11 C 402/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen platit žalobci výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně s účinností od 28. 10. 2022, a to vždy do 5. dne příslušného měsíce. Tím se mění výrok I. rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne datum, č. j. spisová značka.

II. Dlužné výživné za období od 28. 10. 2022 do 30. 6. 2026 ve výši 198 580 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně splatných po právní moci tohoto rozsudku vždy do 5. dne každého měsíce, přičemž nezaplacením kterékoliv splátky nabývá splatnosti celý dluh.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal zvýšení výživného za období od 25. 10. 2022 do 27. 10. 2022 z částky 1 500 Kč měsíčně na částku 8 000 Kč měsíčně, a dále v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal zvýšení výživného s účinností od 28. 10. 2022 nad částku 6 000 Kč měsíčně až na 8 000 Kč měsíčně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcovy zástupkyně.

1. Žalobce se proti žalovanému, svému otci, domáhal zvýšení výživného dosud stanoveného částkou 1 500 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne datum, č. j. spisová značka, a žádal, aby mu nově byla přiznána částka 8 000 Kč měsíčně s účinností od 25. 10. 2022. Současně se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit dlužné výživné vzniklé za období od 25. 10. 2022 do rozhodnutí soudu. Žalobu zdůvodnil tím, že od poslední úpravy výživného uplynulo téměř 17 let a od té doby došlo k podstatné změně poměrů na straně účastníků, neboť žalobce byl v době předchozího rozhodování nezletilý (ve věku necelých tří let), zatímco nyní je zletilý a nadále se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem. Uvedl, že absolvoval střední školu, jejíž studium bylo spojeno se značnými náklady na školné, učebnice, praxe, stravování a další studijní potřeby, a od 1. 9. 2025 nastoupil ke studiu 1. ročníku adresa, obor Cestovní ruch. Dále poukázal na nárůst svých životních a studijních nákladů, inflaci a obecné zvýšení životních nákladů, v jejichž důsledku je dosavadní výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně zcela nedostačující. Tvrdil, že je zdráv, avšak nosí rovnátka a brýle, bydlí se svou matkou v bytě prarodičů, přičemž matka přispívá na domácnost částkou 7 500 Kč měsíčně a její průměrný měsíční příjem činí 23 000 Kč. Žalobce současně uvedl, že žalovaný se o něj dlouhodobě nezajímá, nestýká se s ním, žalobce nemá informace o jeho bydlišti ani příjmech a v minulosti bylo výživné vymáháno exekučně; má však za to, že výdělečné a majetkové poměry žalovaného se od roku 2008 mohly zlepšit. Zpětné zvýšení výživného odůvodnil tím, že ke zvýšení jeho potřeb došlo již v době studia na střední škole a že dosavadní výživné dlouhodobě neodpovídalo jeho oprávněným potřebám, přičemž veškeré zvýšené výdaje nesla fakticky pouze jeho matka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. O nařízeném jednání byl žalovaný informován telefonicky i předvoláním doručeným na adresu, kde se zdržuje. Z jednání se omluvil pro neupřesněné zdravotní důvody. Soud tuto neurčitou a nedoloženou omluvu nemohl shledat opodstatněnou, zvláště za situace, kdy se žalovaný v minulosti placení výživného vyhýbal. Proto soud o věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. K posouzení skutkové stránky věci provedl soud důkazy, které navrhl žalobce.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že byla schválena dohoda žalobcových rodičů, podle které byl žalobce jako nezletilý v péči matky a žalovaný se zavázal s účinností od 15. 6. 2008 přispívat na žalobcovu výživu částkou 1 500 Kč měsíčně. Žalobcova matka tehdy byla na rodičovské dovolené a měla příjmy cca 13 600 Kč měsíčně. Žalovaný byl devátým měsícem nezaměstnaný a pobíral podporu 7 825 Kč měsíčně, předtím byl zaměstnán v právnická osoba., s průměrnou mzdou 12 417 Kč měsíčně.

5. Dále ze smlouvy o studiu ze dne 21. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný od roku 2021 studoval na Škole ekonomiky a cestovního ruchu. Podle bankovního výpisu o platbách platil školné v prvním roce 1 800 Kč měsíčně, v dalších letech až do konce školního roku 2025 činilo školné 2 000 Kč měsíčně; za obědy platil zálohy 600 Kč měsíčně, v posledním ročníku 800 Kč měsíčně.

6. Potvrzením o studiu žalobce prokázal, že od 1. 9. 2025 studuje na adresa v adresa.

7. Z pokladních dokladů a faktur zjistil soud, že si žalobce v průběhu studia na střední a vysoké škole nakupuje učebnice za částky kolem 1 000 Kč ročně, platí v průměru kolem 1 000 Kč ročně za rovnátka, za jízdné městskou hromadnou dopravou platí za měsíc 245 Kč, za zahraniční praxe při střední škole platil včetně kapesného přes 10 000 Kč ročně, v roce 2023 platil za brýle 2 577 Kč, v roce 2005 koupil tablet s příslušenstvím za 7 170 Kč.

8. Ze zprávy Úřad práce soud zjistil, že žalovaný v období od roku 2022 není veden jako uchazeč o zaměstnání, nepobírá podporu v nezaměstnanosti, podporu při rekvalifikaci ani náhradu mzdy. Podle zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Jihlava není žalovaný evidován jako zaměstnanec u zaměstnavatele, od roku 2009 je osobou samostatně výdělečně činnou.

9. Z trestního příkazu Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným, že od 5. 2. 2010 do 5. 7. 2018 neplnil vyživovací povinnost vůči žalobci, a byl mu uložen trest.

10. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce žije v domácnosti se svou matkou a prarodiči. Matka za své a žalobcovo bydlení platí svým rodičům 4 000 Kč měsíčně. Na stravu vynaloží žalobce 3 000 Kč měsíčně, na mobilní služby 800 Kč měsíčně, za jízdné 250 Kč měsíčně, na životní pojištění 1 410 Kč měsíčně a na stavební spoření 1 500 Kč měsíčně. Vedle toho měl žalobce jednorázové výdaje ve výši 650 Kč za přijímací řízení na vysokou školu, 400 Kč za kartu ISIC a 7 170 Kč za tablet. Žalobce má vlastní bankovní účet, na který mu je prostřednictvím exekutora pravidelně poukazováno výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně. Občas, nikoli však pravidelně, dostává kapesné. Ostatní výdaje za žalobce hradí přímo jeho matka.

11. Ze svědecké výpovědi jméno FO, žalobcovy matky soud zjistil, že svědkyně žila se žalovaným v letech 2004 a 2005. Žalovaný je vyučený elektrikář a měl živnostenské oprávnění k provádění zednických a elektrikářských prací. Jeho příjmy svědkyně neznala. Uvedla, že žalovaný pracoval v právnická osoba, kde byl přibližně rok v pracovní neschopnosti a poté pracovní poměr ukončil výpovědí. Následně si měl přivydělávat různými brigádami. Přesné pracovní zařazení žalovaného v právnická osoba svědkyně neznala. Svědkyně pracuje jako operátorka plastů ve společnosti Deville, dříve Intech, ve dvousměnném provozu po osmi hodinách. Její čistý měsíční příjem činí přibližně 24 000 Kč až 25 000 Kč. Náklady žalobce podle svědkyně odpovídají zhruba částkám, které žalobce uvedl při své výpovědi. Svědkyně uvedla, že žalobci průběžně kupují oblečení a že v průměru na žalobce vynaloží částku přibližně 6 000 Kč až 7 000 Kč měsíčně.

12. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

13. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 910 odst. 2 občanského zákoníku vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

14. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. se při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného přihlédne i k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Podle § 913 odst. 3 o. z. je při hodnocení schopností a možností povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

17. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

19. Částka životního minima jednotlivce činí podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, 4 860 Kč měsíčně; pětadvacetinásobek této částky tedy představuje 121 500 Kč měsíčně.

20. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti lze výživné přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

21. Soud po právním posouzení věci dospěl k závěru, že jsou zde důvody k novému rozhodnutí o výši výživného, které je žalovaný povinen platit žalobci.

22. Od posledního rozhodnutí o výživném došlo k podstatné změně poměrů přinejmenším na straně žalobce. V době předchozí úpravy výživného byl žalobce dítětem ve věku necelých tří let, zatímco nyní je zletilý, studuje vysokou školu a soustavně se připravuje na své budoucí povolání. Již tato skutečnost sama o sobě odůvodňuje nové posouzení výše výživného. Žalobce není schopen se při řádném vysokoškolském studiu samostatně živit, přičemž jeho studium představuje odůvodněnou přípravu na budoucí pracovní uplatnění. Vyživovací povinnost rodičů proto nadále trvá.

23. Pokud jde o potřeby žalobce, soud po dokazování nemá pochybnosti o tom, že je žalobce v návrhu i ve své účastnické výpovědi popsal pravdivě a přiměřeně. Jde zejména o náklady na bydlení a domácnost, stravu, dopravu, telefon, studijní potřeby, výdaje spojené s vysokoškolským studiem, jakož i o běžné výdaje na ošacení, hygienu, zdravotní potřeby a další osobní potřeby dospělého studenta. Žalobce dále doložil i jednorázové výdaje související se studiem, zejména poplatek za přijímací řízení, studentský průkaz a pořízení tabletu. Tyto náklady z perspektivy posledních let dosahují částky okolo 7 500 Kč měsíčně u pravidelně vyčíslitelných výdajů, přičemž po připočtení dalších běžných, byť obtížněji přesně dokladovatelných výdajů, zejména na oblečení, drogerii, léky a další osobní potřeby, se celkové odůvodněné potřeby žalobce přesahují částku 8 000 Kč měsíčně. Soud současně přihlédl k tomu, že některé potřeby žalobce nejsou hrazeny samostatnými platbami, ale jsou pokrývány v rámci společné domácnosti matky a prarodičů.

24. Prakticky veškeré náklady žalobce dosud fakticky nesla jeho matka, když žalovaný na výživu žalobce přispíval pouze částkou 1 500 Kč měsíčně. Taková částka již zjevně neodpovídá ani současným odůvodněným potřebám žalobce, ani době, která uplynula od posledního rozhodnutí.

25. Skutečné osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného se soudu nepodařilo spolehlivě zjistit zejména pro jeho procesní postoj. Žalovaného nebylo možné řádně obesílat na adrese trvalého pobytu a k jednání se bez řádné omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z dostupných zjištění, zejména z výpovědi matky žalobce, podle níž je žalovaný vyučeným elektrikářem a v minulosti vykonával zednické a elektrikářské práce. Jako řemeslník či osoba schopná vykonávat kvalifikovanou nebo alespoň manuální práci může podle soudu dosahovat příjmu nejméně okolo 30 000 Kč měsíčně. Soud přitom přihlédl i k tomu, že při hodnocení schopností a možností povinného rodiče není rozhodující pouze jeho fakticky tvrzený či zjištěný příjem, ale i příjem, kterého by mohl dosahovat vzhledem ke svému vzdělání, kvalifikaci, zdravotnímu stavu a situaci na trhu práce.

26. Za spravedlivé soud považoval takové uspořádání, při němž žalovaný ponese podstatnou část odůvodněných potřeb žalobce částkou 6 000 Kč měsíčně. Matka žalobce totiž vedle peněžitých výdajů poskytuje žalobci i každodenní osobní a materiální podporu, zejména zajištění chodu domácnosti, vaření, obstarávání běžných nákupů a další pomoc, kterou nelze zcela přesně finančně vyčíslit. Část nákladů žalobce je navíc hrazena v rámci společné domácnosti a není zachycena samostatnými doklady. Výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně odpovídá zjištěným potřebám žalobce, možnostem žalovaného a je přiměřené i z hlediska orientačních tabulek vydaných Ministerstvem spravedlnosti.

27. O zvýšení výživného soud rozhodl s účinností od 28. 10. 2022, tedy ode dne zahájení řízení, neboť bylo prokázáno, že již k tomuto datu byly dány poměry odůvodňující zvýšení výživného. Žalobce měl již tehdy podstatně vyšší potřeby než v době poslední úpravy výživného a dosavadní výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně bylo zjevně nedostatečné. Jeho pravidelným výdajem již v roce říjnu 2022 bylo (oproti současnosti navíc) školné ve výši 2 000 Kč měsíčně a každý rok vynakládal částku přesahující 10 000 Kč jen na studijní praxe.

28. K dlužnému výživnému soud uvádí, že výživné bylo zvýšeno z dosavadní částky 1 500 Kč měsíčně na částku 6 000 Kč měsíčně, tedy o 4 500 Kč měsíčně. Jelikož soud rozhodl o zvýšení výživného zpětně od 28. 10. 2022, vznikl žalovanému za dobu od 28. 10. 2022 do 9. 6. 2026 nedoplatek na výživném. Výpočet dlužného výživného je následující: poměrná část za období od 28. 10. 2022 do 31. 10. 2022 činí 580 Kč, za období od listopadu 2022 do června 2026 (červnové výživné má být splatné 5. 6.) jde o 44 měsíců, tedy 44 × 4 500 Kč = 198 000 Kč, celkem tedy dlužné výživné činí 198 000 Kč + 580 Kč = 198 580 Kč. Tento dluh uložil soud žalovanému splatit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným 29. S tím, že soud dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná v návrhu na zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně, je spojen výrok o zamítnutí žaloby v rozsahu přesahující částku 6 000 Kč měsíčně až na částku 8 000 Kč měsíčně. Současně soud zamítl návrh na zvýšení výživného za období od 25. 10. 2022 do 27. 10. 2022, neboť podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné dítěti přiznat za dobu nejdéle tří let zpět před podáním návrhu; návrh byl podán 28. 10. 2022.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, přestože neměl v řízení plný úspěch, avšak se žalobou v zásadě uspěl a výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou tvořeny odměnou celkem 6 000 Kč za zastoupení advokátkou, která vykonala 4 úkony právní služby s odměnou 1 500 Kč dle § 9 odst. 2 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 7.800 Kč, dále náklady žalobce tvoří náhrada hotových výdajů jeho zástupkyně ve výši celkem 1 800 Kč za 4 úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Nebude-li uložená povinnost plněna dobrovolně, lze podat exekuční návrh nebo návrh na nařízení výkonu rozhodnutí.