11 C 369/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 31 900 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 911,92 Kč s úrokem ve výši 10,89 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 320 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 442 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 900 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč Tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatky a úrokem ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut, tedy s náklady ve výši 13 800 Kč, celkem tak částku 33 800 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a dostal se do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně proto ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený dluh, který tvořila jistina úvěru ve výši 20 000 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 320 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 320 Kč a administrativní poplatek ve výši 260 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od [datum] pak byla jistina úvěru úročena sazbou 10,89 % ročně; současně předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty a úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že pohledávka za žalovaným přešla na společnost [právnická osoba] (dále též„ přechodný věřitel“), na kterou byla ke dni [datum] převedena část závodu předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovaným. Přechodný věřitel dále postoupila pohledávku na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, žalovaný však po postoupení na svůj dluh nic neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje úhradu neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 320 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 320 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 260 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný od prodlení žalovaného do [datum] na částku 3 011,92 Kč.

2. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní i jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do žádosti o úvěr. Tyto informace současně ověřila oproti příslušným předloženým dokumentům. Předchůdkyně žalobkyně pak hodnotila zejména měsíční příjem žalovaného a celkový měsíční příjem jeho domácnosti oproti výdajům jeho domácnosti a čistě výdajům žalovaného jako jedince žádajícího o úvěr. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

3. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Kromě neuhrazené jistiny úvěru, úroků a poplatků tak žádala přiznat smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly při podpisu v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, dále s poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, celkem tedy částku 33 800 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč s tím, že každá splátka je splatná 20. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek, s nimiž se žalovaný seznámil a toto stvrdil podpisem ze dne [datum]. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 12 900 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum]. Nesplnění platebních povinností ze strany žalovaného má soud za prokázané také z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum], jimiž byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu. Pokud jde o tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni skrze věřitele přechodného, soud považuje tato tvrzení za pravdivá na základě následujících listinných důkazů. Notářský zápis sepsaný notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], dne [datum] pod č. NZ [číslo], N 842/2018, osvědčuje, že část závodu předchůdkyně žalobkyně byla skutečně převedena na přechodného věřitele, přičemž z přílohy obsahující seznam dlužníků vyplývá, že na přechodného věřitele přešla i pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy. Předložená smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi přechodným věřitelem a žalobkyní dne [datum], stejně jako její příloha se seznamem postupovaných pohledávek, dokládá postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny pak vyplývá, že k postoupení pohledávek došlo po zaplacení úhrady s účinností ke dni [datum]. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění dluhu ke dni [datum] (v souladu s čl. V. 2 smlouvy), o úročení neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč s účinností od [datum] sazbou 10,89 % ročně a o výši dluhu ke dni [datum] tvořeného částkou 20 900 Kč (neuhrazená jistina, přirostlé úroky za dobu poskytnutí úvěru a poplatky), dále zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným na částku 3 011,92 Kč a smluvní pokutou ve výši 11 000 Kč (na smluvní pokutu a úroky z prodlení předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo v souladu s čl. V. smlouvy). Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění do [datum], podle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne [datum].

6. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplněnou a podepsanou žalovaným dne [datum]. Tato žádost obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, jaké tu byly v době žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl, že byl svobodný, žil v nájmu s další osobou, neměl vyživovací povinnost k žádné osobě a byl zaměstnán u [právnická osoba], a.s. [obec] jako pekařský dělník. Tento pracovní poměr byl na uzavřený dobu neurčitou a příjem ze zaměstnání činil za poslední 3 měsíce před žádostí o úvěr v průměru 15 072 Kč čistého měsíčně. Toto byl jediný příjem žalovaného, žalovaný však uvedl i další příjem domácnosti, a sice částku 3 800 Kč, která byla pravidelně vyplácena jeho přítelkyni. Příjmy žalovaného (resp. celé jeho domácnosti) byly předchůdkyní žalobkyně ověřeny oproti výplatním páskám žalovaného, pracovní smlouvě, čestnému prohlášení a složenkám. Žalobkyně soudu předložila zmíněnou pracovní smlouvu žalovaného (a dohodu o změně pracovní smlouvy), podle které byl u zaměstnavatele [právnická osoba] [obec] zaměstnán od [datum] na dobu určitou a od [datum] pak na dobu neurčitou. Soudu byly předloženy také výplatní pásky žalovaného, z nichž předchůdkyně žalobkyně vycházela, a složenky, které osvědčují příjem přítelkyně žalovaného z rodičovského příspěvku ve výši 3 800 Kč měsíčně. Jako své měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 7 500 Kč jako nájemné, částku 2 000 Kč za energie a 3 000 Kč na stravování. Tvrzené výdaje byly předchůdkyní žalobkyně osvědčeny oproti nájemní smlouvě a pokladním dokladům, přičemž právě nájemní smlouvu žalobkyně předložila soudu. Nájemní smlouva dokládá výši měsíčního nájemného 7 500 Kč i záloh na energie 2 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala měsíční příjmy žalovaného ve výši 15 072 Kč oproti jeho měsíčním výdajům ve výši 6 250 Kč, nicméně hodnotila i celkové příjmy domácnosti žalovaného ve výši 18 872 Kč a oproti tomu výdaje jeho domácnosti ve výši 12 500 Kč. Veškeré zjištěné informace předchůdkyně žalobkyně porovnala pomocí interního systému, tzv. credit scoringu a finanční analýzy (výstupy předložila soudu k provedení důkazu), a dospěla k závěru, že poměry žalovaného dovolují poskytnout mu úvěr s maximální výší měsíční splátky až 7 822 Kč. Pokud tedy žalovaný žádal o poskytnutí úvěru 20 000 Kč s výší měsíční splátky 2 600 Kč, byl bez obtíží schopen úvěr řádně splácet.

7. Ze zjištěných skutečností má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala dostatečně obezřetně, zjišťovala veškeré relevantní informace o poměrech žalovaného, které by byly způsobilé ovlivnit jeho schopnost splácet úvěr (ať již výši a pravidelnost příjmu, tak i jeho rodinné poměry a příjmy dalších osob ve společné domácnosti). Předchůdkyně žalobkyně správně ověřila údaje uváděné žalovaným oproti příslušným předloženým dokumentům. Soud hodnotí kladně navazující postup předchůdkyně žalobkyně, která poměry žalovaného hodnotila pomocí vlastního systému dohromady ve svém souhrnu. Velmi pozitivně pak soud hodnotí logické vyhodnocení majetkových poměrů žalovaného, když byly porovnávány příjmy a výdaje jedince a příjmy a výdaje celé domácnosti, které mají na řádné splácení úvěru žalovaným zásadní vliv. Lze uzavřít, že v postupu předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nebyly shledány žádné nedostatky, naopak se v tomto případě jednalo o velice kvalitní zjištění aktuálních poměrů spotřebitele.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. V předmětné věci soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. (s ohledem na níže uvedené právní hodnocení). Posuzovaný závazkový vztah soud hodnotil jako zápůjčku právě proto, že zápůjčka je reálná smlouva a jako taková vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, kdy smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky jako předmět smlouvy byly žalovanému již poskytnuty. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je pak povinen řídit se zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména pokud jde o povinnost před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně tuto povinnost splnila, neboť postupovala v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). V řízení bylo také prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek a žalovanému poskytla sjednané peněžní plnění. Provedeným dokazováním také bylo potvrzeno oprávnění žalobkyně uplatňovat předmětnou pohledávku po žalovaném, neboť bylo prokázáno řádné postoupení pohledávky. Pokud jde o závazek žalovaného, soud má za to, že mu v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky. Soud má za prokázané (zejména z transakční historie), že žalovaný na zápůjčku uhradil pouze 12 900 Kč. V tomto rozsahu tedy dluh žalovaného ve smyslu § 1908 o. z. zaniknul. Zbývající částku zápůjčky včetně úroku, poplatků a smluvní pokuty, tj. nárok žalobkyně žalovaný nezpochybnil, ani žádným způsobem neprokázal, že by dluh uhradil (v řízení zůstal zcela pasivní). Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu opodstatněný, a to i v rozsahu smluvní pokuty, která po částečném zpětvzetí dosahuje v souladu s § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru maximální možné výše.

14. Soud přihlédl k učiněnému dispozičnímu oprávnění žalobkyně, která podle § 96 o. s. ř. vzala žalobu částečně zpět. V souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. soud tedy řízení v rozsahu zpětvzetí, tj. v rozsahu smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, zastavil.

15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni částku 33 911,92 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku a poplatků v celkové výši 20 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 011,92 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Soud současně přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 10,89 % ročně (tj. ve výši ujednané pro úročení dluhu po jeho zesplatnění) z jistiny zápůjčky od [datum] do zaplacení a za stejné období také úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 9 % ročně z jistiny a přirostlých úroků ve výši 320 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 264 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za písemná vyjádření, jimiž doplnila žalobní tvrzení, neboť žaloba měla být podána již v doplněné podobě. Bez doplnění žaloby mohla být žalobkyně v řízení neúspěšná. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně činí 3 442 Kč.