11 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 523 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 9. 2024 mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný musel každý měsíc uhradit alespoň přirostlé úroky za poslední období. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, tak dopisem ze dne 28. 1. 2025 byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 31. 1. 2025. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby dne 19. 10. 2025. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 2 600 Kč za období 1. 2. 2025 do 19. 10. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil ani se neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.

3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 28. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku až do výše 10 000 Kč převodem na účet. Zákazník se zavázal vyčerpanou částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zákazník měl hradit úvěr splátkami alespoň ve výši úroků přirostlých za poslední období. V článku 4.2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky.

4. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 28. 9. 2024 částku 10 000 Kč na účet č. č. účtu. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 6. 5. 2024 do 27. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný obdržel v květnu mzdu 32 724 Kč, v červnu mzdu 70 354 Kč, v červenci mzdu 30 478 Kč, v srpnu mzdu 34 096 Kč a ošetřovné 7 857 Kč, v září mzdu 24 792 Kč. Žalovanému byly poskytnuty další půjčky od jiných poskytovatelů v září 2024 ve výši 5 000 Kč a 4 000 Kč. Žalovaný měl další výdaje na sázení (např. sazka.cz, Fortuna, Kaizen Gaming, Betano) a na splácení úvěrů.

6. Z dopisu ze dne 28. 1. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru ke dni 31. 1. 2025. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 33 776,53 Kč do tří dnů.

7. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek a přílohu, ze kterých nevyplývá, že by žalovanou pohledávku postoupila. Soud tak k těmto listinám dále nepřihlížel.

8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 28. 9. 2024, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami, přičemž každý měsíc musel splatit alespoň přirostlé úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 10 000 Kč. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena oproti výpisu z účtu. Podle pohybů na účtu žalovaný obdržel několik úvěrů měsíčně, hrál hazardní hry a splácel další úvěry. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dlužné částky.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného výpisem z jeho účtu, ale z něj rovněž vyplynulo, že žalovaný obdržel další úvěry a další úvěry splácel. K tomu dále se často účastnil hazardních her. Jeho výdaje tak byly kryty dalšími úvěry, ale nikoliv jeho příjmy ze zaměstnání. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla na základě uvedených skutečností poskytnout žalovanému úvěr, neboť žalovaný by z důvodu dalších úvěrů a sázení nebyl v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet.

13. Poskytnutím úvěru tak porušila svoji povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný neuhradil nic. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.

15. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 10 000 Kč. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyni tak nenáleží úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud uvedenou lhůtu považuje za dostatečnou.

16. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: částky 6 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 16 600 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 000 Kč, tj. z 60 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 6 600 Kč, tj. ze 40 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 20 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen a. t., z tarifní hodnoty 16 600 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a.t., a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2 615 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 523 Kč (20 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.