplněny již subjektivní podmínky lichvy. Žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy jednala nepochybně pod tlakem exekuce, její stav ale nelze označit přímo za tíseň. „O tíseň se jedná nejen v případě, kdy je někdo ohrožen ve své fyzické či ekonomické existenci nebo prakticky donucen k určitému jednání. Postačí taková vážná nesnáz, že strana přistoupí na lichevní smlouvu jako na „menší zlo“ (Armbrüster, MüKo, 2012, komentář k § 138 marg. č. 149; právní věta rakouského OGH č. RS0016900, ris.bka.gv.at). Tíseň může existovat jen v představě postiženého (právní věta rakouského OGH č. RS0016883, ris.bka.gv.at): použitelnost komentovaného § 1796 tak může založit i situace, kdy někdo zneužije toho, že jiný mylně vychází ze skutečností zakládajících tíseň. Není rozhodující, zda se do stavu tísně „poškozený dostal vlastním přičiněním nebo vlivem okolností nezávislých na jeho vůli“ (NS 3 Tdo 225/2012, Rt 23/2013).“(PETROV, Jan. § 1796 [Lichva]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 335, marg. č. 4.) Prodej bytu žalobkyně v exekuci byl pouze ve fázi omezení v dalším nakládání, exekuce ale bezprostředně nesměřovala k uskutečnění dražby, nebylo rozhodnuto o obvyklé ceně a nebyla vydána dražební vyhláška. Žalobkyně tedy byla ve standardním, zákonem předpokládaném postavením dlužníka a mohla očekávat, že i případný prodej v exekuci je z hlediska jejího jmění neutrální operací – přijde o majetek ale ve stejném rozsahu i o dluh; bude muset platit nájemné, ale odpadnou platby spojené s vlastnictvím bytu. O jiných nepříznivých okolnostech jako nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnost není důvod u žalobkyně uvažovat.

46. Třebaže okolnosti na straně žalobkyně nelze hodnotit jako vážnou a vnímanou tíseň, šlo o okolnosti nepříznivé. Tyto okolnosti však nebyly žalovaným zneužity. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření kupní smlouvy tvořili žalobkyně a žalovaný pár, zachovávali ohledy na zájem druhého, jednali s vizí společné budoucnosti a společného řešení nepříznivé situace. Cílem žalovaného nebylo připravit žalobkyni o byt nebo část jeho hodnoty, ale naopak zachovat byt pro společné bydlení, aby i žalobkyně, která byla účastnicí exekučního řízení, byla zasažena co nejméně.

47. Rozhodné pro posouzení platnosti kupní smlouvy jsou okolnosti existující v době právního jednání. Výše při hodnocení důkazů soud vysvětlil, že vztah žalovaného k žalobkyni byl pravý a nebyl jen předstíraný s majetkovým účelem. I časová návaznost událostí ukazuje, že žalovaný nejednal podle předem připraveného plánu. Tento vztah později pominul z příčin na straně žalovaného. Pro posouzení platnosti kupní smlouvy ale pozdější skutečnosti nejsou rozhodné.

48. Pro nedostatek subjektivních podmínek lichvy bylo nadbytečné dopodrobna se zabývat podmínkami objektivními. Přesto je možné se spíše přiklonit k závěru, že žalobkyně převodem bytu hrubě zkrácena nebyla. Byt žalobkyně nabyla v roce 2014 za cenu 610 000 Kč, prodávala jej v jen s malými opravami v roce 2017 za cenu 720 000 Kč, tedy o 18 % dráž. Ve stejném mezidobí vzrostly ceny mimopražských bytů průměrně o cca 20 % (viz https://www.czso.cz/csu/czso/ceny_bytu). Kupní cena navíc nebyla jediným benefitem žalobkyně z převodu. Dalším byl tehdejší příslib mezi partnery, že v bytě bude žalobkyně dál bydlet. Benefitem pro žalobkyni byl i jí tvrzený slib, že byt jí v budoucnu bude převeden zpět; tvrzené pozdější porušení slibu žalovaným opět nemá vliv na hodnocení podmínek v době právního jednání. V ceně se rovněž promítalo riziko žalovaného, který nabýval byt zasažený exekučním prodejem.K určení vlastnického práva pro porušení generálního inhibitoria49. Dle § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

50. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

51. Vzniku vlastnického práva žalovaného k bytu není na překážku porušení generálního inhibitoria majetku žalobkyně platného po vyrozumění o zahájení exekuce a zvláště po doručení exekučního příkazu k prodeji bytu.

52. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 4545/2008: „Tam, kde oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci uspěje bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), není žádných příčin dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného ve smyslu § 44 odst. 7 v rozhodném znění (ve znění do 31. 10. 2009).“53. V nyní posuzovaném případě byla exekuce vedená s povinným , jméno FO, vůči žalobkyni zastavena. Generální inhibitorium slouží k ochraně oprávněného v exekuci. Jestliže oprávněný převodem bytu nebyl poškozen, neboť u žalobkyně se ukázaly důvody k zastavení exekuce, není žádný důvod zpochybňovat transakce žalobkyně, ke kterým došlo v průběhu takové exekuce.

54. Shledání neplatnosti převodu bytu by bylo rovněž v rozporu s ustanovením § 6 o. z., neboť by žalobkyně měla prospěch z protiprávního převodu, který sama vyjednala.

55. Jelikož žádný z důvodů neplatnosti převodu bytu do vlastnictví žalovaného nebyl shledán opodstatněným, je třeba žalovaného pokládat za vlastníka bytu. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva, proto byla zamítnuta.K nároku na zaplacení 306 000 Kč56. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

57. Dle § 2991 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

58. V řízení bylo prokázáno, že část kupní ceny za byt ve výši 306 000 Kč byla ve prospěch žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním zaplacena převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný tím splnil svou povinnost z kupní smlouvy. Žalobkyni proto nevznikl důvod žádat zaplacení kupní ceny nebo (hypoteticky) pro nezaplacení kupní ceny od smlouvy odstoupit. Právní režim ani způsob vypořádání mezi žalobkyní a žalovaným však ujednán nebyl.

59. Převodem peněžních prostředků na účet žalovaného vznikla žalovanému pohledávka proti bance. Pohledávka vůči bance však nesvědčí žalobkyni. Žalovaný se bez právního důvodu obohatil na úkor žalobkyně a vznikla mu povinnost své obohacení žalobkyni vydat. Právním důvodem plnění ve prospěch povinného nebylo ujednání, že za peněžní prostředky rekonstruuje byt – toto ujednání nelze vykládat jako darování žalovanému, neboť chyběla projevená vůle žalobkyně vlastnické právo k prostředkům převést, šlo jen jako svolení k dočasnému užití prostředků v podobě blížící se výprose. Obohacení žalovaného odpovídá převedené částce 306 000 Kč.

60. Žalovaný naopak neměl pohledávku, kterou mohl proti pohledávce žalobkyně započítat.Započtení pohledávek žalovaného61. Dle § 1982 o. z. (1) dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. (2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

62. Žalobkyně bydlí po rozvodu manželství v bytě, který patří žalovanému. Mezi stranami není v jakékoliv formě uzavřena nájemní smlouva. Prospěch žalobkyně z užívání bytu je jejím bezdůvodným obohacením na úkor žalovaného. Stranami bylo ujednáno (a potvrzeno zprávami v aplikaci Messenger), že žalobkyně bude platit náhradu tohoto obohacení ve výši 5 000 Kč za byt, v čemž je obsaženo i internetové připojení a telefon. Od roku 2021 žalobkyně telefon od žalovaného nevyužívala a náhrada činila 4 000 Kč měsíčně. Tuto náhradu si žalobce do března 2020 samostatně strhával z výplat žalobkyně. Od dubna 2020 do listopadu 2021 (což je období, pro které žalovaný uplatnil svou pohledávku k započtení) sjednaná náhrada činila 89 000 Kč (9 měsíců po 5 000 Kč, 11 měsíců po 4 000 Kč). Žalovaná proti tomu zaplatila 140 913 Kč (včetně plateb, na které si půjčila od své tety Věry).

63. Platbou za společnou dovolenou v roce 2018 žalovaný plnil za trvání manželství společný závazek a nebyl důvod, aby na něj byly použity jiné prostředky, než z výdělků některého z manželů, které byly též společné. Z této platby žalovanému nemohla vzniknout proti žalované pohledávka.

64. Splátky dluhu žalobkyně u , jméno FO, od ledna do října 2017 ve výši 140 000 Kč skutečně odcházely z bankovního účtu žalovaného nebo je žalovaný plnil v hotovosti a představovaly pohledávku žalovaného proti žalobkyni. Z těchto splátek , jméno FO, vrátil na bankovní účet žalovaného přeplatky 14 000 Kč a 5 000 Kč a tyto přeplatky byly pohledávkou žalobkyně proti žalovanému. Žalobkyni před uzavřením manželství přišly na bankovní účet žalovaného výplaty za práci celkem 107 485 Kč, dále jí na stejný účet přišly výlučné prostředky od , jméno FO, ve výši 12 700 Kč a přeplatek ze záloh u bytového družstva Rozkvět ve výši 9 222 Kč.

65. Žalovaný před uzavřením manželství v době, kdy byt patřil žalobkyni, zaplatil ze svého bankovního účtu dluhy žalobkyně u bytového družstva Rozkvět ve výši 13 008,60 Kč a 47 531,92 Kč.

66. Z výše popsaných skutečností žalobci vznikla pohledávka proti žalobkyni ve výši 289 540,52‬ Kč (89 000 Kč, 140 000 Kč, 13 008,60 a 47 531,92 Kč). Žalobkyni naopak vznikly pohledávky 289 320 Kč (140 913 Kč, 14 000 Kč, 5 000 Kč, 107 485 Kč, 12 700 Kč a 9 222 Kč). Žalobkyně své pohledávky proti pohledávkám započítala, pohledávky žalovaného tím zanikly (soud před vyhlášením rozsudku početní chybou opomenul zůstatek pohledávky žalovaného 220,52 Kč). Žalovanému pak nezbyla žádná pohledávka, kterou mohl dále započítávat proti pohledávce žalobkyně a započtení, které žalovaný v řízení učinil, nemělo žádné právní následky pro pohledávku 306 000 Kč.

67. Soud se domnívá, že tento závěr lze učinit bez ohledu na pořadí jednotlivých započtení, jelikož matematický rozdíl pohledávek dává vždy stejný výsledek. Započtení je v tomto případě přípustné, přestože některé pohledávky by bylo možné pokládat za nejisté a nekompenzabilní podle § 1987 odst. 2 o. z. Veškeré zde uplatňované pohledávky pocházejí z řešení jediné situace – dluhů vymáhaných proti žalobkyni a ohrožení vlastnictví bytu.

68. Částka 306 000Kč tedy náleží žalobkyni. Tato částka ostatně byla ujednána v době, kdy obě strany věděly, jaké platby žalovaný ze svého bankovního účtu na dluhy žalobkyně uskutečnil, a ani přes toto vědomí strany žádné smluvní (dvoustranné započítání) neujednaly. Částku 306 000 Kč lze spravedlivě pokládat za vyvážení všech okolností, za kterých žalovaný nabyl byt. Soud ji žalobkyni ve výroku II přiznal.

69. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud v první řadě z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Předmětem nynějšího řízení bylo určení vlastnického práva žalobkyně a případně přiznání její pohledávky. Druhý z petitů však nebyl v pravém smyslu petitem eventuálním. Eventuální petit se uplatňuje pro případ, že primární plnění, na které žalobce měl nárok, není objektivně možné. Zde se však žalobkyně peněžitého plnění domáhala pro případ, že vůbec nebude shledáno její vlastnické právo k bytu. Oba petity zde tedy stály na odlišném základu, byť se navzájem vylučovaly a žalobkyně mohla uspět pouze s jediným. V řízení proto šlo o objektivní kumulaci (kumulaci objektů řízení), kdy jsou oba nároky posuzovány zvlášť včetně nákladů řízení.

70. Žalobkyně uspěla se svou pohledávkou 306 000 Kč a v zásadě má v této části řízení právo na náhradu nákladů řízení. Tarifní hodnotou pro výpočet nákladů na právní zastoupení je částky 306 000 Kč. Žalovaný naopak má právo na náhradu nákladů řízení o určovací žalobě, která byla zamítnuta, kde tarifní hodnota činí 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Subjektivně soud intenzivně pociťuje, že žalobkyně uspěla v mnohem menším rozsahu než žalovaný. Vyjádřeno v tarifního hodnotách předmětu každé části řízení by však měla úspěch převažující. Soud by proto přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni pokládal za absurdní. V této situaci shledal soud důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

71. Podle § 166 odst. 1 o. s. ř. doplnil soud výrok IV., kterým bylo rozhodnuto povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek. Protože byla žalobkyně osvobozena od soudních poplatků a soud vyhověl její žalobě o zaplacení 306 000 Kč, má povinnost zaplatit soudní poplatek žalovaný podle § 2 odst. 4 věty první zákona č. 549/1991 Sb. Tento poplatek podle položky č. 1 písm. b) sazebníku činí 15 300 Kč.